Noooo, tady nevím jak začít a tak začnu od jednoho Youtube videa s muzikou, na které jsem narazil. Po pravdě - nejprve jsem narazil na obrázek, tedy na obrázek náhledový.
A já si uvědomil sérii snad tří snů, (případně tři typy snů), které začínaly v tomto místě. Ano, až na drobný detail, že zastávka na mé straně byla blíže - když bych se opřel o dveře té protisměrné "čekárny" zády a předpažil, pravá ruka by ukazovala na koncový roh oné zastávkové boudy, která by pokračovala dál doprava....
V následujícím popisu uvedu ony verze snu, pravděpodobně v tom pořadí, v jakém se mi zdály. Hned ten první sen je zcela jistě první, to je jediná jistota...............
Dobrý sen - lucerny neškodí:
První a asi nejlepší verze snu je taková, že začínám snít na chodníčku vpravo, nic nejede, omrknu očima podivně přerušované troleje a tak přecházím na stranu levou. Tramvaj svítí, ale stojí o trošičku víc vzadu než na obrázku. Pokukuji po jízdním řádu, pak hledám řidiče tramvaje ("je čas - pane řidiči" mohl bych uvažovat v duchu), pak už hledám i kohokoliv uvnitř boudy, ať už by to byl výpravčí, prodejce lístku, cestující... Nic... Tma je trošičku větší, ale ještě to není noc.
Je mi smutno a tak jdu k tramvaji. Pohladím ji, a pronáším větu (kterou si teď přesně neuvědomuji a proto ji zde neuvedu - ale byla to relativně máloslovná věta) o tom, že já jsem sám, ona je sama a že si navzájem pomůžeme a hle, dveře se otevírají a já smím vstoupit. Následuje otázka/věta na téma, jestli se tramvaj bude řídit sama, nebo mám já, a mám si tedy sednout na místo řidiče.
Popojedeme jen pár metrů a nižší jednotky cestujících k nám nastupují (po mém dotazu "pomůžeme i jim?") a pak se skutečně rozjedeme po trati, která je osázena hodně listnatými stromy, dost keřů tu je, a i tu a tam něco málo připomínajícího jehličnany. Tma už je velká, černá bezměsíčná noc, ale reflektory tramvaje trať osvětlují dostatečně a my přijíždíme k zastávce, která má stejnou budku, stejné osvětlení, já zde zastavuji, cestující vystupují...
Maličko horší sen - konečná na straně jedné
Zjednodušeně: předchozí sen pokračuje (ve skutečnosti bylo pár maličkostí jinak) a já se snad snažím dostat NĚKAM - domů? do známých míst?? Nevím... A tak pokračuji kamsi po trati dál. Jenomže jakoby reflektor tramvaje méně svítil, nebo by snad stromy ubývaly, jakoby "dlažba" mezi kolejemi byla temnější... A pak už se fakticky bojím, protože vpředu je černé "nic". Ale není to černé jako uhel, je to taková ta černá, kterou neumí monitor počítače zobrazit a ukazuje ji jako přesvícenou černou s červenohnědým nádechem. Musíme zpátky, říkám a brzdím. A v tom hle - tramvajová smyčka - bez pardonu tam najíždíme a jedeme zpět...
Opět maličko horší - konečná na straně druhé
Zjednodušeně: předchozí sny pokračují, já projedu dvě známé zastávky, nezastavuji - není proč - a od své nástupní zastávky pokračuji chvilku rovně, ale pak se tramvajová trať stáčí doprava, po mé pravé ruce se objevuje silnice, po levé straně přede mnou kopec. Trať i silnice tento kopec budou obtáčet, zatím je to dobré, ale pak se nad kopcem zableskne, tenký klikatý blesk pročísl oblohu a pak další. Nehřmí, ale mě už se svírá u srdce - třetí blesk............................
Mírně blbý sen - lucerny škodí
Startovní pozice z obrázku, tramvaj nikde, světla ještě nesvítí, ale je jasné, že za chvilenku se rozsvítí a pro mě bude strašlivě zle. I proto není nikde vidět človíčka, ti už jsou schovaní (nebo zcela vybití).
Tento sen se mi postupně zhoršoval a opakoval, takže postupně jsou nedostupné dveře od obou bud, ani se nejde schovat pod boudu. V té nejhorší variantě jsem uloven (čti: S úlekem vytržen ze snu, ale důvod nebyl vidět). Občas tam byla i tramvaj, ale ta mě tentokrát nepřijala - asi proto že jsem se chtěl ukrýt a té tramvaji to nevysvětlil...
Blbý sen
Startovní pozice z obrázku. Ani se nesnažím hledat úkryt - když se nechytnu u dveří u levé boudy, sednu si na lavičku a čekám na nevyhnutelné, které přišlo o deset vteřin poté
Od té doby žádný sen z této oblasti
Je možné, že si to členění snů pamatuji špatně, teď při korekcích textu uvažuji nad tím, že snad druhý a třetí sen zde popsaný byl vlastně sen jeden... Jinak ona věta z prvního snu zněla pravděpodobně takto: "Jsme tu sami, pomůžeme si navzájem?" zmíněna jako tichá prosba s náznakem otázky na konci souvětí. Jenomže když nad tím dál přemýšlím, mám dojem že to znělo nějak jinak.
Jenomže - je to dávný - hodně dávný - sen, takže netuším. Tak dávný, že není popsaný v té várce snů, které jsem psal v sérii, co vycházela obtýden... To až ten obrázek mi je připomněl.