Tři nejnebezpečnější lidé!

Tři nejnebezpečnější lidé:

1. programátor s páječkou v ruce
2. technik, který udělal změnu v systému
3. uživatel, který dostal nápad

Návrat v čase - tentokrát o 3206 dnů

Dneska se musím vrátit o 3206 dnů zpět, tedy téměř o devět let zpět, kdy jsem se jednak donutil naučit přečasovávání titulků a současně začal přeposovouvat předpřipravené titulky na mojí verzi třináctidílného seriálu Haibane Renmei

(Případně odkázat na článek zde na blogu, jež je starý 1818 dnů, tedy bez pár dnů pět let - Haibane Renmei returns jež odkazuje na recenze tohoto dílka)

Každopádně onen návrat proběhl do časů roku 2006 a do zápisků z mého starého blogu, přičemž zjišťuji, že mě tento seriál provází vždy v časech, kdy mi nebylo nejlépe. Ukončil jsem hraní jistého druhu stolních her, zlomil hůl nad organizováním jisté larpové akce a nad jedním tehdejším kamarádem zlomil hůl.

Současně děkuji v duchu té osobě, která mi v první čtvrtině roku 2006 nahrála tohle anime právě v době, kdy byly vydávány komunitou české titulky právě k tomuto dílku, jež však byly posunuty v čase mimo mojí obrazovou verzi.

Takhle zpětně mohu jen odhadovat, jak na mě seriál, respektive jeho první díly zapůsobily, ale muselo to být dost silné, když si uvědomím, že mě to donutilo začít sledovat Anime komunitu a hlídat si ono postupné vydávání titulků, ale dokonce se naučit titulky přečasovávat. A že to byla práce, která mi podle časů, kdy vznikla má verze titulků, trvala díky mnoha okolnostem téměř měsíc.

To byl rok 2006, no a dalším průzkumem mých zápisků sleduji, že co dva roky ono DVD se seriálem (či druhé DVD s televizní verzí téhož) opět dostane do ruky. Už loni na podzim mi leželo u počítače znovu, ale tentokrát jsem vydržel až doteď. A kdoví, jestli to bylo dobře...

Za ta léta jsem ho pár lidem nakopíroval, takovým, u nichž se dalo předpokládat, že nejsou emocionálně "tupý jak polena". Obyvkle jsem se trefil a prakticky vždy získal odezvu: "Je to zvláštní seriál, který v první třetině je poněkud rovláčný". Ano, po pátém díle se děj rozeběhne a poznenáhlu se i změní hlavní hrdinka, či spíše z jedné hrdinky budou dvě...

Dalších X lidí seriál vidělo - ehm tedy vidělo tak maximálně 3 minuty - a prohlásili to za blbost. Teď, když nad tím přemýšlím, tak s většinou z nich se za těch 9 let buďto už nestýkám, nebo mám omezený styk na minimum. S vyjímkou jisté F*, kde na tomto omezení budu muset zapracovat. Třeba tím, že v příštím volebním období v jistém, zde nikdy nejmenovaném, spolku už do voleb nepůjdu. Tedy alespoň na to nejbližší volební období, plánování příliš mnoho let dopředu se mi nějak nedaří... (Navíc se mi honí hlavou jeden vtip: "Chceš rozesmát boha? Seznam jej se svými plány...")

Každopádně, teď naposledy jsem onen seriál dal kamarádce - neboť seriál mimo jiné hovoří o snech, kamarádku taktéž potkávají sny, no a jak u kamarádky tak v seriálu nebývají všechny příjemné. Tiše se domnívám, že by to kamarádce mělo dát mnoho námětů na přemýšlení a v lepším případě i odstranit problém.

Současně to opět dolehlo i na mě, už jsem se musel znovu dívat i já, abych zjistil, že i po těch letech mi určité pasáže dávají stále to samé - radost, dojetí, ale i obavy, když se hrdinkám nedějí dobré věci, byť vím, že vše dopadne tak, jak má....

Věřím, že ...

„Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.“


- Robert Fulghum

Problém s ICON CACHE ve windows

 Problém s ICON CACHE ve windows nejlépe odstranit jejím smazáním, avšak předtím se doporučuje nastavit vlastnosti složek na výchozí hodnoty. Tato část nastavování není v tomto článku popisována, zde je jenom vlastní smazání...

... ve windows XP

V příkazovém řádku spustíme následující sekvenci čtyř příkazů.

taskkill /f /im explorer.exe
 
attrib –h “%userprofile%\Local Settings\Application Data\IconCache.db”

ren “%userprofile%\Local Settings\Application Data\IconCache.db” iconcache.db.old
 
explorer.exe

... ve Windows Vista, 7, 8, ...

V příkazovém řádku se zvýšenými právy spustíme následující sekvenci tří příkazů.

taskkill /f /im explorer.exe

del “%userprofile%\AppData\Local\IconCache.db” /a

explorer.exe

Dokonalá žena?

Dokonalá žena? Je hezká a tváří se, že ji zajímá co povídám.

Tomáš Pavelka

Pokus o pozitivní příspěvek

Trošku jsem hledal, co bych na tento blog napsal pozitivního, neboť už si i čtenáři všimli (a po komunikačních kanálech instant messagingu upozornili), že v poslední době nemám příliš mnoho pozitivních příspěvků na blogu. Ano, je  to tak, měl jsem teď období, kdy jsem se setkával s lidmi, jež na mě neměli zrovna kladný vliv.

A nakonec mi do ruky padl článek, jež psal devět rad pro lidi, jež jsou mladší o deset a více let než pisatel článku, přičemž jsem zjistil, že radami č. 2 a č. 3 se nejenom (pod)vědomě už řídím, ale dokonce rady už i přinášejí své ovoce.

2. Vyhýbejte se kontaktu s lidmi, kteří se k vám špatně chovají
Naučte se říkat „ne“ lidem, činům a okolnostem, které vašemu životu nepřinášejí nic dobrého. Netolerujte lidi, kteří se k vám nechovají pěkně. Netolerujte je ani kvůli finančním výhodám. Netolerujte je z citových důvodů. Netolerujte je pro blaho svých dětí i své.

3. Chovejte se dobře k těm, kteří vám nejsou lhostejní
Tragédie se dějí v životě každého člověka, v rodinném kruhu, mezi přáteli… Buďte člověkem, na kterého se lze v takových chvílích spolehnout. 

Zdroj: http://www.pronaladu.cz/9-rad-tricatnikum-od-tech-kterym-je-pres-40/

Momentálně nad těmito radami přemýšlím, konkrétně třeba o tom, jestli nemám být ještě radikálnější u rady druhé....

Ano, například dnes jsem raději hned ráno jel na pobočku P* mezi kolegy, kde zřejmě není nikdo takový, komu bych se měl vyhýbat. A jel jsem hromadnou dopravou, hluboko před začátkem pracovní doby, přestože bych mohl přijet později služebním autem, či dokonce soukromým.
Na tuhle pobočku bych stejnak do deseti dnů na servis musel přijet, tak proč ne dnes :-)

Tím jsem si sice vyčerpal jeden výjezd, takže zítra budu muset být nějaký čas na základně, ale co už. Přeci jen bych řekl, že v pátek už se dost lidí, i těch co se špatně chovají, vidí na víkendu, takže nemají ani moc chuti dělat nějaká ta alotria, ať už přímo mě nebo jiným, jež by mě jakkoliv zraňovala.

Mnoho problémů by zmizelo, ...

Mnoho problémů by zmizelo, kdyby se lidé naučili
mluvit jeden s druhým,
místo toho, aby
mluvili jeden o druhém.

Návrat do reality

V neděli odpoledne jsem se vrátil ze S* plný příjemné nálady a ještě večer mi kolega z J* přál, ať mi ta dobrá nálada vydrží co nejdéle....

... Avšak ani já netušil, že mě získaná nálada opustí brzy po ránu v pondělí. Škoda, že to nebylo pondělí 13.-tého, protože jsem znovu přišel do práce předčasně a znovu ta samá dáma, jako při předchozích pátcích třináctého a opět problém. Mohlo mě z toho klepnout, protože kolegovi se do jednoho místa dostalo jedno "pitomé" lomítko navíc, jež způsobovalo problém, že se cestovní profil hroutil. (předchozí dva případy popsány či prolinkovány odsud: Moudro dne, které...)

Druhý kolega se vrátil z poruchy od kolegyně "A", aby o chvilku později zavolala kolegyně "B", že kolegyně "A" má: "následný problém". Stálo mě to 90 minut ...

A pak stačilo už jen velice málo drobných poruch, aby mě to podrželo pod hladinou řeky Smutku a Beznaděje.

Co je to platné, že jsem si celou sobotu užíval práce venku, nejprve jsem pomáhal se dřevem, poté s přípravou pařníku a nakonec navážel hlínu na nový záhonek, vše prokládané přestávkami ať už na jídlo, polední siestu nebo sledování biatlonu, kterému jsme fandili všichni. Počítač jsem prakticky nezapl, když nepočítám tu chvilku večer, kdy jsem se podíval na krátký film...

Neděle dopoledne se pak nesla jen v drobných dodělávkách, venku byla taková zima, že šlo pracovat pouze v rukavicích.Takže kamarádka připravovala nalepované kraslice a já ji dělal "třidičku" vstupních surovin...

Úsměv

To, že se usmívám, neznamená,
že je vše podle mých představ.
Úsměv je symbolem mé síly a naděje.

Brzy aktuální moudro

Až tehdy, kdy ti komár sedne na koule si uvědomíš, že se věci dají řešit klidně a bez použití násilí.

Konfucius

Sen na S* (a jeden sen navíc)

Tak, jako se kamarádce vrátili sny, jež nazývá hnusnými, mě se vrátily sny takzvané "babičkovské", z nichž některé v minulosti nebyly úplně košer.  Vždy se ale odehrávaly v jejím výminku.

Ten reprízový sen, co se mi zdál ze čtvrtka na pátek, byl o tom, že babička ležela ve své posteli, já na druhém konci místnosti na gauči, na stolku hrála černobílá televize. I v reálu měla babička na stolku televizi, která byla i v té době starší než já, takže černobílá, schopná naladit jen vzduchem šířený signál na kanálech 1-12. A večer se vždy televize sledovala, typicky do půl desáté. V místnosti je navíc stůl, židle, kuchyňské kamna a umyvadlo, tedy přesně to, jak to vypadalo v reálu.

Nevím, kolik bylo hodin ve snu, ale rozhodně se blížila "policejní" hodina, protože jeden z nás volal na toho druhého: "Vypni to!". Ten, kdo tak měl učinit, to však do nějakých pěti sekund neučinil, načež se obraz v televizi změnil na obraz barevný, což ve snu byla známka, že máme úplně poslední šanci uskutečnit vypnutí, ale my zas nic. Pak televize skočila vzduchem přede mě, já se na gauči posadil, cvaknul čudlíkem a mocným fouknutím (jdoucím za hranici mé současné reálné kapacity plic) obraz sfoukl. Ještě sekundu jsem si vychutnával své vítězství, aby se pak sen přetrhl...

Pobyt v S*, respektive (prozatím) první noc z pátku na sobotu splnila mé očekávání, přišel hezký sen, přestože to byl sen babičkovský. Posuďte sami.

V kuchyni, kde jsem spal (a jejíž rozmístění je popsáno výše), jsem se probral k životu a rychle zbodl housku ke snídani. A pak šel do práce. Měl jsem to fakt daleko (ironie), protože jsem přešel chodbičkou do vedlejší místnosti, kde bylo mnoho židlí a na nich seděli lidé.Někteří lidé ke mě přišli jako k doktorovi, já se jich vyptával co jim je, abych si je utřídil do nějakého pořadí na ošetření, naštěstí tu není nic, co by bylo na okamžitou a střelhbitou první pomoc. Každopádně víc jak polovina říká, že jdou na školení. Těm říkám " za chvilenku" a beru prvního - nejhůř na tom byl kluk se zakrvavenou holení, toho tedy beru jako prvního....

... a přitom se polehoučku budím do zpěvu ptactva a hukotu jezu, sluníčko se pomalinku vkrádalo do pokrovní místnosti, kde jsem spal poblíž již téměř vystydnutého komína, spokojený, že jsem si splnil vše jak ve zbytku pátku, tak ve snu... Tím pádem klidný a vyspalý do růžova.

Klid, mír a pohoda

Už jsem onu věc zmíněnou v nadpisu fakt potřeboval, protože můj středeční zápisek zde () signalizoval, že nejsem moc v pohodě. Ve čtvrtek to totiž bylo večer u počítače ještě horší, tentokrát jsem 2x (!!!) sletěl z dálničního mostu, přičemž mě neomlouvá, že jeden z pádů způsobila trucující hra, která se musela v tu nepravou chvíli seknout tak, že měl obraz snad jen 5 snímků za sekundu.

Pátek pro mě pracovně také nezačal slibně, přestože jsem dělal jen plánované akce, jenže jsem na nich nachytával zpoždění. Ale to už mi na cestu svítilo světlo na konci tunelu, neboť jsem měl odjet na S* a v Praze naložit kamaráda v S* bydlícího.

Od naložení kamaráda a vypadnutí z dálnice po 18km jízdě jsem si mohl (respektive musel :-) ) hrát na doktora Skružného z vesničky mé střediskové a kochat se nejenom krajinou, ale také jízdou k nim domů, jež sice byla po zapadlých silnicích, po nichž jsem k nim ještě nejel, ale současně jízdou po místech, kde se buďto těžil červený pískovec, anebo stály stavby z něj postavené. Obé shlédnuto za jízdy kolem.

Občasný opovážlivec jedoucí oproti mě přežil v pohodě, navigátor mě nemusel upozorňovat, však také při kochacích jízdách nejedu nikdy víc jak 70km/h mimo obec a rozhodně se nekochám před zatáčkami nebo uvnitř zatáček.

Po zastavení před plotem domku jsem zaslechl štěkot psíka, který díky tomu, že jsem vezl kamaráda a majitele psíka v jednom, nezněl ve stylu "jsem velký hlídač bojte se mě", nýbrž ve stylu "tak kde jste, nezdržujte to, já chci být hlazen až do úplného vyhlazení" :-)

Dopadlo to tradičně, vyhladil jsem sám sebe, psík by ještě nějaké to hlazení vydržel... To však zvládneme společně večer

Rozladěná tykadla

Dnes mám zhruba tak od 15:30 totálně rozladěná tykadla, což se dnes večer projevilo až tak, že jsem nesoustředěný při hraní simulátoru autobusů OMSI, díky čemuž mám nejenom pošašené hlášení zastávek (když už se mi ji konečně podaří vyhlásit, tak je to nějaká zastávka, kde jsem už dávno byl), ale o i mnoho set procent zvýšený počet havárií, o nadávkách cestujících nemluvě. Ještě že dneska nadávali německy a já jim nerozuměl :-)

Celé to totiž začlo a skončilo pouze jednou větou, kterou mi řekla jistá kolegyně spolu s další kolegyní, jež patří do stejného oddělení jako "nanynka", o níž jsem psal v sobotu (Moudro dne, které se hodí na včerejší/páteční ... cosi ...) a jež zněla přibližně takto(*): "Pane Peline, můžete nám říct, čím jsme vám konkrétně my dvě ublížily?"

Nechal jsem si to vyložit, načež jsem pochopil, že pomluvy se šíří i mezi pobočkami přímo děsivou rychlostí a bohužel jsem byl nucen i konstatovat, že už jsem slyšel třetí verzi toho, co jsem údajně v ředitelně prohlásil. A zřejmě z toho jsem mimo asi nejvíce. Štve mi to, ale obávám se, že mě nenapadá způsob, jak efektivně zakročit.

Každopádně byla chvíle času to na konci směny to s nimi probrat, a já pochopil, že některé věci mohly být jinak.

Nemůžeš poručit větru?

Nemůžeš poručit větru, ale můžeš postavit větrný mlýn.

holandské přísloví

Lets play č. 2 - OMSI linka 75 a zlobivé náklaďáky

... A když má člověk špatnou náladu, proč si nezastříhat, respektive v mém případě už jen namluvit komentář k záznamu mé další jízdy, při níž selhal interní ovládací skript na pohon nákladních automobilů, takže hra způsobovala zácpy, když nějaký tento náklaďák vygenerovala a ten se nemohl hnout.

"obyčejné" zaseknutí je v časech 6:05, 9:55 a 27:20
A to neobyčejné je v úseku od 22:10 do 24:20

Právě ten zážitek z 22 minuty mi udělal velkou radost, a na ten úsek, který jsem tam řešil, jsem docela hrdý.

Dozvuky dnešního ranního příspěvku

Je 23:04, když začínám psát tento příspěvek, neboť opět nespím a potřebuji tak nějak doplnit ranní příspěvek (jež ale byl ve skutečnosti zveřejněn později, neboť jsem ráno blbě kliknul a příspěvek se nezveřejnil)

V onom příspěvku je vidět, že jsem ho nepsal v úplné duševní pohodě, protože v něm chybí slova ve větách, překlepy ve větší míře, apod.

Dnes odpoledne jsem jel na sezení s přáteli do jedné "vísky" a vezl kamaráda. Bylo vidět že jsem byl stále nějak mimo, protože jsem jeden kruhový objezd, kde jsem měl odbočit, projel jiným směrem a nebyl jsem s to si tu chybu uvědomit.

Ani hraní her na hrdiny mi dnes nepřineslo to pravé potěšení, neboť jsem nebyl schopen zahájit s jedním démonem vyjednávání tak, aby dopadlo dobře a pak jsem vystřihl další chybu, která mojí postavu téměř stála život (matematicky přesně o jednu jedinou jedničku)

Moudro dne, které se hodí na včerejší/páteční ... cosi ...

Říká se, že příliš mnoho lásky zabíjí lásku.
Je škoda, že příliš mnoho hlouposti nezabíjí idioty.

Přesně tímhle moudrem bych mohl popsat včerejší .... cosi.... , co se dělo v pátek třináctého. Na druhou stranu vše na "pátek třináctého" svést nemohu, protože se k mnoha věcem schylovalo už dříve. Dokonce to začlo přesně o měsíc dříve, tedy v pátek - třináctého února.

Kdo plánuje na ... dopředu, nechť...

Kdo plánuje na rok, ať zasije obilí.
Kdo plánuje na deset let, ať zasadí strom.
Kdo plánuje na sto let, ať vychová člověka.

Rozdíl žena x reálné číslo

Jaký je rozdíl mezi reálným číslem a ženou?
.
.
Reálné číslo s periodou je racionální.

Mozek nemůže ...

Je velká škoda, že mozek nemůže kručet jako žaludek.

Let´s play - OMSI2 - Great Grundorf v.2 - Line 78E

Tak jsem také spadl do fenoménu zvaného LETS PLAY videa, kdy hráči natáčí nějaké ty svoje hry či události ve hře, pokud je to nějaká masivní multiplayerová hra.

Už jsem tu dával fotky z různých situací z autobusového simulátoru OMSI, a od doby, kdy mám silnější počítač, mě lákalo udělat nějaké to videjko.

No a když se obé spojilo, vznikla tahle jízda na okružní lince 78E, v němž začínám se zpožděním pěti minut a snažím se to legálně dohnat. I když legálně ... :-( ale to se podívejte sami...

Fotopohádka o zlobivé tramvaji

Asi to bude těmi horkými letními dny, ale pražské tramvaje mají stále častěji svou vlastní hlavu. Někdy jezdí samy bez řidičů, jindy zase úplně zabloudí. Inu, stane se...

... začíná příběh z roku 2010, na který jsem narazil až dnes, vyprávějící o jednosměrné tramvaji, která vjela do úseku, kam směli jezdit jen obousměrné tramvaje, neboť v daném místě bylo provizorní obratiště....¨

Pohádka o zlobivé tramvaji, která zabloudila (fotopohádka)

Naučit versus poučit

hláška kamarádky, s níž se po pondělku ztotožňuji:

Vždycky jsem říkala, že jsem ráda, když se každý den něco nového naučím...
Bohužel to vypadá, že někteří lidé mají nutkavou potřebu mě každý den poučit...

Ekologický aktivista

Dáma na procházce v pěkném kožichu, přistoupí k ní ekologové:
-"Nestydíte se, víte kolik norků muselo kvůli němu zemřít?"
- "Ale ten kožich je z polyesteru."
- "A víte, kolik polyesterů muselo za něj zaplatit svým životem?"

Dětské oslavy narozenin

Hlavní důvod pořádání oslav narozenin vašich dětí je ujištění se o tom, že vlastně existují ještě horší děti než jsou ty vaše.