Mám zámek z křišťálů s harémy hvězd.
Dívám se ze sálů, do prázdných cest. Výšek se ptám, proč nejdou ke mně blíž, číhám v kráterech pouští na svou modrou laň, která jméno má Naděje, utekla v dál, vesmírné galeje, jsem váš král. Má loď je mrtvý pták, zlomený šíp, stříbrný sarkofág, vzdálený slib. Chvíli jen smím mít svůj hlas a svou tvář Dám své jadérko hlíně a strom bude kvést. I v té jediné jabloni život jde dál, až zde první plod zavoní, oheň vzplál. Kde jsi jen země má, syn hledá dům. Touláš se vzdálená prosbám i snům. Vzdálená a já jsem sám, tak sám.Progres 2 - Výkřik v Proxima Centauri - Progressive Rock z Brna 1979
Tento kousek jsem nalezl na magnetofonovém pásku, který jsem podědil po tehdejším manželovi jedné z mých sester. Skladba měla v sobě cosi, co mě fascinovalo už tehdy.
Dneska mi Youtube k mé ne-úplně dobré náladě nalezl 3 dny staré video právě této skladby, ke které někdo dodělal obrázky....
V určitém úhlu pohledu "já jsem sám, tak sám...."
