Píšu na tento blog poslední dobou hodně málo, což mě trošku mrzí, zvláště když o odchodu mé první kočičky za Duhový most tu záznam je, o druhé kočičce, která odešla tamtéž 2. srpna už tu záznam není...
A tak tedy Mourinka není, doma je ticho, takže bylo skoro jasné, že nějaká nová kočička bude.
Bude to celočerná kočička, nedávno odchycená na nevhodném místě, mazlivá ( = čti: vyhozená z domova) a s koťátky. Ty už nekojí, takže odchytová služba z útulku udělala vše proto, aby kočičku a koťátka zachránila a hlavně zajistila, aby se znovu nestala matkou. Pak, po vytažení stehů po této "malé operaci" a rekonvalescenci, bude moje.. Pracovní jméno je Julinka.
Takto to tedy bude v reálu. A jak to bylo ve snu?
Obyčejný, reálně vypadající sen. Je šero, možná začíná noc a já jsem na cestě asi tak 550m od domova, skoro to vypadá, jako bych šel z práce od autobusu, ale od takové linky, která nejezdí přímo kolem nás. Proti mě se přibližuje celočerná mladá kočička. Nepřibližuje se až na dosah, ale dělá takové ty pohyby, které doslova křičí - "Pojď za mnou, Jdeš za mnou? Pospěš! Jdeš za mnou?"
Starý pobořený dům (který v reálu na tom místě nikdy nestál), vnější stěny oddělané, černá kočička bez váhání vyskočí do zvýšeného přízemí a pak přes kus nábytku o patro výše. Bez přemýšlení jdu za ní a nejde to tak lehce. A pak do mých očí padlo - malé srnče? Kde to se tu vzalo?? To je neuvěřitrelné....
O chvíli později je srnče dole na chodníku, já sedím na podlaze zvýšeného přízemí a kromě srnčete je dole i černá kočička a skoro to vypadá že ti dva si říkají slova díků a loučení. Nechávám tuhle scénu co nejdéle nepřerušovanou - domů nespěchám...
Sen se mi začal trhat, a tak mohu jen doufat, že konec byl opravdu takový, že černá kočička od domu a srnčete poodešla a pak se podívala po mě.....................................................
