Dnes budu pokračovat v autobusových snech přidáním třetí desítky snů.
21. Vzduchové cvičení
Řídím autobus, v němž cestují mí spolužáci ze základky ve věku tak z třetí třídy. Konečnou má tenhle můj autobus před Národním výborem a když všichni vystupují, spolužačka Jana Matesová (v reálu i nyní v obličeji bledá jako němka) mě vyzývá, abych šel s nimi. Prý se tady koná výcvik na kosmonauty. Jdu s nimi, nechci se nechat zahambit (podobně jako v reálu, jak musím s kyselým šklebem na tváři poznamenat).Výcvik spočívá v tom, že nás zavřeli ve sklepní místnosti, v níž za moment začalo panovat téměř vakuum. V pravidelných intervalech se vzduch vrátil a pak znovu dokolečka... Kdo by to nezvládal, má možnost se nadechnout u otvoru ve zdi, který je nyní překryt takovým plíškem.
Po první sekvenci vidím své spolužáky jak bez dechu leží na zemi, já se na poslední chvilku nadechuji z jednoho z otvorů. Každopádně druhou sekvenci nezvládnu, kvůli tomu, že otvory najednou nejsou k dispozici.
23. výjezd z německa jako cestující
Vjet s autobusem někam na čistě německé území není problém, to jde snadno (např. na "Německý pražský hrad") horší je to zpět.Princip je jednoduchý. Při průjezdu městem se musí jet určitou sekvencí ulic v určitý čas. V našem případě stačilo dvakrát projet onu sekvenci a pak nás "to" mělo přenést na české území. Bohužel v tom byla nějaká další méně známá finta, protože po třetím projetí místem, vzdáleně připomínající jednu reálnou křižovatku v Praze na Florenci je jasným příznakem chyby ...
Tu noc ani po celý tento sen se nám nepodařil návrat.
24. výjezd z německa jako řidič
Jedu z kopce, brzdy nějak moc nefungují a abych vyjel ven, musím projet několik křižovatek a dokázat dojet až na dálnici. Abych to ale dokázal nesmím spáchat jediný přestupek. Docela mi to i jde, protože mi cestu nekříží jiný řidič, ani značky. V podstatě se jen musím udržet ve svém pruhu a nevjíždět jinam, mimo jiné za čáru oznamující krajnici. Cožpak o to, kdyby to nekreslil nějaký šílený němec, tak bych to zvládl levou zadní, jenomže v jednom místě byl můj pruh zúžený tak, že by tam neprošel ani hubený člověk....25. Skršín
V mládí jsem si hrál na to, že na jízdním kole jsem jako autobus, což se mi pak přeneslo do tohoto snuStojím s autobusem (ŠM) nad Skršínem, ale otočený směrem dolů takže Skršínem projedu. Nad Skršín se žene temný osamocený mrak, takže pokřikuji lehce hystericky na nastupující cestující - "Nastupujte rychle, zaplatíte mi to potom !". Pak se rozjíždím, ale už nejedu v autobuse jako řidič, nýbrž jedu na kole a snažím se projet zatáčku silnice, která mě pak povede příčně od mraku. Pozdě. Mrak už byl tak blízko, že mě úderem blesku do hlavy zabil ...
26. Ukradená 26
(tenhle sen jsem si schovával až na tento okamžik, dvě číslice 26 mi za to stály) :-)Stojím si tak na křižovatce za Lunou směrem dolů a se mnou tu stojí dalších asi deset lidí. Z nějakého důvodu je sem oproti reálu přesunutá zastávka linky 26, která v té době jezdila do mé tehdejší práce. Na silnici nejelo nic až se pak konečně objevil náš autobus. Jenže u nás nezastavil, v nejprvnějším možném místě se otočil do protisměru a rychle se začal vzdalovat směr "Dopravní podnik". Byl začarovaný ...
Jenže co teď ? Naše linka (i v reálu) jezdila málo, naštěstí kolem nás projížděl autobus neměcký. Ani nevím, jak se mi ho podařilo zastavit, každopádně se všichni vezeme a já ostatním říkám - stojíc u řidiče s peněženkou v ruce: "Všichni mi dlužíte korunu, tady naše jízdenky neplatí". Německý řidič (s klasickým kulatým pihovatým obličejem) se na mě mile usmál, bylo mu jedno kdo mu zaplatí, hlavně aby to měl v pořádku. Možná se usmál nade mnou, že mi záleží na desetikačce, jenže má peneženka obsahující jen mince, dotaci zřejmě potřebovala ...
Nedojeli jsme daleko, jen k výjezdu na koridor, když nás předjel rychle jedoucí otevřený gazík a zablokoval nám cestu. Z něj vyskočili tři němci a jali se nás postřílet. Bu ď za únos autobusu, nebo zato že češi cestovali německým autobusem, případně za něco jiného. Nejhloupější bylo, že ten nejaktivnější němec měl obličej mého táty ....
27. Noční 22
Vyjímka mezi sny, z několika důvodůStojím na zastávce u Nemocnice, směrem k nám domů. Je noc a výbojky kolem svítí, takovým lehce okrovým světlem. Koukám na český(!) jízdní řád linky, který je navíc velmi reálný až na jednu drobnost. Celý den nejede ani Ň, ale ve 23 hodin jede linka 22 v osmiminutovém intervalu a jen o pracovní dny. "Mám smůlu" říkám kysele, neboť zřejmě není ten správný čas a musím ťapat pěšky (a zřejmě se snažit naplnit "půlnoční zákon")
Ty vyjímky jsou - český jízdní řád ve snu, české autobusy jezdící jen v noci a barva výbojek. Barva výbojek mi připoměla i jeden další nepopsaný tramvajový sen. Ale o tom někdy jindy.
28. blití u Prioru
Jedu si tak v autobuse jako cestující a zatáčíme směrem doleva k nemocnici na křižovatce u Prioru.Až doteď v autobuse svítilo zářivkové osvětlení i když byl den, to se ale změnilo. Místo něj se rozsvítilo žárovkové. To byl příznak začarování, jeden z mnoha. Nejbližší zastávku řidič projel a ani se nenamáhal zajet ke kraji. Nám cestujícím je strašlivě zle, bolebřich od začarování vyvolával rozličné reakce ...29. Jezero Vrbenský
Tento sen mi připoměl jednu minoritní skupinu snů, kterou bych mohl nazvat "nezdařená ochráncovská akce" a tenhle by mezi ně mohl patřit
Stojím si tak na zastávce, která se nyní jmenuje "1. náměstí", opět ve směru domů. V tu chvíli vidím, jak se ze správného směru blíží kloubová karosa, což byl v té době v reálu příznak, že se blíží autobus linky 30, což se mi v tomto snu hodilo. Jénže. Autobus místo toho, aby na křižovatce zatočil doprava a dojel ke mě, projel křižovatku rovně. To mě překvapilo o nápisu na autobusu nemluvě. Místo očekávaného čísla 30 a popisu linky (černá písmena na bílém pozadí) na mě zírala tabulka s nápisem "Jezero Vrrbenský" spolu s dalším řádkem, který jsem na tu dálku nerozlušil.
Druhý autobus se už snažím odklonit silou vůle ke mě. "Ale notááák, vždyť vím, že jsi třicítka" říkám k tomu temným tónem, ale kdepak. Zklamání z neúspěchu mě probudilo.
30. Vyvolení
Taková bonusovka na závěr, která se mi ale zdála mnoho mnoho let před tím, než kdesi v Americe tenhle pořad poprvé předvedli v televiziNáměstí "Plecháč", na něm stojí dálkový autobus a já jsem v něm spolu s několika dalšími lidmi, zřejmě se spolužáky. Náhle zhaslo uvnitř autobusu světlo a nad každým se rozsvítilo žlutě prosvětlené tlačítko (jenž by v reálu bylo jako "znamení k řidiči"). "Ať vyberou mě" přeji si usilovně, ale kdeže. Nad někým zůstalo svítit, nad někým zhaslo a dokonce mám dojem že se dokonce i od nich zakouřilo. Každopádně já vybrán nejsem (ani po těch letech nevím, jaké znamení bylo nade mnou) a tak jako první a možná i poslední z autobusu vystupuji ...
Žádné komentáře:
Okomentovat