Sen nebo dejavu ? (3.)

Předchozí zápisy

• Sen nebo dejavu (1.) - vlastní sen
• Sen nebo dejavu (2.) - reakce kamarádky a kamaráda

Nejprve se vrátím k prvnímu zápisu, neboť jedna z kamarádek vytvořila fotografii oné chaloupky, kde jsem se cítil v bezpečí a jenž byla výchozím a koncovým bodem onoho snu.

Je to foceno ze silničky, která vedla kamsi dál, zhruba v místech kde stála lampa veřejného osvětlení.

O téhle roubence se mi nepodařilo zjistit skorem nic, kromě toho, že se už určitou dobu používá jako "penzion" - viz třeba http://www.penziony.cz/pecka/roubenka-u-rihu/

Když to dopovím stručně - nikam moc daleko jsem se u tohodle snu nedostal.

---

Ale ani ve druhém případě, kdy mě Ferri vylákal k soše magistra Kellyho na Hněvíně jsem nepokročil. Správně bych měl asi říci, že jsem se v tomhle případě nedostal vůbec nikam, tak mi to připadá.

Došel jsem pěšky na Hněvín, jednu jeho část jsem si obešel lesními pěšinkami, abych se správně "nabudil". Po vstupu za hradby mě okamžitě rozhodilo vřískající dítě a shluk turistů, takže klid na pozorování a hlavně moje správné rozpoložení bylo okamžitě v čudu.

Nezbylo mi, než pomalu obejít magistrovu sochu po směru hodinových ručiček, hodně se dívat přes hradby a čekat, než většina lidí odejde pryč, neboť v chladném nedělním pozdním odpoledni nebylo co na hradě dělat. Nakonec jsem se dočkal ...

Zkoušel jsem navnímat cokoliv, co by ze sochy vyzařovalo, ale nepřišel jsem na nic, co bych dokázal pojmenovat. Budu muset si sem udělat výlet s Ferrim a nechat si "to" ukázat, podobně jako mi kdysi pomohl poprvé navnímat vyzařování z monitorů.

Jak nahoře na Hněvíně vnímáš sochu Kellyho?? Já jsem k ní fascinovaně přitahován. Působí na mne velice příjemně. Vnímáš ji nějak, pokud jsi u ní už byl, nebo je to prostě "socha", jako každá jiná?

Na tuhle sadu otázek, kterou mi Ferri položil musím proto v tuhle chvíli odpovědět: Nevím, co cítím, ale něco je jinak než u jiných novodobých soch, které se po Mostě dají najít. Na ně se prakticky neohlížím, ale zde na Hněvíně se z nějakého důvod musím na magistra Kellyho podívat, jako bych se snad přesvědčoval, že tam ještě je, že nevstal z podstavce a neodešel, či případně něco nenaznačuje ...

Se sochami třeba na Karlově mostě jsem na tom tak, jako dneska na Hněvíně - přítomnost lidí mi "rozhazuje měřidla" :-) i když poslední dobou tam už jsou jen repliky ...

Padající helikoptéra

Sen, který se mi zdál dnes brzy ráno byl zvláštní z několika ohledů.

V jedné místnosti mám na oknech přes jejich spodní třetinu přišpendlené hadry, zřejmě abych zabránil velmi agresivnímu slunci(?) v přístupu dovnitř do bytu a obtěžování lidí v něm.

Jak moc je slunce agresivní si vyzkouším v druhé místnosti, kde z nějakého důvodu mám vysazená všechna tři křídla okna a dokonce i vyraženou příčku mezi prvním a druhými dvěma křídly. Nasazuji první křídlo, to šlo snadno a cítím jak mě slunce doslova spaluje ruce. Bolestí usikávám a přemýšlím, jak nasadím zpět zbytek okna.

Pomoc je snadná, jsem přeci kouzelník a tak si přičarovávám na ruce vrstvu opalovacího krému a začínám se mordovat s tou příčkou. Slunce mi kupodivu smaží jen ty části těla, které vystrčím ven z okna a to tak usilovně, že pod i pod krémem se z normální barvy kůže bělocha během chvilky mění na barvu velmi tmavě hnědou, navíc se krém asi i dost odpařuje.

No prostě - když je konečně příčka na svém místě a zajištěna hřebíky, mám tmavé ruce a ještě se mi z levé ruky loupou šupinky kůže. S ošklivým mumláním kouzlem nanáším další vrstvu (lepšího) krému a okno dodělávám. Mám to navíckrát, protože mi nějakej blbec otočil na jednom křídlu panty, takže musím jedno křídlo okna udělat opakovaně (to nejvíc vlevo).

Sen ale ještě nekončí, neboť se náhle ozval zvuk letící helikoptéry, který se poměrně rychle změnil na zvuk helikoptéry, které se přestává točit rotor i motor. A skutečně - helikoptéra padá do prostor před náš dům a padá poměrně šikovně, takže z ní stihlo vyběhnout několik lidí. Pak se helikoptéra vzňala...

Můj otec pronáší větu o tom, že "přepravce zkrachoval" a já pozorně sleduji ony zachránivší se jedince. "To jsou naši příbuzní" vyhrknu náhle, neboť ve dvou lidech poznávám jednu tetu s jejím manželem a okamžitě letím k dolnímu vchodu před naším domem.

"Pojďte sem !!" Volám právě na ty dva, neboť oni jediní přistoupili k otevřeným dvířkům na zahrádku. Do bezpečí jim tak zbývá necelých deset metrů, ale z nějakého důvodu nejdou ...

Tolik sen a teď k realitě a zkusím to probrat postupně odshora dolů.

1) Agresivní slunce - neuvědomuji si nyní, že bych ho kdy ve svých snech zažil až takhle agresivní, ale protože jsem poměrně nedávno (ne víc jak 7 dnů) čuměl na vampýrský film ...

2) Mordování se z vypadlými okny (dveřmi) - čas od času se mi tenhle symbol ve snu objeví.

3) stav okna - okno ve snu má dřevěné rámy, ty už nemáme skorem deset let ...

4) osoby a obsazení proti realitě - taťka je už víc jak tři roky po smrti, příbuzní žijí

5) zbytek reality sedí

6) helikoptéra v mých snech v tomhle místě padala vícekrát a věta z dnešního snu byla rozdílná oproti minulým stavům a i proto jsem si tenhle sen zapamatoval, protože mě to udivilo. Věta z mých minulých snů v plném znění složeném ze všech verzí snu by byla tato: "Češi unikli z německého zajetí helikoptérou a nějaký němec jim na dálku vypnul motor". Občas též vyjadřiji obdiv nad tím, že s tím pilot helikoptéry počítal a letěl velmi šikovně. Jednou se vyslovuji i o tom, že se to povedlo zřejmě jen proto, že tu jsou němci první den ...

7) poslední důvod proč si ten sen pamatuji a proč tento příspěvek píšu bylo i kvůli nepřijemné připomínce. Dnes jsem jel v autobuse kolem ošklivé nehody, kde jedno auto bylo pomačkáno ze všech stran, mělo rozstříhanou střechu a všiml jsem si i odlétající helikoptéry ...

17. listopad 1989

Husák se jednoho lednového rána probudí, podívá se z okna a ve sněhu je napsáno: Husák je vůl! Ihned zavolá STBáka, aby to vyšetřil.
Druhý den vyšetřovatel přijde a ošívá se. Na dotaz kdo to psal, stbák neodpoví. Tak honem, kdo to psal, ptá se Husák. No víte soudruhu generální, vyšetřováním jsme zjistili, že se jedná o moč soudruha Štrougala - a písmo je vaší ženy.

Tímhle úvodním vtípkem (který by se před rokem 1989 nemohl vykládat před cizími lidmi) jsem se pokusil uvést mou pátou vzpomínku na 17. listopad 1989

• 17.listopad 2008
• 2007 - dnes je pracovní sobota
• 17.listopad 2006
• 17.listopad 2005 (několik zápisů za sebou)

I letos připomenu, že 17 .listopad není významné datum jen pro rok 1939 , 1989, ale i pro rok 1960 ...

Asi největší haló mezi Internetovou komunitou vyvolá zpráva o tom, že "Jakeš žádá honorář za slavný projev z Hrádku" Jak se v článku dočtete, má mu pomoci vnučka - právnička a existuje i možnost že (částečně) uspěje. Vyčetl jsem toto: Byl-li by to prostý záznam politikovo projevu, tak žádné prebendy na základě autorského práva Jakeš nezíská, ale stačí, aby ho někdo i jen malounko upravil ...

Z mého pohledu už tak nějak není vzpomínat na co, když si projdete mojí sérii příspěvků, zvláště ty z roku 2005, pochopíte, že přímo k 17.listopadu z mého osobního pohledu nemám co dodat. A tak se v prvopočátku vypravím jinam.

Tak například pro (ne)pamětníky připravila redakce IDNESu ukázku, jak by vypadala svobodná online reporáž o událostech v roce 1989, letošní cesta demonstrantů se nechá sledovat ve článku "Tisíce lidí jdou z Albertova na Národní po stejné trase jako před 20 lety"

• Volá Londýn, škádlili v Dukovanech minulý režim (úsměvná historka - Vedoucí dozimetrické laboratoře v nedalekém Moravském Krumlově byl jistý Petr Londýn.)
• Recesisté připomněli život za vlády KSČ [IDNES]
• V Praze znovu řádili veksláci a lidé mohli běhat za zbožím [Lidové noviny]
• Studenti v Brně připomenou výročí revoluce lampionovým průvodem (Připomínka listopadových událostí, ale také nesouhlas se současným stavem politiky.)

Když si přečtete článek o Brněnských studentech, povšimtete si že kromě jiného vyjadřují i jakosi skepsi nad současným stavem. Podobnou (?) skepsi vyjádřil i pan Suchý z divadla Semafor: "Kapitalismus je lepší než socialismus, ale je horší než jsem čekal"

V mnoha případech se jedná o to samé, někdo se dostane ke korýtku, pak jakoby zešílí a dělá neplechu. Ale je v tom někdy i něco jiného.

Dnes na Národní třídě se to projevilo hned několikrát - při pokládání věnců u památníku se pískalo na současného prezidenta ČR Václava Klause a málem se tam poprali odpůrci a příznivci prezidenta. Podle hesel co byly vidět v televizi budila ono podivné rozpoložení davu tzv. Lisabonská smlouva.

Další články ve výběru IDNESu jsou zde a najdete tam i článek, ze kterého na mě jde takový nějaký divný pocit - Pravicoví extremisté blokují národní třídu a volají "SVOBODU"
Nevím co chtěli, co tam dělali (povolenou demonstraci neměli, tu měl na stejném místě povolenu někdo jiný -recesisti,viz článek výše a pak oficiální průvod z Albertova) a jak velkou svobodu by chtěli. Doslova se mi derou na jazyk slova skřítka Dobbyho z knih Harryho Pottera: "Jsem svobodný skřítek slečno, ale zas tak svobodný Dobby nechce být"

Jiný (pro mě) problém je ten, že nějak moc informací co vlastně extremisti chtěli nebo co zaznělo v jejich projevech ve zpravodajství na Internetu není psáno nic a to docela připomíná situaci z před dvaceti lety - docela se bojím že to tak bylo extremisty i plánováno.

Typická zpráva na Internetu pak zní nějak takto:

Policie zatkla 48 extremistů
Průvod provázeli také policisté z antikonfliktního týmu. Ze vzduchu situaci sledoval i policejní vrtulník. Ve směru od Národního divadla se totiž k průvodu bližila skupina asi 150 extremistů a další asi stovka ultrapravicových příznivců iniciativy Odporuj, k nimž se přidaly skupinky příznivců Dělnické strany.

Někteří extremisté došli až na Výtoň. Těžkooděnci obklíčili asi 15 neonacistů na náplavce. Ostatní zůstali nahoře na nábřeží a skandovali "svobodu, svobodu." Velká část extremistů pak prošla pod železničním mostem, seběhla dolů na náplavku a zaútočila na policejní těžkooděnce. Kopali do nich a házeli kameny.

Doplněno ve 20 hodin:
Jenže ono jde o poněkud jinou svobodu, jde o svobodu pro zatčené extremisty, tedy kromě jiného. Přečtete si sami -
Policisté zatlačili extremisty na most, tam došlo ke rvačkám

A právě kvůli tomu, co extremisti předváděli je není možné přirovnávat ke studentům před dvaceti lety - od povolení k demonstraci až k chování na ní je to jiné. Vraťme se ale zpět k hezčím zprávám, například k těm, které nabízí web IHNED - což je web Hospodářských novin. Je jich v tuto chvíli sedm jsou uvozeny textem "Vraťte se zpět o 20 let a přečtěte si zprávy, které tehdy nikdo nenapsal.", a souhrnně jsou na adrese: http://domaci.ihned.cz/17-listopad/

Sen nebo dejavu ? (2.)

Mám tu několik poznámek od kamarádů, kteří četli můj nedělní postnutí do blogu "Sen nebo dejavu"

Přečetla jsem si to 2x a mimo to, že mi to pomohlo pochopit proč jsi se celou sobotu večer tak mračil, fakt nevim. Možná bych na Tvém místě zkusila zapátrat po historii té chalupy a hospody. Ta hospoda má z druhé strany sál, který se normálně používá. Bazénky venku jsou zcela nové, minule je dodělávaly, takže pokud jsi měl nějaké v tom snu, tak věz, že v reálu tam žádný bazén ještě před rokem nebyl.

V podstatě si myslim, že to co se Ti zdá, není nic, co by se ve skutečnosti kdysi dávno mohlo stát. Spíš mi to připadá, že Tvoje fantasie předělává realitu. Už Ti někdy vykládal sny někdo, kdo to opravdu umí a vážně se o to zajímá?

Jak vidno, nikdo mi nemohl vykládat o bazéncích u hospody, maximálně tak o předchozím LARPu resp soustředění šachistů, ale těžko by mohl dodávat jisté detaily - V našem případě by mi někdo mohl vyprávět že do hospody se jde po silnici z kopce dolů, ale těžko by mi říkal že je silnice večer hodně špatně osvětlená a že na těch cca 150 metrech chůze k hospodě je ohrada s ovečkama a dva domky - protože na cestě k hospodě se fakt nedá zabloudit :-)

---

Na mě velice příjemně působí ta roubenka, kdy jsme bydleli, v tom se spolu shodneme. Ta hospoda dole byla takové studené místo bez osobnosti

Silnička v podhůří a pasoucí se ovce pro mne byla příjemná změna ze života ve městě. A lesy na mne působili také pozitivně. Už se mi po nich stýskalo. Kdybych měl říct, které místo na mne nejvííc dýchlo, tak to byla ta mýtina kde proběhla akce "pradlena" vzpomínáš na ni? Tam jsem byl zaskočen hrou stínů zapadajícího slunce a barev ... první dojem byl velmi emotivní

Jak bych si nevzpomínal. Příjemný smíšený les nepříliš hustě osázený, takže jej mohlo prosvítit pozdně odpolední slunce. Byl tam mírný kopeček, a já sešel s pradlenou dolů k vodě, protože jsem jí nevěřil a hlídal jí. Moc jsem si to proto neužil, ale rozhodně bych si tam, až někdy bude čas, položil deku a udělal tiché rozjímání ...

Musím říct, že už jsem si nejednou všiml, že máme naprosto opačné vnímání emoce z nějakého místa. Na mysl mi přišel ten starý strom tenkrát na hradě a pak to jezírko s uchem... z toho je mi ještě dnes nepříjemno, když si ten pocit vybavím

Tady bych si dovolil jemně nesouhlasit, neboť oba případy jsou z doby, kdy jsem dělal "nemluvněcí kroky" kolem magie a energií a kdy jsem spíše měl radost že něco citím - ten strom je toho jasným příkladem. Ze zatopeného jezírka na mě spíše stoupal jakýsi nesoulad, a pocit, že bych neměl chodit moc blízko k vodě, ale k popisu "jezírko... brrr... zima, smrt, zoufalé volání o pomoc která nikdy nepřijde, strach, zmar, děs běs a hnus.. tam už nikdy nechci být" se připojit nemohu. Tedy ne na 100%, protože to opravdu bylo místo, kam bych nechodil úmyslně opakovaně.

Víš co by mne zajímalo, jak nahoře na Hněvíně vnímáš sochu Kellyho?? Já jsem k ní fascinovaně přitahován. Působí na mne velice příjemně. Vnímáš ji nějak, pokud jsi u ní už byl, nebo je to prostě "socha", jako každá jiná? nevím proč, je to novodobá věc, neměla by mít takového ducha, jako z něj já cítím.

Zde zápisek přeruším a budu pokračovat, až poté, co sochu prozkoumám. Zrovna teď je krásný sluneční podzimní den, takže se obléknu a vyrazím hned teď

Sen nebo dejavu ?

Mám teď z víkendu jeden čerstvý zážitek, ale je to trošičku jiné než obvykle ...

Jel jsem s kamarády na víkendovou akci na místo, kde jsem ještě nikdy nebyl, navigátora mi dělal "Miloš" (má navigace) a coo-navigátora kamarád Ferri. Jenže jsme přijížděli za tmy a až takových 150 metrů před cílem po 20 km jízdě úzkými silničkami se chytil Ferri že ví kde přesně jsme a kde to je - furt rovně do kopce, ale Miloš tvrdil, že to je vlevo do jiného kopce.

Já bloud nevěřil kamarádovi, odbočil vlevo ... a vjel někomu místnímu po necelé stovce metrů (taky do kopce) do dvora. To už mi v hlavě cinkaly zvonečky ("tohle místo je dejavu"), ale měl jsem takového vzteka na sebe , že jsem na ně kašlal. Mimo jiné i proto, že mě na travnatém povrchu s plně naloženým autem prokluzovala kola a já se málem neotočil. Dojezd ke správné chaloupce byl pak snadný, protože před ní stála auta dalších kamarádů.

V tom snu jsme u toho špatného domku byli pěšky, něco nás tam přitahovalo dovnitř respektive co nejblíž k němu, takže chůze od domku byla poněkud náročnější, ale jeho "německou přitažlivost" (jéé teď jsem si uvědomil, že jsem o ní nikdy nemluvil !) se nám podařilo překonat.

V pátek už se nedělo nic podstatného (tedy kromě toho že jsme rozehráli LARP hospodskou scénou, kde se událo pár důležitých věcí pro LARP), mě ještě kolem chaloupky probliklo - slovy Járy Cimrmana ze hry Akt - pár "prazážitků", které jsem ale, narozdíl od aktérů hry, prostě mít nemohl ...

Celý sobotní den až do okamžiku podvečera popisovat podrobně netřeba - hrál se LARP a byl to jeden z těch LARPů, kde se moc nebojuje, zato se musí mít oči dokořán (haha - šlápl jsem na spušťadlo samostřílu, pak spadl do kůlové pasti a na závěr mě orgové museli nechat šlápnout do medvědí pasti, aby nám něco došlo) a pak se hodně přemýšlelo a řešilo.

V podvečer jsme se zašli usušit a pak večer šli do místní (pravděpodobně nepoužívané) hospody. Tedy chtěli jít, ale mě už zase zvonily zvonečky, a já si uvědomil, že si pamatuji další část snu.

Tmavá, bezměsíčná noc - snad i proto, že je zatažené nebe. Přede mnou silnice stáčející se dolů z kopce ladným obloučkem doleva. Přímo u domku je na sloupku lucerna veřejného osvětlení. Máme jít dolů z kopce, ve tmě, nejprve kolem loučky, kde se něco přes den páslo, poté kolem neosvětlených domků a až dole u hospody je další svítící lucerna.

Jdu s kamarádem, tiše, jako by vše potřebné již bylo řečeno, a to co řečeno nebylo, nemělo cenu už vyslovovat. Jako bych na něco rezignoval, ale přesto jdu pevným krokem kamsi, kam asi jít musím. Je to poprava ? Oslava ? Přežiju to ? (Je to sen, kde budou další němci ?) Nevím a ani sám sebe se na to neptám, dokonce si ani neplánuji co budu dělat. Jen jdu a krátké stání kvůli protijedoucímu autu v úrovni elektrického ohradníku pro ovce je jen maličká bezvýznamná epizodka znamenající kratičké zdržení.

Přijde mi, že je poměrně chladno, ale chůze dolů z poměrně velkého kopce mě zahřála, aby mě u hospody překvapily dva malé "přírodní" bazénky plné vody. Voda u hospody ? Teď ? To je divné. Venku stojí paní v rukavicích a otáčí s prasátkem na rožni ...

Ani oslava nemohla být divnější, jakoby hospoda neměla dost zásob mlsků, hosté rozdělení do tří skupin, výčepní je k nenalezení a pivo nikdo nečepuje, pódium pro kapelu zastavěné nepoužívanými stoly a ohromné přenosné rádio, které umí hrát jen jednu stanici ...

Přesto se slavilo a radovalo se, později k vodě na stolech přibyly plátky vepřového masa. I já jedl a tiše sledoval cvrkot, ale i místnost samu. Na stropě jediné čtyřzářivkové svítidlo, na každé stěně další svítidlo - tentokrát žárovkové, tohle vše svítilo. A pak tu ještě bylo ... dalších pár svítidel s barevnými žárovkami. Ne, tyhle ještě nesvítily, neměly důvod. Jak zoufale mi připomínají nějakou past, ale proč ? Proč se nezapnou a neudělají krátký proces s námi všemi ?

Co vlastně slavíme ? Smysl oslavy mi stále uniká a navíc se mi chce hodně čůrat. Jdu jedinými dalšími možnými dveřmi dál do domu a hned mi do oka padnou tmavě natřené trubky chaoticky zabudované při jedné stěně. Co tu dělají ? Proč tu jsou trubky od německého vyhřívání? Záchody nenalézám ...

Jdu ven a při dvouch stěnách hospody hledám vchod na záchod, ale nenacházím. Ba navíc nacházím něco, co jsem snad ani najít nechtěl. Naše hospoda má ještě druhý sál a nejde se do něj zvenčí dostat a zřejmě ani zevnitř, jinak bych tam došel při hledání těch záchodů. Jsou tam uvězněni(?) dva lidé ...

Nelíbí se mi to a ani už neobcházím zbytek hospody dokola a vracím se dopředu. Mám štěstí, kamarád byl znovu nahoře v domku se osprchnout a vkládá mi do ruky beze slov klíč. Tvářím se že ho půjdu napodobit, ale ...

Chci odsud pryč, pryč od téhle reality, pryč od oslavy, pryč z téhle podivné hospody a taky že jdu ...

Jdu sám, tiše, jako by vše potřebné již bylo řečeno, a to co řečeno nebylo, nemělo cenu už vyslovovat. Jako bych na něco rezignoval, ale přesto jdu pevným krokem kamsi, kam asi jít musím. Nevím a ani sám sebe se na to neptám, dokonce si ani nic neplánuji. Jen jdu a krátké stání u loučky s elektrickým ohradníkem je jen maličká bezvýznamná epizodka znamenající kratičké zdržení a zamyšlení nad ovcemi, které tu (kupodivu) jsou.

Odmykám chaloupku a vstupuji, je rozsvíceno. Klidné příjemné světlo, uklidňující světlo. Jsem v bezpečí, tady mi nic nehrozí. Nechávám odemčeno, snad ... snad někdo přijde, zuje se tu jako já a pak půjde nahoru, vstoupí do svého pokoje a rozsvítí si. V pokoji, který vypadá tak staropanensky, v pokoji, kde se dá bezpečně odpočívat ...

Mám-li popsat to, co se dělo v reálu, popisoval bych asi to samé a tak se vrhnu jen na rozdíly. V bývalé(?) hospodě se konala LARPová oslava jakéhosi "díkůvzdání" a pořadatelka LARPu velmi správně a radikálně omezila alkohol (stačilo už i jen to, že pozvala správné lidi). Necítil jsem se moc dobře, ale to bylo tím, že jsem byl ucaprcaný z lesa, mozek vyždímaný od usilovného přemýšlení, nožičky obolavěné z chůze po podhůří Krkonoš a špatná fyzička díky prodělané antibiotické kůře namířené proti borelioze taky udělala své. I proto jsem poměrně pasivně sledoval to, co nám bylo CPčky předehráváno, ale pak jsem se zmohl a něco malinko akcí jsem udělal ...

Rádio bylo rozbité a odmítlo CDčka s hudbou vhodnou pro fantasy LARP, takže tam kdosi cosi naladil (písničky na přání)...

Záchod jsem skutečně nenašel, ty trubky mě fakt dost rozhodily, takže jsem ani dál nepokračoval, snad k tomu přispěl i pohled do kuchyňky. Byla to pekelně stísněná místnůstka, kdyby kuchařka u linky kýchla, tak se o ní bouchne a hned vezme druhou o zeď co je za ní. (Prostě taková kuchyňka z mých snů, kde vystupují hubení elfové, kterým to nevadí, ba dokonce vyhovuje)

I to s tou druhou místností se mi splnilo, ale ... Kdybych nebyl hlupákem a udělal těch deset kroků za další roh budovy a kdybych pořádně do místnosti skrz okno nahlédl, tak bych našel i ty dveře.

Jenže já ... nějak jsem nemohl přejít do normálního uvažování a celý polekaný šel dovnitř do našeho sálu. Náš kamarád (jiný než ve snu) se vrátil zeshora z domku, kde kontroloval sedmiletého kloučka, jestli v pořádku spí. Vzal jsem si od něj klíče a vyťapkal nahoru. Ovce v ohradě nebyly ...

Za mnou pak přišel kamarád Ferri, který si pak dával sprchu a snad se pak i později znovu vrátil dolů. Nevím, já už spal ...

Nechápu se, proč jsem se v tu noc nepřemohl a nezlomil tak jednu z mých nočních můr - můry, kde nejde opustit nějaká budova ... Už mě sice prakticky nepronásleduje, ale i tak ...