První sen jsem si nazval
Bronto nohy a stěhování
V těle malého chapce bloumám v mém tehdejším pokojíčku (ale se současně postaveným nábytkem) a přemýšlím, jak v obýváku pomoci odstěhovat jednu těžkou krabici stojící na zemi před televizním stolkem.
Jsa znalý magie, nevidím v onom přesunu žádný problém, jediné co potřebuji jsou silné nohy a tak po pronesení kouzelných slov si přeji mít pár silných nohou. Než jsem se nadál, narostl mi další pár nohou a byly to nohy silné, zvířecí, vypadající jako bych si je vypůjčil od nějakého brontosaura. Nohy vyrosly vně mého stávajícího páru nohou a jsou delší, takže není potřeba dalšího magického zásahu a já mohu nakráčet do obýváku. Jde to snadno a jen zvuky nohou dopadající na podlahu ruší moji pohodu. (Ten zvuk byl zhruba stejný, jako když ve hře DOOM2 pochodoval místností jeden z nejsilnějších bossů). Bez námahy zvedám šedou krabici a odcházím ...
Proč se mi zdálo toto: Večer před tímto snem jsem se prohrabával bestiářem patřícím do LARPu v Nefritové zemi, kde máme zařazeny také "fake" potvory vypadající právě jako různí -saurové a snažil se naučit alespoň pár slov ke každé potvůrce, hlavně u těch skutečných potvor ...
Počítače Křemílka a Vochomůrky
Tenhle velice krátký sen se mi zdál zřejmě již podruhé a nyní jsem měl z něj určitě pocit klidu a pohody - předtím byl asi trošku jiný.
Jsem v pařezové chaloupce a slyším tichounké sólo na trubku hrající variaci na téma "end songu" pohádek Křemílka i Vochomůrky. Opatrně se pohledem jakoby přes kameru (nevidím žádnou část svého těla) rozhlížím po chaloupce a vidím dvě postýlky, kde ti dva spí a ani jeden z nich nechrápe. Pohledem se vzdaluji od postýlek postavených u zdi a kamera "přelétá" přes velký stůl, kde stojí dva bílé počítače a z reproduktorů jednoho z nich se právě line tato hudba. Osobně tipuji, že to byl počítač Vochomůrky, ale nemůžu svůj tip o nic opřít. Pohled ale couvá dál od postýlek i počítačů a náhle pohled zešedne, neboť pohled kamerou již je mimo vnitřek chaloupky. Hudba hraje neztenčenou silou dál a pohled stále couvá dál až jou vidět i zelené rostlinky hustě osázené kolem ....
Přečíst si popis tohoto snu trvá déle než sen samotný. To, že byl sen barevný si uvědomuji až právě při té zelené barvě rostlinek.
Proč se mi zdál tento sen ? Netuším ... Ale vím, že ten den ráno jsem vstával v poklidu, s úsměvem na rtech. Snad by se dalo i říct - "byl jsem vyspaný do růžova" :-)
Istien a očarovaný nehet
U posledního snu vím zcela přesně proč se mi sen zdál a proč s hlavní protagonistkou - dívkou Istien. Je to totiž hodná holka, která když hraje LARPy za CPčka, tak hraje typy jako "hodná plachá dívka Poentýnka" nebo "smutného velikonočního zajíčka". A tahle hodná dívka se nedávno přiznala že "zvlčila" a pomáhala vymyslet akci na jednu kamarádku. To přeci nemohlo být samo sebou :-)
Ve snu se sešla naše LARPová banda v nějaké budově a řešila nějaké ty drobné problémy a "problémy", jak už to tak bývá. Nu, a nějak se stalo, že Istien chytila nějakou magickou nákazu a z nehtu na prostředníčku na její pravé ruce se stal artefakt. Nehet se jí asi tak pětkrát zvětšil a objevil se na něm i lak - kombinace tmavě zelené a černé. "Já si nemůžu pomoct" děla Istien s úsměvem na rtech, "ale já musím čmárat po zdech". Samozřejmě si nemohla pomoci, neboť jí ten nehet ovládal a právě pomocí něj začala Istien vyrývat svůj podpis na budovu. Pak odběhla k další a pak k další. Šlo jí to dost od ruky a tak až po jejím třetím podpisu jsem se vzpamatoval a se mnou ostatní: "Zastaví jí jedině MATKA !" křikl někdo obeznámený z davu (Otázka zní jestli Isienina matka nebo nějaká Matka s velkým M. To se v tomto snu, který se mi dějově opakuje asi už potřetí - vždy s jinými herci - nikdy nevyřešilo)
Pár lidiček ovládající magii na sebe seslalo kouzlo, které jim změnilo tvář na matčinu tvář, tedy i já. Ta změněná tvář mě docela svědila, ale toho jsem si nevšímal a vyběhl do města hledat Istien. Zastavil jsem se na náměstí a rozhodoval kterým směrem se dát ... ale to už jsem se vzbudil.
Doměnky ke snu: Pokud bych se měl vrátit ke svým dřívejším snům, tak se spíše jednalo o Matku s velkým M, která navíc byla německé národnosti, neboť mě ta změněná tvář svědila, což se mi stávalo při změnách v němce neustále ... Město bylo pravděpodobně "Praha", ale rovněž to nebylo řečeno, spíše se domnívám - ale v Praze ve snech bloudím a snad proto jsem se ve snu "zasekl" na náměstí, protože bych asi nenašel cestu zpět. Nebo jsem pouze nevěděl kterou z bočních ulic se mám vydat či byl jen nerozhodný ... ?
PS: Sen s Laserovým ukazovátkem se mi zdál také na táboře, ale už před dvěma lety
