Elfové - nevím jak elfové vypadají, protože obvykle jsem jediný elf v blízkém a (občas i) vzdáleném okolí. Zato vím, jak vypadá elfí sídliště. Představte si kopec, ba přímo zalesněný kopec a zpoza stromů vykukují malé dřevené domky. Nejde poznat, jestli domky stojí na zemi nebo jsou zavěšeny na stromech. Právě jeden domek má v sobě cosi červeného. Snad je to okno které svítí, případně se v něm nějak šikovně odráží slunce - samozřejmě musí v daném okamžiku slunce svítit :-)
Jsem elf a současně učitel a se svou chlapeckou třídou jdu do muzea práce. To ale funguje jako past(*), neboť v jedné místnosti kam zajdeme musí návštěvníci "pracovat" (Mimochodem - ve druhém opakování tohoto snu ta práce vypadá tak, že chodíte dokolečka kolem stolů a přenášíte kolečka salámu sem tam bez použití rukou. Za stolem sedící němci vás kontrolují, zda neuždibujete. Celou tuto bizardní scenérii osvětluje jedna stowattová žárovka jež svítí doprostřed chodících pracantů). Jsem elf a navíc docela rychlý elf a tak se mi tu práci podaří "rozbít" a ve zmatku se mě ale i jednomu žáku daří uniknout, sjet výtahem do přízemí a pak hurá ven. To, že vyjdeme ven způsobí poprask a vyšetřování. "Raději se vrátím domů" říkám před muzeem a nějaká kudrnatá slečna se mnou souhlasí a proveze mě tramvají na konec Brna (Tramvaj je skutečná tramvaj jezdící v Brně ale konečná tramvaje je u paneláku jež stojí v Mostě na Zahražanech, byť okolí je oproti reálnému stavu maličko jiné) Tak já jdu ... říkám a radostně vykročím na vrchol kopce, z nějž vidím naše elfí příbytky stojící na jiném mosteckém kopci ... Tím kopcem je Široký vrch, což je paradox, neboť kopec na jehož úpatí stojí onen panelák je taky Široký vrch :-) V tomto snu nejsou naznačeny národnosti, ale předpokládám že já jsem elf+čech, moji svěřenci byli lidé+čechové a "žalářnící" v muzeu práce, včetně kudrnaté dívky před muzeem byly národnosti německé ...
Anebo, což je taky možnost, jsou tři národnosti - Neměc, Čech a Elf :-)
Na tomhle snu je také zvláštní to, že němci chtějí vyšetřovat němce za zločin ... Ale pojďme dál.
Jiný sen kde se vyskytnou elfí domečky začíná pohledem na reálný kopec Ressl s reálnými stavbami. Dům, ve kterém jsem, se náhle nazvedne a letí na východ. Když dosedne na zem, je před námi opět kopec Ressl, ale tentokrát jsou tam elfí domečky. Otec ke mě přichází a říká: Dones ......... princezně dárek. Podal mi nějakou figurku s mašličkou. Nesu ji na rozevřené dlani abych ji nepoškodil a nezamatlal. A právě to nepoškození je kamenem úrazu, protože figurku nikdy nedonesu celou ... V téhle variantě snu mě za poničení figurky zabije vlastní otec, v jiných variantách dojdu k "zámku" a snad jen jednou jedinkrát stihnu dojít před princeznu, ale ani v tomhle případě předání zavčasu nestihnu. Pravděpodobně perníková figurka se prostě rozpadne. Ve všech variantách tohodle snu vím, že za to může má jiná národnost nebo rasa ...
V prvním dnes popsaném snu jsem nakousl své "školní sny", přičemž onen sen byl dost vyjímečný, protože jsem se svojí třídou opustil školu. Když mám školní sen, tak neopouštím budovu reálné školy, v níž jsem vychodil celé své základní vzdělání. Než začnu s popisem těchto snů, musím popsat důležitou réalii. V první třídě základní školy jsem se dobrovolně přihlásil jako šatnář a dělal jsem ho tak dobře, že mi to zůstalo po celých osm let školy. Těsně před zvoněním na hodinu jsem musel sejít do přízemí, zamknout šatnu a vyběhnout zavčasu do třídy, abych nepřišel po zvonění a paní učitelka se nezlobila. Nezlobila se nikdy, přesto jsem se toho bál.
Nevím, jak se do mých snů dostalo to, co se v nich pravidelně opakuje: Jednak po zvonění na hodinu se automaticky začnou zavírat dveře od tříd a postupně čím dál větší sílou drží zavřené. Čeští učitelé to tak tak stíhají ze sborovny. Němečtí učitelé a inspektoři se přes takto zavřené dveře dostanou vždy (nevím ale jak).
Druhou věcí je vzduch na chodbách. Ten je v průběhu několika minut od přízemí nahrazen nedýchatelným plynem. Kdo to tedy nestihne do třídy, konce hodiny se nedočká živ ...
Sny, kdy jakožto žáček školáček řeším problém se začátkem hodiny teď pominu - buď to nestihnu, nebo to stihnu a sleduji (z reálného pohledu fantasmagorický) výklad učitele a v nejhorším případě zvládnu únik do prostor umyváren a záchodů
Sny, v nichž to nestíhám jakožto učitel, dopadají tak že vletím do jiné třídy a tu učím :-) Občas to nestíhají moji kolegové, takže ve třídě, kde je stěží deset dětí učíme dva (nebo učí jeden a druhý mu do toho kecá)
Toto jsou tedy reálie školy, kde běží jakés takés soužití národů. Ale objevují se i zákeřnosti.
Z nějakého důvodu (jež si už nepamatuji, je to poměrně starý sen) rychle vběhnu do třídy, kde je pár žáků. V tom se ozve radostné hlášení ředitele z rozhlasu: Poplášek, učitel Petr Um utíkal, bude se zapejkat Kdyby rozhlas přenášel i pocity, tak by žactvo vidělo, že ředitel doslova slintá blahem. Jenže co teď ? Nechat se usmažit se mi nechtělo a ani žáky v tom nechat nechci. Přiskakuji ke sklápěcímu oknu, které ale otevírám ven, jako by to bylo dvojkřídlé okno. Jenže - aby zapékaní provinilců fungovalo a žár neunikal ven, nechal ředitel nastražit před stěnou z okny několik vrstev a na ně tím pádem okamžitě narážím. Jsem však muž činu a tak úplně stejně otevírám i ty vrstvy. Mezitím už dostatečně stoupl tlak v učebně, takže mě to po otevření poslední vrstvy doslova vystřeluje do vzduchu a strká mě to daleko od budovy. Podobně jako já vylétává žactvo. Já však ovládám kouzla a tak svůj let udržuji v chodu a chci letět domů. Musím však proletět nad hřištěm. U hřiště stojí tabule na atletické výsledky. Na ní je napsáno mé jméno - Petr Um a pod tím německé "čmáranice". Vedle tabule stojí ředitel, proti němu kameraman a on do kamery sděluje, že jsem pohřešován. Pohříchu to sděluje tak, jako když "policie vyhlašuje pátrání po zločinci" ...
K tomuhle snu něco málo dodatků. Tu zdrobnělinku jsem do snu vzal z maďarského seriálu "Podivuhodné sny Vladimíra Smolíka" v nichž kluk cestuje v nafukovací raketě po planetách a na jedné z nich najde motýlího skřítka a jeho trpasličí dědeček používá podobných zdrobnělinek.
Ve svých snech vystupuji obvykle pod svým jménem nebo pod svojí předzdívkou, jen v několika školních snech vystupuji pod pseudonymem Petr Um. Kde jsem vzal to jméno ale netuším, nejbližší podobné je Aleš Ulm, což byl zpěvák, jež v devadesátých letech (kdy se mi už tyto sny nezdály) působil jako dramaturg v České Televizi. Namátkou si vzpomínám na jeho dva soutěžní pořady "O pořad Anežky České" a "Kufr" ...
A jiné školní sny ? Tak třeba: Jsme v učebně zeměpisu a venku za okny je několik trubek a na nich navěšené všelijaké lampy používané na stavbách. Vypadá to jako chromované trubky z přenosných pódií zpěváků. Jsem žákem a v jednu chvíli zařvu "K zemi !!! třída i učitelka mě následuje a leháme si pod okna tak, aby na nás nedopadlo světlo z reflektorů Světlo z reflektorů by nás buďto odpařilo nebo začarovalo nebo "zkamenělo" nebo tak něco ....
V jiném snu jsem učitelem a v tělocvičně se snažím rozsvítit, abych sem mohl přivést žáky. Za okny je tma. Halogenová světla se rozsvěcují ale pak od západní strany postupně zhasínají. Zkusmo cvaknu vypínači od zářivek na stropě ( jež v reálu v tělocvičně základní školy nebyly). V zářivkových tělesech vidím, že startéry si blikly a opět nic. Proč se nerozsvěcujete ? ptám se světel a několik hlásků mi něžně odpovídá: Protože přicházejí Němci ! A skutečně, přicházejí, jeden z nich se mihne za oknem a spatří mě, což je v tomto snu chyba, jež se nesmí stát ...
