Vtip, který mě pobavil.

Chcete mit v praci rohove misto s vyhledem?
Chcete ridit firemni vuz za milion?
Chcete, aby Vam firma platila za to, ze cestujete?

Dopravni podnik mesta Brna hleda ridice autobusů!

Vtip(?) k Vítěznému únoru

Potkaji se dva znami: „Ahoj, kde jsi byl?“ „By-by-by-byl jsem v ro-ro-ro-rozhlase.“ „A co jsi tam delal?“ „Ko-ko-ko-ko-konkurs na hla-hlasatele.“ „A jak to dopadlo?“ „bl-bl-blbe, to-to vis, ne-ne-nejsem ve strane.“

Nagano

Včera cca v šest hodin ráno tomu bylo přesně patnáct let, kdy naši hokejisté (poprvé) získali olympijské zlato.

Já chodil po celou dobu zimních olypijských her do práce a podobně jako valná většina světa vůbec nedoufal v to, že by nějaký malý nárůdek ze středu Evropy měl šanci cokoliv uhrát. A ono ouha, přes Spojené státy jsme ve středu postoupili do semifinále. Jak mě štvalo, že jsem musel v pátek do práce a tak jsem ze semifinále s Kanadou viděl jen začátek zápasu a pak v práci zoufale lovil přenos v rádiu, abych se pak radoval jako malé dítě. Vždyť i "jen" stříbro, pokud bychom finále prohráli, by byl úspěch.

Vím, že se mi nepodařilo vstát v neděli na první třetinu - v čechách šel přímý přenos hokejového finále někdy od čtvrté hodiny ranní (ne-li ještě dříve, ale tak to dopadá, když bylo finále plánováno pro amerického diváka a předpokládalo se, že budou hrát Spojené státy s Kanadou nebo Ruskem), ale pak jsem s vytřeštěnýma očima sledoval druhou třetinu o třetí třetině nemluvě, na stole mi stydlo kafe, na něž jsem úplně zapomněl. Až 2 minuty před koncem jsem začal věřit, že by to mohlo opravdu vyjít. A vyšlo.



Včera po 20-té hodině proběhlo opakování tohoto památného zápasu na programu ČT4, takže jsem konečně viděl i tu první třetinu a samozřejmě i ty zbylé dvě. A přestože jsem znal výsledek, byl jsem napjatý stejně jako tenkrát, takovou má ten zápas atmosféru a kvalitu. Ano, mockrát jsme v zápase měli štěstí, ale jak se říká - štěstí přeje připraveným :-)

• TECHNET: Nagano zavařilo elektrárnám. Taková noc se už nikdy neopakovala

Počítačům je zima?

Po včerejšku a dnešku přemýšlím, jestli se mi "to" nezdá a rozmýšlím se, jestli nemám změnit obor a nedělat počítačáka.

Ve středu se nám zhroutil server na pobočce F* tak, že nešel nahodit, takže jsem si ve čtvrtek vzal jak náhradní díly, tak i celý nový server. V serverovně jsem zjistil, že server se "stihl" zrestartovat, ale zůstal viset v BIOSu na testu RAM. Zkusil jsem je vyměnit, server najel, ale do 20 minut opět restart. Mohl jsem dělat psí kusy s procesorem, ramkami a dalšími vyndavacími díly, ale nic.

Nedalo se nic dělat, server jsem vypojil a zapojil na straně a na jeho místo umístil nový server, načež jsem začal pomalinku přetahovat služby na nový server. Byla mi zima a tak jsem v malé serverovně, co na pobočce F* máme vypl klimatizaci a nechal otevřené dveře.

Samozřejmě jsem přetažení služeb nestlihl a tak, když mě strážní služba tahala z baráku, jsem poměrně rychle vypadl ze serverovny a nechal najeté oba servery a oba ve stavu, kdy jsem byl přihlášen v consoli.

Dnes jsem očekával, že onen špatný server už bude několikrát zrestartovaný a opět na mě bude svítit kontrolka "hardware failure", ale po otevření dveří do serverovny jsem zjistil dvě věci. První věc, že jsem nezapl klimatizaci, ale protože bylo venku minus deset, tak v serverovně vystoupala teplota stěží na 35 stupňů. Vadný server běžel a děvčata si nestěžovala, že by server se zbylými službami nějak zlobil a vlastně ani s těmi dalšími, které jsem nevypl, takže běžely naprázdno.

Nový server jsem dodělal a starý dál držel. To už mi začlo být podezřelé a tak jsem serverovnu zavřel a pustil klimatizaci na 25 stupňů. Jakmile tato teplota v serverovně nastala, starý server spadl ...

NORMÁLNĚ JE TOMU SERVERU ZIMA!!! :-)

PS: Odchází základní deska s řadičem pro RAM

Totální, konečná povodeň

O svých povodňových snech jsem psal v roce 2007 - Divoké sny (12.) - povodně - a dnes přišel další takový.

Stojím asi tak na sedm metrů vysokém hřbetu nad řekou Ohří a sleduji ostrůvek, kde je skupinka 15 lidiček,  takový mix malých dětí, velkých dětí a dospělých, prostě jeden táborový oddíl. Je večer a začíná se stmívat, už jsem celý nervózní.

A pak konečně se skupinka zvedne, přebrodí se ke mě, projde kolem mě do ubikace, dospělé děti prodiskutovávají situaci, kdy se konečně přestali chovat jako pitomci a vlezli si dopředu.

Zavírám bránu do dvora a otáčím se na H*, která s bolavým kolenem sedí u stolu s nezbytnou cigaretkou. "Už jsme na to staří Peline", říká mi a jde přede mnou do ubikace. Já bych šel také, ale jeden malý kluk si chce jít vyčistit zuby k vodě. "Já to stihnu dřív, než přijde velká voda" říká mi s pastou a kartáčkem v ruce, ale nekompromistě jej ženu zpět. Už když jsem zavíral bránu do dvora voda v řece stoupla o víc jak dva metry a bylo jasné že rozhodně půjde výš.

Taky že ano. Do naší podzemní ubikace začala po schodech téci voda, výška vody v naší úrovni byla stěží jeden centimetr. Dovřel jsem dveře a dotěsnil. Voda již dál nestoupala, ale můj pohled ven z okna na mém obličeji vykouzlil nějaký úšklebek. "Co je?" optala se mě H* ležící o patro níže na peci, která mé úšklebky spatřila.

"Totální.... konečná povodeň" odpovídám ji hned poté, co jsem si sáhl na onu "vodu", kterou vidím na zahrádce. Vypadá dost jedovatě a nehybně. Oklepávám si ji z ruky, protože mě spálila. "Kyselina" stihnu ještě syknout, než se probudím.

Tohle je jeden ze snů, po kterém když se vzbudím, tak nemohu znovu usnout. Místo toho, abych se dnes vzbudil v 7 hodin ráno jsem byl vzhůru už v půl páté a nepovedlo se mi zabrat, takže jsem to v půl šesté vzdal a vstal...

Jinak ozřejmění vody a kyseliny: představte si, že zleva do baráku teče špinavá voda z řeky, ale za zdí vpravo někdo rozlil oooobrovskou kaluž kyseliny, takže zrušil zahrádku a únikovou cestu od povodně. Bez možnosti, že by kyselina mohla zmizet... A pokud kyselina posléze tekla i v řece (což netuším)....

Není se na co dívat?

Docela často vrčím nad českými televizními programy, že se na nic rozumného nedá dívat. O to víc mě překvapila zpráva, že norská televize bude vysílat 12 hodin hoření ohně v krbu s odborným komentářem a že to není její první podobný počin.  Jedním z nich je třeba 8 hodinový přenos z jízdy vlakem, který měl mít takovou sledovanost, že byl na žádost diváků dokonce zopakován.   ....



Nejdelší vlakovou cestu Moskva-Vladivostok můžete dokonce sledovat současně i na mapě: http://www.google.ru/intl/ru/landing/transsib/en.html

Trochu jiný otřes

Trošku jiný otřes, než již dvakrát popisovaný Víkendový otřes [1][2] jsem měl tento pátek v práci, ale o něm až příště.

Větší otřes měli obyvatelé ruského města Čeljabinsk, když se nad jejich hlavami rozpadl asteroid a bylo nějakých 700 (update: v sobotu v 17:00 dle ČT24 už více jak 1200) zraněných, typicky od rozbitých oken.

Je to vůbec zvláštní, jak jedna planetka ve téměř ve stejnou chvíli má prolétat těsně kolem země a druhá, absolutně neznámá a nezmapovaná ji trefí.

• IDNES: Rusko vystrašily „exploze“ na nebi. Pád meteoritu zranil přes tisíc lidí
• TECHNET: Neuvěřitelná náhoda. Jeden asteroid dnes Zemi mine, druhý ji trefil
• TECHNET: Vše, co jste chtěli vědět o asteroidech, které ohrožují Zemi
• NOVINKY (rozhovor s astronomem): Ničivý pád meteorů jako v Rusku nelze předvídat
• NOVINKY: Rusové našli hlavní kráter po dopadu meteoritů

Víkendový otřes [2.]

Před pár dny jsem psal povídání o jednom víkendu (článek Víkendový otřes) a o tom, co se tam dělo - tedy "rychlý soud" nad chováním mé osoby, kdy jsem se neúčastnil jisté hry, a místo toho jakožto pořadatel dodělával svojí práci...

Kamarád, který toto uskupení lidí opustil, řešil před lety prakticky stejný problém se stejnými lidmi.

Všeobecná neúčast na hrách je mojí součástí. Prostě mě něco takového příliš neláká. Je problém si jen tak sednout ke stolu (ať už s alkoholem nebo bez) a povídat si? Já vlastně většinu těch lidí z X neznám. Co mají za sebou? Co dělají? Proč to dělají? Proč nedělají něco jiného? Tohle u hry na bouchání balónků nezjistíš.

Cítím to hodně podobně, to musím říci...

Hlavně ale už od oné události uplynulo dalších pár dnů, takže se na to už (taky) dívám s nadhledem, mám i několik dalších reakcí dokonce i od lidí, co tam nebyli, ale majících nějaké to své slovo v onom sdružení lidiček.

Bohužel v tomhle ohledu patřím mezi lidi, kteří raději dříve dodělají svojí práci, pro kterou "jsou placeni", než aby šli na hru, která ani nebyla v oficiálním programu, byť byla dost dopředu avizována. Ti lidé, kteří ve sdružení zastávají tento názor jsou v naprosté menšině.

Další poměrně dost menšínová skupina by si i případně nějakou hru zahrála, ale má averzi proti alkoholu. Přestože se na oné akci otevřel bar ve 21 hodin a přestože ve své první hodině jel i kvůli dětem pouze v nealko režimu a přestože hra začala až pět minut po dvaadvacáté, tudíž kdo by stihl být opilý, přesto už by tam podobně jako já nešel. "Já se dokáži bavit i bez alkoholu"

Jiná, již o něco větší, skupinka se tváří, že jsem měl do té místnosti vstoupit, hru si prohlédnout a zůstat zde jako nehrající. Heh, já to vlastně ani pořádně neřekl, já tam na pár desítek vteřin byl, abych pořídil fotky a ty slušnější případně použít....

Doteď jsem nepoužil ani jednu, ani jsem neměl sílu si je prohlédnout. Ten neupřímný smích, co tam ze dvou hrdel zazněl, když se vysmívali jednomu človíčkovi a jeho horší krátkodobé paměti... Nebo jsem snad paranoik a namlouvám si to? Každopádně představa, že se ocitnu na místě toho človíčka a že u některých hladinka alkoholu do té doby stoupne mě rychle z té místnosti vyprovodila.

Nějak tu nic nepíšu!

Nějak tu nic nepíšu a je to fakt. Tím že jsem se pokoušel vyhradit si co nejvíce času pro své studium při práci to původně začalo, také tím, že mi docházely témata se mi už moc psát nechtělo, nemluvě o tom, že jsem si připadal, jako když se opakuji. Navíc mi sny "odešly", ráno se budím a nejsem si pořádně jist, co se mi vlastně zdálo

Nu, situace se poněkud otočila, hlavně díky tomu, že díky pracovním, zdravotním a dalším problémům šlo moje studium do háje :-(

Pokusím se trošku si teď odpočinout a chuť na psaní i v mé nejvýživnější kategorii, což jsou sny, se mi vrátí. Včetně paměti na čerstvé sny, takže nebudu ani příliš čerpat z těch několika hodně starých snů, které jsem tu  ještě nestihl popsat.

Naopak mé popisy z práce a hudrání v příspěvcích shrnující uplynulý týden zřejmě nebudou, nebo už ne tak časté a flustrující. Místo mého kolegy odejivšího do důchodu přišel kluk, který si po týdnu(!) získal srdce některých kolegyň svojí ochotou a zručností dělat Hardware. Kdybychom já a on byli jeden člověk, tak by vznikl velice znalý správce počítačové sítě, protože já více cílím na Software. A ty prachy co by si vydělával :-)

Můj další kolega, na kterého jsem tu hudral, dostal (konečně) sprďáka od vedoucího, takže se srovnal a už několik týdnů drží tuto svou novou laťku na stejné úrovni. To se to pak pracuje, ba i na několik nedůležitých úkolů už jsem měl čas!

Jste na straně většiny?

„Kdykoliv se ocitnete na straně většiny, je načase se zastavit a zamyslet.“ 

Mark Twain

Feleena z El Pasa ..... x ..... El Paso

Feleena z El Pasa je jedna z písniček, které mohu poslouchat i zpívat u ohně, ale obávám se, že nikdy nedám z hlavy všechny sloky...

I to je rozdíl od dnešních písniček, kdy 20x zopakuji stěží 40 slov, aby to mělo jakous takous délku a nazvu to písničkou...

Feleena z El Pasa - Michal Tučný


Osudy písniček jsou nevyzpytatelmé, když se právě tato písnička točila pro televizi, prošla drobným zkrácením...

Feleena z El Pasa - Michal Tučný (TV zkrácená verze)


Zřejmě nejstarší verzi (logicky) nazpíval Marty Robbins, autor této písně (TV verze hraná jen s jednou kytarou, studiová verze)

Zvláštností u příběhu číšnice z El Pasa je ten, že její příběh je uveden ve dvou písních zpívajících o tomtéž, jednou z jejího pohledu a podruhé pak z pohledu muže.

El Paso - Greenhorns