Krvavý autobusový horror

 Škoda, že jsem si včera ve tři hodiny ráno neudělal aspoň na papír záznam snu, který byl hezký a příjemný. Ráno jsem si ho nepamatoval. A tak musíte vzít zavděk dnešním ranním krvavým snem...

Předsázavské sny

 Jsem opět u kamaráda na řece Sázavě a docela se těším, že přijdou nějaké sny, které si budu trošku pamatovat. Ale už tři dny, respektive v druhém případě mám sny, které se uvědomuji o dost více, než všechny ostatní sny z průběhu posledních 30 dnů.

První sen je poměrně jednoduše popsatelný, kdy je má matka v kuchyni a zmateně a poměrně rozčileně hovoří o svých dětech, leč taková jména dítka neměla... A já se k tomu musel nějak postavit.

Druhý sen je zajímavější a byla to variace snu na to, co si v poslední době čtu - čtu si své kroniky Haeppa Modřinky, kdy jsem v rámci hry zvané Dračí doupě hrál elfa kouzelníka. Představte si nádvoří nějakého velkého hradu anebo jen nějaké velké náměstí, které ale není dlážděné. Je tu dost lidí a také zmatek, kromě jiného tu pobíhá zmatený a poplašený slon. Je den(!!!) a nějaká dívka stojí na malé hradbě z formanských vozů a snaží se zpíváním toho slona zkrotit. Lidé spíše stojí a pokukují

Až potud relativně normální situace (to je drsné co?, když to takhle řeknu)  a vlastně jen já se chován nestádně. Zpěv přehlušuji pískáním přes rty, kdy se zdánlivě snažím oné zpěvačce pomáhat, ale chvilkami jsem pozadu v tempu, chvilkami jdu falešně, takže se pak dívka otáčí a dívá se na mě. V tu vteřinu se snažím proměnit ve vílu s příjemným hlasem a ... převzít iniciativu ve zpěvu?

A teď "babi raď" postavit se k tomu můžu různě. Ano, moje postava v určité době (rok 2012) uměla za splnění několika okolností opravdu přejít do uklidňujícího zpěvu, který pak ostatním mohl způsobit až spánek. Jednou z okolností byla ta, že musela být noc. 

Přes den tuto schopnost měla úplně jiná postava - můj protivník, takže při pohledu, že teď je den, je jasné že mi chce toho slona uzmouot, uzmout si ho pro sebe. Což po čtení mé kroniky mohlo znamenat, že mi chce ukrást moji kamarádku "slonici" Jalmavu!!!

Pohled na dívku byl nejasný, buďto mi teď zpětně připomíná moji kamarádku A* v mladých letech, anebo moji kamarádku I*

No a pohled poslední - snažím se dané kamarádce (a je jí kdokoliv z nich) pomoct, nebo dělám škodíka? V době, když toto píšu jsem se už pročetl do stavu, kdy mě postava kamarádky A* sepsula, že moje postava je úplně blbá a nechala se napálit. Po přečtení té části kroniky před odsněním tohoto snu bych se klonil ke škodíkovi, ale to určitě nebylo. Nebo snad do mě vstoupila umanutost, že tu záchranu se zpěvem umím já a já to chci dokázat? Anebo mám dojem, že jen já to s tím sloníkem myslím dobře a ostatním už nevěřím? V kronice k tomuto pocitu jednoznačně došlo...

Krystal a pes

 

Tenhle barevný sen se mi v různých variantách zdál už několikrát, ale přijde mi, že s krystaly to mohlo být poprvé. Asi i proto, že tento typ krystalů ze hry Remnant jsem neznal do doby, než jsem si hru zahrál.

Avšak v mém životě se krystaly objevují už dříve, nelze nevzpomenout na různé hry typu Dračí doupě či Gurps, kdy se moje postava účastnila ochrany nějakého krystalu, či kolem něj "jen prošla", anebo ho někdo chtěl tak nutně, až mě na tuto práci ukecal (zdravím kouzelníka Ofeka do Odova)

Podobně při svém největším úletu, kdy jsem v jedné herní skupině, respektive moje postava v ní, byla pokousána upírem, stala se upírem aby posléze byla uvězněna v takovémto krystalu...

Takže nějaké nesnové zážitky s krystaly mám. A další přijdou...

A tak ve snu:  Stojím na začátku uličky s řadovými garážemi, garáže jsou po obou stranách, jedna z garáží v reálu patří mě. A co čert nechtěl, o dveře mojí garáže se opírají tři muži, uprostřed uličky stojí tři jejich krystaly a ty  světélkují o něco méně, než krystal v ilustračním obrázku, barvy ale sedí. Stranou, blíže ke mě stojí další muž, přijde mi, že je menší a i jeho krystal je menší, a pokud vyzařuje světlo, tak jen malounko a spíše při zemi.

Je večer a obloha přímo nade mnou má lehce červenkavý nádech, slunce tedy již zapadlo za blízké hory, takže muže mám zakryté šerem. Tak nějak mi přijde, že to vyčlenění čtvrtého muže je poněkud ... ehm, ehm ... a asi bych se MINIMÁLNĚ rád dozvěděl nějaké podrobnosti. Udělám tedy krok k nim.

Jééénže. V této uličce se mi v mnoha snech zde vždycky něco stane a není to příjemné. Obvykle mi hrozí nějaké terminální stavy, takže tu na blogu najdete například meteority, nepopsané jsou tu různé bojůvky, které ale bývají na konci uličky, jež už pak neodpovídá realitě. No ale nejvíce je problém mraků, tedy nebe.

Podíval jsem se na oblohu a hlavně směrem na západ, kde by hodně vzadu měly být vidět hory a hlavně po celé obloze probíhající konec západu slunce. Pokud ale oblohu a dokonce i ty hory zakrývá tmavé cosi, začíná být nebezpečno. A to tak, že fest. 

Pravděpodobně si v duchu říkám, že ta čtyřka musí být logicky z kouzelnického fochu a že si bude umět pomoci sama. Udělám čelem vzad a stojím před mým krystalem. Ten vypadá jako indiánské týpí z vydělané hnědou kůží či koženkou, s otevřeným vchodem na obě strany, ale současně je úzký tak, že se do něj vejdu jen ve stoje. Ba co víc, světélkuje jako krystal, byť na rozdíl o kolegů opět méně, ale zato jednolitěji. Bez pardonu do něj vstupuji a otáčím se přicházejícímu problému čelem.

Právě včas. Temnota dorazila a skryla mi před očima zadní část uličky. V části blíže ke středu uličky řádí hustý déšť(?) hnaný větrem. A jakoby kus toho deště s větrem vystoupil v podobě nějakého těla jdoucí po čtyřech, aby okamžitě skočilo na toho osamělého muže. Takové neučité cosi, co se právě vrhlo na člověka. Zrychleně vystupuji z krystalu a snažím se zasáhnout do boje, adrenalin mi buší v těle a naštvanost stoupá.

Nevím, zdali onen kouzelník přežil a sám se proměnil v obláček páry, nebo byl v páru proměněn, nebo jsem nedejbože viděl odlétající duši, ale prásknul jsem zpomalovacím kouzlem po onom čemsi, co mohlo napadnout ty tři další, kteří se nezmohli na nic, jen tu znehybněle stojí a nedělají nic. (Nebo jsem já přespříliš zrychlen?????)

Každopádně teď před sebou vidím démonického psa velikosti telete, který se po mě od těch tří otočil s pohledem - a sorry za tu vulgaritu, která přijde - s pohledem "(Moje) žrádlo, tos posralo". Prásk! Další kouzlo ode mě, pes se zmenšil a dost ztratil na bojovnosti, ba co víc, ztratil jí úplně. Začal zdrhat. 

Jak jsem asi byl ve snu naštvaný já, když jsem se okamžitě rozeběhl za ním tak hodně, že jsem psa dohnal? A podruhé po něm seslal zmenšovací kouzlo, alespoň tak mi to připadalo a na pohled z dálky mohlo vypadat. Jenomže náhle tu byl slunný den, podle stavu trávy buďto brzký jarní den, nebo podzimní den, kdy už tráva není zelená, pes se zmenšil do velikosti malého pudla a trošičku se krčil v koutě u nějakého plotu, protože moje naštvanost ještě pořád byla ze mě cítit. "Pojď sem, broučku", říkám mírně a poslechlo mě jak dítě stojící na druhé straně plotu, tak i psík. Psíka zvedám a předávám dítěti, to se po psíkovi natahuje, sen končí. A taky proč by nekončil - v psovi už nic démonického nezbylo :-)