Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

středa 23. října 2024

Výkřik v Proxima Centauri

Mám zámek z křišťálů s harémy hvězd.

Dívám se ze sálů, do prázdných cest. Výšek se ptám, proč nejdou ke mně blíž, číhám v kráterech pouští na svou modrou laň, která jméno má Naděje, utekla v dál, vesmírné galeje, jsem váš král. Má loď je mrtvý pták, zlomený šíp, stříbrný sarkofág, vzdálený slib. Chvíli jen smím mít svůj hlas a svou tvář Dám své jadérko hlíně a strom bude kvést. I v té jediné jabloni život jde dál, až zde první plod zavoní, oheň vzplál. Kde jsi jen země má, syn hledá dům. Touláš se vzdálená prosbám i snům. Vzdálená a já jsem sám, tak sám.


Tento kousek jsem nalezl na magnetofonovém pásku, který jsem podědil po tehdejším manželovi jedné z mých sester. Skladba měla v sobě cosi, co mě fascinovalo už tehdy.

Dneska mi Youtube k mé ne-úplně dobré náladě nalezl 3 dny staré video právě této skladby, ke které někdo dodělal obrázky....

V určitém úhlu pohledu "já jsem sám, tak sám...."

čtvrtek 17. října 2024

Mořská panna plní přání...

Tento sen se mi zdál jednak opakovaně, jednak se mi zdál i z určitých úhlů pohledu. Vždy s několikaměsíční nebo dokonce několikaletou mezerou.

Jsem v úrovni reálného místa, kterému se v našem městě říká LUNA (a takto pojmenované místo najdeme i v jiných městech) kolem teče hodně pomalu nějaká řeka, já jsem po krk ve vodě a v obou rukou držím "diplomatické" kufříky. Jeden z nich vypadá jako můj bývalý kufřík, který jsem používal na střední škole, druhý naopak jako můj současný kufřík s jemným nářadím na počítače. 

Doplavávají ke mě nějací kluci, kteří plavou vedle mořské panny a když jsou u mě, ukazují mi dlaně, ze kterých jim zrovna mizí blány, jsou docela rozradostnění, a tak nějak reagují na můj hovor s mořskou pannou.

Drobný střih

Stojím na chodníku o dva metry dále než minule a právě s onou mořskou pannou, která ale vypadá nyní jako elfí kouzelnice a já ji prosím o možnost, že bych si mohl v určitém případě "posílit nohy". Kouzelnice se ptá, jestli nebude lepší, kdybych si uměl posílit celé tělo.

Tady se musím zastavit a říct: "BACHA JE TO PAST!"

Ušklíbnu se a pokrčím rameny a tak nějak nechávám rozhodnutí na kouzelnici.

Velký střih

Stojím v neznámém městě a uvědomuji si, že už jsem dlouho jako exterák neučil na jisté škole. Ono taky jak si to neuvědomit, když stojím relativně blízko té školy. A tak popojdu blíže.

U školy probíhá nějaká stávka či demonstrace a jsou to spíše mladí lidé. (Stávkují studenti? Netuším) Venku se nic neděje, takže o chvilku později stojím na spojovací chodbě mezi dvěma budovami - okna na obou stranách. Stojí tu menší množství dospělých (učitelé???) a máme nějakou diskuzi.

Kdoví, co se dělo, jestli venkovní demonstranti něco vhodili do budovy, nebo byl jiný problém, rozhodně se z konce chodby začal valit kouř. Zavládlo vzrušení, ale já říkám "školník už to hasí". A skutečně, je slyšet šumění hasičáku a za chvilku už kouř není.

Jenomže já mám právě všeho dost, a jak dobíhá to dohašování, tak jsem se přikrčil, jezdím si zezadu po nohou a tiše prosím o posílení nohou. Při jízdě dolů jedno posílení, viditelně přirostla vrstva svalů, přejel jsem i opačným směrem, opět přírůstek. Zvedám se a posílenýma nohama vyklápím okno, prolézám jím na zahradu s plotem...

A zde se mi sen prakticky pokaždé ukončí hned poté co se podívám dále po plotu doleva. Variantně jednou, možná dvakrát přes ten plot zkouším lézt, nebo popojít do rohu plotu v lese...

Jinak v místě, kde píšu "bacha je to past" to past je - mohu-li použít příměr, tak třeba "kdo chce víc, nemá nic". O snu jsem přemýšlel, a říkám si - "jak by asi vypadalo posílení hlavy???" A taky mám dojem, že mě sny trestají, pokud něco řeším s "prostředním údem"