Ale to není úplně ten případ, který mám zrovna na mysli. Už jsem se zmiňoval v předchozích dílech že se mi (ne)udělalo špatně, když jsem v realu znovuprožíval situace známé ze snů.
Jeden příklad za všechny - ve snu jsem v Litvínovské poliklinice procházel jednou chodbou v místech kde nebyly kanceláře našeho "ústavu", zabočil jsem do jedněch dveří, posadil se ke stolu a zvedl oči ke stropu. V tu chvíli jsem se s úlekem vzbudil.
A pak jsem si onu situaci prožil znovu. Kanceláře se v rámci polikliniky přesouvaly do jiných prostor, ale já byl nemocen, takže jsem nebyl stěhování účasten. Ale nastal čas, kdy jsem měl v nových prostorách udělal tradiční práci na serverech. Nechal jsem si popsat kam se odstěhovala serverovna a šťastně došel do správného místa. Otevřel jsem dveře, posadil se na židli u stolu a zvedl oči ke stropu. Následovala facka od podvědomí ("Tady už si byl") a asi o půlvteřiny později se mi udělalo dost zle.
Podobná věc se mi stala vícekrát, ale těžko říct, jestli to bylo tím, že jsem byl ve stejný čas na stejném místě, nebo jestli u toho byla další příčina, třeba zdravotní.
To u vykolejení tramvaje (čtvrtý díl tohoto povídání) mi špatně bylo a hned dvakrát (jednak při uvědomění že jsem ve špatném voze a druhak poté co už jsem byl v šoku ...) Naopak mi nebylo špatně na stanici metra Háje (třetí díl tohoto povídání), ale to proto že jsem se tam letos ocitl za denního světla, kdežto při astrálním cestování byla vždy noc....
Je to dost zvláštní, leč k tomu prozatím nemám co dodat. Sice jsem teď o DEJA VU načetl pár věcí, zvlášť o situacích typu "Tady jsem byl" ale to, že by se mi zpomalovaly signály v mozku to rozhodně nemůžu říct, zvláště pak o několikrát zmiňovaném problému kolem stanice metra Háje (třetí díl povídání) ...
