... aneb sen o spolupráci či rozdělení úloh
Sen začal tak, že před námi stál sólo vůz typu T1 a v něm poměrně nešťastná velmi tlustá (německá?) řidička a že prý tu tramvaj sama nemůže uhlídat.
Nastupujeme s kamarádem Balanarem do tramvaje a zjišťujeme že v kabině řidiče je další sedačka vlevo a je trošku posazená dozadu - jinak by se tam ostatně ani nevešla. Je ale blízko mikrofonu a protože předním sklem vidím známou trať (v reálu v oněch místech není - ulice Argentinská v Praze), řeknu, že se postarám o hlášení zastávek do mikrofonu. Bali si sedl na přední sedadlo pro cestující a prohlásil, že on tedy bude průvodčí.
No a jelo se. Kdo zná v Praze cestu od letenského tunelu kolem ambasád směrem na Dejvický kruhák (my do tramvaje nastupovali někde v úrovni ambasád), tak ví kudy se jede a také to, že po ambasádách po jedné zatáčce vpravo následuje skoro hned zatáčka vlevo a prakticky okamžitě na ní navazuje světelná křižovatka.
A právě v téhle zatáčce doprava najednou řidička na svém křesle nebyla a na semaforu svítí pro náš směr červená. Reaguji s ledovým klidem, jako bych tuhle situaci podvědomě očekával - předkopávám pravou nohu pod řídící pult, zasahuji brzdný pedál a tlačím ho co nejdál, co mi délka nohy umožňuje. Brzdy reagují oproti reálu jinak, pedálem se reguluje rychlost - čím dál ho zamáčknu, tím pomaleji jedu a já teď tramvaj zbrzdil tak, že jedu krokem - krokem malého batolete, které jde pomalinku a prohlíží si každý kamínek na cestě. Mohu si nyní v klidu přesednout na křeslo řidiče a jakoby na tohle čekaly semafory a ukazují mi signál volno ...
Nerozjíždím se zbytečně rychle, přede mnou asi tak o sto metrů dál stojí tramvaj "dvojče" (dva spojené vozy) a nabírá cestující, kteří musejí z chodníku vstoupit do vozovky a až pak do tramvaje. A opět dobržďuji na rychlost batolecího kroku - nespěchám - to dvojče se přede mnou stihlo rozjet a odbočuje doprava, kam podle blikání blinkrů jet chtělo ...
Sen skončil a tak ani nevím, jestli jsem nabíral cestující na stejném místě a mohu se jen domnívat, že bych tu křižovatku projel rovně a pokračoval tratí po ulici Evropská ...Mohl jsem tím úsekem jet pomalu i proto, abych ve správnou chvíli najel na kontakty přehazující výhybky, jenž jsou zavěšené na trolejích a jež si ze sna pamatuji (visely tam dva, tudíž se z křižovatky dalo pokračovat ve třech směrech ...
Každopádně jsem tu řidičku vůbec nehledal ani nevolal, jako bych předem věděl, že v tramvaji po svém zmizení z křesla řidiče není a nebude.
Na závěr mě napadlo, že bych mohl zkusit znovu rozdělit své tramvajové sny do skupin tentokrát podle jednoduchého rozdělení:
"český/německý řidič, česká/německá tramvaj, český/německý/žádný průvodčí či průvodce" a pak zjišťovat, jestli jedna z těchto složek nemá jasný vliv na výsledek snu
čtvrtek 31. prosince 2009
Silvestr
Trochu srandiček na konec roku ...
Branky Body Vteřiny ČT (Silvestr 1998)
Udalosti ČT (Silvestr 1998)
Udalosti ČT (Silvestr 1997)
168 hodin - Silvestr 07' aneb co jste neměli vidět
Suchý, Šlitr - Silvestr a scenka o skotech
Silvestrovské Televizní Noviny Tv Nova (silvestr 2008)
Branky Body Vteřiny ČT (Silvestr 1998)
Udalosti ČT (Silvestr 1998)
Udalosti ČT (Silvestr 1997)
168 hodin - Silvestr 07' aneb co jste neměli vidět
Suchý, Šlitr - Silvestr a scenka o skotech
Silvestrovské Televizní Noviny Tv Nova (silvestr 2008)
pátek 18. prosince 2009
kočičí videjka
Stále si zlepšuji náladu různými videjky o kočičkách, na které koukám, když moje dvouletá Mourinka někde spinká a nakonec jsem našel jednoho uživatele, který natočil o svojí kočičce více jak stovku videí.
pondělí 14. prosince 2009
- METAL GEAR CAT -
Dnes jsem nalezl jedno malé videjko, které mi po pátečním silném šoku (nepsal jsem o něm a psát nebudu) dost pomohlo, jelikož šok doznívá ještě i teď
Video má krásný happyend, jen jen nutno ho shlédnout celé, aby to vyznělo tak, jak má :-)
neděle 13. prosince 2009
Návod k doutníku
Co by bylo ( v US) v návodu k doutníku ?
1. Doutníkový kouř neinhalujte. Rum si taky nepícháte do žíly, a přece tam dojde.
2. Zapálený konec je horký. Nevkládejte zapálený konec do úst. Nepřikládejte jej k očím a na kůži.
3. Neodkládejte doutník do kočárku.
4. Tabák ani popel nejezte.
5. Nekrmte popelem labutě.
6. Nesolte si popelem polívku. (Možná neškodí, ale neochutí.)
7. Vložením doutníku do akvária můžete způsobit úhyn rybiček.
8. Nestrkejte doutník do uší ani do nosu, studeným ani horkým koncem, sobě ani jinému.
9. Neodklepávejte si popel do očí. Odklepnutý popel nevdechujte.
10. Před kýchnutím vyjměte doutník z úst. Nebezpečí vdechnutí doutníku nebo jeho části.
11. Zapalujte doutník jen na jednom konci.
12. Nekuřte doutník ve větrném počasí, hrozí spálení kravaty.
13. Nekuřte více než jeden doutník.
14. Nekuřte v posteli. Ukládáte-li se ke spánku, nezapomeňte vyjmout doutník z úst a zabezpečit jej proti vzniku požáru.
15. Neklepte si popel do bot.
16. Při únavě nekuřte jste-li sami, přítomností jiné osoby zajistěte včasné vyjmutí doutníku z úst.
17. Nekuřte při manipulaci s benzínem ani jinými hořlavinami, ani v jejich blízkosti.
18. Doutník, který ještě chcete kouřit, neodkládejte do okapu.
19. Řidiči, kouříte-li za jízdy, pak jedině s doutníkovým hands-free. Nepoužívejte neschválené hands-free.
20. Z okna jedoucího vozu neodklepávejte popel ani neodhazujte hořící doutník. Toto platí dvojnásob při jízdě kolem ropných rafinerií.
21. Řidiči pamatujte! Se zvyšující se koncentrací dýmu v malém prostoru se snižuje dohlednost. Brýle dioptrické ani sluneční proti tomu nepomáhají.
22. Při seskoku z letadla nekuřte, mohl by se propálit padák.
23. Nekuřte v nafukovacích lodích.
24. Jste-li zapomětliví, raději vůbec nelétejte vodíkovým balonem.
25. Zapálený doutník neházejte po jiných osobách . Naopak nezapálený doutník může být oceněn.
26. Při sprchování nebo potápění doutník zhasne. Po vynoření ho nelze zapálit.
27. Nelíbejte se zapáleným doutníkem v ústech.
28. Máte-li doutník v ústech, neotvírejte je, nebo vypadne.
29. Před praním vyjměte doutníky z kapes. Špiní prádlo a ucpává pračku.
30. Po odchodu z místnosti, ve které se kouří doutníky, smrdí kabát. Totéž platí pro bundu, čepici, šálu, svetr, košili, tričko, kalhoty, kalhotky, sukni. V případě ponožek může být tato újma relativní.
31. Nejezte a nepijte s doutníkem v ústech.
32. Nápoje nepoužívejte k uhašení doutníku.
33. Před použitím doutníku k ucpání myší díry si ověřte, že je vyhaslý.
34. K ucpávání výlevky je doutník nevhodný.
35. Nenuťte nikoho kouřit doutník. V kouření ani nebraňte.
36. Nenabízejte doutník svému psovi, neocení ho.
1. Doutníkový kouř neinhalujte. Rum si taky nepícháte do žíly, a přece tam dojde.
2. Zapálený konec je horký. Nevkládejte zapálený konec do úst. Nepřikládejte jej k očím a na kůži.
3. Neodkládejte doutník do kočárku.
4. Tabák ani popel nejezte.
5. Nekrmte popelem labutě.
6. Nesolte si popelem polívku. (Možná neškodí, ale neochutí.)
7. Vložením doutníku do akvária můžete způsobit úhyn rybiček.
8. Nestrkejte doutník do uší ani do nosu, studeným ani horkým koncem, sobě ani jinému.
9. Neodklepávejte si popel do očí. Odklepnutý popel nevdechujte.
10. Před kýchnutím vyjměte doutník z úst. Nebezpečí vdechnutí doutníku nebo jeho části.
11. Zapalujte doutník jen na jednom konci.
12. Nekuřte doutník ve větrném počasí, hrozí spálení kravaty.
13. Nekuřte více než jeden doutník.
14. Nekuřte v posteli. Ukládáte-li se ke spánku, nezapomeňte vyjmout doutník z úst a zabezpečit jej proti vzniku požáru.
15. Neklepte si popel do bot.
16. Při únavě nekuřte jste-li sami, přítomností jiné osoby zajistěte včasné vyjmutí doutníku z úst.
17. Nekuřte při manipulaci s benzínem ani jinými hořlavinami, ani v jejich blízkosti.
18. Doutník, který ještě chcete kouřit, neodkládejte do okapu.
19. Řidiči, kouříte-li za jízdy, pak jedině s doutníkovým hands-free. Nepoužívejte neschválené hands-free.
20. Z okna jedoucího vozu neodklepávejte popel ani neodhazujte hořící doutník. Toto platí dvojnásob při jízdě kolem ropných rafinerií.
21. Řidiči pamatujte! Se zvyšující se koncentrací dýmu v malém prostoru se snižuje dohlednost. Brýle dioptrické ani sluneční proti tomu nepomáhají.
22. Při seskoku z letadla nekuřte, mohl by se propálit padák.
23. Nekuřte v nafukovacích lodích.
24. Jste-li zapomětliví, raději vůbec nelétejte vodíkovým balonem.
25. Zapálený doutník neházejte po jiných osobách . Naopak nezapálený doutník může být oceněn.
26. Při sprchování nebo potápění doutník zhasne. Po vynoření ho nelze zapálit.
27. Nelíbejte se zapáleným doutníkem v ústech.
28. Máte-li doutník v ústech, neotvírejte je, nebo vypadne.
29. Před praním vyjměte doutníky z kapes. Špiní prádlo a ucpává pračku.
30. Po odchodu z místnosti, ve které se kouří doutníky, smrdí kabát. Totéž platí pro bundu, čepici, šálu, svetr, košili, tričko, kalhoty, kalhotky, sukni. V případě ponožek může být tato újma relativní.
31. Nejezte a nepijte s doutníkem v ústech.
32. Nápoje nepoužívejte k uhašení doutníku.
33. Před použitím doutníku k ucpání myší díry si ověřte, že je vyhaslý.
34. K ucpávání výlevky je doutník nevhodný.
35. Nenuťte nikoho kouřit doutník. V kouření ani nebraňte.
36. Nenabízejte doutník svému psovi, neocení ho.
neděle 29. listopadu 2009
Sen nebo dejavu ? (3.)
Předchozí zápisy
Nejprve se vrátím k prvnímu zápisu, neboť jedna z kamarádek vytvořila fotografii oné chaloupky, kde jsem se cítil v bezpečí a jenž byla výchozím a koncovým bodem onoho snu.
Je to foceno ze silničky, která vedla kamsi dál, zhruba v místech kde stála lampa veřejného osvětlení.
O téhle roubence se mi nepodařilo zjistit skorem nic, kromě toho, že se už určitou dobu používá jako "penzion" - viz třeba http://www.penziony.cz/pecka/roubenka-u-rihu/
Když to dopovím stručně - nikam moc daleko jsem se u tohodle snu nedostal.
Ale ani ve druhém případě, kdy mě Ferri vylákal k soše magistra Kellyho na Hněvíně jsem nepokročil. Správně bych měl asi říci, že jsem se v tomhle případě nedostal vůbec nikam, tak mi to připadá.
Došel jsem pěšky na Hněvín, jednu jeho část jsem si obešel lesními pěšinkami, abych se správně "nabudil". Po vstupu za hradby mě okamžitě rozhodilo vřískající dítě a shluk turistů, takže klid na pozorování a hlavně moje správné rozpoložení bylo okamžitě v čudu.
Nezbylo mi, než pomalu obejít magistrovu sochu po směru hodinových ručiček, hodně se dívat přes hradby a čekat, než většina lidí odejde pryč, neboť v chladném nedělním pozdním odpoledni nebylo co na hradě dělat. Nakonec jsem se dočkal ...
Zkoušel jsem navnímat cokoliv, co by ze sochy vyzařovalo, ale nepřišel jsem na nic, co bych dokázal pojmenovat. Budu muset si sem udělat výlet s Ferrim a nechat si "to" ukázat, podobně jako mi kdysi pomohl poprvé navnímat vyzařování z monitorů.
Jak nahoře na Hněvíně vnímáš sochu Kellyho?? Já jsem k ní fascinovaně přitahován. Působí na mne velice příjemně. Vnímáš ji nějak, pokud jsi u ní už byl, nebo je to prostě "socha", jako každá jiná?
Na tuhle sadu otázek, kterou mi Ferri položil musím proto v tuhle chvíli odpovědět: Nevím, co cítím, ale něco je jinak než u jiných novodobých soch, které se po Mostě dají najít. Na ně se prakticky neohlížím, ale zde na Hněvíně se z nějakého důvod musím na magistra Kellyho podívat, jako bych se snad přesvědčoval, že tam ještě je, že nevstal z podstavce a neodešel, či případně něco nenaznačuje ...
Se sochami třeba na Karlově mostě jsem na tom tak, jako dneska na Hněvíně - přítomnost lidí mi "rozhazuje měřidla" :-) i když poslední dobou tam už jsou jen repliky ...
Nejprve se vrátím k prvnímu zápisu, neboť jedna z kamarádek vytvořila fotografii oné chaloupky, kde jsem se cítil v bezpečí a jenž byla výchozím a koncovým bodem onoho snu.Je to foceno ze silničky, která vedla kamsi dál, zhruba v místech kde stála lampa veřejného osvětlení.
O téhle roubence se mi nepodařilo zjistit skorem nic, kromě toho, že se už určitou dobu používá jako "penzion" - viz třeba http://www.penziony.cz/pecka/roubenka-u-rihu/
Když to dopovím stručně - nikam moc daleko jsem se u tohodle snu nedostal.
Ale ani ve druhém případě, kdy mě Ferri vylákal k soše magistra Kellyho na Hněvíně jsem nepokročil. Správně bych měl asi říci, že jsem se v tomhle případě nedostal vůbec nikam, tak mi to připadá.Došel jsem pěšky na Hněvín, jednu jeho část jsem si obešel lesními pěšinkami, abych se správně "nabudil". Po vstupu za hradby mě okamžitě rozhodilo vřískající dítě a shluk turistů, takže klid na pozorování a hlavně moje správné rozpoložení bylo okamžitě v čudu.
Nezbylo mi, než pomalu obejít magistrovu sochu po směru hodinových ručiček, hodně se dívat přes hradby a čekat, než většina lidí odejde pryč, neboť v chladném nedělním pozdním odpoledni nebylo co na hradě dělat. Nakonec jsem se dočkal ...
Zkoušel jsem navnímat cokoliv, co by ze sochy vyzařovalo, ale nepřišel jsem na nic, co bych dokázal pojmenovat. Budu muset si sem udělat výlet s Ferrim a nechat si "to" ukázat, podobně jako mi kdysi pomohl poprvé navnímat vyzařování z monitorů.
Jak nahoře na Hněvíně vnímáš sochu Kellyho?? Já jsem k ní fascinovaně přitahován. Působí na mne velice příjemně. Vnímáš ji nějak, pokud jsi u ní už byl, nebo je to prostě "socha", jako každá jiná?
Na tuhle sadu otázek, kterou mi Ferri položil musím proto v tuhle chvíli odpovědět: Nevím, co cítím, ale něco je jinak než u jiných novodobých soch, které se po Mostě dají najít. Na ně se prakticky neohlížím, ale zde na Hněvíně se z nějakého důvod musím na magistra Kellyho podívat, jako bych se snad přesvědčoval, že tam ještě je, že nevstal z podstavce a neodešel, či případně něco nenaznačuje ...
Se sochami třeba na Karlově mostě jsem na tom tak, jako dneska na Hněvíně - přítomnost lidí mi "rozhazuje měřidla" :-) i když poslední dobou tam už jsou jen repliky ...
úterý 24. listopadu 2009
Padající helikoptéra
Sen, který se mi zdál dnes brzy ráno byl zvláštní z několika ohledů.
V jedné místnosti mám na oknech přes jejich spodní třetinu přišpendlené hadry, zřejmě abych zabránil velmi agresivnímu slunci(?) v přístupu dovnitř do bytu a obtěžování lidí v něm.
Jak moc je slunce agresivní si vyzkouším v druhé místnosti, kde z nějakého důvodu mám vysazená všechna tři křídla okna a dokonce i vyraženou příčku mezi prvním a druhými dvěma křídly. Nasazuji první křídlo, to šlo snadno a cítím jak mě slunce doslova spaluje ruce. Bolestí usikávám a přemýšlím, jak nasadím zpět zbytek okna.
Pomoc je snadná, jsem přeci kouzelník a tak si přičarovávám na ruce vrstvu opalovacího krému a začínám se mordovat s tou příčkou. Slunce mi kupodivu smaží jen ty části těla, které vystrčím ven z okna a to tak usilovně, že pod i pod krémem se z normální barvy kůže bělocha během chvilky mění na barvu velmi tmavě hnědou, navíc se krém asi i dost odpařuje.
No prostě - když je konečně příčka na svém místě a zajištěna hřebíky, mám tmavé ruce a ještě se mi z levé ruky loupou šupinky kůže. S ošklivým mumláním kouzlem nanáším další vrstvu (lepšího) krému a okno dodělávám. Mám to navíckrát, protože mi nějakej blbec otočil na jednom křídlu panty, takže musím jedno křídlo okna udělat opakovaně (to nejvíc vlevo).
Sen ale ještě nekončí, neboť se náhle ozval zvuk letící helikoptéry, který se poměrně rychle změnil na zvuk helikoptéry, které se přestává točit rotor i motor. A skutečně - helikoptéra padá do prostor před náš dům a padá poměrně šikovně, takže z ní stihlo vyběhnout několik lidí. Pak se helikoptéra vzňala...
Můj otec pronáší větu o tom, že "přepravce zkrachoval" a já pozorně sleduji ony zachránivší se jedince. "To jsou naši příbuzní" vyhrknu náhle, neboť ve dvou lidech poznávám jednu tetu s jejím manželem a okamžitě letím k dolnímu vchodu před naším domem.
"Pojďte sem !!" Volám právě na ty dva, neboť oni jediní přistoupili k otevřeným dvířkům na zahrádku. Do bezpečí jim tak zbývá necelých deset metrů, ale z nějakého důvodu nejdou ...
Tolik sen a teď k realitě a zkusím to probrat postupně odshora dolů.
1) Agresivní slunce - neuvědomuji si nyní, že bych ho kdy ve svých snech zažil až takhle agresivní, ale protože jsem poměrně nedávno (ne víc jak 7 dnů) čuměl na vampýrský film ...
2) Mordování se z vypadlými okny (dveřmi) - čas od času se mi tenhle symbol ve snu objeví.
3) stav okna - okno ve snu má dřevěné rámy, ty už nemáme skorem deset let ...
4) osoby a obsazení proti realitě - taťka je už víc jak tři roky po smrti, příbuzní žijí
5) zbytek reality sedí
6) helikoptéra v mých snech v tomhle místě padala vícekrát a věta z dnešního snu byla rozdílná oproti minulým stavům a i proto jsem si tenhle sen zapamatoval, protože mě to udivilo. Věta z mých minulých snů v plném znění složeném ze všech verzí snu by byla tato: "Češi unikli z německého zajetí helikoptérou a nějaký němec jim na dálku vypnul motor". Občas též vyjadřiji obdiv nad tím, že s tím pilot helikoptéry počítal a letěl velmi šikovně. Jednou se vyslovuji i o tom, že se to povedlo zřejmě jen proto, že tu jsou němci první den ...
7) poslední důvod proč si ten sen pamatuji a proč tento příspěvek píšu bylo i kvůli nepřijemné připomínce. Dnes jsem jel v autobuse kolem ošklivé nehody, kde jedno auto bylo pomačkáno ze všech stran, mělo rozstříhanou střechu a všiml jsem si i odlétající helikoptéry ...
V jedné místnosti mám na oknech přes jejich spodní třetinu přišpendlené hadry, zřejmě abych zabránil velmi agresivnímu slunci(?) v přístupu dovnitř do bytu a obtěžování lidí v něm.
Jak moc je slunce agresivní si vyzkouším v druhé místnosti, kde z nějakého důvodu mám vysazená všechna tři křídla okna a dokonce i vyraženou příčku mezi prvním a druhými dvěma křídly. Nasazuji první křídlo, to šlo snadno a cítím jak mě slunce doslova spaluje ruce. Bolestí usikávám a přemýšlím, jak nasadím zpět zbytek okna.
Pomoc je snadná, jsem přeci kouzelník a tak si přičarovávám na ruce vrstvu opalovacího krému a začínám se mordovat s tou příčkou. Slunce mi kupodivu smaží jen ty části těla, které vystrčím ven z okna a to tak usilovně, že pod i pod krémem se z normální barvy kůže bělocha během chvilky mění na barvu velmi tmavě hnědou, navíc se krém asi i dost odpařuje.
No prostě - když je konečně příčka na svém místě a zajištěna hřebíky, mám tmavé ruce a ještě se mi z levé ruky loupou šupinky kůže. S ošklivým mumláním kouzlem nanáším další vrstvu (lepšího) krému a okno dodělávám. Mám to navíckrát, protože mi nějakej blbec otočil na jednom křídlu panty, takže musím jedno křídlo okna udělat opakovaně (to nejvíc vlevo).
Sen ale ještě nekončí, neboť se náhle ozval zvuk letící helikoptéry, který se poměrně rychle změnil na zvuk helikoptéry, které se přestává točit rotor i motor. A skutečně - helikoptéra padá do prostor před náš dům a padá poměrně šikovně, takže z ní stihlo vyběhnout několik lidí. Pak se helikoptéra vzňala...
Můj otec pronáší větu o tom, že "přepravce zkrachoval" a já pozorně sleduji ony zachránivší se jedince. "To jsou naši příbuzní" vyhrknu náhle, neboť ve dvou lidech poznávám jednu tetu s jejím manželem a okamžitě letím k dolnímu vchodu před naším domem.
"Pojďte sem !!" Volám právě na ty dva, neboť oni jediní přistoupili k otevřeným dvířkům na zahrádku. Do bezpečí jim tak zbývá necelých deset metrů, ale z nějakého důvodu nejdou ...
Tolik sen a teď k realitě a zkusím to probrat postupně odshora dolů.
1) Agresivní slunce - neuvědomuji si nyní, že bych ho kdy ve svých snech zažil až takhle agresivní, ale protože jsem poměrně nedávno (ne víc jak 7 dnů) čuměl na vampýrský film ...
2) Mordování se z vypadlými okny (dveřmi) - čas od času se mi tenhle symbol ve snu objeví.
3) stav okna - okno ve snu má dřevěné rámy, ty už nemáme skorem deset let ...
4) osoby a obsazení proti realitě - taťka je už víc jak tři roky po smrti, příbuzní žijí
5) zbytek reality sedí
6) helikoptéra v mých snech v tomhle místě padala vícekrát a věta z dnešního snu byla rozdílná oproti minulým stavům a i proto jsem si tenhle sen zapamatoval, protože mě to udivilo. Věta z mých minulých snů v plném znění složeném ze všech verzí snu by byla tato: "Češi unikli z německého zajetí helikoptérou a nějaký němec jim na dálku vypnul motor". Občas též vyjadřiji obdiv nad tím, že s tím pilot helikoptéry počítal a letěl velmi šikovně. Jednou se vyslovuji i o tom, že se to povedlo zřejmě jen proto, že tu jsou němci první den ...
7) poslední důvod proč si ten sen pamatuji a proč tento příspěvek píšu bylo i kvůli nepřijemné připomínce. Dnes jsem jel v autobuse kolem ošklivé nehody, kde jedno auto bylo pomačkáno ze všech stran, mělo rozstříhanou střechu a všiml jsem si i odlétající helikoptéry ...
úterý 17. listopadu 2009
17. listopad 1989
Husák se jednoho lednového rána probudí, podívá se z okna a ve sněhu je napsáno: Husák je vůl! Ihned zavolá STBáka, aby to vyšetřil.Tímhle úvodním vtípkem (který by se před rokem 1989 nemohl vykládat před cizími lidmi) jsem se pokusil uvést mou pátou vzpomínku na 17. listopad 1989
Druhý den vyšetřovatel přijde a ošívá se. Na dotaz kdo to psal, stbák neodpoví. Tak honem, kdo to psal, ptá se Husák. No víte soudruhu generální, vyšetřováním jsme zjistili, že se jedná o moč soudruha Štrougala - a písmo je vaší ženy.
- 17.listopad 2008
- 2007 - dnes je pracovní sobota
- 17.listopad 2006
- 17.listopad 2005 (několik zápisů za sebou)
Asi největší haló mezi Internetovou komunitou vyvolá zpráva o tom, že "Jakeš žádá honorář za slavný projev z Hrádku" Jak se v článku dočtete, má mu pomoci vnučka - právnička a existuje i možnost že (částečně) uspěje. Vyčetl jsem toto: Byl-li by to prostý záznam politikovo projevu, tak žádné prebendy na základě autorského práva Jakeš nezíská, ale stačí, aby ho někdo i jen malounko upravil ...
Z mého pohledu už tak nějak není vzpomínat na co, když si projdete mojí sérii příspěvků, zvláště ty z roku 2005, pochopíte, že přímo k 17.listopadu z mého osobního pohledu nemám co dodat. A tak se v prvopočátku vypravím jinam.
Tak například pro (ne)pamětníky připravila redakce IDNESu ukázku, jak by vypadala svobodná online reporáž o událostech v roce 1989, letošní cesta demonstrantů se nechá sledovat ve článku "Tisíce lidí jdou z Albertova na Národní po stejné trase jako před 20 lety"
- Volá Londýn, škádlili v Dukovanech minulý režim (úsměvná historka - Vedoucí dozimetrické laboratoře v nedalekém Moravském Krumlově byl jistý Petr Londýn.)
- Recesisté připomněli život za vlády KSČ [IDNES]
- V Praze znovu řádili veksláci a lidé mohli běhat za zbožím [Lidové noviny]
- Studenti v Brně připomenou výročí revoluce lampionovým průvodem (Připomínka listopadových událostí, ale také nesouhlas se současným stavem politiky.)
V mnoha případech se jedná o to samé, někdo se dostane ke korýtku, pak jakoby zešílí a dělá neplechu. Ale je v tom někdy i něco jiného.
Dnes na Národní třídě se to projevilo hned několikrát - při pokládání věnců u památníku se pískalo na současného prezidenta ČR Václava Klause a málem se tam poprali odpůrci a příznivci prezidenta. Podle hesel co byly vidět v televizi budila ono podivné rozpoložení davu tzv. Lisabonská smlouva.
Další články ve výběru IDNESu jsou zde a najdete tam i článek, ze kterého na mě jde takový nějaký divný pocit - Pravicoví extremisté blokují národní třídu a volají "SVOBODU"
Nevím co chtěli, co tam dělali (povolenou demonstraci neměli, tu měl na stejném místě povolenu někdo jiný -recesisti,viz článek výše a pak oficiální průvod z Albertova) a jak velkou svobodu by chtěli. Doslova se mi derou na jazyk slova skřítka Dobbyho z knih Harryho Pottera: "Jsem svobodný skřítek slečno, ale zas tak svobodný Dobby nechce být"
Jiný (pro mě) problém je ten, že nějak moc informací co vlastně extremisti chtěli nebo co zaznělo v jejich projevech ve zpravodajství na Internetu není psáno nic a to docela připomíná situaci z před dvaceti lety - docela se bojím že to tak bylo extremisty i plánováno.
Typická zpráva na Internetu pak zní nějak takto:
Policie zatkla 48 extremistů
Průvod provázeli také policisté z antikonfliktního týmu. Ze vzduchu situaci sledoval i policejní vrtulník. Ve směru od Národního divadla se totiž k průvodu bližila skupina asi 150 extremistů a další asi stovka ultrapravicových příznivců iniciativy Odporuj, k nimž se přidaly skupinky příznivců Dělnické strany.
Někteří extremisté došli až na Výtoň. Těžkooděnci obklíčili asi 15 neonacistů na náplavce. Ostatní zůstali nahoře na nábřeží a skandovali "svobodu, svobodu." Velká část extremistů pak prošla pod železničním mostem, seběhla dolů na náplavku a zaútočila na policejní těžkooděnce. Kopali do nich a házeli kameny.
Doplněno ve 20 hodin:
Jenže ono jde o poněkud jinou svobodu, jde o svobodu pro zatčené extremisty, tedy kromě jiného. Přečtete si sami -
Policisté zatlačili extremisty na most, tam došlo ke rvačkám
A právě kvůli tomu, co extremisti předváděli je není možné přirovnávat ke studentům před dvaceti lety - od povolení k demonstraci až k chování na ní je to jiné. Vraťme se ale zpět k hezčím zprávám, například k těm, které nabízí web IHNED - což je web Hospodářských novin. Je jich v tuto chvíli sedm jsou uvozeny textem "Vraťte se zpět o 20 let a přečtěte si zprávy, které tehdy nikdo nenapsal.", a souhrnně jsou na adrese: http://domaci.ihned.cz/17-listopad/
neděle 15. listopadu 2009
Sen nebo dejavu ? (2.)
Mám tu několik poznámek od kamarádů, kteří četli můj nedělní postnutí do blogu "Sen nebo dejavu"
Přečetla jsem si to 2x a mimo to, že mi to pomohlo pochopit proč jsi se celou sobotu večer tak mračil, fakt nevim. Možná bych na Tvém místě zkusila zapátrat po historii té chalupy a hospody. Ta hospoda má z druhé strany sál, který se normálně používá. Bazénky venku jsou zcela nové, minule je dodělávaly, takže pokud jsi měl nějaké v tom snu, tak věz, že v reálu tam žádný bazén ještě před rokem nebyl.
Na mě velice příjemně působí ta roubenka, kdy jsme bydleli, v tom se spolu shodneme. Ta hospoda dole byla takové studené místo bez osobnosti
Silnička v podhůří a pasoucí se ovce pro mne byla příjemná změna ze života ve městě. A lesy na mne působili také pozitivně. Už se mi po nich stýskalo. Kdybych měl říct, které místo na mne nejvííc dýchlo, tak to byla ta mýtina kde proběhla akce "pradlena" vzpomínáš na ni? Tam jsem byl zaskočen hrou stínů zapadajícího slunce a barev ... první dojem byl velmi emotivní
Jak bych si nevzpomínal. Příjemný smíšený les nepříliš hustě osázený, takže jej mohlo prosvítit pozdně odpolední slunce. Byl tam mírný kopeček, a já sešel s pradlenou dolů k vodě, protože jsem jí nevěřil a hlídal jí. Moc jsem si to proto neužil, ale rozhodně bych si tam, až někdy bude čas, položil deku a udělal tiché rozjímání ...
Musím říct, že už jsem si nejednou všiml, že máme naprosto opačné vnímání emoce z nějakého místa. Na mysl mi přišel ten starý strom tenkrát na hradě a pak to jezírko s uchem... z toho je mi ještě dnes nepříjemno, když si ten pocit vybavím
Tady bych si dovolil jemně nesouhlasit, neboť oba případy jsou z doby, kdy jsem dělal "nemluvněcí kroky" kolem magie a energií a kdy jsem spíše měl radost že něco citím - ten strom je toho jasným příkladem. Ze zatopeného jezírka na mě spíše stoupal jakýsi nesoulad, a pocit, že bych neměl chodit moc blízko k vodě, ale k popisu "jezírko... brrr... zima, smrt, zoufalé volání o pomoc která nikdy nepřijde, strach, zmar, děs běs a hnus.. tam už nikdy nechci být" se připojit nemohu. Tedy ne na 100%, protože to opravdu bylo místo, kam bych nechodil úmyslně opakovaně.
Víš co by mne zajímalo, jak nahoře na Hněvíně vnímáš sochu Kellyho?? Já jsem k ní fascinovaně přitahován. Působí na mne velice příjemně. Vnímáš ji nějak, pokud jsi u ní už byl, nebo je to prostě "socha", jako každá jiná? nevím proč, je to novodobá věc, neměla by mít takového ducha, jako z něj já cítím.
Zde zápisek přeruším a budu pokračovat, až poté, co sochu prozkoumám. Zrovna teď je krásný sluneční podzimní den, takže se obléknu a vyrazím hned teď
Přečetla jsem si to 2x a mimo to, že mi to pomohlo pochopit proč jsi se celou sobotu večer tak mračil, fakt nevim. Možná bych na Tvém místě zkusila zapátrat po historii té chalupy a hospody. Ta hospoda má z druhé strany sál, který se normálně používá. Bazénky venku jsou zcela nové, minule je dodělávaly, takže pokud jsi měl nějaké v tom snu, tak věz, že v reálu tam žádný bazén ještě před rokem nebyl.
V podstatě si myslim, že to co se Ti zdá, není nic, co by se ve skutečnosti kdysi dávno mohlo stát. Spíš mi to připadá, že Tvoje fantasie předělává realitu. Už Ti někdy vykládal sny někdo, kdo to opravdu umí a vážně se o to zajímá?
Jak vidno, nikdo mi nemohl vykládat o bazéncích u hospody, maximálně tak o předchozím LARPu resp soustředění šachistů, ale těžko by mohl dodávat jisté detaily - V našem případě by mi někdo mohl vyprávět že do hospody se jde po silnici z kopce dolů, ale těžko by mi říkal že je silnice večer hodně špatně osvětlená a že na těch cca 150 metrech chůze k hospodě je ohrada s ovečkama a dva domky - protože na cestě k hospodě se fakt nedá zabloudit :-)
Jak vidno, nikdo mi nemohl vykládat o bazéncích u hospody, maximálně tak o předchozím LARPu resp soustředění šachistů, ale těžko by mohl dodávat jisté detaily - V našem případě by mi někdo mohl vyprávět že do hospody se jde po silnici z kopce dolů, ale těžko by mi říkal že je silnice večer hodně špatně osvětlená a že na těch cca 150 metrech chůze k hospodě je ohrada s ovečkama a dva domky - protože na cestě k hospodě se fakt nedá zabloudit :-)
Na mě velice příjemně působí ta roubenka, kdy jsme bydleli, v tom se spolu shodneme. Ta hospoda dole byla takové studené místo bez osobnosti
Silnička v podhůří a pasoucí se ovce pro mne byla příjemná změna ze života ve městě. A lesy na mne působili také pozitivně. Už se mi po nich stýskalo. Kdybych měl říct, které místo na mne nejvííc dýchlo, tak to byla ta mýtina kde proběhla akce "pradlena" vzpomínáš na ni? Tam jsem byl zaskočen hrou stínů zapadajícího slunce a barev ... první dojem byl velmi emotivní
Jak bych si nevzpomínal. Příjemný smíšený les nepříliš hustě osázený, takže jej mohlo prosvítit pozdně odpolední slunce. Byl tam mírný kopeček, a já sešel s pradlenou dolů k vodě, protože jsem jí nevěřil a hlídal jí. Moc jsem si to proto neužil, ale rozhodně bych si tam, až někdy bude čas, položil deku a udělal tiché rozjímání ...
Musím říct, že už jsem si nejednou všiml, že máme naprosto opačné vnímání emoce z nějakého místa. Na mysl mi přišel ten starý strom tenkrát na hradě a pak to jezírko s uchem... z toho je mi ještě dnes nepříjemno, když si ten pocit vybavím
Tady bych si dovolil jemně nesouhlasit, neboť oba případy jsou z doby, kdy jsem dělal "nemluvněcí kroky" kolem magie a energií a kdy jsem spíše měl radost že něco citím - ten strom je toho jasným příkladem. Ze zatopeného jezírka na mě spíše stoupal jakýsi nesoulad, a pocit, že bych neměl chodit moc blízko k vodě, ale k popisu "jezírko... brrr... zima, smrt, zoufalé volání o pomoc která nikdy nepřijde, strach, zmar, děs běs a hnus.. tam už nikdy nechci být" se připojit nemohu. Tedy ne na 100%, protože to opravdu bylo místo, kam bych nechodil úmyslně opakovaně.
Víš co by mne zajímalo, jak nahoře na Hněvíně vnímáš sochu Kellyho?? Já jsem k ní fascinovaně přitahován. Působí na mne velice příjemně. Vnímáš ji nějak, pokud jsi u ní už byl, nebo je to prostě "socha", jako každá jiná? nevím proč, je to novodobá věc, neměla by mít takového ducha, jako z něj já cítím.
Zde zápisek přeruším a budu pokračovat, až poté, co sochu prozkoumám. Zrovna teď je krásný sluneční podzimní den, takže se obléknu a vyrazím hned teď
neděle 8. listopadu 2009
Sen nebo dejavu ?
Mám teď z víkendu jeden čerstvý zážitek, ale je to trošičku jiné než obvykle ...
Jel jsem s kamarády na víkendovou akci na místo, kde jsem ještě nikdy nebyl, navigátora mi dělal "Miloš" (má navigace) a coo-navigátora kamarád Ferri. Jenže jsme přijížděli za tmy a až takových 150 metrů před cílem po 20 km jízdě úzkými silničkami se chytil Ferri že ví kde přesně jsme a kde to je - furt rovně do kopce, ale Miloš tvrdil, že to je vlevo do jiného kopce.
Já bloud nevěřil kamarádovi, odbočil vlevo ... a vjel někomu místnímu po necelé stovce metrů (taky do kopce) do dvora. To už mi v hlavě cinkaly zvonečky ("tohle místo je dejavu"), ale měl jsem takového vzteka na sebe , že jsem na ně kašlal. Mimo jiné i proto, že mě na travnatém povrchu s plně naloženým autem prokluzovala kola a já se málem neotočil. Dojezd ke správné chaloupce byl pak snadný, protože před ní stála auta dalších kamarádů.
V tom snu jsme u toho špatného domku byli pěšky, něco nás tam přitahovalo dovnitř respektive co nejblíž k němu, takže chůze od domku byla poněkud náročnější, ale jeho "německou přitažlivost" (jéé teď jsem si uvědomil, že jsem o ní nikdy nemluvil !) se nám podařilo překonat.
V pátek už se nedělo nic podstatného (tedy kromě toho že jsme rozehráli LARP hospodskou scénou, kde se událo pár důležitých věcí pro LARP), mě ještě kolem chaloupky probliklo - slovy Járy Cimrmana ze hry Akt - pár "prazážitků", které jsem ale, narozdíl od aktérů hry, prostě mít nemohl ...
Celý sobotní den až do okamžiku podvečera popisovat podrobně netřeba - hrál se LARP a byl to jeden z těch LARPů, kde se moc nebojuje, zato se musí mít oči dokořán (haha - šlápl jsem na spušťadlo samostřílu, pak spadl do kůlové pasti a na závěr mě orgové museli nechat šlápnout do medvědí pasti, aby nám něco došlo) a pak se hodně přemýšlelo a řešilo.
V podvečer jsme se zašli usušit a pak večer šli do místní (pravděpodobně nepoužívané) hospody. Tedy chtěli jít, ale mě už zase zvonily zvonečky, a já si uvědomil, že si pamatuji další část snu.
Tmavá, bezměsíčná noc - snad i proto, že je zatažené nebe. Přede mnou silnice stáčející se dolů z kopce ladným obloučkem doleva. Přímo u domku je na sloupku lucerna veřejného osvětlení. Máme jít dolů z kopce, ve tmě, nejprve kolem loučky, kde se něco přes den páslo, poté kolem neosvětlených domků a až dole u hospody je další svítící lucerna.
Jdu s kamarádem, tiše, jako by vše potřebné již bylo řečeno, a to co řečeno nebylo, nemělo cenu už vyslovovat. Jako bych na něco rezignoval, ale přesto jdu pevným krokem kamsi, kam asi jít musím. Je to poprava ? Oslava ? Přežiju to ? (Je to sen, kde budou další němci ?) Nevím a ani sám sebe se na to neptám, dokonce si ani neplánuji co budu dělat. Jen jdu a krátké stání kvůli protijedoucímu autu v úrovni elektrického ohradníku pro ovce je jen maličká bezvýznamná epizodka znamenající kratičké zdržení.
Přijde mi, že je poměrně chladno, ale chůze dolů z poměrně velkého kopce mě zahřála, aby mě u hospody překvapily dva malé "přírodní" bazénky plné vody. Voda u hospody ? Teď ? To je divné. Venku stojí paní v rukavicích a otáčí s prasátkem na rožni ...
Ani oslava nemohla být divnější, jakoby hospoda neměla dost zásob mlsků, hosté rozdělení do tří skupin, výčepní je k nenalezení a pivo nikdo nečepuje, pódium pro kapelu zastavěné nepoužívanými stoly a ohromné přenosné rádio, které umí hrát jen jednu stanici ...
Přesto se slavilo a radovalo se, později k vodě na stolech přibyly plátky vepřového masa. I já jedl a tiše sledoval cvrkot, ale i místnost samu. Na stropě jediné čtyřzářivkové svítidlo, na každé stěně další svítidlo - tentokrát žárovkové, tohle vše svítilo. A pak tu ještě bylo ... dalších pár svítidel s barevnými žárovkami. Ne, tyhle ještě nesvítily, neměly důvod. Jak zoufale mi připomínají nějakou past, ale proč ? Proč se nezapnou a neudělají krátký proces s námi všemi ?
Co vlastně slavíme ? Smysl oslavy mi stále uniká a navíc se mi chce hodně čůrat. Jdu jedinými dalšími možnými dveřmi dál do domu a hned mi do oka padnou tmavě natřené trubky chaoticky zabudované při jedné stěně. Co tu dělají ? Proč tu jsou trubky od německého vyhřívání? Záchody nenalézám ...
Jdu ven a při dvouch stěnách hospody hledám vchod na záchod, ale nenacházím. Ba navíc nacházím něco, co jsem snad ani najít nechtěl. Naše hospoda má ještě druhý sál a nejde se do něj zvenčí dostat a zřejmě ani zevnitř, jinak bych tam došel při hledání těch záchodů. Jsou tam uvězněni(?) dva lidé ...
Nelíbí se mi to a ani už neobcházím zbytek hospody dokola a vracím se dopředu. Mám štěstí, kamarád byl znovu nahoře v domku se osprchnout a vkládá mi do ruky beze slov klíč. Tvářím se že ho půjdu napodobit, ale ...
Chci odsud pryč, pryč od téhle reality, pryč od oslavy, pryč z téhle podivné hospody a taky že jdu ...
Jdu sám, tiše, jako by vše potřebné již bylo řečeno, a to co řečeno nebylo, nemělo cenu už vyslovovat. Jako bych na něco rezignoval, ale přesto jdu pevným krokem kamsi, kam asi jít musím. Nevím a ani sám sebe se na to neptám, dokonce si ani nic neplánuji. Jen jdu a krátké stání u loučky s elektrickým ohradníkem je jen maličká bezvýznamná epizodka znamenající kratičké zdržení a zamyšlení nad ovcemi, které tu (kupodivu) jsou.
Odmykám chaloupku a vstupuji, je rozsvíceno. Klidné příjemné světlo, uklidňující světlo. Jsem v bezpečí, tady mi nic nehrozí. Nechávám odemčeno, snad ... snad někdo přijde, zuje se tu jako já a pak půjde nahoru, vstoupí do svého pokoje a rozsvítí si. V pokoji, který vypadá tak staropanensky, v pokoji, kde se dá bezpečně odpočívat ...
Mám-li popsat to, co se dělo v reálu, popisoval bych asi to samé a tak se vrhnu jen na rozdíly. V bývalé(?) hospodě se konala LARPová oslava jakéhosi "díkůvzdání" a pořadatelka LARPu velmi správně a radikálně omezila alkohol (stačilo už i jen to, že pozvala správné lidi). Necítil jsem se moc dobře, ale to bylo tím, že jsem byl ucaprcaný z lesa, mozek vyždímaný od usilovného přemýšlení, nožičky obolavěné z chůze po podhůří Krkonoš a špatná fyzička díky prodělané antibiotické kůře namířené proti borelioze taky udělala své. I proto jsem poměrně pasivně sledoval to, co nám bylo CPčky předehráváno, ale pak jsem se zmohl a něco malinko akcí jsem udělal ...
Rádio bylo rozbité a odmítlo CDčka s hudbou vhodnou pro fantasy LARP, takže tam kdosi cosi naladil (písničky na přání)...
Záchod jsem skutečně nenašel, ty trubky mě fakt dost rozhodily, takže jsem ani dál nepokračoval, snad k tomu přispěl i pohled do kuchyňky. Byla to pekelně stísněná místnůstka, kdyby kuchařka u linky kýchla, tak se o ní bouchne a hned vezme druhou o zeď co je za ní. (Prostě taková kuchyňka z mých snů, kde vystupují hubení elfové, kterým to nevadí, ba dokonce vyhovuje)
I to s tou druhou místností se mi splnilo, ale ... Kdybych nebyl hlupákem a udělal těch deset kroků za další roh budovy a kdybych pořádně do místnosti skrz okno nahlédl, tak bych našel i ty dveře.
Jenže já ... nějak jsem nemohl přejít do normálního uvažování a celý polekaný šel dovnitř do našeho sálu. Náš kamarád (jiný než ve snu) se vrátil zeshora z domku, kde kontroloval sedmiletého kloučka, jestli v pořádku spí. Vzal jsem si od něj klíče a vyťapkal nahoru. Ovce v ohradě nebyly ...
Za mnou pak přišel kamarád Ferri, který si pak dával sprchu a snad se pak i později znovu vrátil dolů. Nevím, já už spal ...
Nechápu se, proč jsem se v tu noc nepřemohl a nezlomil tak jednu z mých nočních můr - můry, kde nejde opustit nějaká budova ... Už mě sice prakticky nepronásleduje, ale i tak ...
Jel jsem s kamarády na víkendovou akci na místo, kde jsem ještě nikdy nebyl, navigátora mi dělal "Miloš" (má navigace) a coo-navigátora kamarád Ferri. Jenže jsme přijížděli za tmy a až takových 150 metrů před cílem po 20 km jízdě úzkými silničkami se chytil Ferri že ví kde přesně jsme a kde to je - furt rovně do kopce, ale Miloš tvrdil, že to je vlevo do jiného kopce.
Já bloud nevěřil kamarádovi, odbočil vlevo ... a vjel někomu místnímu po necelé stovce metrů (taky do kopce) do dvora. To už mi v hlavě cinkaly zvonečky ("tohle místo je dejavu"), ale měl jsem takového vzteka na sebe , že jsem na ně kašlal. Mimo jiné i proto, že mě na travnatém povrchu s plně naloženým autem prokluzovala kola a já se málem neotočil. Dojezd ke správné chaloupce byl pak snadný, protože před ní stála auta dalších kamarádů.
V tom snu jsme u toho špatného domku byli pěšky, něco nás tam přitahovalo dovnitř respektive co nejblíž k němu, takže chůze od domku byla poněkud náročnější, ale jeho "německou přitažlivost" (jéé teď jsem si uvědomil, že jsem o ní nikdy nemluvil !) se nám podařilo překonat.
V pátek už se nedělo nic podstatného (tedy kromě toho že jsme rozehráli LARP hospodskou scénou, kde se událo pár důležitých věcí pro LARP), mě ještě kolem chaloupky probliklo - slovy Járy Cimrmana ze hry Akt - pár "prazážitků", které jsem ale, narozdíl od aktérů hry, prostě mít nemohl ...
Celý sobotní den až do okamžiku podvečera popisovat podrobně netřeba - hrál se LARP a byl to jeden z těch LARPů, kde se moc nebojuje, zato se musí mít oči dokořán (haha - šlápl jsem na spušťadlo samostřílu, pak spadl do kůlové pasti a na závěr mě orgové museli nechat šlápnout do medvědí pasti, aby nám něco došlo) a pak se hodně přemýšlelo a řešilo.
V podvečer jsme se zašli usušit a pak večer šli do místní (pravděpodobně nepoužívané) hospody. Tedy chtěli jít, ale mě už zase zvonily zvonečky, a já si uvědomil, že si pamatuji další část snu.
Tmavá, bezměsíčná noc - snad i proto, že je zatažené nebe. Přede mnou silnice stáčející se dolů z kopce ladným obloučkem doleva. Přímo u domku je na sloupku lucerna veřejného osvětlení. Máme jít dolů z kopce, ve tmě, nejprve kolem loučky, kde se něco přes den páslo, poté kolem neosvětlených domků a až dole u hospody je další svítící lucerna.
Jdu s kamarádem, tiše, jako by vše potřebné již bylo řečeno, a to co řečeno nebylo, nemělo cenu už vyslovovat. Jako bych na něco rezignoval, ale přesto jdu pevným krokem kamsi, kam asi jít musím. Je to poprava ? Oslava ? Přežiju to ? (Je to sen, kde budou další němci ?) Nevím a ani sám sebe se na to neptám, dokonce si ani neplánuji co budu dělat. Jen jdu a krátké stání kvůli protijedoucímu autu v úrovni elektrického ohradníku pro ovce je jen maličká bezvýznamná epizodka znamenající kratičké zdržení.
Přijde mi, že je poměrně chladno, ale chůze dolů z poměrně velkého kopce mě zahřála, aby mě u hospody překvapily dva malé "přírodní" bazénky plné vody. Voda u hospody ? Teď ? To je divné. Venku stojí paní v rukavicích a otáčí s prasátkem na rožni ...
Ani oslava nemohla být divnější, jakoby hospoda neměla dost zásob mlsků, hosté rozdělení do tří skupin, výčepní je k nenalezení a pivo nikdo nečepuje, pódium pro kapelu zastavěné nepoužívanými stoly a ohromné přenosné rádio, které umí hrát jen jednu stanici ...
Přesto se slavilo a radovalo se, později k vodě na stolech přibyly plátky vepřového masa. I já jedl a tiše sledoval cvrkot, ale i místnost samu. Na stropě jediné čtyřzářivkové svítidlo, na každé stěně další svítidlo - tentokrát žárovkové, tohle vše svítilo. A pak tu ještě bylo ... dalších pár svítidel s barevnými žárovkami. Ne, tyhle ještě nesvítily, neměly důvod. Jak zoufale mi připomínají nějakou past, ale proč ? Proč se nezapnou a neudělají krátký proces s námi všemi ?
Co vlastně slavíme ? Smysl oslavy mi stále uniká a navíc se mi chce hodně čůrat. Jdu jedinými dalšími možnými dveřmi dál do domu a hned mi do oka padnou tmavě natřené trubky chaoticky zabudované při jedné stěně. Co tu dělají ? Proč tu jsou trubky od německého vyhřívání? Záchody nenalézám ...
Jdu ven a při dvouch stěnách hospody hledám vchod na záchod, ale nenacházím. Ba navíc nacházím něco, co jsem snad ani najít nechtěl. Naše hospoda má ještě druhý sál a nejde se do něj zvenčí dostat a zřejmě ani zevnitř, jinak bych tam došel při hledání těch záchodů. Jsou tam uvězněni(?) dva lidé ...
Nelíbí se mi to a ani už neobcházím zbytek hospody dokola a vracím se dopředu. Mám štěstí, kamarád byl znovu nahoře v domku se osprchnout a vkládá mi do ruky beze slov klíč. Tvářím se že ho půjdu napodobit, ale ...
Chci odsud pryč, pryč od téhle reality, pryč od oslavy, pryč z téhle podivné hospody a taky že jdu ...
Jdu sám, tiše, jako by vše potřebné již bylo řečeno, a to co řečeno nebylo, nemělo cenu už vyslovovat. Jako bych na něco rezignoval, ale přesto jdu pevným krokem kamsi, kam asi jít musím. Nevím a ani sám sebe se na to neptám, dokonce si ani nic neplánuji. Jen jdu a krátké stání u loučky s elektrickým ohradníkem je jen maličká bezvýznamná epizodka znamenající kratičké zdržení a zamyšlení nad ovcemi, které tu (kupodivu) jsou.
Odmykám chaloupku a vstupuji, je rozsvíceno. Klidné příjemné světlo, uklidňující světlo. Jsem v bezpečí, tady mi nic nehrozí. Nechávám odemčeno, snad ... snad někdo přijde, zuje se tu jako já a pak půjde nahoru, vstoupí do svého pokoje a rozsvítí si. V pokoji, který vypadá tak staropanensky, v pokoji, kde se dá bezpečně odpočívat ...
Mám-li popsat to, co se dělo v reálu, popisoval bych asi to samé a tak se vrhnu jen na rozdíly. V bývalé(?) hospodě se konala LARPová oslava jakéhosi "díkůvzdání" a pořadatelka LARPu velmi správně a radikálně omezila alkohol (stačilo už i jen to, že pozvala správné lidi). Necítil jsem se moc dobře, ale to bylo tím, že jsem byl ucaprcaný z lesa, mozek vyždímaný od usilovného přemýšlení, nožičky obolavěné z chůze po podhůří Krkonoš a špatná fyzička díky prodělané antibiotické kůře namířené proti borelioze taky udělala své. I proto jsem poměrně pasivně sledoval to, co nám bylo CPčky předehráváno, ale pak jsem se zmohl a něco malinko akcí jsem udělal ...
Rádio bylo rozbité a odmítlo CDčka s hudbou vhodnou pro fantasy LARP, takže tam kdosi cosi naladil (písničky na přání)...
Záchod jsem skutečně nenašel, ty trubky mě fakt dost rozhodily, takže jsem ani dál nepokračoval, snad k tomu přispěl i pohled do kuchyňky. Byla to pekelně stísněná místnůstka, kdyby kuchařka u linky kýchla, tak se o ní bouchne a hned vezme druhou o zeď co je za ní. (Prostě taková kuchyňka z mých snů, kde vystupují hubení elfové, kterým to nevadí, ba dokonce vyhovuje)
I to s tou druhou místností se mi splnilo, ale ... Kdybych nebyl hlupákem a udělal těch deset kroků za další roh budovy a kdybych pořádně do místnosti skrz okno nahlédl, tak bych našel i ty dveře.
Jenže já ... nějak jsem nemohl přejít do normálního uvažování a celý polekaný šel dovnitř do našeho sálu. Náš kamarád (jiný než ve snu) se vrátil zeshora z domku, kde kontroloval sedmiletého kloučka, jestli v pořádku spí. Vzal jsem si od něj klíče a vyťapkal nahoru. Ovce v ohradě nebyly ...
Za mnou pak přišel kamarád Ferri, který si pak dával sprchu a snad se pak i později znovu vrátil dolů. Nevím, já už spal ...
Nechápu se, proč jsem se v tu noc nepřemohl a nezlomil tak jednu z mých nočních můr - můry, kde nejde opustit nějaká budova ... Už mě sice prakticky nepronásleduje, ale i tak ...
středa 14. října 2009
Nezpívat! Nezpívat !!!
Je večer a v televizi se chystá mezistátní zápas Česko - Severní Irsko. Mamka sedí u stolu, já ležím s učebnicí ruštiny na gauči a oba čekáme, až se začne něco dít. Naše kočičanda se tou dobou ještě neprobudila ze svého večerního spánku a hnípe na křesle...
Pak zazněly první tóny hymny a mamka si ji začala prozpěvovat, což byl signál pro naši kočku Mourinku. Probudila se a tryskem se z křesla vyhoupla na stůl, aby se přesvědčila kdo vydává ty podivné tóny. Jenže to už jsem se ke zpěvu přidal i já.
Mourinka seskočila ze stolu a popoběhla ke mě. Když jsem se na ní podíval, zjistil jsem, že přede mnou sedí naježená kočka od strachu jak na hřbetě tak i na ocásku a v očích směs strachu a údivu. Ten výraz mě rozesmál tak, že verš "v sadě skví..." už zůstal nedozpíván jednak od smíchu a jednak proto, abych se mohl věnovat Mourince a trošku jí uklidnit.
Jenže Mourinka z mého hlazení a smíchu kterého jsem se nemohl zbavit, získala pocit, že se jejímu strachu smějeme a důstojně zaplula po křeslo. To mě zamrzelo ale nakonec jsem si Mourinku udobřil hrou s ní a kočičím zlobítkem.
Je mi to zvláštní, že Mourinka takhle reaguje na zpěv - mamka si občas prozpěvuje při úklidu nebo vaření a vždy toho musí velmi brzy nechat, protože ji prý Mourinka sekne drápkem po noze - snad aby se vzpamatovala.
Pak zazněly první tóny hymny a mamka si ji začala prozpěvovat, což byl signál pro naši kočku Mourinku. Probudila se a tryskem se z křesla vyhoupla na stůl, aby se přesvědčila kdo vydává ty podivné tóny. Jenže to už jsem se ke zpěvu přidal i já.
Mourinka seskočila ze stolu a popoběhla ke mě. Když jsem se na ní podíval, zjistil jsem, že přede mnou sedí naježená kočka od strachu jak na hřbetě tak i na ocásku a v očích směs strachu a údivu. Ten výraz mě rozesmál tak, že verš "v sadě skví..." už zůstal nedozpíván jednak od smíchu a jednak proto, abych se mohl věnovat Mourince a trošku jí uklidnit.
Jenže Mourinka z mého hlazení a smíchu kterého jsem se nemohl zbavit, získala pocit, že se jejímu strachu smějeme a důstojně zaplula po křeslo. To mě zamrzelo ale nakonec jsem si Mourinku udobřil hrou s ní a kočičím zlobítkem.
Je mi to zvláštní, že Mourinka takhle reaguje na zpěv - mamka si občas prozpěvuje při úklidu nebo vaření a vždy toho musí velmi brzy nechat, protože ji prý Mourinka sekne drápkem po noze - snad aby se vzpamatovala.
neděle 11. října 2009
Přeskakování mezi tramvajemi
Padesátý druhý tramvajový sen začal v Litvínově na tramvajové zastávce "Litvínov, poliklinika" (dříve Litvínov,východ) a reálie odpovídaly posledním létům, tedy až na vyšší množství dospělých lidí stojící na zastávce.
Jak to tak obvykle bývá na tramvajových zastávkách v mých snech, zanedlouho se přiblížil sólo vůz tramvaje bez cestujících (na to jak jela tramvaj rychle nemohla vyjet z točny, která je u této zastávky, výjezd z točny je totiž do kopce, takže tam nějak moc nejde zrychlit, ale jela z kopce od jiné, mnohem vzdálenější reálné točny). Musel to být český vůz, protože vůz dokázal pouze zpomalit a zastavit na pár vteřin až 25 metrů za zastávkou. Prakticky všichni čekající cestující se za ní rozběhli a snad i všichni nastoupili - nevím, nesledoval jsem je nějak moc dlouho.
Ač ve snech běhávám za spojem, který mě má odvést, tentokrát ale (snad dokonce poprvé!) jsem neběžel. Snad i proto, že jsem z nějakého důvodu chtěl jet spojem jiným, případně i německým. A taky že ano, velice snadno, jako když zapnete vypínačem žárovku, náhle sedím uvnitř další tramvaje, která "kde se vzala tu se vzala". Místo sedaček má bočně postavená dlouhá "akumulační kamna" na kterých je v polosedě a pololeže pár lidiček i já. V poklidu sjíždíme po trati směr litvínovské nádraží (oproti reálu poněkud zkrácené) a já mohu konstatovat dvě věci - i německá tramvaj musí pomalu projíždět oblouky a ani pak nezrychluje. Druhou věcí je moje jasné češství, protože cítím, jak mě občas nepříjemně bodne elektrika z kamen.
Na Litvínovském nádraží následuje poslední mžikový přestup na jinou tramvaj. Tahle ale vypadá zevnitř velmi zvláštně - je to vlastně něčí obývací pokoj, který má u hlavního okna ovládací pult a řidičské křeslo. Chvilku jsem si mohl tuhle tramvaj i řídit ...
Jednu věc ale v reálu nechápu - jak by mohl jet pokoj o šíři 5 metrů jet po kolejích tak, aby přitom to okno mohlo být uprostřed nad kolejemi, když si představíte že v té části, kdy jsem ho ve snu řídil já jsou sloupy trakce uprostřed mezi kolejemi dvojkolejné tratě?
Každopádně - zase mám o čem přemýšlet, i když tenhle sen pravděpodobně vypovídá dost o mém současném rozpoložení - vys*** ... ehm ... vykašlat se v práci na přesčasy a začít taky žít i něčím jiným než jen být dokonalý v práci :-)
Jak to tak obvykle bývá na tramvajových zastávkách v mých snech, zanedlouho se přiblížil sólo vůz tramvaje bez cestujících (na to jak jela tramvaj rychle nemohla vyjet z točny, která je u této zastávky, výjezd z točny je totiž do kopce, takže tam nějak moc nejde zrychlit, ale jela z kopce od jiné, mnohem vzdálenější reálné točny). Musel to být český vůz, protože vůz dokázal pouze zpomalit a zastavit na pár vteřin až 25 metrů za zastávkou. Prakticky všichni čekající cestující se za ní rozběhli a snad i všichni nastoupili - nevím, nesledoval jsem je nějak moc dlouho.
Ač ve snech běhávám za spojem, který mě má odvést, tentokrát ale (snad dokonce poprvé!) jsem neběžel. Snad i proto, že jsem z nějakého důvodu chtěl jet spojem jiným, případně i německým. A taky že ano, velice snadno, jako když zapnete vypínačem žárovku, náhle sedím uvnitř další tramvaje, která "kde se vzala tu se vzala". Místo sedaček má bočně postavená dlouhá "akumulační kamna" na kterých je v polosedě a pololeže pár lidiček i já. V poklidu sjíždíme po trati směr litvínovské nádraží (oproti reálu poněkud zkrácené) a já mohu konstatovat dvě věci - i německá tramvaj musí pomalu projíždět oblouky a ani pak nezrychluje. Druhou věcí je moje jasné češství, protože cítím, jak mě občas nepříjemně bodne elektrika z kamen.
Na Litvínovském nádraží následuje poslední mžikový přestup na jinou tramvaj. Tahle ale vypadá zevnitř velmi zvláštně - je to vlastně něčí obývací pokoj, který má u hlavního okna ovládací pult a řidičské křeslo. Chvilku jsem si mohl tuhle tramvaj i řídit ...
Jednu věc ale v reálu nechápu - jak by mohl jet pokoj o šíři 5 metrů jet po kolejích tak, aby přitom to okno mohlo být uprostřed nad kolejemi, když si představíte že v té části, kdy jsem ho ve snu řídil já jsou sloupy trakce uprostřed mezi kolejemi dvojkolejné tratě?
Každopádně - zase mám o čem přemýšlet, i když tenhle sen pravděpodobně vypovídá dost o mém současném rozpoložení - vys*** ... ehm ... vykašlat se v práci na přesčasy a začít taky žít i něčím jiným než jen být dokonalý v práci :-)
středa 23. září 2009
Mostecká rychlodráha
Už jsem tu na tomto blogu "proflákl", kde bydlím a mluvil jsem i o tom, že jednak tramvajemi jezdím a jednak se mi o nich i zdá.
V tomhle videjku si tedy můžete projet místa, ze kterých tramvaje v mých snech už (/ještě) nejezdí (prvních 2:15 min), z míst, odkud odjíždím jako cestující (jízda po směru jízdy ve videu od 2:15 min), nebo kam vyjímečně přijíždím jako řidič (opačný směr)
V tomhle videjku si tedy můžete projet místa, ze kterých tramvaje v mých snech už (/ještě) nejezdí (prvních 2:15 min), z míst, odkud odjíždím jako cestující (jízda po směru jízdy ve videu od 2:15 min), nebo kam vyjímečně přijíždím jako řidič (opačný směr)
pondělí 31. srpna 2009
Nemyslíš, zaplatíš (3.) - tak snad naposledy
Dnes (snad) naposledy se vracím k akci nemyslíš , zaplatíš.
Mé autíčko je stále v opravě a já na Youtube zjišťuju, že nejenom češi a velšané se pokoušejí vytvářet videa kolem bezpečnosti provozu ...
Tímhle videem bych skončil, ale kamarádka mě upozornila, že jsem neupozorňoval na další videa, tzv. "předkampaně" před českou "nemyslíš zaplatíš"
Použiju zde jen tohle následující video (v "předkampani" jich bylo víc) a to i proto, že ukazuje jednu věc, které se snad dopustil každý řidič - a to vykukování zpoza vozu jedoucího před vámi a obvykle jedoucího pomaleji, než jsme ochotni akceptovat.
I já takhle mockrát vykukoval a musím říci, že vykukování na užších silnicích a případně i předjíždění je dost nebezpečné, zvlášť když tu silnici neznáte a netušíte, že hned po pár metrech přijde zatáčka ...
Mé autíčko je stále v opravě a já na Youtube zjišťuju, že nejenom češi a velšané se pokoušejí vytvářet videa kolem bezpečnosti provozu ...
Tímhle videem bych skončil, ale kamarádka mě upozornila, že jsem neupozorňoval na další videa, tzv. "předkampaně" před českou "nemyslíš zaplatíš"
Použiju zde jen tohle následující video (v "předkampani" jich bylo víc) a to i proto, že ukazuje jednu věc, které se snad dopustil každý řidič - a to vykukování zpoza vozu jedoucího před vámi a obvykle jedoucího pomaleji, než jsme ochotni akceptovat.
I já takhle mockrát vykukoval a musím říci, že vykukování na užších silnicích a případně i předjíždění je dost nebezpečné, zvlášť když tu silnici neznáte a netušíte, že hned po pár metrech přijde zatáčka ...
sobota 29. srpna 2009
Video na zlepšení nálady
Kamarádka Miri mě upozornila na sestřihy z pořadu "Na stojáka", kde vystupuje Iva Pazderková, konkrétně na tento:
Blondýna vaří kuřecí vývar - http://www.stream.cz/video/5/296430-blondyna-vari-kureci-vyvar
Docela jsem se pobavil nad pomyšlením, že by mohl být někdo takhle blbý, jak Iva vypráví a musí se to brát jako vtip, protože když se pak člověk zamyslí víc, čemu se to vlastně směje ...
Každopádně Iva Pazderková v těchto sestřizích vypadá, že nezklame nikdy :-)
Blondýna vaří kuřecí vývar - http://www.stream.cz/video/5/296430-blondyna-vari-kureci-vyvar
Docela jsem se pobavil nad pomyšlením, že by mohl být někdo takhle blbý, jak Iva vypráví a musí se to brát jako vtip, protože když se pak člověk zamyslí víc, čemu se to vlastně směje ...
Každopádně Iva Pazderková v těchto sestřizích vypadá, že nezklame nikdy :-)
pátek 28. srpna 2009
Nemyslíš, zaplatíš (2.) - neopisoval tu někdo ?
Když se dnes koukám na další videa kolem "Nemyslíš zaplatíš" tak mi skoro přijde, jako by filmaři v jednotlivých státech od sebe opisovali - i když spíš než to jsou všude stejní ... pitomci
České spoty
Anglické spoty
České spoty
Anglické spoty
čtvrtek 27. srpna 2009
Nemyslíš, zaplatíš (Velšská verze) a něco navíc
Dnes podruhé jsem narazil na jedno video které natočila policie ve Walesu (první odkaz jsem si nepoznačil, druhý je ze serveru Novinky, který byl podle času vydání článku "až ten druhý" -> http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/177480-velsska-verze-nemyslis-zaplatis-je-tak-drasticka-ze-je-jen-pro-dospele.html Každopádně video je (i podle mě) drastičtější než české verze...
Psaní SMS při řízení
Píšu o tom i proto, že jsem byl přímým účastníkem jedné nehody na dálnici. Nějak se mi o tom nechtělo psát a to už to je příhoda stará třinácti dnů a ani teď se mi nějak nechce, ale když už jsem to nakousl:
Na dálnici přede mnou zpomalila a pak zastavila řidička - neměl jsem kam uskočit s autem (jen teoreticky uskočit vpravo na svodidla, ale to si uvědomuju až zpětně), takže jsem to zašlápl a modlil se - v autě se dvěma "cizíma" nezletilýma dětma a čerstvě dostudovaným právníkem a za sebou připojený vozík s věcma ... Naštěstí jsem měl odhad vzdálenosti dobrý, byť ne nejlepší, protože přece jenom k drobnému nárazu došlo - airbag ale nevyletěl a napínací pojistka na mém pásu taky nezareagovala ...
Pochopitelně kolem mě a té řidičky vznikly tzv. následné nehody - kdy blbci zpomalí a čumí a pak je zezadu někdo sejme, takže musela přijet policie a celý provoz zpomalit. (šest aut po dvojičkách v sobě a museli zasahovat hasiči)
Na první pohled to vypadalo, že mému autíčku skoro nic není, kromě promáčnutého plechu u chladiče a bloklého startování, které se povedlo odseknout na místě, takže jsem po vyšetření nehody dojel domů, rozvezl nezletilce, a objednal se na opravu...
Nu, cena v tuhle chvíli vyšplhala na 50 tisíc, autíčko je čtvrtý den v opravě, je hnutý i zadek, protože síla vozejku pohnula s držáky tažného zařízení ... a nevypadá to na brzké dořešení.
Ale zpět k nemyslíš - zaplatíš. České spoty (ty z hlavní kampaně) jsou sestřihané do jednoho videa zde:
Nu, napsal jsem tedy o své první nehodě - kterou jsem si prožil po 9 letech od doby co jsem dostal řidičák a odhadovaných 55 tisících najetých kilometrech bez nehody. Trochu se mi ulevilo díky tomuhle zápisu, ale hořkost zůstala. Hořkost z právního vědomí a svědomí všech účastníků nehody ...
Psaní SMS při řízení
Píšu o tom i proto, že jsem byl přímým účastníkem jedné nehody na dálnici. Nějak se mi o tom nechtělo psát a to už to je příhoda stará třinácti dnů a ani teď se mi nějak nechce, ale když už jsem to nakousl:
Na dálnici přede mnou zpomalila a pak zastavila řidička - neměl jsem kam uskočit s autem (jen teoreticky uskočit vpravo na svodidla, ale to si uvědomuju až zpětně), takže jsem to zašlápl a modlil se - v autě se dvěma "cizíma" nezletilýma dětma a čerstvě dostudovaným právníkem a za sebou připojený vozík s věcma ... Naštěstí jsem měl odhad vzdálenosti dobrý, byť ne nejlepší, protože přece jenom k drobnému nárazu došlo - airbag ale nevyletěl a napínací pojistka na mém pásu taky nezareagovala ...
Pochopitelně kolem mě a té řidičky vznikly tzv. následné nehody - kdy blbci zpomalí a čumí a pak je zezadu někdo sejme, takže musela přijet policie a celý provoz zpomalit. (šest aut po dvojičkách v sobě a museli zasahovat hasiči)
Na první pohled to vypadalo, že mému autíčku skoro nic není, kromě promáčnutého plechu u chladiče a bloklého startování, které se povedlo odseknout na místě, takže jsem po vyšetření nehody dojel domů, rozvezl nezletilce, a objednal se na opravu...
Nu, cena v tuhle chvíli vyšplhala na 50 tisíc, autíčko je čtvrtý den v opravě, je hnutý i zadek, protože síla vozejku pohnula s držáky tažného zařízení ... a nevypadá to na brzké dořešení.
Ale zpět k nemyslíš - zaplatíš. České spoty (ty z hlavní kampaně) jsou sestřihané do jednoho videa zde:
Nu, napsal jsem tedy o své první nehodě - kterou jsem si prožil po 9 letech od doby co jsem dostal řidičák a odhadovaných 55 tisících najetých kilometrech bez nehody. Trochu se mi ulevilo díky tomuhle zápisu, ale hořkost zůstala. Hořkost z právního vědomí a svědomí všech účastníků nehody ...
pondělí 17. srpna 2009
Jak by to vypadalo, kdyby přistál člověk na měsici teprve letos ?
Na serveru POOH jsem si povšiml jednoho zápisku s videem, ve kterém někdo realisticky natočil reakce lidí, novinářů a televizí, kdyby k přistání lidí na měsíci došlo letos a nikoliv před 40 lety ...
Kochejte se se mnou :-)
pátek 24. července 2009
úterý 30. června 2009
Přívalové deště - sestřin paradox
Má sestra se v neděli trochu čertila na počasí. Prý: "Támhle na Moravě jsou záplavy a já abych tady denně zalívala zahrádku"
Je to takové podivné přirovnání, které by šlo ošklivě napadnout, ale jeho pravdivost napadnout nelze - je to fakt, že prostě sídlím v dešťovém stínu Krušných hor ...
Až dnes odpoledne jsem si užil situace, kdy se nad městem objevily tři různé bouřky, elektřina v zásuvkách díky tomu zřetelně kolísala, jenže těch pár kapek co padlo na mojí zahrádku ani neskropilo prach.
A tak se mohu jen dívat na videa o povodních, tohle konkrétní je z Brna (a přispívat na povodňová konta) ...
středa 10. června 2009
Simonova kočka a sestřin pes
Poznáte svého mazlíčka v následujících krátkých filmečcích ?
(další filmečky jsou pak v Related ...)
úterý 9. června 2009
ODS vyhrála eurovolby ...
ODS vyhrála volby a kdyby to byly volby do parlamentu, dopadlo by to prý podle ČTK takto
ODS - 87 mandátů
ČSSD - 60 mandátů
KSČM - 35 mandátů
KDU-ČSL - 18 mandátů
Je to přesně takový výsledek, že by mohla vzniknout koalice dvou stran, ale já bych byl raději kdyby nevznikla a opozice byla nedestruktivní - prosazované zákony by pak mohly být kvalitnější, když by se o nich konstruktivně diskutovalo.
Nebo ne ?
ODS - 87 mandátů
ČSSD - 60 mandátů
KSČM - 35 mandátů
KDU-ČSL - 18 mandátů
Je to přesně takový výsledek, že by mohla vzniknout koalice dvou stran, ale já bych byl raději kdyby nevznikla a opozice byla nedestruktivní - prosazované zákony by pak mohly být kvalitnější, když by se o nich konstruktivně diskutovalo.
Nebo ne ?
pondělí 8. června 2009
To je pan řidič !
tak takhle bych chtěl umět jezdit s autobusem :-)
Je to jeden z mých dosud nesplněných snů - nám stěží řidičák na osobní auta :-)
neděle 31. května 2009
Vajíčková mánie (2.)
Nu, máme štěstí, že zřejmě nedojde k tomu, co jsem avizoval v mém předchozím blognutí na téma “Vajíčková mánie” – tedy že :
Šoupnou si svého "agenta" mezi vrhače vajec a ten, v nestřežené chvíli, chodí po někom kostkou, kamenem, lahví nebo čímkoli jiným.
Mnoho lidí (ať už mají Paroubka rádi nebo ne) se vyjadřuje, že vajíčka nejsou argument. Argument jistě ne, ale vzkaz ano.
ČSSD – házeči vajíček nemají argumenty, proto boří naše mítingy
No nevím nevím, pár lidí už argumentovat zkoušelo – vizhttp://novotnak.blog.idnes.cz/c/85915/S-vajicky-nesouhlasim-protestovat-se-da-i-dustojneji.html
Ptali jsme se, co bude ČSSD dělat s narůstajícím dluhem, je jasné, že bohatí i při progresivní dani nemohou zaplatit víc než pár procent z dluhu. Zavedení progresivní daně zvedne výběr max. o nějakých 5 miliard, ale jen úroky z dluhu budou v příštím roce kolem 65 mld. Které daně budete navíc zvedat, kdy to bude a tedy kdo to bude platit? Protože jednou se to zaplatit musí! ČSSD neodpověděla!!!To je panečku počtečníčko, zvlášť jestli fandíte ČSSD, že ? :-/ A to jste ještě nečetli stručný výcuc z programu ČSSD, který připravil jeden ostravský blogger,Pane Paroubku, Hašku, Falbre, Březino, KOMU TADY DOŠLY ARGUMENTY???
Pár dalších textů s odkazy už jen stručně, protože se mi začíná zvedat tlak –aspoň mám ten pocit:
- … Tvářil se stejně jako komunista Štěpán, když ho vypískali v ČKD v roce 1989
- … Čelní představitelé ČSSD již dlouho používají jednoduchý ale účinný trik. Hezky jde vidět v televizních debatách a online rozhovorech. Jsou ostří, nepříjemní, nevyhýbají se jízlivostem, podpásovkám ani arogantní nadřazenost ----- Jakmile oponent klesne na úroveň diskutéra z ČSSD …
- … To nemůže být náhoda. V té gradaci vidím vyšší moc: Paroubek seje lži a nenávist, Paroubek sklízí vejce, nadchází čas smažení vaječiny. Přijde hned poté katarze u voleb? …
- … NENÍ náhodou toto vajíčkové referendum přesnější, než všechny výzkumy veřejného mínění? Vajíčko bylo REFEREDUM říkající …
- … Jestli se ale v něčem Paroubek mýlí ještě víc než Jakeš i s celým Ústředním výborem strany --- Je to naprostá paralela toho, že KSČ svého času přisuzovala veškeré spontánní společenské hnutí směřující proti její totalitní vládě Svobodné Evropě a ideodiverzním centrálám …
- Jak můžeme vidět na videích z mítingů ČSSD, hlavním (jediným?) argumentem příznivců a členů ČSSD je, že mladí lidé nic nezažili, tak by se neměli vyjadřovat. To je trošku ošemetné tvrzení…………..
- Až Jiří Paroubek přestane urážet své oponenty – a je jedno zda jde o politiky nebo o studenty, až bude ochoten naslouchat protiargumentům, až se Jiří Paroubek opravdu dobře podívá do Maďarska kde 13. důchody a podobné návrhy dostaly zemi téměř k bankrotu, pak vajíčka možná nebudou končit na jeho triku ale na pánvičce.
Já k volbám půjdu – v úterý si dohledám programy některých stran na Internetu a dokončím tak svůj první předvýběr, který jsem už učinil …
čtvrtek 28. května 2009
Vajíčková mánie a Paroubek
Vím, o házení vajíček na Paroubka se píše snad všude, nejen na blozích :-) A i já tak nějak cítím potřebu se vyjádřit i přesto, že mnozí jiní řekli přesně to co cítím i já – pár dnů po “vajíčkiádě na Andělu”.
Poctivě jsem si prošel všechny odkazované blogy z webu Idnesu (odkazovaly sice jen na články z jejich blogů ale i tak jich bylo dost) a pak i nějaké ty články okolo. Jeden z nich přinesl i toto desatero:
- Pohrdání mladými: cuc na klacku
- Nabubřelost: mám vyšší poslání
- Papaláš: "Kdo z vás to má?!"
- Agresivní: Útočí a neunese porážku
- Shození vlády: Ostuda v EU
- Spojení s komunisty: Lidé si zvyknou na leccos
- Populismus a závist: Bohaté oškubeme
- Zadlužování: Slibuje krize nekrize
- Vzhled: Dieta a růžová trička
- Divní přátelé: Kočka a spol.
I k tomuhle článku o Paroubkovi se dají najít další reakce, které jsou nesouhlasné (recipročně k Paroubkovi třeba: 10 důvodů proč štve lidi Topolánek) , já osobně bych taky s některými body ne zcela souhlasil, respektive s jejich vysvětleními. Jenže asi nejdůležitější je vědět – jak to bylo na Andělu doopravdy, takže tím začnu:
Paroubkova omeleta očima přímých účastníků
citace z http://prokop.blog.idnes.cz/c/85953/Paroubkova-omeleta-ocima-primeho-ucastnika.html – kde vysvětluje to, co televize neukázala
Většina odpůrců socdem nebyli nějaký výtržníci, ale spousta převážně (ale rozhodně nejen) mladých lidí ve slušných hadrech a od pohledu spíš středo- a vysokoškoláci (a ty hezoučký študentky s píšťalkama! :)); a i na dalších skandujících s transparenty bylo vidět, že buď daně platí, nebo platit budou, takže rozhodně mají právo se jakkoli vyjadřovat na mítinku, kde Paroubek slibuje ostatním, že jim ty naše daně věnuje.
Atmosféra rozhodně nebyla nepřátelská – lidi se smáli, bylo to takový vzájemný, vzor občanské společnosti :) – a co je důležitý, nikdo nenapadal fanoušky socialistů, což je sakra rozdíl oproti nějakým „pouličním bojům“ a nějakýmu nacismu. Mimochodem netuším, co může mít vajíčko do ksichtu společnýho s nacionálním socialismem, Pecina je koukám taky trochu popleta.
Ale – obcházeli tam chlápci okolo padesátky s divnejma výrazama, od pohledu to nebyli žádní duševní orlové, drželi se a vráželi hustě do lidí, který skandovali proti Paroubkovi – a když vrazili do mě, zavanulo z nich na mě pivo, jak kdybych spadl do sudu. To jsou ti voliči sociální demokracie, kteří si přišli poslechnout, jak dostanou peníze, který já vydělám.
citace z: http://skerik.blog.idnes.cz/c/85802/Vajicka-vajicka-vajicka.html
Jenže ona to nebyla jen vajíčka, byly to i píšťalky, a zvonící klíče nad hlavami účastníků. A byl to takový hukot, že hravě přehlušil aparaturu. A nebýt novinářů
s mikrofony v prvních řadách, ani by se ostatní nedozvěděli, co si to ti pánové na pódiu vlastně povídali.
Co říkal Paroubek a ostatní ?
… aneb co na Andělu zaniklo v řevu davu – citace z http://jansky.blog.idnes.cz/c/85908/Den-kozla-co-vcera-na-Andelu-zaniklo.html
V pískotu zaniklo to, co asi původně chtěli pánové z vedení soc. dem občanům
sdělit a tak Vám přináším summary, hlavní prý jsou 13 důchody, zvýšit dávky a
zdanit víc ty, co pracují a chtějí zvýšit dluhy, prý se platit nemusí. Opravdu mě dojalo slyšet podobná „moudra“ z úst J. Havla, pedagoga z mé bývalé alma mater FSV UK. Prý je jeden z nás….tak mi to nedá a ještě jednou připomenu další občanskou internetovou akci www.kozelzahradnikem.eu, kterou za jeden týden navštívilo několik desítek tisíc lidí...
Má cenu ke zpravodajství něco dodávat ?
Já myslím, že skorem nic – novináři píšící a točící o této akci si nějak moc velkou námahu nedali s popsáním pozadí akce, ale “Paroubegg” byl nasnímaný snad všude… Možná by se dalo říct “bída dnešní novinařiny” ?
Osvěžení paměti
citace z http://domurad.blog.idnes.cz/c/85963/Vajicka-kdo-za-to-muze.html k bodu 5:
Kdo se dohodl , ze v dobe predsednictvi nebude utocit na vladu? Pan Topolanek s "?" ? Kdo pri prvni mozne prilezitosti vyuzil toho ze vladni strany vinou nemoci (to je na zvraceni vyuzit spatne zdravi nekoho) prisli o hlasy ve snemovne a vyvolal neduveru vlade v dobe predsednicvi a vytvoril chaos aniz by mel pripravenou alternativu a pak zbabele dal od reseni situace, co vyvolal, ruce pryc a kdyz jini prisli s resenim, tak si zacal klast podminky? Kdo vecne napada a urazi oponenty v parlamentu a pusobi to az paranoidne kdyz tato osoba za kazdou, s prominutim, kravinou vidi konspiraci ODS?
Vše to je pravda, i když se mohl tehdejší předseda vlády Topolánek zkusit dohodnout se všemi “odpadlíky” z koalice jak se psalo v reakcích na nejvýše zmíněný článek. Přesto si vzpomínám na další článečky o tom, že někteří odpadlíci při pádu vlády zvyšovali své požadavky na poslední chvíli a Topolánek je odmítl. Kdoví jak to bylo doopravdy, tam nebyl asi žádný blogger, který by to popsal…
Jak vidím Paroubka já ?
Vezmu to stručně (neboť se délka blognutí nějak podezřele natáhla) – populista, otáčející se jak korouhvička podle veřejného mínění, který do politiky definitivně zavedl hulvátství, urážející své oponenty (pokud se s nimi rovnou neodmítne bavit) a mohl bych pokračovat mnohými body zmíněnými nahoře.
A co štvalo lidi nejvíc (o mě nemluvě) ?
V den, kdy došlo k vajíčkíádě na Andělu oznámil Paroubek, že to co se dělo je fašizující a nacistické a … blabla …
Jenže srovnávat tyto zanedbatelné maličkosti s nacizmem v den, kdy byl hrdinům odboje konečně odhalen pomník jako dík za to, že nás zbavili zrůdy Heydricha. Ehm ehm …………….
Mimochodem - v Maďarsku bývalý premiér Gyurcsány či starosta Budapešti Demszky dostali x-krát taky vajíčkama, ale že by někdo z nich měl tu nekonečnou drzost srovnávat to s nacizmem, to nikoli.
Nebude ale hůř ???
opět si dovolím citovat něco, co mi mluví z duše -
http://prchal.blog.idnes.cz/c/85849/Konec-s-hazenim-vajec-Moudrost-a-humor-zvitezi.html
Paroubek se v posledních dnech vajíčkové aféry prokecal k nesmyslům "za vším stojí modrásci" "policie zakročte" "on mne urazil". Zítra to ale může být úplně jinak. Šoupnou si svého "agenta" mezi vrhače vajec a ten, v nestřežené chvíli, chodí po někom kostkou, kamenem, lahví nebo čímkoli jiným. "Nezávislou" Policií bude následně prokázáno, že onen vrhač je pokoutný živel, bratranec přes třetí koleno Hlavního Modrolánka, Čunkův zpovědník a Bursíkův první hajný. To společnost odsoudí, Paroubek ze sebe udělá chudáčka, oběť atentátu "modrásků" a jiných vyvrhelů, kteří nemají soudnost a útočí na nebohé zdraví stařečků omámených oranžovými kecy v první řadě.
Jožin z bažin umí rapovat ?
Tak prý Jožin z bažin umí repovat(rapovat???) , jak ukazuje jedno videjko na Youtube
Pro milovníky originálu:
Mě se ale líbí verze písničky z pořadu "Sláva, nazdar výletu! "
Další písničky z onoho pořadu, které se mi líbí a které jdou nalézt na Youtube...
Prachovské skály: http://www.youtube.com/watch?v=_jq3Ov8B5Xo
Láďa jede lodí: http://www.youtube.com/watch?v=9bcueO8Xgr4
neděle 17. května 2009
sobota 16. května 2009
Řeka má sílu ...
Před pár lety opravený most mezi vískami Křesín a Levousy a hle, divoká síla nejenom jarních povodní opět udělala své.Jak dlouho asi bude čekat most na další opravu a jak vypadají podobné mosty postavené na okresních silnicích ?
čtvrtek 14. května 2009
World of Warcraft
Hrávám teď hru World of Warcraft a čas od času sleduji i dění na webech fanoušků, či na webech, které se zaobírají radami k této hře.
Na jednom z těchto serverů jsem nalezl jedno video, které ukazuje jak by asi vypadalo WoW v reálu. I když .... no, počkejte si na závěr :-)
pátek 8. května 2009
Divoké sny (29.) - Jablonecká Dejavu
Je to už kolik měsíců, kdy jsem si říkal, že už mě nečeká žádné "opravdické" dejavu, aby právě dnes přišla dvě další.Jsem teď na návštěvě v penzionu ve vesnici "Nová ves u Jablonce nad Nisou". Na tisíc procent jsem si jist že jsem tu nikdy nebyl, ale ...
Jako první mě vypekl Miloš v mé GPSce. Správně mě vyhodil ze silnice Praha-Liberec na odbočce na Jablonec, ale po chvilce mě začal hnát doprava do neoznačené odbočky. No budiž - říkal jsem si - svítí mi na GPSce míň jak deset kilimotrů na dojezd, měl bych ji pomalinku začít brát úplně vážně. Nu, vyhnala mě do jednosměrky na rozbitou silnici a pak následně do vesnice. Byl jsem z toho dost vyveden z míry, protože obvykle do takto velkých vesnic směrovky jsou. Nu což, jel jsem dál, silnice se po chvilku zobousměrnila a najednou si říkám: "Tak moment, tady už jsem byl" a uvědomil si jeden starší sen, který jsme tu ještě nepopisoval. Prostě a krásně - průjezd autem skrz vesnici skončí u označeného přejezdu (pouze tzv. Ondřejským křížem), ale autem se přes něj nedostanu protože tam bude zábradlí a zůstanu v té vsi zaseklý. Pak půjdu pěšky po polní cestě, dostanu se pod most a pak dalšíma asfaltkama pryč. Nesměl by to ale být sen s němci, že ... :-( v němž jsem nikdy nechápal, kudy se tam ta auta dostala, případně kudy se dostanou ven.
Nojo, ale co teď v reálu. Vesnicí jsem projížděl krokem a zoufale po levé straně hledal nějakou obočku, ale ta nepřišla. A přišel onem přejezd a přesně jako ve snu. Neprůjezdný. Průchodný by oproti snu ale byl. Proklel jsem do třetího kolena výrobce map v mé GPS, pak nadával na sebe, že jsem nastavil "Nejrychlejší trasu" a podíval se doprava. (Vypečené místo na mapě Google - bod "A"- zjistíte, že jsem se měl koukat doprava ...)
Oddechl jsem si, polňačka vysypaná štěrkem tam byla. Začal jsem pomalu sjíždět a nakonec i sjel, ale na kapotě mám o pár šlehů větvičkama víc. Pak mě ve stejné obci chtěla GPSka hnát do další uzkých uliček, ale nutil jsem ji aby přepočítávala dál a dál, držel jsem se přitom té silnice, kde byly nakresleny bílé lajny ...
Každopádně jsem ale na místo určení přeci jen nějak dojel a po ubytování vyrazil s kamarádem na procházku. Původně k vyhlídkové věži Nisanka, ale první kroky vedly kolem jisté modlitebny.
A bum ho, DEJAVU jak "kráva". Opět sen, opět jsem ho zde nepopisoval. Když ho shrnu, tak opět "německý problém" a nějaký místní člověk, hekající, supějící muž (ve snu občan téměř před smrtí, buď poslední odvážný anebo poslední znalý) mě vyvedl k této budově a pak se "ztratil". "Přišel jsem pozdě" hlesnu ve snu tiše. Budova vypadá opuštěně, okna má zadrátovaná pletivem, vchodové dveře počmárané. Jsem tak zklamán, že se ze snu probouzím. Nevím, jestli jsem chtěl z "německého" područí osvobodit sebe nebo přátele, nevím, jestli jsme měli spicha tady, nebo jsem tu měl projít portálem .... Mé zpoždění ve snu bylo odhadem 2-3 měsíce.
A bum ho, DEJAVU jak "kráva". Opět sen, opět jsem ho zde nepopisoval. Když ho shrnu, tak opět "německý problém" a nějaký místní člověk, hekající, supějící muž (ve snu občan téměř před smrtí, buď poslední odvážný anebo poslední znalý) mě vyvedl k této budově a pak se "ztratil". "Přišel jsem pozdě" hlesnu ve snu tiše. Budova vypadá opuštěně, okna má zadrátovaná pletivem, vchodové dveře počmárané. Jsem tak zklamán, že se ze snu probouzím. Nevím, jestli jsem chtěl z "německého" područí osvobodit sebe nebo přátele, nevím, jestli jsme měli spicha tady, nebo jsem tu měl projít portálem .... Mé zpoždění ve snu bylo odhadem 2-3 měsíce.Každopádně jsme z kolegou kolem této modlitebny prošli a pokračovali dál, ani jsem mu nic nevysvětloval, až po napsání tohoto blogpostu mu pošlu odkaz ...
T-51 Jablonecká úzkokolejka
Jak se mi sem teď tématicky hodí sen, který se mi opakoval před třemi týdny. Začátek byl taky zajímavý - Dejavu při sledování videa o tramvajové lince č. 11, která jezdí mezi městy Jablonec a Liberec. Drclo mě to u jedené zatáčky blízko měnírny a to právě až při směru jízdy z Jablonce... (inkriminované video je z blogu "KIJFILM" - článeček na této adrese: http://kijfilm.blog.cz/0903/liberec-linka-11-dil-iii ) Hned ten večer se mi zdála repríza onoho snu ...
Sedím si tak v tramvaji jedoucí v lese mezi mladými náletovými dřevinami, tramvaj řídí mladá řidička a ve dveřích kabinky stojí další - pro pravidelné čtenáře mého blogu stačí, když řeknu jedno slovo: "ochránkyně". Jízda je poklidná, když v tom - rána. Ochránkyně okamžitě hodila pohledem do zrcátka a nemohla si nevšimnout letících jisker ze střechy. "Bouchnul ti sáček" oznámila řidičce. Ta přimačkla pedál až k podlaze řkouc: "Jestli zastavím jsme (jsem?) v prdeli"
Jízda se stala doslova divokou. Kdo někdy jel v tramvaji T3, která má provozní rychlost na 60km/h a řidič tramvaj rozjel na 65km případně až na 70km (jde to!) tak asi ví, jak motor řve, v tramvaji to drnčí a vibruje, až se člověk bojí, že začnou lítat šrouby. Trať se stočila doleva a pak doprava (právě onou inkriminovanout zatáčkou - byť ve snu budova měnírny nebyla a les byl blíže ke kolejím a z obou stran) , řidička to krouhala bez ohledu na oblouky tak prudce, že za zatáčkou na poslední chvilku z kolejí uskakoval můj LARPový kamarád Torosar. Nesměl by to být můj divoký sen, aby na trati chyběly kousíčky kolejnic, ale tramvaj to dokázala (s příslušným rámusem, jako když přejíždíte mezery mezi spoji) přejet. A to už se blížila zastávka s výhybnou a řidička měla výhyku přehozenou doprava, takže začala zpomalovat. Jenže to už bylo cestoujícím v tramvaji ouvej i mě. Od podlahy nás pálily nohy a stoupalo to vzhůru po těle. Řidičce se podařilo zastavit a otevřít dveře. Šťastnější jedinci se zachránili ...
V jiné variantě snu jsem ještě o chvilku později studýroval onu tramvaj a nevypadala poškozeně, ale řidič ani ochránce nebyl nikde poblíž, takže se nikam nepokračovalo.
Jo a ještě: Ve všech opakovaních snu tohle místo s výhybnou vypadalo jako vlaková zastávka Křesín (tam žila má babička) spolu s odstavnou kolejí, která tam je v reálu ...
úterý 28. dubna 2009
Jak byl dobyt měsíc ?
Zábavný pohled na závod velmocí v souboji o dobytí měsíce přináší jedno zajímavé videjko na YOUTUBE. Podívejte se se mnou !
pondělí 27. dubna 2009
montáže vlastního obličeje do cizích fotek
Montáže vlastního obličeje do cizích fotek není ode dneška nic těžkého. Stačí vstoupit na adresu: http://www.photofunia.com se dvěmi fotografiemi - jedna by měla být nejlépe fotka "na občanku" a ta druhá pak ta, kam se chcete vložit ...
neděle 26. dubna 2009
Mourinka už je veselejší
Mourinka už je veselejší a začíná si hrát, což je příznak toho, že už se začíná zotavovat. Momentálně ji rozčiluje kapající voda hlasitě padající do skleničky.
Vodu zkoušela zastavovat pacičkou, tělem, ale také chytáním do tlamičky.
Je ale možné, že se jen chtěla napít velmi studené vody, neboť jsme odtočili dost vody na zalití kytiček a s pitím si hrála :-)
A abych nezapoměl - už nezatahuje bříško při chůzi a skáče po nábytku tak jako před operací, tedy rychle, zběsile a vysoko :-)
pátek 24. dubna 2009
A pak věřte internetu
Robot byl zvolen americkým prezidentem, Američané házejí peníze do velké díry a Al-Kajda dává rozhovory o architektuře. Server The Onion je jedním z oblíbených zdrojů zpráv v Americe. Je na něj spolehnutí. Všechny jeho zprávy jsou totiž falešné.
To, a ještě více si lze v češtině přečíst a shlédnout na Technetu. A pak věřte zprávám na Internetu :-)))
středa 22. dubna 2009
Včerejší posmutnělá Mourinka
Po předvčerejším výletu s narkózou se včera Mourinka na mě tvářila právě tak, jak je vidno na dokumentárním fotu.Ne, stále nemám pocit, že jsem udělal dobře s tou kastrací. Na fotce to není vidět, ale když Mourinka chodí po bytě, tak docela hodně zatahuje bříško, jako by ji to tam stále bolelo.
A dneska jsme byli u veterináře znovu - na kontrolu. Mourinka pomňoukávala v přenosce a nežalostněji v okamžiku, kdy měla prohlídku za sebou a byla znovu zavřena v přenosce, protože si chuděra myslela, že už ji _ZASE_ necháme u těch "zlých" veterinářů ...
pondělí 20. dubna 2009
změna veterináře ?
Začínám mít dojem, že hodně rychle změním veterináře.
S mamkou jsme se dohodli, že naší Mourinku necháme vykastrovat, neboť nechceme, aby jsme měli náhle větší množství koťat. Jenže po pondělku mám dojem, že jsem někde udělal chybu.
Když jsem Mourinku k veterináři vezl v přepravce, tak se dost bála (jela v přepravce poprvé) a vrtěla se mi tam, ale poměrně stejné veletoče dělala i Micka, i když tu jsme vozili v tašce.
U veterináře se mi Mourinka po vyklepání z přepravky sápala na rameno, (hledala bezpečí) ... to bylo ješt jakžtakž v pohodě, ale prostě jsem ji zradil a předal cizím lidem ...
S doktorem byla dohoda jasná - přijedu si ve tři hodiny, kdy už bude Mourinka po operaci a bude trošku prospalá.
Ale když jsem si pro ni přijel, tak mi ji sestřička předala v přepravce a ledově mi oznámila, že každé zvíře se budí z narkozy jinak a ona že sebou děsivě hází. Bez mrknutí oka a přerušení vodopádu slov řekla cenu operace a já vyplázl 900Kč ani jsem nemrkl ...
No a při příjezdu před barák a vystoupení z auta sebou Moura začala házet v přepravce tak silně že prorazila dvířka přepravky a a stále částečně omámená po narkoze uprchla pryč, takže jsem ji se sousedem - který se ke mě dobrovolně jako jediný přidal - lovil 15 minut .... bála se úplně všeho i svého stínu ... když sem ji konečně lapil tak mě pokousala ... Ani se mi nechce popisovat, co Moura dělala u plotu ještě neodchycená....
Doma jí mamka v 15:30 vypustila a od té doby jsme ji neviděli, neslyšeli ... až do 22 hodin, kdy celá vystrašená odkudsi vykoukla a na naše začíčání reagovala dalším úprkem .... Obvaz měla strhaný i jeho síťovinovou ochranu už z přepravky a jeho zpětné nasazení bez agrese z mojí strany by nebyla možná.... V noci jsem ji slyšel pít, dlabat něco málo jídla a byla i na písku, tak snad ....
Dneska ráno ji prý mamka nějak vylákala k misce a pohladila si ji. Jsem zvědav, jak dojedeme dneska na kontrolu u zvěrolékaře, mám ohromnou chuť se na ní ........ na ní nejet
S mamkou jsme se dohodli, že naší Mourinku necháme vykastrovat, neboť nechceme, aby jsme měli náhle větší množství koťat. Jenže po pondělku mám dojem, že jsem někde udělal chybu.
Když jsem Mourinku k veterináři vezl v přepravce, tak se dost bála (jela v přepravce poprvé) a vrtěla se mi tam, ale poměrně stejné veletoče dělala i Micka, i když tu jsme vozili v tašce.
U veterináře se mi Mourinka po vyklepání z přepravky sápala na rameno, (hledala bezpečí) ... to bylo ješt jakžtakž v pohodě, ale prostě jsem ji zradil a předal cizím lidem ...
S doktorem byla dohoda jasná - přijedu si ve tři hodiny, kdy už bude Mourinka po operaci a bude trošku prospalá.
Ale když jsem si pro ni přijel, tak mi ji sestřička předala v přepravce a ledově mi oznámila, že každé zvíře se budí z narkozy jinak a ona že sebou děsivě hází. Bez mrknutí oka a přerušení vodopádu slov řekla cenu operace a já vyplázl 900Kč ani jsem nemrkl ...
No a při příjezdu před barák a vystoupení z auta sebou Moura začala házet v přepravce tak silně že prorazila dvířka přepravky a a stále částečně omámená po narkoze uprchla pryč, takže jsem ji se sousedem - který se ke mě dobrovolně jako jediný přidal - lovil 15 minut .... bála se úplně všeho i svého stínu ... když sem ji konečně lapil tak mě pokousala ... Ani se mi nechce popisovat, co Moura dělala u plotu ještě neodchycená....
Doma jí mamka v 15:30 vypustila a od té doby jsme ji neviděli, neslyšeli ... až do 22 hodin, kdy celá vystrašená odkudsi vykoukla a na naše začíčání reagovala dalším úprkem .... Obvaz měla strhaný i jeho síťovinovou ochranu už z přepravky a jeho zpětné nasazení bez agrese z mojí strany by nebyla možná.... V noci jsem ji slyšel pít, dlabat něco málo jídla a byla i na písku, tak snad ....
Dneska ráno ji prý mamka nějak vylákala k misce a pohladila si ji. Jsem zvědav, jak dojedeme dneska na kontrolu u zvěrolékaře, mám ohromnou chuť se na ní ........ na ní nejet
neděle 29. března 2009
Holokaust
Až vám někdo začne tvrdit, že holokaust nikdy nebyl, nechto ho podívat se na tuhle malinkou prezentaci ...
sobota 28. března 2009
Mourinka v únoru
Zvědavost naší devitiměsíční Mourinky zatím stále trvá, i když už není úplně taková, jaká bývala. Ale některé věci dělá stále stejně - například asistuje u mytí nádobí
Naopak lezení po výškách docela ustalo poté, co Mourinka překonala nejvyšší místo, na které se mohla dostat - je až těsně u stropu v umývárně, konkrétně na předělové zídce mezi umývarnou a koupelnou ...
Pohled z druhé strany nic zajímavého nepřinesl, z této strany Mourinka nahoru neleze ...
Moura poprvé poznala,že v domě žijí i další kočičky a kocouři. Momentálně se obě mícy dohadují o tom, která z nich má větší strach. Větší odvahu pak projevila Mourinka ...
 |
| Zdroj Mourinka |
Naopak lezení po výškách docela ustalo poté, co Mourinka překonala nejvyšší místo, na které se mohla dostat - je až těsně u stropu v umývárně, konkrétně na předělové zídce mezi umývarnou a koupelnou ...
 |
| Zdroj Mourinka |
Pohled z druhé strany nic zajímavého nepřinesl, z této strany Mourinka nahoru neleze ...
 |
| Zdroj Mourinka |
Moura poprvé poznala,že v domě žijí i další kočičky a kocouři. Momentálně se obě mícy dohadují o tom, která z nich má větší strach. Větší odvahu pak projevila Mourinka ...
 |
| Zdroj Mourinka |
sobota 14. března 2009
Havlíčkobrodské Dejavu
Nečekal jsem, že se i zde setkám s mými Dejavu, ale setkal.
Byli jsme s kamarády na výstavě o Tutanchamovi v Brně a při cestě domů už za tmy jsme přijeli do Havlíčkova Brodu, kde jsme chtěli navštívit další kamarády, jenž se úplně nově nastěhovali do přestavěného domku, já k nim jel úplně poprvé - to jsem si alespoň myslel.
První dvě odbočky - kolem číny a za samošku, jsem si ještě vymluvil - kolik stejných nebo podobných budov každý už viděl, ale dojezd posledních 100 metrů mě přesvědčil, že to tak nebude. Po kličkování kolem baráků jsme konečně dojeli do správné uličky v obytné zóně, skrz zákaz vjezdu (který jakoby vypadl "němcům" z mých snů z rukávu). Ona ulička byla ukončena chodníkem, který šel s končící silničkou do pravého úhlu.
Teď už nešlo neříct, že se jedná o dejavu, protože za chodníkem byl dvojvchodový ošuntělý panelák a já, stejně jako v mém Dejavu musel na chodník najet a na zpátečku se otočit (pochopitelně mi to chcíplo, protože jsem byl vyveden z přítomnosti dejavu z míry). Když už jsme stáli, bylo mi jasné, do kterého domu půjdeme, ale nechal jsem jít kamarády napřed a v klidu jsem si vyndal GPSku z držáku.
Měl jsem pravdu, po otevření branky se muselo vejít do úzké uličky mezi dvěma domy a zhruba uprostřed jednoho z nich byl vchod dovnitř. Po vejití a přivítání uvnitř domu následovala krátká prohlídka a já prstem mohl ukázat na dveře z obýváku na dvorek, ve kterých bude naprasknuté sklo ...
Zhruba v tomto čase se mé ponětí o Dejavu vytrácí a já přemýšlím o tom, že to nebylo úplně stoprocentní dejavu, protože v mé vidině jsem jezdil autem mého otce. Každopádně až doteď jsem se domníval, že se jedná o další z mnoha snů s "němci", protože kdo by přerušil silnici chodníkem, aby ten pak za rohem pokračoval jinou silnicí ?
Byli jsme s kamarády na výstavě o Tutanchamovi v Brně a při cestě domů už za tmy jsme přijeli do Havlíčkova Brodu, kde jsme chtěli navštívit další kamarády, jenž se úplně nově nastěhovali do přestavěného domku, já k nim jel úplně poprvé - to jsem si alespoň myslel.
První dvě odbočky - kolem číny a za samošku, jsem si ještě vymluvil - kolik stejných nebo podobných budov každý už viděl, ale dojezd posledních 100 metrů mě přesvědčil, že to tak nebude. Po kličkování kolem baráků jsme konečně dojeli do správné uličky v obytné zóně, skrz zákaz vjezdu (který jakoby vypadl "němcům" z mých snů z rukávu). Ona ulička byla ukončena chodníkem, který šel s končící silničkou do pravého úhlu.
Teď už nešlo neříct, že se jedná o dejavu, protože za chodníkem byl dvojvchodový ošuntělý panelák a já, stejně jako v mém Dejavu musel na chodník najet a na zpátečku se otočit (pochopitelně mi to chcíplo, protože jsem byl vyveden z přítomnosti dejavu z míry). Když už jsme stáli, bylo mi jasné, do kterého domu půjdeme, ale nechal jsem jít kamarády napřed a v klidu jsem si vyndal GPSku z držáku.
Měl jsem pravdu, po otevření branky se muselo vejít do úzké uličky mezi dvěma domy a zhruba uprostřed jednoho z nich byl vchod dovnitř. Po vejití a přivítání uvnitř domu následovala krátká prohlídka a já prstem mohl ukázat na dveře z obýváku na dvorek, ve kterých bude naprasknuté sklo ...
Zhruba v tomto čase se mé ponětí o Dejavu vytrácí a já přemýšlím o tom, že to nebylo úplně stoprocentní dejavu, protože v mé vidině jsem jezdil autem mého otce. Každopádně až doteď jsem se domníval, že se jedná o další z mnoha snů s "němci", protože kdo by přerušil silnici chodníkem, aby ten pak za rohem pokračoval jinou silnicí ?
neděle 1. března 2009
Tramvajová videa
ještě jednou se vrátím k videům s tramvajemi, přičemž to video pro mě nejdůležitější jsem odprezentoval v 27 díle divokých snů
Mám připravené ještě tři videa, která jsem si našel při hledání dalších videí, která by se podobala mým snům.
Tramvaj T2 vystupovala v mém snu zřejmě jen jednou a jako německá tramvaj...
Zkoušel jsem hledat i nějaká další videa a oko mi sklouzlo i na havárky tramvají a dost mnou otřásla i jen skorohavárka "tramvajové školy" do osobáku. Na videu je prakticky v přímém přenosu ...
S posledním videem mám problém, protože bych řekl, že jsem něco hrozně podobného měl dříve ve snu, pak to možná proběhlo českou televizí a až pak jsem ho našel na YouTube. Ve snu mi přišlo, že jsem na té výhledové plošině byl sám. A po nárazu mi bylo ve snu špatně ...
A na konec něco na odlehčení - Matrixová babička :-)
Mám připravené ještě tři videa, která jsem si našel při hledání dalších videí, která by se podobala mým snům.
Tramvaj T2 vystupovala v mém snu zřejmě jen jednou a jako německá tramvaj...
Zkoušel jsem hledat i nějaká další videa a oko mi sklouzlo i na havárky tramvají a dost mnou otřásla i jen skorohavárka "tramvajové školy" do osobáku. Na videu je prakticky v přímém přenosu ...
S posledním videem mám problém, protože bych řekl, že jsem něco hrozně podobného měl dříve ve snu, pak to možná proběhlo českou televizí a až pak jsem ho našel na YouTube. Ve snu mi přišlo, že jsem na té výhledové plošině byl sám. A po nárazu mi bylo ve snu špatně ...
A na konec něco na odlehčení - Matrixová babička :-)
neděle 22. února 2009
Divoké sny (28.) - snová všehochuť
Pár nezatřiděných snů - i tak bych mohl nazvat tuto kapitolu, neboť tu budu mít pár snů, které mohly být popsány v předchozích kapitoléch této série, leč z nějakého důvodu nebyly.
úterý 3. února 2009
Divoké sny (27.) - realné video
V předchozím "Nesnovém" blogpostu jsem psal o jistém videjku na Google, které mě navedlo k tomu, že ho použiji k ukázce, kde se mi vlastně zdají sny s tramvajemi
sobota 31. ledna 2009
Přešalinováno
Malá ukázka toho, co se může stát, pokud máte malý tramvajový trojúhelník a všechny tramvaje chtějí jet dřív, než ty ostatní .
Když se toto stalo minule, tak prý museli přijet dispečeři a nechat odcouvat tu tramvaj, co přijela zleva.
V mých snech se takovéto kuriozní tramvajové střety nestávají ....
čtvrtek 29. ledna 2009
Beat Blondes a vychytralý Google
čau všichni,
chtěl bych se na vás obrátit s krátkou prosbičkou o drobnou radu. Nevím co to do mě vjelo, ale přihlásil jsem se na jednu hodně hustou TV show :-)) Jmenuje se to "Beat Blondes" a je to vědomostní soutěž kdy chlap soutěží ve vědomostech proti 50 blondýnkám.. V americe je to dost populární a v ČR to bude vysílat TV Prima
Tak takovýhle Email mi přistál od jednoho kamaráda vysokoškoláka, takže mu každý radil co si kde má načíst a já prubnul Google, abych zjistil "vocogo"
Jako téměř jediné videjko mi bylo nabídnuto toto s anglickým zněním a řeckými titulky
http://www.youtube.com/v/gWil9HTWo_w
To mi bralo dech - bylo mi sice jasné že nalezení videa s licencovaným pořadem bude těžké, ale ne nemožné. A tak jsem zkusil využít jinojazyčné verze a šťastnou shodou okolností jsem narazil na ruskou verzi a to proto, že v jednom titulku byla jak ruská tak anglická verze ...
http://cz.youtube.com/watch?v=fUBvrPxY2vg (na tomto videjku prohraje chlap už v prvním kole) a odsud už vedla má cesta přes italskou či španělsou verzi zpět k ruským verzím, díky nimž jsem pochopil téměř všechna pravidla.
Nejprve se hraje vyřazovací kolo, kdy s chlapem soutěží blondýnky po sedmi. Prostým výpočtem zjistíte, že padesátá blondýnka je sama - "glávnaja blandínka" jak říkal Nikolaj Fomenko, konferenciér ruské verze. Je to vybraná dívka, která už něco dokázala a "ví".
Otázky jsou jako v Milionáří - se čtyřmi možnosti. Za špatně odpovídající blondýnku dostává muž částku 1000 rublů násobenou číslem řady, ze které blondýnka byla. Dobře odpovídající blondýnky postupují do finále.
Ve finále už se odpovídá hůř, protože všechny zbylé blondýnky odpovídají naráz a to už je přec jenom větší šance, že aspoň jedna odpoví správně... Ale uvidíme, jaká budou přesně pravidla v čechách ...
"50 blondinok" - "Te pui cu blondele" - "Beat the Blondes" byly má vyhledávací slova i při pokusu najít nějaké texty, ale nějak jsem neměl šstestí neboť snad na prvních deseti(!!) pozicích byly jen prodeje CD a DVD se soutěží ...
Ale mě zajímalo, kdy bude první díl v televizi, když teĎ ve středu 4. února jde kamarád už točit. Na webu TV PRima visí pouze pozvánka na casting. ňuchal jsem dál a na NIzozemském(!!!) webu mi Google vyštrachal to nejdůležitější. A pak taky hned i přeložil :-)
Také české vysílání PRIMA bylo zadáno 18 epizod ze Eyeworks mezinárodním formátu. Beat na blondýnky začnou vzduchu na PRIMA v primetime v posledním týdnu února.
A proč je Google vychytralý ? Kdysi kdesi jsem v jeho službách zadával nějaké informace o sobě a protože píšu o svých snech o TRAMVAJÍCH a městě MOST, nabídl mi na Youtube video s průjezdem tramvaje celým Mostem po tramvajové lince 2, jenž zasahuje do všech prostor kde mé tramvajové sny (až na vyjímky samozřejmě) začínají ... To mě trošku od hledání blondýnek vyrušilo, ale každopádně mám o čem psát ve snech a mohu zájemcům ukázat reálie ...
chtěl bych se na vás obrátit s krátkou prosbičkou o drobnou radu. Nevím co to do mě vjelo, ale přihlásil jsem se na jednu hodně hustou TV show :-)) Jmenuje se to "Beat Blondes" a je to vědomostní soutěž kdy chlap soutěží ve vědomostech proti 50 blondýnkám.. V americe je to dost populární a v ČR to bude vysílat TV Prima
Tak takovýhle Email mi přistál od jednoho kamaráda vysokoškoláka, takže mu každý radil co si kde má načíst a já prubnul Google, abych zjistil "vocogo"
Jako téměř jediné videjko mi bylo nabídnuto toto s anglickým zněním a řeckými titulky
http://www.youtube.com/v/gWil9HTWo_w
To mi bralo dech - bylo mi sice jasné že nalezení videa s licencovaným pořadem bude těžké, ale ne nemožné. A tak jsem zkusil využít jinojazyčné verze a šťastnou shodou okolností jsem narazil na ruskou verzi a to proto, že v jednom titulku byla jak ruská tak anglická verze ...
http://cz.youtube.com/watch?v=fUBvrPxY2vg (na tomto videjku prohraje chlap už v prvním kole) a odsud už vedla má cesta přes italskou či španělsou verzi zpět k ruským verzím, díky nimž jsem pochopil téměř všechna pravidla.
Nejprve se hraje vyřazovací kolo, kdy s chlapem soutěží blondýnky po sedmi. Prostým výpočtem zjistíte, že padesátá blondýnka je sama - "glávnaja blandínka" jak říkal Nikolaj Fomenko, konferenciér ruské verze. Je to vybraná dívka, která už něco dokázala a "ví".
Otázky jsou jako v Milionáří - se čtyřmi možnosti. Za špatně odpovídající blondýnku dostává muž částku 1000 rublů násobenou číslem řady, ze které blondýnka byla. Dobře odpovídající blondýnky postupují do finále.
Ve finále už se odpovídá hůř, protože všechny zbylé blondýnky odpovídají naráz a to už je přec jenom větší šance, že aspoň jedna odpoví správně... Ale uvidíme, jaká budou přesně pravidla v čechách ...
"50 blondinok" - "Te pui cu blondele" - "Beat the Blondes" byly má vyhledávací slova i při pokusu najít nějaké texty, ale nějak jsem neměl šstestí neboť snad na prvních deseti(!!) pozicích byly jen prodeje CD a DVD se soutěží ...
Ale mě zajímalo, kdy bude první díl v televizi, když teĎ ve středu 4. února jde kamarád už točit. Na webu TV PRima visí pouze pozvánka na casting. ňuchal jsem dál a na NIzozemském(!!!) webu mi Google vyštrachal to nejdůležitější. A pak taky hned i přeložil :-)
Také české vysílání PRIMA bylo zadáno 18 epizod ze Eyeworks mezinárodním formátu. Beat na blondýnky začnou vzduchu na PRIMA v primetime v posledním týdnu února.
A proč je Google vychytralý ? Kdysi kdesi jsem v jeho službách zadával nějaké informace o sobě a protože píšu o svých snech o TRAMVAJÍCH a městě MOST, nabídl mi na Youtube video s průjezdem tramvaje celým Mostem po tramvajové lince 2, jenž zasahuje do všech prostor kde mé tramvajové sny (až na vyjímky samozřejmě) začínají ... To mě trošku od hledání blondýnek vyrušilo, ale každopádně mám o čem psát ve snech a mohu zájemcům ukázat reálie ...
úterý 13. ledna 2009
Mourinka hlídá vodu
Sedmiměsíční koťátko - slečna Mourinka miluje, když teče voda a ona se na ní může koukat téměř neustále. A kdyby jenom koukat, ale i zkoušet chytat do úst, paciček a do kožíšku ...Těsně před vyfocením jsem na ní začíčal, takže si momentálně nehraje, ale alespoň mám památku na její zbarvení očí, které kopíruje barvu kožíšku ...
úterý 6. ledna 2009
Divoké sny (26.)
Divoké sny (26.) - sny před návštěvou zubaře
pátek 2. ledna 2009
Divoké sny (25.)
Divoké sny (25.) - lehce depresivní
Když se vám zdá po několik dní stejný sen a postupně se spíše zhoršuje, pak se začínáte ptát - proč ? Tohle je můj příděl za prosinec 2008 ...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)