Tibetská vlajka a policie

Začal jsem s sebou nosit tibetskou vlajku. Nikdy nevíte, kdy budete urgentně potřebovat policii.

To jsou teda vyhlídky...

Ptá se malá holčička maminky:
"Mamí, až se vdám, budu mít takového manžela jako je tatínek?"
"Ano, dceruško, budeš."
"A když se nevdám, budu taková stará panna jako teta Lída?"
"Ano, když se nevdáš, budeš jako teta Lída."
"To jsou teda vyhlídky..."

Únikovky ze spolků?

Pohybuji se po budově ne nepodobné sdružení E* mezi učebnami a cítím se tak nějak podivně napjatý, jakoby muselo něco přijít a snad tomu chci nějak zabránit či snad chci ostatní upozornit, aby zavčasu unikli, či snad....

Každopádně v jednom okamžiku blikla jedna zářivka na chodbě pak další, ale to už křičím na poplach. "Všichni ven, je tu ........................." [slovo si nepamatuji]. Kolem mě se ozve dusot, jak vybíhá osazenstvo učeben, jenže pro některé z nich už je pozdě. To co se děje mé kolegyni z E* na společenském sále je jasné - v hlavě se jí zvětšil tlak a začíná krvácet z nosu. ředitelka je na tom hůř - začala totiž navíc vykřikovat hesla, jak ovládne svět a kdesi cosi okolo.

Zde mám z reálného pohledu podezření, že snad ředitelka onen problém s příchodem čehosi schválně přivolala....

Každopádně vyběhnu z budovy ven a uvědomuji si,  že jdu po tramvajových kolejích a jdu sám až dojdu na jednu křižovatku v "německé Praze". Tramvajové koleje na křižovatku vedou z mnoha směrů, pravý směr z mého pohledu má dokonce vícero nástupišť. Na dvě z nich zrovna přijíždí tramvaje T3. První tramvaj má třímístné číslo linky z řady 8xx [opět si přesné číslo nepamatuji] a tudíž s ní nechci jet, druhá pak má číslo linky 4. S tou bych býval asi možná jel, ale z nějakého důvodu jdu přes tuto křižovatku rovně na část trati, která je zjevně vystavěna zcela nově a to až tak, že po ní tramvaj ještě nejela....

Tato sekvence snu se mi opakuje po několikáté, vždy když jdu odněkud, kde se mi něco nepovedlo/odkud jsem musel odejít, tak procházím vždy takto a prakticky vždy přijedou tyto dvě linky.

Zde  již potkávám lidi patřící ke spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, seznamuji se s nimi v rámci chůze po trati, která je zaříznutá po obvodu kopce. Jakmile se stočí od "německé Prahy", začne klesat a náhle jsme v malém městě (blízko pobočky Q* a kavárny Č*) a celá parta jde do hospody. Má to svůj objektivní důvod, protože lanová dráha vozící turisty(?) do hradu jezdí jen do šesté hodiny večerní a jak právě náš vedoucí zjisil, už pro nás dnes nepojede. Pěšky se tam chodit nesmí, ač by to šlo....

K této sekvenci jen toliko - už se mi minimálně jednou povedlo projet na hrad...

V hospodě si celá parta až na vyjímky sesedla kolem jednoho stolu a rozjeli to v pivech, u mého stolu, kam si sedla jen malá čast dalších zbytkových, si objednávám kofolu a sypu si drobné na ruku, že chci hned platit. Okamžitě jsem za socku....

Z hospody jsem vyšel poměrně brzy. Hrad a jeho lanová dráha již na svém místě nejsou ale do kopce do městyse Me* vedou koleje (jsme na zhruba stejném místě z pohledu reálného jako v "Povodňový sen s autobusem") a zrovinka směrem dolů sjíždí tramvaj Vario ve stříbrném laku, jíž svítí na displeji číslo "056". Písmenka s cílem linky se zrovinka smazaly, takže jsem je pořádně nezaregistroval, ale tramvaj tedy zapluje do blízké konečné, od níž jsem tak na deset kroků. A skutečně zaplula a dokonce rovnou najela k nástupišti, ze kterého chci jet.

Doběhnu tam a řeknu si o jízdenku. Okamžitě začnu sypat na dlaň drobné (je jich méně než v hospodě). Průvdčí mi říká, že mi dá jízdenku zadarmo, což po opatrném a rychlém rozhlédnutí i udělal a hned se mě ptal, kolik bych mu býval zaplatil? Po odpovědi, že v rozmezí od ..... do ....., což jsou reálné sazby v našem městě, je spokojen a pouští mě do tramvaje. Ta mě vyveze do místa určení, vystupuji, dívám se na výhled do kraje, sen končí.

Taro sekvence s průvodčím mě mate, protože ač jsme v ruce neměl "miliony Kč" tak bych tu naší sazbu zaplatit mohl. Chtěl po mě víc? Netuším, nepamatuji se.

Navíc mám dojem, že možná bude problém v neplatných penězích. Tím by se vysvětlily obě sekvence poněkud jinak.

Každopádně tohle všechno byl poněkud děsivý průběh mého života a průchod po všech spolcích, kterými jsem prošel. Z tohoto pohledu by rozhlédnutí po kraji na závěr snu značilo, že se rozhlížím, kam se vydám dál.

Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (12.)

O tomto uplynulém týdnu mohu konstatovat jen tolik, že hned v pondélí jsem stål frontu na ošetření u očaře - mimo pořadí pochopitelné. Naštěstí to šlo rychle a já vyfasoval antibiotickou mast a pokyny co nedélat

Tím pádem jsem koukal do počíračů co nejméně, což pro "opraváře" počítačů představuje jistý problém.. Naštéstì dělàm i jinou práci, jež jde délat i s tmavými brýlemi.

Tyden mi tak uběhl bez dělání si poznámek o tom co se děje kolem mě. Na stranu jednu to ochudi tento příspěvek, na stranu druhou se ukázalo, že by to byly jen podružnosti oproti tomu co patří do týdne nového.A hlavně - nějak si nemohu vzpomenout.

O velikonoční ponděli jsem obdržel už email č.2 který mě vytočil. Mimo jiné tím, že mi to jeden z kolegů "anonymně"  poslal. Ve čtvrtek mi poslal první email, který ale nebyl tak hrozný jako tento.....

Do týdne č.12 ještě patří další únikový sen, který zapíšu dnes večer. Bolavé očička mám již relativne v pořádku, tak si risknu delší pobyt....

Kruh nemá začátek...

V Indonésii hoří pralesy. Hoří proto, že jejich majitelé je vypalují, aby na nich mohli produkovat palmový olej. Palmový olej dáváme do všech potravin. Mohli bychom tam sice dávat řepkový olej, ale ten potřebujeme, abychom ho přidávali do benzínu, abychom šetřili ropou. Kvůli tomu je o ropu nižší zájem, takže je levná. Tak levná, že jsou nízké náklady na dopravu. Díky levné dopravě můžeme z Indonésie dovážet palmový olej. Takže tam hoří pralesy.

Několikanásobný únik

Po dnešním ránu mám dojem, že mi zjevně začíná série snů s úniky. Dneska jsem měl ve snu tři, první z nich v repríze.

Část první

Motám se po městě, v němž v reálu žiju, ale ona oblast je pozměněna, což jde poznat mimo jiné proto, že se tramvajové koleje objevují v místech, kde být nemají. Podél jedněch kolejí chci sejít dolů z kopce, kde předpokládám křižovatku, zde budu chtít odbočit na hlavní - nepozměněnou - třídu. kde jsou koleje i v reálu.

Domy v místě kde zrovna jdu jsou takové, jako by měly být, ale není zde ani živáčka. Bodejť by ne, když spodní část čtvrti je poněkud postižena - tu panelák částečně rozstřílený jak od děla, tu rozežraný od kyseliny, tu čímsi porostlý. Projít tu musím a tak kličkuji a dokonce i jeden panelák přeletím. Je to zrovna ten, který má přímo přede mnou vchod, odolám tak pokušení vejít (*** v jiné verzi snu toto nedělám, s kýmsi se tam setkám a později z tohoto snu nemám dobrý pocit)

A hle, křižovatka tu je, popojdu na další křižovatku kde je třída i s tramvajovými kolejemi. A jsou tu i nějací lidé...

Část druhá 

Nastupuji do absolutně moderní tramvaje, která obsahuje i plnou automatiku řízení, takže v ní nemůže dojít k "poruše" (viz moje série snů "tramvajové poruchové"), tudíž s radostí ji využiji a sednu si a to samé dělají i další cestující.. Bohužel je řidičem této tramvaje kolega z práce *Králíček a ten do jízdy zasahuje více, jak je mi milo, přišlapává velmi ostře brzdu v zastávkách, přesto v tramvaji vydržím o 500metrů déle než ve snu s řidičkou Ljubou Skořepovou (poslední sen v Sny a astrální cestování (8.) - Laserové ukazovátko - záznam z roku 2006) a pak se za jízdy protahuji  dostatečně širokým okénkem ven a odlétám....

Část třetí

Jsem v několikapatrové dřevěné věži a se mnou dalších X lidí a všichni se tváří, že ji chtějí opustit a někteří panikaří, jakoby nemohli najít východ. Jdu na to s klidem - je to nadzemní věž, tak východ bude mít dole - no ne? A tak se protáhnu úzkými dveřmi na schody, pak odendám dřevotřískovou desku z cesty v chodbě, vyjdu na trávu a jdu k plotu, za plotem sen končí mým vzbuzením se. Pocit mám dobrý, takže jsem nebyl zastřelen zezadu nebo tak něco... Ti, co šli za mnou to asi zvládli taky..

Dodatek

U části druhé si myslím, že jsem si ji částečně udělal sám, neboť jsem večer jezdil v simulátoru s novým autobusem, který měl jinak "nakonfigurované" brzdy a po sešlápnutí plynu doslova "vystřeloval" ze zastávek

Z pole rovnou do vězení?

Dnešní ranní sen mě přiměl k zamyšlení nad jeho obsahem, jako už dlouho žádný ne. Ale proč? Co mi na něm vadí nejvíce? A proč je ten sen remake  a proč přišel právě teď?

Tak tedy: Jsem na relativně čerstvě zoraném poli a kolem mě jsou dívky a chlapci přibližně stejného věku. Přišlo mi, že tu jsme za stejným cílem a že se známe, ale žádnou reálnou tvář nepoznávám, což mi nevadí.

Jdeme po poli a nahednou zvolám: "Už letí!" A skutečně, proti nám se řítí nízko letící letoun. Z nějakého dovodu si prudce lehnu na břicho, přes hlavu si přetáhnu kapucu od mikiny. Ta má stejnou barvu i použitou látku jako mikina spolku jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje.

A snad právě proto(?) s těmi, co vyskočili z letadla, hrajeme hru(?) na slepou bábu, naši protivníci, ač mají oči otevřené, reagují jen podle hluku, který tu a tam nechtíc uděláme. Hra(?) ale není úplně čestná, protože na kraji pole je drobný sráz vedoucí do něčí zahrady, jež je blízko domku a je jasné, že se můžeme buď my, nebo protistrana skutálet dolů a zrovinka já jsem hodil kámen tak šikovně, že se jeden z lovců za oním zvukem vydá a dolů se skutálí a bude ze hry(?) vyřazen(?)

V tomhle místě se mi sen větví na varianty.
1) Lovec se skutálí do zahrady a je deaktivován(?) já se mu zlomyslně zasměju, sen končí podivně
2) Skutálím se do zahrady, jsem ze hry(?) vyřazen, musím jít pryč, nevím ale kde jsem, sen končí
3) Jsem zavřen do provizorního vězení(?) z něhož se dostanu

Dnes proběhla varianta tři a to ostrým střihem, jsme na atletickém(?) hřišti uzavřeni mezi vysoké sítě i s částí nevidoucích věznitelů(?). V určitém okamžiku pronesu zaklínadlo a pak se neviděn začnu šikmo vznášet a asi natřikrát se od nějaké sítě opatrně odrazím výš až překonám nejvyšší bod sítě. Pak opět pronesu zaklínadlo a opět neviděn odlétám hodně prudce pryč.

Přistávám u nějakého postaršího statku a přes stodolu, v níž je nějaké to seno a zemědělské náčiní, jsem rozhodnut projít dál. Snad kvůli opakování snu se nebojím toho kde jsem a chovám se poměrně poklidně. Bez většího rozmýšlení tedy procházím stodolou doleva a dojdu na dvůr. Zde si mě očichá pes s bílými a okrovými skvrnami ne nepodobný pitbulovi. Pocitově vím, že když by ze mě vycítil nějaké nepravosti, že by se nezachoval tak jako teď, kdy ke mě přišel a nechal se ode mě poškrábat za ušima. Už když ke mě šel se na něj usmívám a říkám mu "nu pojď ke mě", jak bych asi v reálu volal na pitbula, o kterém vím, že mi neublíží.

Na ten okamžik zřejmě čekala paní, která zrovna vyšla z domu a prý co si přeji. "Chtěl bych být na pár vteřin v televizi a říct - JSEM NAŽIVU".  Paní se to moc nelíbí protože prvoplánově to chci proto, abych kohosi naštval.... Což je špatně.

Tím poznatkem sen skončil a já se vzbudil předčasně asi o 30 minut dříve před budíkem. Otázky zůstávají ještě teď večer

1) pokud je to hra, proč nelze řici něco jako "piki piki na hlavu, tuhle hru už nehraju" a prostě jít pryč
2) Jak jsme se dostali blízko srázu? Prohrávali jsme a byli tam zatlačeni, nebo jsme tam šli schválně?
3) Proč vyřazení ze hry vypadá jako promazání paměti či jako vyobcování z kolektivu (viz jiné varianty, netýká se dnešní)
4) Varianta 3) má ještě podvariantu, že my věznění uděláme vzpouru a vrhneme se na věznitele, proč dnes sobecky(?) prchám sám 
5) proč se k paní dostanu VŽDYCKY sám?  Proč si někdy připadám, že poslední kouzlo, díky němuž se začnu z místa věznění vzdalovat je špatné a možná už nevratné? Dnes si toho nejsem vědom, protože si nejsem jist, co jsem vyslovil... ( v jiné verzi snu zaznělo "chci pryč z tohoto světa" )
6)  Proč nezazní u paní přání "Chci dát všem přátelům najevu, že žiju?" Třeba vystoupením v televizi, které by bylo bývalo mohlo někoho naštvat, ale to je dle mě už podružné?
7) Pokud to není celé hra, proč nezachráním ostatní ani se onu záchranu nesnažím zajistit.
8) CO TAM SAKRA DĚLALA MIKINA SPOLKU, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje? A která díky své barvě na tom poli doslova svítila, takže jsem byl nalezitelný?
 9) Je opravdu jediný důvod toho snu to, že spolek pořádá akci, která se jmenuje "tábor naruby" určen pro táborové vedoucí, jež si budou hrát na děti a už se blíží čas konce přihlašování? (A já ještě přihlášen nejsem? Mám se vůbec přihlašovat?!?)
10) byla to hra, nebo nebyla?

Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (11.)

Tenhle pracovní týden mě pronásledovaly dozvuky snu popsaný v "Povodňový sen s autobusem", aby se ukázalo, že ten sen se začal plnit, ale ne tak, jak bych čekal.

Prvně bych měl říci, že to byl sen reprízový, což jsem minule neřekl, a tentokrát jsem ho nedosnil až do konce, protože mi práce ještě nebyla vydána, minule jsem ještě nejenom vyjel, ale dokonce i dojel na evakuační místo (až pak se to nějak zvrtlo).

Ale pojďme do reálu. Chytil jsem totiž takovou nějakou nechuť řešit pokyny shora, mimo jiné proto, že velkou část současných jsem ani nemohl splnit. Pokyn "zapoj 3 kopírky" například proto, že kopírky nejenom z centrály nedojely, ony ani nebyly dodány dodavatelem na centrálu. Hm, chybka se vloudila - šéf až na moje upozornění že je úkol nesplnitelný, šel zjistit ona fakta o nedodání kopírek.... Nejenom proto jsem byl na malých pobočkách v týdnu jen jednou... A na pátek si vzal dovolenou.

Prostě ve snu i v reálu jsem měl nechuť plnit příkazy, jež splnit nešly, díky neinformovaným vedoucím...

Ve čtvrtek odpoledne a pátek dopoledne jsem řešil doktory a vše okolo, bohužel jsem to nedokázal dotáhnout do konce, protože jsem hořel na ochotě doktorů a mojí neochotě si nechat od některých nadávat, že je otravuju v pátek s prkotinami, když mají naobjednané lidi. Zvlášť, když od praktického lékaře vím, že moje příznaky jsou nejasné. Testy krve budou přesně za týden, tedy o nový velikonoční svátek bych mohl zaskočit k doktorovi pro výsledky. Logicky to nepůjde :-)

A tak jedinými hezkými věcmi co mě potkávaly byla různá setkání. První z nich bylo čtvrteční "setkání" v Ingressu, kdy nám "šmoula" odbarvil portál, avšak nezbarvil pro svoji stranu (zjevně někomu slabšímu dělal místo). Ale jen právě jeden. Přebarvil jsem ho do pěti minut zpět, ale než jsem si rychlou chůzí k nejbližšímu  portálu, abych ho prolinkoval (měl jsem klíče jen od toho shozeného portálu), tak už byl opět odbarven. Tak jsem ho přebarvil podruhé a šel jinam, abych ho posléze přebarvil potřetí a pak šel k prvnímu (čtvrtečnímu) doktorovi. Samozřejmě mi drnknul telefon opět, opět odbarveno, ale někdo mě zastoupil, večer to bylo opět naše.

Druhé setkání započali v pátek lékaři v malém městě, jež mám v budově pobočky Q*. No a když vám pak zavolá kolegyně z této pobočky - řeknete jí že máte dovolenou, nebo půjdete na problém i o svoji dovolenou? A když je to příjemná (zadaná) kolegyně? A tak jsem si s tím problémem šel pohrát, zvlášť když jsem čekal na objednaný čas u druhého (pátečního) doktora...

Třetí a čtvrté setkání, stále v pátek proběhlo se dvěma dívkami, s jednou jsme rozebírali jeden její sen, s druhou spíše jen věci pracovní, v obou případech to bylo příjemné popovídání, byt čistého času nepřekonala obě půlhodinu...

A tak jsem měl opět týden relativně dobrý...

Víkend v S* s Ingress

Mám za sebou další krásný víkend s pobytem v S* a současně i nějakého toho běhání po ingressu. Začnu asi Ingressem, protože tam je situace poměrně jednoduchá.

V pátek jsem v rámci přestupu v Praze stihl první várku portálů a dokud se mi nevybil mobil, "postřílel" jsem i něco z autobusů. V neděli jsem totéž stihl v opačném gardu a tím, že v Praze je portálů až přespříliš, našel jsem si další unikátní. Je to neuvěřitelné, ale nedělní součet ukázal již 292 unikátních navštívených bodů. Trošku mě to naštvalo, taky jich mohlo být už 300, abych měl medaili :-) Z celého víkendu mi zůstalo v ruce 51 klíčů od portálů.

To sobota byla zajímavější, protože také "bojuji" za medaili, jíž bych popsal slovy "kontinuelní práce", což znamenalo, že si u přátel na S* musím najít nějaký blízký portál. To bylo snadné, když bych kamenem hodil přes řeku, tak rozbiju lucernu před jedním z nich, ale obcházení ledové vody by mě stálo kilometrů asi tak šest, což by znamenalo že se na několik hodin vzdálím od práce. Ale podařilo se mi najít jeden, který byl dosažitelný snáz. V prudkém kopci od řeky...

Večer jsem to s kamarádem konzultoval a ten si nechal ukázat portály v blízkém městečku, byl překvapen jednou kapličkou na kraji města, o které nevěděl...

Víkend v S* ale nezačal úplně dobře, protože na přestupu v Praze bylo příéliš mnoho lidí a když kolem mě projel BUS s nápisem "náhradní doprava za ČD", bylo mi to jasné. Musel jsem tak vyřešit problém dvou front vedoucí na jedno konkrétní autobusové nástupiště. Už jsem to znal, proto jsem tu první - rychlejší - nechal být a postavil se do té druhé.Díky tomu jsem po odjetí prvního autobusu stál v té správné pro autobus druhý a tak jsem si mohl vybrat, kde budu sedět. Ale i náš autobus odjel našlapý po střechu.

Psí voříšek patřící kamarádům mě i v šesti letech vítal jako šílenec, musel jsem se nechat očmuchat, oskákat a olízat, takže se mi vyplatilo jet ve staré mírně opocené košili, která by tak jako tak potřebovala vyprat, čímž jsem si v důsledku ušetřil jednu věc na vyžehlení...

Sobota pak proběhla očekávatelně, vypomáhal jsem přátelům v akci, jíž dělali, což byla tentokrát tesařina. U toho se nádherně odpočívá, což mělo spolu s Ingressem za důsledek to, že sem prakticky počítač nezapnul. A večerní řezané dvojpivo s diskuzemi o všem a o ničem tuhle pohodu jen podpořilo. A právě o ni šlo...

Sny přišly, ale nic zvláštního či popsatelného...

Perly ze školních lavic

Povídají si dvě učitelky o perličkách ze školních lavic a přišla řeč i na přírodovědu. Prví se pochlubila s TOP 3 semínky na test klíčivosti, jež si děti měly přinést z domova.
3) loupaná rýže
2) kroupy
1) předvařený hrách
(aneb když se děti neporadí s rodiči...)

Druhá nad tím mávla rukou. "Víš co u nás na škole šíří klíšťata? Menzeslitýdu!"

(stalo se)

Fukušima po pěti letech

Přesně před pěti lety došlo k havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima, čehoř si povšimla dvě periodika a obě vydala jeden článek (update: Technet o den později přidal ještě jeden článek)

Ostatně i já průběžně sleduji informace na své stránce zde na blogu.

Co je tedy nového?

• Když dorazila druhá vlna. Co se stalo (a dnes děje) ve Fukušimě
• Fukušima po pěti letech
• Fukušima po pěti letech: Japonsko vystrašila „epidemie rakoviny“

Obzvláště třetí se mnou pohnul, protože ukazuje, jak snadno lze vyvolat paniku, a jen díky tomu, že použiji pro svá data jinou metodiku než kterou použili v jiných regionech....

Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (10.)

Jak jsem psal v minulém Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (9.), odkládal jsem jedno setkání s jednou paní vedoucí, která mě odpovídá na pozdravy tím stylem, jako bych byl onuce, takže jsem si přizval kolegyni, které stačilo jen naznačit problém a už věděla. Musel jsem tam ale za oběma zajít a dotyčná vedoucí, ač byla pozdravena nahlas, ani se po mě neohlédla.

Oba dva případy (onuce a ignorace) skončily tak, že jsem se o minutku později v ústraní tomu všemu vysmál a hodil za hlavu -což je příznak, že jsem poměrně v pohodě (s vyjímkou dnešního snu - Povodňový sen s autobusem). Jen mám pocit, že tento stav mezi mnou a onou vedoucí deptá "náhodné" svědky...

Popisovat uplynulé čtyři dny asi pořádně netřeba, důkazem budiž to, že jsme s kolegy celý dnešní den kutili věci s papíry, což pro "opraváře počítačů" znamená, že důležitá práce prakticky stála. Tu jsem dělal až v přesčasové části dneška.

Zpříjemnění bude následovat zítra, kdy ihned v první minutě po práci skáču na autobus a jedu směr S* a protože spojení směrem tam dopadne na přestupu špatně, budu moct díky tomu hrát Ingress a získám si pár unikátních kousků portálů. A na S* se mi v pátek sedět u počítače nechce, takže budu mít minimálně začátek víkendu bez počítačů ...
 

Povodňový sen s autobusem

Citát z jednoho mého včerejšího emailu:

obávám se, že doby, kdy mohu rozvažovat dle svého (v pracovních záležitostech) jsou již jaksi pryč, :-(

Tenhle problém mého citátu (který nejde jednoznačně posoudit z dvoubarevného pohledu PRAVDA / LEŽ) se mi promítl do reprízy jednoho mého povodňového snu.

Sen je v podstatě poměrně jednoduchý, jedu autobusem po tramvajových kolejích, jež v reálu vedou ve městě L* do kopce v blízkosti jedné ze smyček.  Na další křižovatce udělám takovou vlnku na jedné křižovatce a zdánlivě pokračuji do horského městečka. Ale tady už se sen rozchází s realitou, jsou zde koleje, které se rozvětvují a pak odbočují doprava - do depa. Tam se svým autobusem směřuji také, zjevně jsem dokončil svoji práci.

Po vstupu do dopravny depa vidím poměrně dlouho neopravovanou místnost, se židličkami a centrálním stolem - místnost řidičů čekající na další práci. Je zde starodávná televize, na níž zrovna běží groteska s Laurelem a Hardym, ale já se neusměji a ani nezdržím, jdu do vedlejší místnosti k dispečerce. 

"Máte pro mě další práci?" ptám se dispečerky. "Jojo, mám, ale musím nejprve zjistit, co je už zatopené" odpovídá mi a začíná se přímo přede mnou přehrabovat ve velkých plánech, našla ten správný a dala si ho před sebe. Zlehka jsem na něj mrkl a bylo mi jasné, že místo mé další jízdy je už dávno jasné, pohled z okna mi potvrdil důvod postupného zatápění - venku jemně a vytrvale pršelo, takový ten déšť co každým okamžikem hrozí přejít ve sněžení. Okamžitě mi došlo, proč je depo (nově?) na kopci. Vracím se pohledem k dispečerce, ta stále čučí do stejného plánu, sen končí.

Opět je to sen, který má paralely do skutečného světa, jak ve snu tak v reálu řeším věci, které nemohu ovlivnit - evakuační jízda ve snu či nařízení shora v reálu, které mě rovnají do směru, který mi není příjemný nemluvě o poruchách, které přicházejí docela nevhod...

Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (9.)

Dny se scházejí s dalšími dny  opět je tu čas nějak si shrnout uplynulý týden. A hodnocení? Připadám si jako zmatená ovce, která očekává, že ji ovčácký pes zařídí nějaký režim dne. Jenže psa momentálně někdo ukradl...

V reálu momentálně nemám kolegyni, takže mi opět funguje kafový ukazatel náročnosti dne. kdy nemám vyrobené kafe kolegyní v podstatě v prakticky stejný čas. Taky to na mých výkonech bylo vidět...

V pondělí si prakticky vůbec nepamatuji, co jsem dělal a kafe jsem měl jedno, dopíjené večer. Šlo to až tak daleko, že jsem odvolal úterní výjezd na pobočky F*, P*, Q*, což mě zároveň oddálilo od řešení úkolu u jedné z vedoucích na F* ... V pátek jsem si tohle oddálení zopakoval, byť "výlet" na ony pobočky proběhl. Jenže to by opravdu "výlet" za všechny peníze, tak tak jsem přejel z pobočky P* na oběd objednaný na F* a než jsem se rozkoukal a pořešil požadavky řaďáků, bylo 15 minut do konce směny.

A já právě při rozhodování, zdali mám řešit problém u oné vedoucí na F* nebo mám sběhnout z kopce na pobočku Q*. Nemusím dodávat, že jsem zvolil variantu druhou, protože raději půjdu za lidmi, kteří moji práci ocení a tím, že jsou na styku s klienty, je jakýkoliv náš problém okamžitě vidět... No a to že žádný problém nenahlásili? No co, prevence je potřeba taky, po X měsících by na ní taky mohl být konečně čas...

Na následné páteční kafárně jsem s kamarádkou řešil její sny a v okamžiku kdy šla na záchod, tak to na mě dolehlo a začaly se ve mě tlouct dva pocity - první, že jsem ochránil své duševní zdraví přestával vyhrávat a bod získával pocit druhý - nedokončená moje práce, která by byla  bývala vyřešena do 30 minut ale je již podruhé odložena... :-(

A bude mnou odložena i potřetí - mám na další "výletní" den naplánovaného zubaře a tak nezbude nic jiného, než na problém u vedoucí "vyštvat" nějakého mého kolegu či kolegyni. O mé duševní zdraví tak bude postaráno...

A ještě malá poznámka ke kafovému ukazateli - ve středu jsem poprvé kafe vylil do výlevky - totálně mi nechutnalo. ve čtvrtek jsem ředil mlékem. Jak mi asi bylo po tom středečním kafi blbě když jsem si po 6 měsících koupil do práce mléko?

Nepřítel socialismu

Dnešní sen si nepamatuji celý, ale pokud někdo v tom snu poslouchal moje hlášky, tak mohl bez pardonu říci, že jsem nepřítel socialismu.

Hlavní scéna tohoto snu se odehrává ve slepičárně, kde jedna partička dam vybírá vejce z klecí a jde jim to tak mizerně, že část (vařených!) vajec rozbijí. Jedna z dam se na to nemůže dívat a jde od nich pryč -  směrem ke mě.

"Tahle slepičárna mi patřila" říká mi a já ji odpovídám: "A chcete aby vám opět patřila ještě teď dopoledne?". Dáma se zamyslí ....

...  a pak mě má kočička drápla do ruky naznačujíc, že chce dlabaec