A tak tedy vyjíždím s tramvají, konkrétně s Kačenou (KT8) z depa. Ne, nejsem řidič, tím je postarší muž, a já jsem na pozici - - - a tady právě nastává problém - buď jsem průvodčí, anebo dítko, které se svým nevlastním dědou prostě jede po lince. Což ale realitě neodpovídá - děda jezdil autobusy v době, kdy KT8 nebyla, nebo měla teprve prototyp. Prostě a krásně - stojím za kabinou a dívám se, co se děje vpředu.
Řekněme tedy, že jsem na pozici průvodčího a že jedeme služební jízdu, protože pár zastávek po rovině a v mírném kopci projíždíme. V úrovni horizontu *R je hodně složitá kolejová křižovatka a ještě k tomu smyčka. Když jsme na ní najeli, zamanipuloval jsem s oknem těsně za řidičem a jeho kabinou - je to trošku hloupě vymyšleno, protože nejde současně naplno otevřít okno u ridiče a toto první okénko, vzájemně se pohyblivé části blokují.
Každopádně to nějak udělám a sleduji, když jsme ke konci oblouku smyčky, že nás po rovné koleji předjíždí Drak (neboli tramvaj EVO 2) což oznámím řidičovi. My bychom měli směřovat za ním a tak se i děje, řidič najel na rovnou kolej a jelo se z kopce.
Dobržďujeme do první zastávky a já se příšerně leknu, protože nedobržďujeme ke sloupku, ba tramvaj zrychluje. O další zastávku později je ještě hůř - tyristory řvou jak blázni, ale opět, pomalým pohybem projíždíme. To už je zle nedobře, protože v tramvaji začíná být horko a mě je zle, jakoby v celém mém těle stoupala teplota.
Přesto se řidiči na rovince podaří otevřít dveře a přibrzdit současně tak, že by z tramvaje vyskočilo i malé dítě a nenamlelo si. V tu chvíli se ozval hlas Leroye Jethra Gibbse (samozřejmě v českém znění) a prý "Zachovej se jako voják!". Doslova po čtyřech, rozbolavěný a rozpálený lezu z tramvaje a po čtyřech na pokraji sil přelezu i tu jednu kolej navíc, která tu je.
A pak mě sen překvapil, protože hlas Gibbse neřekl "běž!!" směrem ke mě, ale naopak se ozvalo "jeď!!!" směrem k řidičovi...
Brečím bolestí a bezmocí - sleduji jak se v další smyčce (a současně koleji do depa) točí tramvaj s mým řidičem a z kabiny se valí otevřeným okénkem dým...
O sekundu později už stojím na nohou a sleduji dvě věci - jednak svoji pravou dlaň, kde mám malinkou ale hlubokou krvavou ranku. Ta mě jako jediná bolí - tramvaj si mě označila. No a pak z depa vyjíždí tramvaj s kapitánským můstkem a šilhajícím kapitánem na něm.
No a tady se obvykle končí - a já bych mohl s klidným svědomím prohlásit, že je to repríza, ale Leroy Gibbs mi jednoznačně říká, že je to Remake a dost věrný originálu - tedy ještě s další vyjímkou Draka.
Sepsání snu jsem si odkládal, neboť mě trápilo pár věcí - kromě tradičního "proč teď tento sen" i to, co se dělo na té první smyčce - bylo mi teplo a nedobře už nahoře a podvědomě jsem manipuloval s okny? Mohli jsme se zachránit oba? Anebo pohled z druhé strany - nespustil jsem celý řetězec událostí tím, že jsem manipuloval s okny - tedy takzvaný efekt motýlích křídel?
Kapitán se mnou hovořil a v žádné variantě snu mě domů nepustil, mám dojem, že jsem se ošetření taky nikdy nedočkal - zmírnění bolestí občas ano...
