Babičkovské sny je další kategorie divokých snů, která se mi zdávala v době, kdy má "vesnická" babička ještě žila. Je jen jeden sen, který se mi zdál po její smrti a ten jsem již popsal. (viz Divoké sny, díl šestý) A jaké byly ty ostatní ?
Tak tedy: První ze snů začíná tím, že vyzdívám oblouk nad malými dveřmi vedoucí z návsi na dvorek (kde oblouk nikdy nebyl) a na procházející babičku hovořím: Neboj se .... postavíme dům znovu. Seskakuji s žebříku a jdu se podívat dovnitř domu, konkrétně do kuchyně. Z ní zbyly jen části kamenných zdí ale kupodivu všechen nábytek. Ve snu vím, že zde proběhl jakýsi německý trest, díky němuž došlo k "vyhoření"
Tenhle sen v sobě skrývá několik paradoxů. První je netknutý nábytek, druhý je ten, že dodneška si nejsem jist, jestli jsem ve snu byl ve svém těle nebo ve snu vystupoval jako děda (ten zemřel před mým narozením). To nejdůležitější nakonec - ta dvířka co jsem je opravoval se opírají jednou stranou o zeď kuchyně, zvenčí však byla naprosto v pořádku a nechyběl ani kamínek. Právě proto má jedíná přímá věta má v popisku tři tečky, protože si nejsem vědom, jak přesně babičku oslovuji ...
Jiný ze snů je velmi vyjímečný a dal by se okrajově zařadit do školních snů. Leč v tomto snu vystupuji jako číšník a místnost u babičky v domě zvaná "pokoj" je předělaná na jídelnu ...
Jsem v jídelně a stavím na stoly poslední talíře. Nám stoly nastrojené jako v restauraci první kategorie, všude plátnové ubrousky, příbory, karafy ... Leč ani jeden žák do této chvíle na oběd nepřišel. Jsem z toho nervózní a říkám si pro sebe: Kde jsou ? ... rozhoduji se jim jít naproti a tak otevírám dveře (v reálu vedoucí na chodbičku vedoucí ke komoře nebo ke schodům do sklepa) po otevření zjišťuji, že proti mě letí zelená "plasma" jež mě pohltí ...
Zelená "plasma" proti mě ve snech létla ještě jednou, ale o tom někdy příště. Zváštní je, jak "to" zelené vzniklo a jak vypadalo. Zkuste si jemně zatlačit prsty na víčka zavřených očí a podržte je tam do okamžiku, kdy se vám udělají mžitky před očima ...
Další ze snů patřících mezi babičkovské byly sny ochráncovské, v nichž bráním domy před návštěvou čehokoliv zlého, tyto sny přeskočím, neboť to co se dělo v nich se dělo i ve snech z mého bydliště. Ty ale až někdy příště .. Rovněž přeskočím povodňový sen, který před babiččiným domem udělal brouzdálko (řeka Ohře by musela stoupnout o dobrých 10 metrů), neboť i pro povodňové sny chystám samotný blog post.
Je ale jeden sen, který je naprosto odlišný, neboť je o nedostatku vody a zdál se mi velice dávno. Přesto si ho pamatuji jako dnes...
Hraji si na dvorku u babičky a u protilehlého domu jsou postaveny rybníčky. Já, jakožto hravé dítě je vypouštím. Byla to chyba, neboť voda v nich obsažená dům zřejmě chladila... Sousedé zoufale vynášejí nábytek z domu a vchodové dveře se prohýbají jako rozpouštějící se čokoláda. Prchám před špatným svědomím domů k babičce a vyhlížím z okna "komory". Dveře na dvorek z babiččina domu jsou prohnuté, asi jako usychající list květiny. Leju na ně vodu z lahvičky, ale v ní moc vody není. Na dně je totiž písek... Dveře se jen lehce zachvěly, aby se vrátily do prohnutého stavu ... Zoufale seskakuji z okna a vrhám se k mlékařským konvím, jež babička používala na chytání dešťové vody. V nich je však jen na dně zhruba pěticentimetrová vrstva jemného říčního písku. A už i já dostávám žízeň ...
Místností zvaná "komora" v jiných snech vedla cesta do jiného světa, nebo tudy naopak vedla cesta zpět ...Ale o tom možná někdy příště, pokud si vzpomenu na nějaký vyjímečný sen ...
Televizní sny jež se mi zdály v prostředí babiččina domu též nechám na později ...
Tím jsem, doufám, vyčerpal všechny sny z prostředí vesnice a domku, kde babička žila.
Přeji klidnou noc a šťastné sny !
Tak tedy: První ze snů začíná tím, že vyzdívám oblouk nad malými dveřmi vedoucí z návsi na dvorek (kde oblouk nikdy nebyl) a na procházející babičku hovořím: Neboj se .... postavíme dům znovu. Seskakuji s žebříku a jdu se podívat dovnitř domu, konkrétně do kuchyně. Z ní zbyly jen části kamenných zdí ale kupodivu všechen nábytek. Ve snu vím, že zde proběhl jakýsi německý trest, díky němuž došlo k "vyhoření"
Tenhle sen v sobě skrývá několik paradoxů. První je netknutý nábytek, druhý je ten, že dodneška si nejsem jist, jestli jsem ve snu byl ve svém těle nebo ve snu vystupoval jako děda (ten zemřel před mým narozením). To nejdůležitější nakonec - ta dvířka co jsem je opravoval se opírají jednou stranou o zeď kuchyně, zvenčí však byla naprosto v pořádku a nechyběl ani kamínek. Právě proto má jedíná přímá věta má v popisku tři tečky, protože si nejsem vědom, jak přesně babičku oslovuji ...
Jiný ze snů je velmi vyjímečný a dal by se okrajově zařadit do školních snů. Leč v tomto snu vystupuji jako číšník a místnost u babičky v domě zvaná "pokoj" je předělaná na jídelnu ...
Jsem v jídelně a stavím na stoly poslední talíře. Nám stoly nastrojené jako v restauraci první kategorie, všude plátnové ubrousky, příbory, karafy ... Leč ani jeden žák do této chvíle na oběd nepřišel. Jsem z toho nervózní a říkám si pro sebe: Kde jsou ? ... rozhoduji se jim jít naproti a tak otevírám dveře (v reálu vedoucí na chodbičku vedoucí ke komoře nebo ke schodům do sklepa) po otevření zjišťuji, že proti mě letí zelená "plasma" jež mě pohltí ...
Zelená "plasma" proti mě ve snech létla ještě jednou, ale o tom někdy příště. Zváštní je, jak "to" zelené vzniklo a jak vypadalo. Zkuste si jemně zatlačit prsty na víčka zavřených očí a podržte je tam do okamžiku, kdy se vám udělají mžitky před očima ...
Další ze snů patřících mezi babičkovské byly sny ochráncovské, v nichž bráním domy před návštěvou čehokoliv zlého, tyto sny přeskočím, neboť to co se dělo v nich se dělo i ve snech z mého bydliště. Ty ale až někdy příště .. Rovněž přeskočím povodňový sen, který před babiččiným domem udělal brouzdálko (řeka Ohře by musela stoupnout o dobrých 10 metrů), neboť i pro povodňové sny chystám samotný blog post.
Je ale jeden sen, který je naprosto odlišný, neboť je o nedostatku vody a zdál se mi velice dávno. Přesto si ho pamatuji jako dnes...
Hraji si na dvorku u babičky a u protilehlého domu jsou postaveny rybníčky. Já, jakožto hravé dítě je vypouštím. Byla to chyba, neboť voda v nich obsažená dům zřejmě chladila... Sousedé zoufale vynášejí nábytek z domu a vchodové dveře se prohýbají jako rozpouštějící se čokoláda. Prchám před špatným svědomím domů k babičce a vyhlížím z okna "komory". Dveře na dvorek z babiččina domu jsou prohnuté, asi jako usychající list květiny. Leju na ně vodu z lahvičky, ale v ní moc vody není. Na dně je totiž písek... Dveře se jen lehce zachvěly, aby se vrátily do prohnutého stavu ... Zoufale seskakuji z okna a vrhám se k mlékařským konvím, jež babička používala na chytání dešťové vody. V nich je však jen na dně zhruba pěticentimetrová vrstva jemného říčního písku. A už i já dostávám žízeň ...
Místností zvaná "komora" v jiných snech vedla cesta do jiného světa, nebo tudy naopak vedla cesta zpět ...Ale o tom možná někdy příště, pokud si vzpomenu na nějaký vyjímečný sen ...
Televizní sny jež se mi zdály v prostředí babiččina domu též nechám na později ...
Tím jsem, doufám, vyčerpal všechny sny z prostředí vesnice a domku, kde babička žila.
Přeji klidnou noc a šťastné sny !
