Právě jsem se vrátil z akce spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, ale videjko bylo připraveno už od poledne a natočeno bylo ještě mnohem dříve.
A tak tedy jedu kdesi u Velkých Opatovic, s karosou s manuálním řazením a občas mi to i jde :-)
A asi ani není co dodat, protože to byla relativně poklidná jízda...
neděle 30. září 2018
sobota 29. září 2018
pátek 28. září 2018
Nástupce OMSI Lotus, mapa 2
Dneska se opět vrátíme do hry Lotus, protože existuje už druhá mapa, ale tahle je mnohem dodělanější - posuďte sami
Tady už by se dalo jezdit, jen jaksi nejsou cestující a další propriety :-(
Tady už by se dalo jezdit, jen jaksi nejsou cestující a další propriety :-(
čtvrtek 27. září 2018
Hledání, hledání, všechny smutky zahání...
... hledání, hledání je lé-é-é-k!
Ano, tak si musím parafrázovat to, co se mi děje a co jsem si neodvážil dát do souhrnu "Shrnutí uplynulého týdne (38/2018)". Na druhou stranu "naštěstí", protože nemusím pak psát nový příspěvek, že to pokračuje :-(
Už v pátek, před odjezdem na S* jsem nemohl ve své tašce najít čtecí brýle, neb jsem prostě nenahmatal pouzdro na ně, ale nahmatal jsem věci, které jsem měl dovézt do S* - dárečky a tak, takže jsem v práci mžoural do počítače....
V sobotu jsem málem klel jako pohan, protože jsem spravoval počítač, a jak nečekaně, znovu jsem ony brýle nenašel a to už taška byla mezitím poloprázdná, panžto jsem musel použít všechny mě známé triky, abych počítač donutil nalíznout instalační médium a pojmout licenční číslo. Čuměli jsme na to číslo tři a pořád bylo číslo neplatné. Chjo...
V neděli, stále ještě na S*, jsme onu tašku doslova vyklepal, abych našel různé zapadlé mince, šikovně vnitřek přeskládat a tak. No a abych na to pořádně viděl, panžto na mě vypadly i účtenky a jízdenky, nasadil jsem si své čtecí brýle, abych vyhodil jen to správné a již neplatné, a ponechal si platné... ANO, NASADIL JSEM SI BRÝLE, TY, CO JSEM 2 DNY HLEDAL!!!
Neptejte se mě, jak je možné, že jsem ty brýle nenahmatal ani v jedné kapse té tašky, já sám to nevím. Vylétly z míst, kam je dávám vždycky.
Další hledaná věc byla peněženka (bez dokladů), tu jsem pro změnu hledal v úterý ráno před lékárnou. Naposledy jsem s ní platil v Zelenině o den dříve. Ale tady jsem se nebál, byla pochopitelně v práci. Holt jsem si léky na bolavou nožičku doplatil odpoledne...
Středa ráno sice zavčasu, ale až za domovními dveřmi zjištěna chybějící průkazka na autobus, takže jsem se vracel pár kroků...
Večer při balení na akci spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, se mi málem zastavilo srdce. Mám u sebe přesně dvě věci patřící tomuto spolku, a já našel jen tu jednu. Tu levnější... takže hledačka po bytě s výsledkem negativním. Pak troška uvažování..... a došel jsem si do auta a tu věc našel. Takže jsem ji od 8. září vozil v autě a zapomněl na ní....
Je čtvrtek, já jsem na akci spolku jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Tak co? Budu něco hledat? A najdu to?
No, odpověď si mohu dát hned. Hledám automechanika v okolí, který by pracoval o víkendu, neboť Stříbrná Sršáň, tedy mé auto, potřebuje drobnou opravu. Poněkud akutně... A to nemluvě o tom, že jsem málem nechal v práci notebook. Jenomže to je spíše o dnešním stresu než o zapomnětlivosti, protože jsem se prakticky nezastavil, oběd mi museli z pobočky F* dovézt, protože jsem tam ani nestihl vyjet a raději ani nemluvě o tom, co jsem netihl udělat a v pondělí v osm to má být hotové.
Achjo
Ano, tak si musím parafrázovat to, co se mi děje a co jsem si neodvážil dát do souhrnu "Shrnutí uplynulého týdne (38/2018)". Na druhou stranu "naštěstí", protože nemusím pak psát nový příspěvek, že to pokračuje :-(
Už v pátek, před odjezdem na S* jsem nemohl ve své tašce najít čtecí brýle, neb jsem prostě nenahmatal pouzdro na ně, ale nahmatal jsem věci, které jsem měl dovézt do S* - dárečky a tak, takže jsem v práci mžoural do počítače....
V sobotu jsem málem klel jako pohan, protože jsem spravoval počítač, a jak nečekaně, znovu jsem ony brýle nenašel a to už taška byla mezitím poloprázdná, panžto jsem musel použít všechny mě známé triky, abych počítač donutil nalíznout instalační médium a pojmout licenční číslo. Čuměli jsme na to číslo tři a pořád bylo číslo neplatné. Chjo...
V neděli, stále ještě na S*, jsme onu tašku doslova vyklepal, abych našel různé zapadlé mince, šikovně vnitřek přeskládat a tak. No a abych na to pořádně viděl, panžto na mě vypadly i účtenky a jízdenky, nasadil jsem si své čtecí brýle, abych vyhodil jen to správné a již neplatné, a ponechal si platné... ANO, NASADIL JSEM SI BRÝLE, TY, CO JSEM 2 DNY HLEDAL!!!
Neptejte se mě, jak je možné, že jsem ty brýle nenahmatal ani v jedné kapse té tašky, já sám to nevím. Vylétly z míst, kam je dávám vždycky.
Další hledaná věc byla peněženka (bez dokladů), tu jsem pro změnu hledal v úterý ráno před lékárnou. Naposledy jsem s ní platil v Zelenině o den dříve. Ale tady jsem se nebál, byla pochopitelně v práci. Holt jsem si léky na bolavou nožičku doplatil odpoledne...
Středa ráno sice zavčasu, ale až za domovními dveřmi zjištěna chybějící průkazka na autobus, takže jsem se vracel pár kroků...
Večer při balení na akci spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, se mi málem zastavilo srdce. Mám u sebe přesně dvě věci patřící tomuto spolku, a já našel jen tu jednu. Tu levnější... takže hledačka po bytě s výsledkem negativním. Pak troška uvažování..... a došel jsem si do auta a tu věc našel. Takže jsem ji od 8. září vozil v autě a zapomněl na ní....
Je čtvrtek, já jsem na akci spolku jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Tak co? Budu něco hledat? A najdu to?
No, odpověď si mohu dát hned. Hledám automechanika v okolí, který by pracoval o víkendu, neboť Stříbrná Sršáň, tedy mé auto, potřebuje drobnou opravu. Poněkud akutně... A to nemluvě o tom, že jsem málem nechal v práci notebook. Jenomže to je spíše o dnešním stresu než o zapomnětlivosti, protože jsem se prakticky nezastavil, oběd mi museli z pobočky F* dovézt, protože jsem tam ani nestihl vyjet a raději ani nemluvě o tom, co jsem netihl udělat a v pondělí v osm to má být hotové.
Achjo
středa 26. září 2018
Gameplay #99: OMSI2 Linka ve Fiktivním Štětíně, která se vrací
Linka, která jede stále rovně, pak udělá čelem vzad a vrací se do půlky, to je na Štětíně linka 727, která je značena jako doplňková. Ale užil jsem si ji tak jako tak :-)
Stejnak se ale ve videu objevila chyba. Ta zastávka 727, kterou jsem vynechal se slovy, že je to pro opačný směr, tak ta se měla stavět. Bohužel OMSI mi ji vynechalo. Je to problém jen o tom, že by stačilo udělat fiktivní zastávku přímo v bodě otočení a pak by mi signalizace fingovala správně...
Stejnak se ale ve videu objevila chyba. Ta zastávka 727, kterou jsem vynechal se slovy, že je to pro opačný směr, tak ta se měla stavět. Bohužel OMSI mi ji vynechalo. Je to problém jen o tom, že by stačilo udělat fiktivní zastávku přímo v bodě otočení a pak by mi signalizace fingovala správně...
úterý 25. září 2018
Sny na S* (verze podzim 2018)
Ano, opět píšu v pozdních hodinách a opět mám očekávatelně sny v místech, kde je mi dobře. Jenže říci toto o snech už nemohu....
Snů bylo mnoho, protože jak spím ve zhruba 90-ti minutových blocích, tak je logické že stihnu za noc až pět snů, ale protože jsem si nedělal poznámky, mnohé sny se z paměti vytratily hned ráno no a do této chvíle další zmizely z paměti také.
Jeden sen z pátka na sobotu ale zůstal. Je docela prostý a mohl bych jej zařadit do série snů, kdy jdu "ode dna". Obvykle jdu do hloubi nějaké strašlivě rozsáhlé budovy a pak se snažím vyjít zpět, v jiných případech jsem už tam "dole" jsem a snažím se vyjít ven. Má li ta budova značené "bloky" tak ten nejzazší má písmenko "Z" a já se probíjím k "A" ale skorem vždy sen skončí už u "B".
Tentokrát se "tam dole" ocitám s mnoha svými kamarády a kolegy, a tam dole zůstat nechceme, protože se tam dějí zlé věci. Jaké, to sen nespecifikoval. Cesta vzhůru je příkřejší než v mých snech, ale já po ní jdu, i s kamarádkou I* (s tou, se kterou chodím do "kafárny") docela stoupáme v pohodě. Jenže moji další kolegové a kamarádi postupně odpadají. A pak je před námi průlez, jež je podivně vytvarovaný a je jasné, že já se svojí šířkou a I* se svojí výškou nemáme šanci. Zastavujeme se ...
... a pak jsem na druhé straně a sen se mi trhá, takže netuším, zdali ta druhá osoba, co je vedle mě, je ta, kterou očekávám...
Soudě podle mého znechucení při vzbuzení, tak to nedopadlo. Ono ostatně i to, že další kamarádi odpadají v místech, jež jsou pro mě ve snu alegoriemi neřestí (ač ve snu nejsou vidět) mě mrzí... Ano, nikdo není dokonalý, ale u některých lidí nevidím progres k lepšímu. To spíš opak :-(
Ze soboty na neděli mi utkvěly dva sny a snad i proto, že se v obou případech jedná o REMAKE.
První sen je horší, protože se jedná o to, že v něm vystupuje náš dům a byt, který se "rozpadá". Stěhováci vystěhovávají veškerý nábytek z pokojů, kde to ještě jde zachránit. Když skončí, blíží se večer a my si ve vyprázdněném obýváku rozkládáme matrace a věci na spánek Čeká nás poslední noc, pak půjdeme také....
Já se sápu do místnosti, kde nábytek zůstal, ale podlaha pod mojí vahou se prohýbá tak, jako bych se pohyboval po vaječné blance. Dochází k posteli, hrábnu po nočním stolku, kde jsou asi tři věci a sápu se zpět.
V obýváku se rozčílím sám na sebe: "Jsem ale blbej, sápu se pro budíka přinesu si (bateriové) rádio!"
Uléhám a usínám.
Druhý sen se pro změnu odbývá v práci na pobočce A* . Jdu do dvojkanceláře 29, odkud se ozývá ječení "myš, mýýýš" od jedné kolegyně a další dvě přihlíží. Jsme tam dva chlapi a kolega se shýbá pod stůl aby se na tu myš. podíval. Ale i já ze stoje vidím, že by ta myš musela proběhnout růžovou barvou a jak se ta údajná myš pootočila, všímám si i dalších barev. Ona to totiž není myš, ale nějaký drobnější mírně vyděšený papoušek (na andulku je to moc velké) Kolega si ho nandal na prst a vytáhl ho ven. "Půjč mi ho", říkám mu a papoušek ochotně přehopkal na mojí levou ruku. Opatrně ho přenáším do svého kanclu, s úmyslem mu nějak pomoci.
Sen se mi rozmazává při příchodu do mé kanceláře, takže je otázkou, jak by sen tentokrát pokračoval, ale myslím si, že jsem byl tentokrát rozhodnut papouška majiteli nevydat, ba ho ani nehledat...
Snů bylo mnoho, protože jak spím ve zhruba 90-ti minutových blocích, tak je logické že stihnu za noc až pět snů, ale protože jsem si nedělal poznámky, mnohé sny se z paměti vytratily hned ráno no a do této chvíle další zmizely z paměti také.
Jeden sen z pátka na sobotu ale zůstal. Je docela prostý a mohl bych jej zařadit do série snů, kdy jdu "ode dna". Obvykle jdu do hloubi nějaké strašlivě rozsáhlé budovy a pak se snažím vyjít zpět, v jiných případech jsem už tam "dole" jsem a snažím se vyjít ven. Má li ta budova značené "bloky" tak ten nejzazší má písmenko "Z" a já se probíjím k "A" ale skorem vždy sen skončí už u "B".
Tentokrát se "tam dole" ocitám s mnoha svými kamarády a kolegy, a tam dole zůstat nechceme, protože se tam dějí zlé věci. Jaké, to sen nespecifikoval. Cesta vzhůru je příkřejší než v mých snech, ale já po ní jdu, i s kamarádkou I* (s tou, se kterou chodím do "kafárny") docela stoupáme v pohodě. Jenže moji další kolegové a kamarádi postupně odpadají. A pak je před námi průlez, jež je podivně vytvarovaný a je jasné, že já se svojí šířkou a I* se svojí výškou nemáme šanci. Zastavujeme se ...
... a pak jsem na druhé straně a sen se mi trhá, takže netuším, zdali ta druhá osoba, co je vedle mě, je ta, kterou očekávám...
Soudě podle mého znechucení při vzbuzení, tak to nedopadlo. Ono ostatně i to, že další kamarádi odpadají v místech, jež jsou pro mě ve snu alegoriemi neřestí (ač ve snu nejsou vidět) mě mrzí... Ano, nikdo není dokonalý, ale u některých lidí nevidím progres k lepšímu. To spíš opak :-(
Ze soboty na neděli mi utkvěly dva sny a snad i proto, že se v obou případech jedná o REMAKE.
První sen je horší, protože se jedná o to, že v něm vystupuje náš dům a byt, který se "rozpadá". Stěhováci vystěhovávají veškerý nábytek z pokojů, kde to ještě jde zachránit. Když skončí, blíží se večer a my si ve vyprázdněném obýváku rozkládáme matrace a věci na spánek Čeká nás poslední noc, pak půjdeme také....
Já se sápu do místnosti, kde nábytek zůstal, ale podlaha pod mojí vahou se prohýbá tak, jako bych se pohyboval po vaječné blance. Dochází k posteli, hrábnu po nočním stolku, kde jsou asi tři věci a sápu se zpět.
V obýváku se rozčílím sám na sebe: "Jsem ale blbej, sápu se pro budíka přinesu si (bateriové) rádio!"
Uléhám a usínám.
Druhý sen se pro změnu odbývá v práci na pobočce A* . Jdu do dvojkanceláře 29, odkud se ozývá ječení "myš, mýýýš" od jedné kolegyně a další dvě přihlíží. Jsme tam dva chlapi a kolega se shýbá pod stůl aby se na tu myš. podíval. Ale i já ze stoje vidím, že by ta myš musela proběhnout růžovou barvou a jak se ta údajná myš pootočila, všímám si i dalších barev. Ona to totiž není myš, ale nějaký drobnější mírně vyděšený papoušek (na andulku je to moc velké) Kolega si ho nandal na prst a vytáhl ho ven. "Půjč mi ho", říkám mu a papoušek ochotně přehopkal na mojí levou ruku. Opatrně ho přenáším do svého kanclu, s úmyslem mu nějak pomoci.
Sen se mi rozmazává při příchodu do mé kanceláře, takže je otázkou, jak by sen tentokrát pokračoval, ale myslím si, že jsem byl tentokrát rozhodnut papouška majiteli nevydat, ba ho ani nehledat...
pondělí 24. září 2018
Shrnutí uplynulého týdne (38/2018)
Tento týden jsem si nepsal poznámky k tomuto shrnutí každý den, takže oproti minulému souhrnu budou trošku chybět detaily. Naštěstí...,
A tak, aby tu bylo něco reálného tak sem opět dám výsledkové obrázky z jedné hry, opět jsem totiž vyskočil jako nejlepší hráč:
Kdo si dá tu práci, tak předchozí obrázek byl hodně podobný, vítězil jsem také s postavou jménem Valla ale v součtu horního řádku jsem byl horší než nyní
Ale k práci:
Ono totiž to, že hned zítra jedeme k šéfovi "na kobereček" a v podstatě celým právě uplynulým týdnem se linuly odezvy na toto téma, neboť v úterý jsem svolal poradu a na kolegy to vybalil. Mimo jiné o tom, jak jedna skupina lidí volala našemu šéfovi a co z toho bude, a taky o tom, jak druhá skupina si mě zve do kanceláří a promlouvá mi do duše... Problém je, že obě dvě skupiny nezpůsobují jen čiré dobro, ale má to odezvy špatné. A to nejenom pro moji psychiku, ale u té první skupiny se to obrátí proti nim. Cítím to :-(
Každopádně šéf správně pojmenoval to, co se u nás děje - mí kolegové si v tomto týdnu vybírali dovolené a také si ji plánovali do konce roku. Šéf si nemohl povšimnout, že já nemám naplánováno nic. Tedy v papírovém kalendáři ano, ale v docházkovém systému to nemám přeneseno. Takže budu muset vzít křišťálovou kouli a uhodnout, zdali počasí bude vyhovovat mým přáním.
Ale k dění - ve čtvrtek a pátek jsem byl sám v kanceláři a chyběl i další kolega, takže jsem opět najel na starý způsob odbavování problémů, jenomže jsem si neuvědomil to, že mám ve čtvrtek zubaře, takže mi to mé plány trochu rozbíjelo a určitou část pátku musel dát na oltář dodělávek.
Jak čtvrtek, tak pátek ale dal "vyniknout" jedné mé vlastnosti, jíž pozoruji na sobě už delší dobu. Když je mi totiž nabídnuto něco, co jsem si mohl zařídit sám, přestože by mi to usnadnilo život (v pátek odvoz z pobočky F* rychlejším způsobem,) umím být poněkud nepříjemný, ale neumím říct "NE"
Ono se to nezdá, ale cestování v MHD (a dalších podobných prostředcích) má pro mě tu výhodu, že než dojedu na druhou stranu, uplyne o dost víc času, než při jízdě autem, a hlavně tam typicky nebývají kolegové a kamarádi, takže mohu rozjímat a nejsem rušen okolními podněty.
A že k přemýšlení třeba ve čtvrtek důvod byl, protože jsme s kamarádkou měli další "kafárnu" a opět došlo na sny. Já mohl prohlásit že mám sny klidné (hahaha, návštěva na S* o víkend mě vyvedla z omylu) narozdíl od kamarádky, která má momentálně sérii, jíž jsem si v mém případě před lety nazval "zhoršující se sny", byť u kamarádky je to, "hledání variant cesty ven z kruhu". Obě varianty ale mají jedno společné - sny jsou poněkud traumatizující, což si troufám prohlásit i bez toho, abych četl textový výstup z kamarádčiných snů. A snad hned v podělí ráno mi vybude čas si jej přečíst. A pak doufat, že mě něco blikne v hlavě a naleznu řešení.
O mých snech v dalším postu
A tak, aby tu bylo něco reálného tak sem opět dám výsledkové obrázky z jedné hry, opět jsem totiž vyskočil jako nejlepší hráč:
Kdo si dá tu práci, tak předchozí obrázek byl hodně podobný, vítězil jsem také s postavou jménem Valla ale v součtu horního řádku jsem byl horší než nyní
Ale k práci:
Ono totiž to, že hned zítra jedeme k šéfovi "na kobereček" a v podstatě celým právě uplynulým týdnem se linuly odezvy na toto téma, neboť v úterý jsem svolal poradu a na kolegy to vybalil. Mimo jiné o tom, jak jedna skupina lidí volala našemu šéfovi a co z toho bude, a taky o tom, jak druhá skupina si mě zve do kanceláří a promlouvá mi do duše... Problém je, že obě dvě skupiny nezpůsobují jen čiré dobro, ale má to odezvy špatné. A to nejenom pro moji psychiku, ale u té první skupiny se to obrátí proti nim. Cítím to :-(
Každopádně šéf správně pojmenoval to, co se u nás děje - mí kolegové si v tomto týdnu vybírali dovolené a také si ji plánovali do konce roku. Šéf si nemohl povšimnout, že já nemám naplánováno nic. Tedy v papírovém kalendáři ano, ale v docházkovém systému to nemám přeneseno. Takže budu muset vzít křišťálovou kouli a uhodnout, zdali počasí bude vyhovovat mým přáním.
Ale k dění - ve čtvrtek a pátek jsem byl sám v kanceláři a chyběl i další kolega, takže jsem opět najel na starý způsob odbavování problémů, jenomže jsem si neuvědomil to, že mám ve čtvrtek zubaře, takže mi to mé plány trochu rozbíjelo a určitou část pátku musel dát na oltář dodělávek.
Jak čtvrtek, tak pátek ale dal "vyniknout" jedné mé vlastnosti, jíž pozoruji na sobě už delší dobu. Když je mi totiž nabídnuto něco, co jsem si mohl zařídit sám, přestože by mi to usnadnilo život (v pátek odvoz z pobočky F* rychlejším způsobem,) umím být poněkud nepříjemný, ale neumím říct "NE"
Ono se to nezdá, ale cestování v MHD (a dalších podobných prostředcích) má pro mě tu výhodu, že než dojedu na druhou stranu, uplyne o dost víc času, než při jízdě autem, a hlavně tam typicky nebývají kolegové a kamarádi, takže mohu rozjímat a nejsem rušen okolními podněty.
A že k přemýšlení třeba ve čtvrtek důvod byl, protože jsme s kamarádkou měli další "kafárnu" a opět došlo na sny. Já mohl prohlásit že mám sny klidné (hahaha, návštěva na S* o víkend mě vyvedla z omylu) narozdíl od kamarádky, která má momentálně sérii, jíž jsem si v mém případě před lety nazval "zhoršující se sny", byť u kamarádky je to, "hledání variant cesty ven z kruhu". Obě varianty ale mají jedno společné - sny jsou poněkud traumatizující, což si troufám prohlásit i bez toho, abych četl textový výstup z kamarádčiných snů. A snad hned v podělí ráno mi vybude čas si jej přečíst. A pak doufat, že mě něco blikne v hlavě a naleznu řešení.
O mých snech v dalším postu
neděle 23. září 2018
Tohle není OMSI (Bus Simulator 18)
Ne, tohle skutečně není OMSI a když se na záznam podíváte, zjistíte, že těch činností provádím více. Jako ano, už jste to mohli vidět v nějakém předešlém videu, ale dneska navíc přibývají různé příhody a nepříjemnosti...
sobota 22. září 2018
Za volantem autobusů
Dneškem zahájím na blogu nový štítek a to "bus" a krom jiného pod tento štítek zpět doházím moje pokusy v simulátorech autobusu. Ale chci sem strkat i něco reálného. Otázkou je, co všechno to bude...
Pro začátek nějaký ten zpěv :-)
Pro začátek nějaký ten zpěv :-)
čtvrtek 20. září 2018
Nová hra: "Lotus. The Simulator"
Včera jsem na poslední chvilku ve 23:45 dostřihnul mé "dnešní" video ze zcela nové hry a tak tak jsem stihl ho vydat na Youtube. Zde je:
Ostatně i proto bylo ve včerejším postu cizí, ale velmi pěkné, video...
Samozřejmě jsem trošku v mém videu podváděl, protože AI tramvaje v této hře ještě nejsou. Proč? Inu proto, že hra je stále ve vývoji, a současná verze, která je (draze) dostupná k zakoupení, slouží spíše k tomu, aby komunita mohla kreslit své mapy. Problémem je, že ve hře fungují zatím jenom tramvaje... A jsem sám zvědav - co bude umět modul "letadla"?
PS: Raději jdu spát a nechám si o tom zdát :-)
Ostatně i proto bylo ve včerejším postu cizí, ale velmi pěkné, video...
Samozřejmě jsem trošku v mém videu podváděl, protože AI tramvaje v této hře ještě nejsou. Proč? Inu proto, že hra je stále ve vývoji, a současná verze, která je (draze) dostupná k zakoupení, slouží spíše k tomu, aby komunita mohla kreslit své mapy. Problémem je, že ve hře fungují zatím jenom tramvaje... A jsem sám zvědav - co bude umět modul "letadla"?
PS: Raději jdu spát a nechám si o tom zdát :-)
středa 19. září 2018
OMSI, ale ne moje....
Dneska by tu mělo být mé videjko, ale obávám se, že mé dnešní "ušmudlané" video na poslední chvíli nedokáže přebít tohle video, kde je nejenom připravovaná autobusová mapa, ale jsou tam rozpohybované i různé tramvaje.
Brečím nad tou krásou a je mi trošičku smutno, že tyhle tramvaje velmi pravděpodobně nepůjde jezdit, ale budou po mapě jezdit pro dokreslení situace
Brečím nad tou krásou a je mi trošičku smutno, že tyhle tramvaje velmi pravděpodobně nepůjde jezdit, ale budou po mapě jezdit pro dokreslení situace
úterý 18. září 2018
pondělí 17. září 2018
Shrnutí uplynulého týdne (37/2018)
Jak shrnout týden, který začal návratem z akce MM* (popsáno v příspěvku Jen pro otrlé). Možná následující větou:
V pondělí si nejsem vědom, co jsem v práci dělal, protože to začalo tím, že jsem zjistil, že pracovní notebook mám doma. Naštěstí doma, protože jsem se s ním vláčel na akci MM*, kde jsem na něj ale prakticky nesáhl. A tak jsem si oživil jeden ze svých prastarých pracovních notebooků, který je už inventárně vyřazen, ale protože máme nouzi o techniku, byl již několikrát vytažen jako záloha...
To v úterý jsem si užil jinak, neb jsem byl na odborářském manifestačním mítinku, z nějž běžel tento online přenos: https://www.facebook.com/CMKOS/videos/495134897620237/ no a pro shlédnutí doporučuji alespoň onu ekonomku ve žlutých šatech - přednášela prakticky na závěr akce (Ilona Švihlíková, čas 1:55:00). A pak jsem se vrátil do práce a hádejte: Ano, ani dnes není služební notebook notebook na svém místě. A tak akce "výplata" byla spuštěna kolegou...
Poslední dobou zjišťuji, že se navenek umím usmjívat, ale uvnitř mě hlodají chmury, takže už v úterý odpoledne jsem v práci proťukal pár mých starých videí zde na blogu v sekci "Británie má talent" a pak doma nalezl další, mohli jste je vidět v předchozích příspěvcích.
Středa a - stále nemám pracovní notebook v práci, opětovně jsem do práce šel na poslední chvíli, protože jsem se válel na posteli a dospával včerejší noční chmury, kdy jsem v podstatě ještě nebyl v půl druhé v posteli.
Čtvrtek - notebook v práci....
Pátek - notebook konečně zapojen a dobíjí se.
Ano, předchozí věta asi může vypovídat o tom, co jsem dělal ve čtvrtek, ale nebylo to hodně práce, jak by se dalo očekávat, protože jsem opět odjel na pobočku P* a tam hezky postaru pracoval jen pro kolegyně a nic jiného mě nezajímalo, projel jsem celý seznam úkolů a vůbec mě nezajímalo, že běží čas oběda a že na následující akci přijdu pozdě. A ... byl jsem šťastný....
Jaký to rozdíl od pátečního rána, kdy jsem si opětovně vyžral ráno problémy druhých, ale i své. Ono zjištění, že v práci ani doma mi už nepomáhají ani upomínky, mě uvrhlo do takové beznaděje, že jsem od pátečního oběda až do páteční noci posílán k psychiatrovi.
Ne, zbytečně bych ho obíral o čas - povšimněte si předpředposledního odstavce (zvýraznil jsem ho tučně). A to je také odpověď na můj problém, od této odpovědi se musím odpíchnout.
A možná se také vrátit do čtvrtečního odpoledne, kdy jsem si došel do místní restaurace na oběd a také na rozlučku s další kolegyní, která vydržela pro naši firmu pracovat 19let (já mám 23let, dva měsíce a v době vydání tohoto článku 17dní) a světe div se, že jde do peněžně horšího zaměstnání. Zvláštní, mě by to zpočátku čekalo taky. Ale jsem srab................................................
Ale o srabech tento příspěvek není. Je o tom, že s touto partou mi bylo také dnes nádherně, takže jsem začal uvažovat opět o variantě druhé - tedy zkusit něco změnit. Současně jsem snad prokoukl ono skupinkování pracovníků na pobočce P*, takže tomu trošku rozumím. Tedy doufám, a budu se moci pohybovat v minovém poli zdejších vztahů.
Ostatně to bylo v pátek na dolním oddělení pobočky P* o ústa. Zdejší prostory se mají předělávat a má vzniknout bezpečněji oddělené prostory. Ale vedení to zdejším úřednicím nepředstavilo moc do detailu. Takže jsem poprosil kolegu z jiného kraje, aby mi to nafotil, protože oni "to" mají historicky přestavěné tak dlouho, že si ani neuvědomuji od kdy. Samozřejmě vedoucí dolního oddělení svoje kolegyně seřvala, že to moc řeší. Mě neseřvala, ale bylo vidět, že jsem si plusové body nezískal. A to spolu vycházíme dobře..
Osobně jsem, stejně jako právě ony kolegyně, zvědav, kam se vejdou všechny potřebné věci, konkrétně lejstra. Protože když máte dvě kartotéky lejster na pracovnici a v návrhu je nula míst na kartotéky....
A tak si tak přemýšlím... a skladba, na níž odkazuje toto video v čase 40:04 ze série Silent Forest mi tu dělá společnost
Padaly na mě chmury
To v úterý jsem si užil jinak, neb jsem byl na odborářském manifestačním mítinku, z nějž běžel tento online přenos: https://www.facebook.com/CMKOS/videos/495134897620237/ no a pro shlédnutí doporučuji alespoň onu ekonomku ve žlutých šatech - přednášela prakticky na závěr akce (Ilona Švihlíková, čas 1:55:00). A pak jsem se vrátil do práce a hádejte: Ano, ani dnes není služební notebook notebook na svém místě. A tak akce "výplata" byla spuštěna kolegou...
Poslední dobou zjišťuji, že se navenek umím usmjívat, ale uvnitř mě hlodají chmury, takže už v úterý odpoledne jsem v práci proťukal pár mých starých videí zde na blogu v sekci "Británie má talent" a pak doma nalezl další, mohli jste je vidět v předchozích příspěvcích.
Středa a - stále nemám pracovní notebook v práci, opětovně jsem do práce šel na poslední chvíli, protože jsem se válel na posteli a dospával včerejší noční chmury, kdy jsem v podstatě ještě nebyl v půl druhé v posteli.
Čtvrtek - notebook v práci....
Pátek - notebook konečně zapojen a dobíjí se.
Ano, předchozí věta asi může vypovídat o tom, co jsem dělal ve čtvrtek, ale nebylo to hodně práce, jak by se dalo očekávat, protože jsem opět odjel na pobočku P* a tam hezky postaru pracoval jen pro kolegyně a nic jiného mě nezajímalo, projel jsem celý seznam úkolů a vůbec mě nezajímalo, že běží čas oběda a že na následující akci přijdu pozdě. A ... byl jsem šťastný....
Jaký to rozdíl od pátečního rána, kdy jsem si opětovně vyžral ráno problémy druhých, ale i své. Ono zjištění, že v práci ani doma mi už nepomáhají ani upomínky, mě uvrhlo do takové beznaděje, že jsem od pátečního oběda až do páteční noci posílán k psychiatrovi.
Ne, zbytečně bych ho obíral o čas - povšimněte si předpředposledního odstavce (zvýraznil jsem ho tučně). A to je také odpověď na můj problém, od této odpovědi se musím odpíchnout.
A možná se také vrátit do čtvrtečního odpoledne, kdy jsem si došel do místní restaurace na oběd a také na rozlučku s další kolegyní, která vydržela pro naši firmu pracovat 19let (já mám 23let, dva měsíce a v době vydání tohoto článku 17dní) a světe div se, že jde do peněžně horšího zaměstnání. Zvláštní, mě by to zpočátku čekalo taky. Ale jsem srab................................................
Ale o srabech tento příspěvek není. Je o tom, že s touto partou mi bylo také dnes nádherně, takže jsem začal uvažovat opět o variantě druhé - tedy zkusit něco změnit. Současně jsem snad prokoukl ono skupinkování pracovníků na pobočce P*, takže tomu trošku rozumím. Tedy doufám, a budu se moci pohybovat v minovém poli zdejších vztahů.
Ostatně to bylo v pátek na dolním oddělení pobočky P* o ústa. Zdejší prostory se mají předělávat a má vzniknout bezpečněji oddělené prostory. Ale vedení to zdejším úřednicím nepředstavilo moc do detailu. Takže jsem poprosil kolegu z jiného kraje, aby mi to nafotil, protože oni "to" mají historicky přestavěné tak dlouho, že si ani neuvědomuji od kdy. Samozřejmě vedoucí dolního oddělení svoje kolegyně seřvala, že to moc řeší. Mě neseřvala, ale bylo vidět, že jsem si plusové body nezískal. A to spolu vycházíme dobře..
Osobně jsem, stejně jako právě ony kolegyně, zvědav, kam se vejdou všechny potřebné věci, konkrétně lejstra. Protože když máte dvě kartotéky lejster na pracovnici a v návrhu je nula míst na kartotéky....
A tak si tak přemýšlím... a skladba, na níž odkazuje toto video v čase 40:04 ze série Silent Forest mi tu dělá společnost
neděle 16. září 2018
OMSI: Tohle jako předměstská linka nevypadá....
Linka 56 byla v readme hlášena jako meziměstská (příměstská), ale mě to nějak nepřišlo.
Ale jako poježděníčko dobré :-)
Ale jako poježděníčko dobré :-)
sobota 15. září 2018
Hra BUS SIMULATOR 18 poprvé
Maličko, ale opravdu jen malinko mi OMSI všední a tak jsem chtěl zkusit něco jiného. A ono to pochopitelně jde :-)
Takže prodávám lístky, kontroluji je, uklízím autobus, ... a tak dál. Bude toho víc, ale to uvidíte v dalších videích
Takže prodávám lístky, kontroluji je, uklízím autobus, ... a tak dál. Bude toho víc, ale to uvidíte v dalších videích
čtvrtek 13. září 2018
Vytrhnutí z chmur II.
Namísto toho, abych šel do práce, tak opět hledám na Youtube a snažím se nějak nastartovat. A v tom na mě vyskočilo cosi, o čemž jsem ani nevěděl, že existuje
A tak se oblékám do práce a zpívám si: "Lááá-Lááá-Lá-Lá La-La-Láááááá" a hned je život veselejší
Jo a mimochodem - taky to není patnáctisekundová píseň, jež je natažena do čtyř minut tak, že těch patnáct vteřin neustáe opakujete :-)
A tak se oblékám do práce a zpívám si: "Lááá-Lááá-Lá-Lá La-La-Láááááá" a hned je život veselejší
Jo a mimochodem - taky to není patnáctisekundová píseň, jež je natažena do čtyř minut tak, že těch patnáct vteřin neustáe opakujete :-)
středa 12. září 2018
Vytrhnutí z chmur
Britania hledá talent mě včera večer vytrhla opět z chmur...
Issy Simpson is a real life Hermione Grange
Issy Simpson is a real life Hermione Grange
pondělí 10. září 2018
OMSI2: Орлово → платф.Воронок, tedy jedeme v Rusku!
Dneska jsem si našel mapu "Šijolkovo oblast u Moskvy" (Schyolkovo Moscow Area) a zde si zvolil linku 20 Орлово → платф.Воронок
A jinak ano, v průběhu hry OMSI mi pípal do zvuku program Discord, jak na další hru přicházeli postupně mí kamarádi a samozřejmě jsem ze hry OMSI do té druhé hry přišel o 10 minut pozdě, takže jsem dostal vynadáno...
Tahle oblast je na severovýchodě od Moskvy, proplétá se příměstími Moskvy a je docela zajímavá a jak jsem zjistil po prvním projetí mapy, tak linka 20 je velice jednoduchá na zapamatování. Až na vyjímky pořád rovně :-)
Jenže než jsem tu mapu rozjel, tak to hodně trvalo, protože mi z nějakého důvodu chyběl model řidiče a kupodivu to hru OMSI vytáčelo do nepříčetnosti, takže ztrácelo výkon a hra nešla hrát...
Ale zlomil jsem to :-)
A jinak ano, v průběhu hry OMSI mi pípal do zvuku program Discord, jak na další hru přicházeli postupně mí kamarádi a samozřejmě jsem ze hry OMSI do té druhé hry přišel o 10 minut pozdě, takže jsem dostal vynadáno...
neděle 9. září 2018
Jen pro otrlé
Tenhle víkend měl být takový, jakých bylo už dobře sedm či osm, tedy s výletem do jednoho východočeského městečka, kde odsoudcuji jeden sport a budu hlídat další hřiště, zapisovat výsledky, no a protože ty výsledky budu psát na antukovém hřišti, tak budu i něco málo lajnovat a kropit. Tedy - kromě toho soudcování - pohodová prácička, u které nemusím myslet na nic jiného. Relax....
Problémem je, že tahle akce byla vytvořena jako setkávání známých, a když se setkávají známí, tak se tu a tam objevuje i alkohol. No a tady už trošku začíná být problém.
Problémem je, že tahle akce byla vytvořena jako setkávání známých, a když se setkávají známí, tak se tu a tam objevuje i alkohol. No a tady už trošku začíná být problém.
sobota 8. září 2018
Sny na MM*
(Dodatečně doplňované části jsou psané tučně)
Jako již každoročně (letos po deváté) jsem na akci, jež se honosí zkratkou MM a kde dělám rozhodčího/zapisovatele, neb jsme byli tři, jež se starali přes den o šest sportovišť a na mě pak zbylo sportoviště sedmé, kde probíhaly boje hodinu ráno, v poledne a večer
O tom ale budu povídat asi až v příštím příspěvku, jež asi nazvu "jen pro otrlé" :-(((
Každopádně jsem měl v čase spánku na dnešní ráno několikero snů, z nichž některé si nepamatuji, některé nestojí za sepsání (i když -létání za účelem filmování by za popsání stálo, naopak sen o MM ne), ale jiné byly vážné...
V podstatě je ten sen velice jednoduchý: Jedu na pozici spolujezdce vpravo vzadu a auto je plně obsazeno. Vypadá jako soukromý vůz spoluzaměstnance RZ, ostatně RZ jej sám řídí. A jedeme mezi městy, kde vedle silnice vede tramvajová trať. (To, že mám pocit, že ta tramvajová trať je na nesprávné straně teď pomiňme, protože mi nesedí výhled do krajiny okénkem ven) A pak se RZ něčeho lekne, hrkne pravými koly o obrubník, auto se doslova vznese, otočí se na střechu a dopadne na koleje....
V autě se ozýváme dva, já a kdosi další, zmačkaná střecha a další pohlé díly mi znemožňují osvobodit se, šíleně mě bolí prvá noha, odepínám pás, sen končí a mě šíleně bolí noha - křeč....
Hodně o tom snu přemýšlím, takže si dám bacha na dvě věci
1) pokud ten sen posoudím z pohledu pracovního, tak se má práce opět řítí někam, kam nechci a kam to hlavně neovládám.
2) až pojedu v neděli domů, tak s čistou hlavou
Ono vůbec je letošní MM nějaký, hm, jiný. Už jen tím, že spíme na zcela novém místě. Ostatně i ono místo mě poděsilo, protože jsem na něm už byl. Opět astrální cestování..........
....... a asi mě to mělo varovat právě před dneškem. Začínám mít dojem, že jsem v minulosti astrálně cestoval do míst, které jsem měl (mám) rád, ale kde se před začátkem snu, či po konci snu něco semele, co už není vidět, ale ty okamžiky kolem té události mě v minulosti právě přitahovali.
Spali jsme totiž v domečku, který je pronajímán celý a je v něm celkem osm postelí (nás bylo šest, takže jsme si museli zaplatit i ty dvě postele další, protože jsme dali pozdě storno na tyto dvě postele). Ale ke snu:
(dodatek ze soboty 8.9.2018, čas 21:15: Sen jsem si splnil v reálu)!
Tento dávný sen je prajednoduchý. Jdu po nějakém zklamání ze sportovišť (reálné detaily zklamání v již avizovaném příspěvku "jen pro otrlé") spolu s někým, jež ve snu není příliš vidět, ale je to prostě - když jde vedle mě, já na něj negativně nereaguji a jsme zklamaní oba, tak je to prostě nějaký kamarád, nebo alespoň člověk se stejným problémem. Jdeme zadem, podél vody. Je tu relativně úzká asfaltka. Jdeme v noci takže venku svítí orientační osvětlení (pozor, to je oficiální název, když pouliční osvětlení nesplňuje normy pouličního osvětlení, prostě takové to typické osvětlení bočních uliček na vsi), všude klid. V oknech se nesvítí. Pak se ulička stáčí doleva, aby obešla dům stojící blíže k vodě. Kolega by šel po cestě, ale já ho s velmi velkou jistotou zavádím právě na uzounkou pěšinku skrytou mezi stromy. Během chvilky jsme u branky druhého domku, v němž se svítí.
To značí, že další obyvatelé jsou již také na místě.. Hned jak vejdeme dovnitř, tak po dvou schůdcích odbočuji doleva, aby hned vpravo navázalo schodiště nahoru do patra. Ale ještě než zatočím, tak zírám na dveře, za nimiž naopak vedou dva schůdky dolů a jsou tam dvě postele. V té místnosti je nepřirozené světlo, takže ve snu pronesu něco v rezignovaném tónu (je to hodně starý sen, takže netuším) a stoupám nahoru, kde je za zamčenými dalšími náš pokoj, kde se usalašíme) Otevřeným oknem slyšíme bolestný řev z míst, které jsme na počátku opustili)
Za ranního šírání se po drobných obtížích dostávám z domku ven a jdu, tentokrát už sám pravděpodobně se podívat na "to", co jsme opustili, ale je možné že jdu někam jinam, sen totiž končí
Ranní část tohoto snu jsem si prošel v reálu, a zjistil jsem očekávané, že variant tohoto snu bylo několik, a že jsem tu měl dokonce dva různé sny (kdo se prohrabe blogem, tak najde noticku z nějakého předchozího MM), dokonce z tohoto města kde zrovna jsem jich bylo několik dalších (elfí schody, internát, ...),..
Ale co už, nějak si musím prožít dnešek, kdy mám pocit, že se "to" ještě bude zhoršovat. Kéž byl právě teď neměl pravdu...
Jako již každoročně (letos po deváté) jsem na akci, jež se honosí zkratkou MM a kde dělám rozhodčího/zapisovatele, neb jsme byli tři, jež se starali přes den o šest sportovišť a na mě pak zbylo sportoviště sedmé, kde probíhaly boje hodinu ráno, v poledne a večer
O tom ale budu povídat asi až v příštím příspěvku, jež asi nazvu "jen pro otrlé" :-(((
Každopádně jsem měl v čase spánku na dnešní ráno několikero snů, z nichž některé si nepamatuji, některé nestojí za sepsání (i když -létání za účelem filmování by za popsání stálo, naopak sen o MM ne), ale jiné byly vážné...
V podstatě je ten sen velice jednoduchý: Jedu na pozici spolujezdce vpravo vzadu a auto je plně obsazeno. Vypadá jako soukromý vůz spoluzaměstnance RZ, ostatně RZ jej sám řídí. A jedeme mezi městy, kde vedle silnice vede tramvajová trať. (To, že mám pocit, že ta tramvajová trať je na nesprávné straně teď pomiňme, protože mi nesedí výhled do krajiny okénkem ven) A pak se RZ něčeho lekne, hrkne pravými koly o obrubník, auto se doslova vznese, otočí se na střechu a dopadne na koleje....
V autě se ozýváme dva, já a kdosi další, zmačkaná střecha a další pohlé díly mi znemožňují osvobodit se, šíleně mě bolí prvá noha, odepínám pás, sen končí a mě šíleně bolí noha - křeč....
Hodně o tom snu přemýšlím, takže si dám bacha na dvě věci
1) pokud ten sen posoudím z pohledu pracovního, tak se má práce opět řítí někam, kam nechci a kam to hlavně neovládám.
2) až pojedu v neděli domů, tak s čistou hlavou
Ono vůbec je letošní MM nějaký, hm, jiný. Už jen tím, že spíme na zcela novém místě. Ostatně i ono místo mě poděsilo, protože jsem na něm už byl. Opět astrální cestování..........
....... a asi mě to mělo varovat právě před dneškem. Začínám mít dojem, že jsem v minulosti astrálně cestoval do míst, které jsem měl (mám) rád, ale kde se před začátkem snu, či po konci snu něco semele, co už není vidět, ale ty okamžiky kolem té události mě v minulosti právě přitahovali.
Spali jsme totiž v domečku, který je pronajímán celý a je v něm celkem osm postelí (nás bylo šest, takže jsme si museli zaplatit i ty dvě postele další, protože jsme dali pozdě storno na tyto dvě postele). Ale ke snu:
(dodatek ze soboty 8.9.2018, čas 21:15: Sen jsem si splnil v reálu)!
Tento dávný sen je prajednoduchý. Jdu po nějakém zklamání ze sportovišť (reálné detaily zklamání v již avizovaném příspěvku "jen pro otrlé") spolu s někým, jež ve snu není příliš vidět, ale je to prostě - když jde vedle mě, já na něj negativně nereaguji a jsme zklamaní oba, tak je to prostě nějaký kamarád, nebo alespoň člověk se stejným problémem. Jdeme zadem, podél vody. Je tu relativně úzká asfaltka. Jdeme v noci takže venku svítí orientační osvětlení (pozor, to je oficiální název, když pouliční osvětlení nesplňuje normy pouličního osvětlení, prostě takové to typické osvětlení bočních uliček na vsi), všude klid. V oknech se nesvítí. Pak se ulička stáčí doleva, aby obešla dům stojící blíže k vodě. Kolega by šel po cestě, ale já ho s velmi velkou jistotou zavádím právě na uzounkou pěšinku skrytou mezi stromy. Během chvilky jsme u branky druhého domku, v němž se svítí.
To značí, že další obyvatelé jsou již také na místě.. Hned jak vejdeme dovnitř, tak po dvou schůdcích odbočuji doleva, aby hned vpravo navázalo schodiště nahoru do patra. Ale ještě než zatočím, tak zírám na dveře, za nimiž naopak vedou dva schůdky dolů a jsou tam dvě postele. V té místnosti je nepřirozené světlo, takže ve snu pronesu něco v rezignovaném tónu (je to hodně starý sen, takže netuším) a stoupám nahoru, kde je za zamčenými dalšími náš pokoj, kde se usalašíme) Otevřeným oknem slyšíme bolestný řev z míst, které jsme na počátku opustili)
Za ranního šírání se po drobných obtížích dostávám z domku ven a jdu, tentokrát už sám pravděpodobně se podívat na "to", co jsme opustili, ale je možné že jdu někam jinam, sen totiž končí
Ranní část tohoto snu jsem si prošel v reálu, a zjistil jsem očekávané, že variant tohoto snu bylo několik, a že jsem tu měl dokonce dva různé sny (kdo se prohrabe blogem, tak najde noticku z nějakého předchozího MM), dokonce z tohoto města kde zrovna jsem jich bylo několik dalších (elfí schody, internát, ...),..
Ale co už, nějak si musím prožít dnešek, kdy mám pocit, že se "to" ještě bude zhoršovat. Kéž byl právě teď neměl pravdu...
čtvrtek 6. září 2018
OMSI: Opět vlak
Dneska jsem si opět zajezdil vlakem, protože jsem přijal nápad z komentářů pod mými videi, abych si zprovoznil vlak BR481 a projel se s ním.
Učinil jsem tak a aby bylo i o čem mluvit, rozhodl jsem se, že budu mluvit o svých plánech na aktuální "školní vysílací rok", tedy o tom, co budu dělat na svém Youtube kanále
No a protože říkám vše ve videu, není už co dodat :-)
Učinil jsem tak a aby bylo i o čem mluvit, rozhodl jsem se, že budu mluvit o svých plánech na aktuální "školní vysílací rok", tedy o tom, co budu dělat na svém Youtube kanále
No a protože říkám vše ve videu, není už co dodat :-)
středa 5. září 2018
Přiznávám, že...
Přiznávám, že jarní dny mi nesvědčí
přiznávám, že přesto mám je rád
jsou zkrátka bez řečí
a to je největší
přiznávám, to se mi líbí.
Přiznávám, že každý mi tě závidí
přiznávám, že musím se až smát
všem cizím představám
když pravdu o nás znám
přiznávám, to se mi líbí.
Já vím, že jsem uměl dřív
do očí ti říct
všechno co jsem chtěl
teď jsem zapomněl
a neumím to víc
přiznávám, to mi teď schází.
Přiznávám, že potýkám se s rovnicí
s rovnicí, kde neznámou je čas
proč já se vracím tam
kde stále míň to znám
mám léto rád, ale v něm tě ztrácím.
Já vím, že jsem uměl dřív
do očí ti říct
všechno co jsem chtěl
teď jsem zapomněl
a neumím to víc
přiznávám, to mi teď schází.
Přiznávám, že zas si budu chvíli lhát
přiznávám, že podzim přišel dřív
sny tiše mrholí
jen trochu zabolí
když přiznávám, že se ti ztrácím.
Já vím, že jsem uměl dřív
do očí ti říct
všechno co jsem chtěl
teď jsem zapomněl
a neumím to víc
přiznávám, to mi teď schází.
Já vím, že jsem uměl dřív
do očí ti říct
všechno co jsem chtěl
teď jsem zapomněl
a neumím to víc
přiznávám, to mi teď schází
pondělí 3. září 2018
Je to (ještě) Osud, nebo škodolibost?
Tento příspěvek jsem antedatoval na hodinu a minutu zpět do doby, kdy se mi to dělo.
Jak jsem psal v předvčerejším postu - Shrnutí uplynulého týdne (35/2018) - celý týden jsem něco ztrácel a až do sobotního svatebního poledne tyto ztráty zjišťoval. Ztrát bylo víc, některé jsem ani nepopisoval.
Dnes ráno asi tak v 5:45 vypadl snad v celém městě proud, takže jsem skočil do auta a vyjel do práce. Proud mezitím naskočil, ale při parkování před pobočkou B* bylo vidět, že je celá bez proudu (skrz okna bylo vidět svítící nouzové osvětlení)
A protože byl první den v měsíci, až v 10:15 jsem se skutečně zastavil,nadechl a začal dopisovat tento post.
Nejdůležitější okamžik ale byla právě ta dnešní šestá hodina a čtvrtá minuta spolu se zmíněným sobotním postem.
Jak jsem psal v předvčerejším postu - Shrnutí uplynulého týdne (35/2018) - celý týden jsem něco ztrácel a až do sobotního svatebního poledne tyto ztráty zjišťoval. Ztrát bylo víc, některé jsem ani nepopisoval.
Dnes ráno asi tak v 5:45 vypadl snad v celém městě proud, takže jsem skočil do auta a vyjel do práce. Proud mezitím naskočil, ale při parkování před pobočkou B* bylo vidět, že je celá bez proudu (skrz okna bylo vidět svítící nouzové osvětlení)
A protože byl první den v měsíci, až v 10:15 jsem se skutečně zastavil,nadechl a začal dopisovat tento post.
Nejdůležitější okamžik ale byla právě ta dnešní šestá hodina a čtvrtá minuta spolu se zmíněným sobotním postem.
- Telefonát: "Tvá průkazka na autobus ležela na parapetu okna v kanceláři ......, přivezu ti jí"
- Zdroj od notebooku nalezen na zcela viditelném místě, kde navíc překážel.
Oboje přišlo ve stejnou chvíli s rozdílem snad 30 sekund. Kancelář v den ztráty průkazky na autobus prohledána, dokonce bylo prohledáno vícero kanceláří. V případě zdroje to pak bylo místo, kolem kterého jsem při odjezdu na svatbu prošel, leč zdroj neviděl.
Chápete to někdo? Já ne... Ale alespoň si nemusím zpívat písničku o ztrátách věcí
neděle 2. září 2018
OMSI2: Mapa Trotlov
Tedy abych poopravil nadpis, ve videu je mapa New Trotlov.
Když bych totiž tuhle českou mapu jel v původní verzi, asi bych hodně nadával na navigaci a tak, soudě podle videí, jež jsou na této mapě natočeny
Jinak toto video bylo zkoušeno lineárně, avšak části videa byly točeny pozpátku, přičemž z prostřední části vznikl jeden nepovedený záběr, který přijde do sestřihu blbostí :-)
PS: Pro ty, co na blog přijdou brzy - video je na youtube nahráno v režimu "Premiéra", která proběhne až v 16:00, tedy 55 minut po vzniku tohoto postu.
Když bych totiž tuhle českou mapu jel v původní verzi, asi bych hodně nadával na navigaci a tak, soudě podle videí, jež jsou na této mapě natočeny
Jinak toto video bylo zkoušeno lineárně, avšak části videa byly točeny pozpátku, přičemž z prostřední části vznikl jeden nepovedený záběr, který přijde do sestřihu blbostí :-)
PS: Pro ty, co na blog přijdou brzy - video je na youtube nahráno v režimu "Premiéra", která proběhne až v 16:00, tedy 55 minut po vzniku tohoto postu.
sobota 1. září 2018
Shrnutí uplynulého týdne (35/2018)
Když bych do nadpisu napsal ztrácecí týden, tak bych tím vyčerpal rovnou i celý popis týdne. Samozřejmě by se ztratily ty drobnosti okolo...
Například v úterý jsem s vzal SightDay a těšil se na plovací výlet Samozřejmě počasí začalo stát za houby takový způsobem, že žádné přírodní koupaliště nejenom že neotevřelo, ale ani mě ani kamarádce se nechtělo do toho jít na to jediné otevřen koupaliště. (riskovat nějaké jezero bez plavčíka se nám nechtělo), takže jsme se rozhodli jet na výlet. Než jsem ale stihl nastoupit v 8:30 do auta, udály se dva telefony. Respektive tři.
První o 7:59 - "nemohu se přihlásit do PC, kolegové to neberou". Odvětil jsem že kolega Z* přijede v 8:01 tak ať mu zavolá.
Druhý, můj byl 8:29 této kolegyni. "Chytla jsem ho hned, prý se mi ozve". V duchu jsem klel, 28 minut na operaci resetu hesla je moc, byť je tam 15 minut zpoždění - tedy v tom absolutně nejhorším případě.
Třetí přišel od mého šéfa. Prý mu někdo sdělil, že chci odejít. Nastala nalejvárna, že mě potřebuje a kdesi cosi, a že svolá poradu jen nás čtyř z našeho města, kteří máme dělat stejnou práci.
Po tomto hovoru jsem začal trpět nemluvností a nechutenstvím, ale dal jsem pokyn kamarádce, ať mě veme do práce. Samozřejmě mě viděl jak kolega Z* tak kolegyně Š* a oběma bylo hned jasné, proč tu jsem. Z* byl navztekaný a volal Š* (která to samozřejmě dala nahlas) a pronesl takovou hnusnou větu, po které jsem se potichu sbalil a raději vypadl.
Jak asi mohl následný výlet vypadat můžete usoudit sami - vešli jsme do lesa (ignorujíc zákaz vstupu z důvodu požárů), natáhli si deku a zlehka diskutovali. Mít ale v tu chvíli před sebou počítač se vzorem výpovědi, tak byla napsána. Tak velké zklamání jsem z toho všeho měl.
A vědět to, co se dělo ve středu, tak jsem snad měl chuť tu výpověď zlatě orámovat, protože jsem oné kolegyni z úterka, co nemohla do PC, po obědě šel osobně dodělat další přístupy. Samozřejmě si za to mohla sama, protože se provdala a na naše personální nahlásila změnu jména, od čehož se odvíjely její potíže, naše systémy totiž umění změnit přihlašovací jméno odvozené od příjmení, ale při této činnosti ten účet rozbijí do nepoužitelnosti...
Otázka: Na jaké jméno přišla k mému vedoucímu pochvala? Na kolegy, že jí alespoň pustili do počítače, nebo na mě, který to dotáhl těch 9/10 a ještě se choval lidsky.
Ono je to totiž ještě horší. Na pobočce P* totiž v úterý po celý den nešel proud - plánovaný výpadek. Pak ho zapli, ale asi jim to zakolísalo, takže sletěl hlavní jistič. Jedna z místních vedoucích tam šla, ale neuvědomila si souvislosti (respektive si řekla, že to holt energetické závody protahují), takže šla domů. Ale to už ředitelce, pod níž spadá pobočka P* volala městská policie, že budova není vidět na pultu centrální ochrany. Říďa volala mě a i té vedoucí, takže jsme se shodli, že mi ta vedoucí odemkne a já na to juknu. Přestože mi obě volali, že nahození jističe zvládnou, raději jsem vyjel, tuše průšvih.
Měl jsem pravdu, zabezpečovačka ve stavu nechodivém, takže se volal servisák, mezitím jsem nahazoval vypadlou serverovnu (ano, další jistič) a i onu linku k zabezpečovačce, která ale je jištěna i GSM modulem. Leč ani jedna linka nekomunikovala. O dvě a půl hodiny později bylo o rozčileného servisáka více, ale o jednu rozbitou zabezpečovačku méně. A raději ani nebudu popisovat, jak jsem sháněl klíče k místnostem, protože jeden z klíčů, který byl k opravě potřeba není ani na mém svazku!!!
Otázka: Na jaké jméno přišla k mému vedoucímu pochvala? Na kolegy, nebo na mě, který to s technikem dotáhl do konce, aby mohla ona vedoucí jít na rande?
Otázka: Na jaké jméno přišel formulář, který po vyplnění mi umožní vybrat si náhradní volno za tuto práci "v noci"
No a od středečního odpoledne jsem začal chybovat. Kdoví kde skončila má průkazka na autobus, ve čtvrtek ráno jsem na ní přijel do práce, odpoledne nebyla a není doteď. Kde skončil zdroj od notebooku, ze kterého píšu tuto zprávu, taky netuším, v sobotu na svatbě v tašce nebyl. Kdy zmizel netuším, protože v práci mám druhý zdroj trvale připojený k dokovací stanici a notebook jsem si přestal nosit domů, když tam mám svůj domácí notebook, o pevném počítači nemluvě...
A propo svatba: Vyjel jsem na ní v pátek odpoledne a nestresoval jsem se, takže 75 minut zpoždění nevadilo. Jel jsem na naše bývalé tábořiště, kde jsem se, naprosto nečekaně setkal v kuchyni "se sestrami", takže bylo jasné, že někde za rohem bude i kuchařka J*. Byla...
Pátek jsem přežil v pohodě a nastala sobota. Svolávcí čas 10:45, svatba začíná v 11:00. Tolik teorie. Praxe: V 11:02 odcházím znechuceně na chatičku, v 11:20 odchytávám paní s myrtou, v 11:30 se šlo do lesa k místu obřadu. Celou sobotu až do této chvíle pršelo, takže v les byl plný lesa deštníků. Ale jako ok, obřad vymyšlen skvěle...
Přes oběd jsem se schovával v kuchyni, nosil jsem polévky a pak stál u cateringového výdeje hlavního chodu a říkal dokola: "Krůtí řízky vpravo, veprostřed řízek z kotlety, vlevo z krkovičky (ty šly na odbyt nejméně)"
A sledoval jak se kdo chová a bere ohledy na druhé. Že se druhy řízků a příloha objednávala dopředu? A že pro každého jeden řízek Všechno jedno. Ještě že J* tohle zná a nedělala striktně řízky na počet. Víc měl ale znechutil už obřad, protože když si na něj někdo musí vzít pivo v kelímku a už skoro nemůže mluvit.... Prostě hnus, velebnosti...
Po obědě jsem pomohl s částí špinavého nádobí, dal si kafe za kuchyní a pak jsem se jal obcházet známá místa. Vydržel mi to do 18-ti hodin, kdy jsem si šel zobnout něco k večeři a pak zalezl do své chatičky s jednou myšlenkou: "Nejsem jako oni"...
PS: Zapomenuté věci naskakují. Jedna ale pozitivně. Zapomněl jsem si po čtvrtečním dešti v pátek z tašky vyndat deštník. Hodil se! :-)
Například v úterý jsem s vzal SightDay a těšil se na plovací výlet Samozřejmě počasí začalo stát za houby takový způsobem, že žádné přírodní koupaliště nejenom že neotevřelo, ale ani mě ani kamarádce se nechtělo do toho jít na to jediné otevřen koupaliště. (riskovat nějaké jezero bez plavčíka se nám nechtělo), takže jsme se rozhodli jet na výlet. Než jsem ale stihl nastoupit v 8:30 do auta, udály se dva telefony. Respektive tři.
První o 7:59 - "nemohu se přihlásit do PC, kolegové to neberou". Odvětil jsem že kolega Z* přijede v 8:01 tak ať mu zavolá.
Druhý, můj byl 8:29 této kolegyni. "Chytla jsem ho hned, prý se mi ozve". V duchu jsem klel, 28 minut na operaci resetu hesla je moc, byť je tam 15 minut zpoždění - tedy v tom absolutně nejhorším případě.
Třetí přišel od mého šéfa. Prý mu někdo sdělil, že chci odejít. Nastala nalejvárna, že mě potřebuje a kdesi cosi, a že svolá poradu jen nás čtyř z našeho města, kteří máme dělat stejnou práci.
Po tomto hovoru jsem začal trpět nemluvností a nechutenstvím, ale dal jsem pokyn kamarádce, ať mě veme do práce. Samozřejmě mě viděl jak kolega Z* tak kolegyně Š* a oběma bylo hned jasné, proč tu jsem. Z* byl navztekaný a volal Š* (která to samozřejmě dala nahlas) a pronesl takovou hnusnou větu, po které jsem se potichu sbalil a raději vypadl.
Jak asi mohl následný výlet vypadat můžete usoudit sami - vešli jsme do lesa (ignorujíc zákaz vstupu z důvodu požárů), natáhli si deku a zlehka diskutovali. Mít ale v tu chvíli před sebou počítač se vzorem výpovědi, tak byla napsána. Tak velké zklamání jsem z toho všeho měl.
A vědět to, co se dělo ve středu, tak jsem snad měl chuť tu výpověď zlatě orámovat, protože jsem oné kolegyni z úterka, co nemohla do PC, po obědě šel osobně dodělat další přístupy. Samozřejmě si za to mohla sama, protože se provdala a na naše personální nahlásila změnu jména, od čehož se odvíjely její potíže, naše systémy totiž umění změnit přihlašovací jméno odvozené od příjmení, ale při této činnosti ten účet rozbijí do nepoužitelnosti...
Otázka: Na jaké jméno přišla k mému vedoucímu pochvala? Na kolegy, že jí alespoň pustili do počítače, nebo na mě, který to dotáhl těch 9/10 a ještě se choval lidsky.
Ono je to totiž ještě horší. Na pobočce P* totiž v úterý po celý den nešel proud - plánovaný výpadek. Pak ho zapli, ale asi jim to zakolísalo, takže sletěl hlavní jistič. Jedna z místních vedoucích tam šla, ale neuvědomila si souvislosti (respektive si řekla, že to holt energetické závody protahují), takže šla domů. Ale to už ředitelce, pod níž spadá pobočka P* volala městská policie, že budova není vidět na pultu centrální ochrany. Říďa volala mě a i té vedoucí, takže jsme se shodli, že mi ta vedoucí odemkne a já na to juknu. Přestože mi obě volali, že nahození jističe zvládnou, raději jsem vyjel, tuše průšvih.
Měl jsem pravdu, zabezpečovačka ve stavu nechodivém, takže se volal servisák, mezitím jsem nahazoval vypadlou serverovnu (ano, další jistič) a i onu linku k zabezpečovačce, která ale je jištěna i GSM modulem. Leč ani jedna linka nekomunikovala. O dvě a půl hodiny později bylo o rozčileného servisáka více, ale o jednu rozbitou zabezpečovačku méně. A raději ani nebudu popisovat, jak jsem sháněl klíče k místnostem, protože jeden z klíčů, který byl k opravě potřeba není ani na mém svazku!!!
Otázka: Na jaké jméno přišla k mému vedoucímu pochvala? Na kolegy, nebo na mě, který to s technikem dotáhl do konce, aby mohla ona vedoucí jít na rande?
Otázka: Na jaké jméno přišel formulář, který po vyplnění mi umožní vybrat si náhradní volno za tuto práci "v noci"
No a od středečního odpoledne jsem začal chybovat. Kdoví kde skončila má průkazka na autobus, ve čtvrtek ráno jsem na ní přijel do práce, odpoledne nebyla a není doteď. Kde skončil zdroj od notebooku, ze kterého píšu tuto zprávu, taky netuším, v sobotu na svatbě v tašce nebyl. Kdy zmizel netuším, protože v práci mám druhý zdroj trvale připojený k dokovací stanici a notebook jsem si přestal nosit domů, když tam mám svůj domácí notebook, o pevném počítači nemluvě...
A propo svatba: Vyjel jsem na ní v pátek odpoledne a nestresoval jsem se, takže 75 minut zpoždění nevadilo. Jel jsem na naše bývalé tábořiště, kde jsem se, naprosto nečekaně setkal v kuchyni "se sestrami", takže bylo jasné, že někde za rohem bude i kuchařka J*. Byla...
Pátek jsem přežil v pohodě a nastala sobota. Svolávcí čas 10:45, svatba začíná v 11:00. Tolik teorie. Praxe: V 11:02 odcházím znechuceně na chatičku, v 11:20 odchytávám paní s myrtou, v 11:30 se šlo do lesa k místu obřadu. Celou sobotu až do této chvíle pršelo, takže v les byl plný lesa deštníků. Ale jako ok, obřad vymyšlen skvěle...
Přes oběd jsem se schovával v kuchyni, nosil jsem polévky a pak stál u cateringového výdeje hlavního chodu a říkal dokola: "Krůtí řízky vpravo, veprostřed řízek z kotlety, vlevo z krkovičky (ty šly na odbyt nejméně)"
A sledoval jak se kdo chová a bere ohledy na druhé. Že se druhy řízků a příloha objednávala dopředu? A že pro každého jeden řízek Všechno jedno. Ještě že J* tohle zná a nedělala striktně řízky na počet. Víc měl ale znechutil už obřad, protože když si na něj někdo musí vzít pivo v kelímku a už skoro nemůže mluvit.... Prostě hnus, velebnosti...
Po obědě jsem pomohl s částí špinavého nádobí, dal si kafe za kuchyní a pak jsem se jal obcházet známá místa. Vydržel mi to do 18-ti hodin, kdy jsem si šel zobnout něco k večeři a pak zalezl do své chatičky s jednou myšlenkou: "Nejsem jako oni"...
PS: Zapomenuté věci naskakují. Jedna ale pozitivně. Zapomněl jsem si po čtvrtečním dešti v pátek z tašky vyndat deštník. Hodil se! :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)