Ve čtvrtém díle popisuji (jak doufám jediný) případ, kdy jsem si v tramvajovém snu astrálně zacestoval a který mi do dalších snů vnesl ošklivý zvuk drhnutí kovových kol o beton. A právě kamarád, který mě tam zachraňoval ze šokových stavů mi vlezl do následujícího tramvajového snu:
Stojím si tak na zastávce autobusu u Mlíčňáku a sleduji tramvajou trať u Prioru. Tramvaje jezdí zprava doleva a vždy, když se dostanou za křižovatku do míst, kde skončila vykolejením výše zmíněná tramvaj tak se ozve onen ošklivý zvuk a já ve snu vím, že je tramvaj "rozbitá" a že už nikdo na celičkém světě cestujícím nepomůže Proč jim nejde pomoci nevím dodnes, snad proto že tramvaj jezdila dále bez zastávky až do skonání věků. Jako správný ochránce (vysvětlím později) se po průjezdu třetího vozu zdravě naštvu a jdu pátrat po příčině. Od kolejí vede zvonkový drát, jež pokračuje do přepínače, jež drží kamarád. Od pohledu vidím že je to "Němec"(vysvětlím v dalším díle) a sleduji jeho vychloubání. "Vidíš to já dělám tramvajím poruchy, sleduj !" a hned mi to i předvedl. Vztek prostoupil celým mým tělem a já mu přepínač vytrhl z rukou a následně škubám ten přepínač od drátů. Šlo to snadno. Snad jsem čekal že kamaráda - ehm - tedy "Němce" - tímto svým úkonem naštvu, prokázal se však být pravým "Němcem". S líbezným úsměvem mi sdělil: No, teď si způsobil, že se na tomhle místě rozbije každá tramvaj Věta na mě zapůsobila tak že se ve snu svého činu lekám tak silně, že se ze snu probouzím ...
Tenhle sen se asi vyložit nedá a já výklad k němu nedokázal najít, kromě toho,že opět na mě "Němci" přichystali past do které jsem se chytil a že v rozčilení jsem náchylnější řešit věci prudčeji ...
Kupodivu ne vždy je sen tak drastický a jako příklad dám tento tramvajový sen.
Stejná křižovatka u Prioru, jen stojím zrcadlově jinak k předchozímu snu (tj. Prior po levé ruce, Mlíčňák je za kolejemi) Chci přejít ulici k mlíčňáku, leč troleje klesnou ze svého místa mnohem níže, což je příznak, že se "Němci" (opět) dostávají ke slovu. Přejít se ulice už nedá, napětí z troleje by vás na místě zabilo. Sleduji první přijíždějící tramvaj zprava a zastavující na zastávce. Lidi vystupují a nastupují, řidička se tváří spokojeně. Vše se zdá být normální, až na jednu věc. Ve dveřích kabinky k řidičce stojí bělovlasý indián (ala Vinetouův děd oblečený jako bělošský lovec,) jež sleduje pozorně sleduje stav vpředu před tramvají. Nikde žádný autobus nebo auto, ale já mám oči jen pro řidičku tramvaje a indiána. Celou situaci komentuji slovy: "ááá, tahle tramvaj má průvodce, ta dojede do svého cílea z tohodle snu se budím s úsměvem, byť mě trošku tíží u srdce, že už ZASE ti *!%*@ obsadily Čechy ...
Ani tento sen si nedokážu moc dobře vyložit, jisté je, že se v něm objevují jisté odchylky od mých "normálních" snů. Jednak tomu indiánovi říkám průvodce a nikoliv ochránce, druhak dopadne dobře - sice pro danou chvíli, ale dobře. Nebo se snad bojím, že se město Most se příchodem němců rozrostlo tak prudce a rychle včetně kolejí, že si řidička nemůže pamatovat cestu ?!?
Ale když mluvíme o řidičce, tak zkusím dát k dobru jeden úsměvný sen.
 |
| KT8D5 - zdroj: www.prazsketramvaje.cz |
Jedu v kloubové tramvaji typu KT8D5 (a mám jen dva sny, kde si uvědomuji právě tento typ vozu) a stojím hned za kabinou řidičky, jež je výškově malá asi tak jako šestileté děcko. Dívám se kde zrovna jsme a okolí mi připadá jako jedno místo v Praze, kde sice koleje nejsou, ale říkám si - je to sen, je to sen :-). Na tramvajové křižovatce však řidička odbočuje z trasy a jede doleva, kde koleje klesají dolů na náměstíčko, kde je takzvaná kolejová smyčka. Tramvaj zastavuje a řidička po otevření dveří zahlásila do skupiny polekaných cestujících památnou větu: "Odcházím zpívat na sjezd" ...V první verzi snu odešla a já zůstal stát na neznámém náměstí. Avšak ve druhé verzi snu ...
Zpěvačka odešla a já přemýšlel co dál. Jeden ze spolucestujících mi do toho kecal. "Co budeme dělat, jsme dvaadvacítka a tady jezdí jenom patnácka" zabědoval ten muž a i já pohledem zkontrolal nástupiště před námi, kde se pár lidiček radovalo že už jim konečně něco pojede. "Co by, projedeme" říkám nabručeně, protože jsem se už soukal na místo řidiče. Byl v tom problém, protože jsem se tam nemohl vecpat, kabina byla udělána tak natěsno, že se tam mohla vejít jen ta šestiletá holčička. Moc si s tím hlavu nelámu, sesílám na sebe zmenšovací kouzlo (mimochodem - toto je jediný sen kdy v tramvaji sesílám kouzlo !) Kouzlo vypadá tak, jako by ze mě ucházel vzduch, ale opravdu se zmenšuji. Když jsem tak akorát, tak si sednu na sesli a tramvaj klasicky rozjíždím. Sen končí tím, že jsem za smyčkou i za nástupištěm a vracím se po trati směrem do kopce ...
Ani zde se neodvažuji vstoupit do výkladu snů, jisté je, že se tu objevují jisté reálie z normálního života. Dvaadvacítka je autobusová linka, která začala před pár lety jezdit k nám domů a i v tom snu vím, že jedu domů. Otázkou je, kde se mi ve snu vzala ta patnácka. Možná je to problém "cikánů" (vysvětlím v jiné sérii o mých snech), neboť ve městě Litvínov jezdí autobus patnácka do sídliště, jehož některé bloky jsou plnější romskými obyvateli poněkud více. A na jaký sjezd to vlastně řidička šla ? Přijde mi, že šla na sjezd ČSSD, ale nedovedu vysvětlit proč si to myslím. V tom snu to myslím neřekla. Také se v tom snu moc nebojím nějakého potrestání, protože já přeci napravuji úlet te tramvajačky.
Když mluvím o Litvínově, tak i zde mívám zasazeny tramvajové sny.
Nejjednodušší sen je o tom, že u dopravních podniků v Litvínově nastupuji v noci do zadní části kloubové tramvaje a konstatuju: "Než pojedeme tak to bude trvat dlouho" bodejť by ne, když před tramvají stojí dlouhý vlak vezoucí auta a ten má odjíždět až po půlnoci...
Nejhorší jsou tramvajové sny, kdy jdu naprosto cizím městem a říkam si ve snu, že jsem v Litvínově (styl některých budov odpovídá). Jdu po kolejích zasazených v trávě, ale ty jsou na mnoha místech vytrhané, jako by tu trať někdo nedokonale zrušil a já jdu a jdu a snažím se dojít na konečnou linky sedm, kde doufám že už bude vše v pořádku ...
Jiný sen mám o tom, že jedu jako řidič právě linku sedm a blížím se na zmiňovanou konečnou v Litvínově. Když tam dojedu, tak zjištuji že smyčka, kde se otáčí linka sedm je v pořádku, ale trať dál pro ostatní linky je nahrazena asfaltovou silnicí. Což mě probudilo, nemluvě o tom, že jsem se lekl mraku na obloze (někdy ve volném pokračování tohoto seriálku též popíšu) ...
Mám také sen z Litvínova, který je o tramvajích a nástupu "Němců" k moci. Opět sen začíná blízko dopravních podniků ... Utíkám od dopravních podniků a je takové šedavo jako při mém prvním vykolejení v tramvaji, i ta tramvaj svítí jako maják. Je to dvojvůz tramvají typu T3 a já v tom snu utíkám jako o život a spolu se mnou ještě asi tak deset lidí. Všichni víme, že je to poslední tramvaj odvážející čechy pryč z Litvínova (že by "Němci" obsadili jen Litvínovsko a Mostecko ne ? Obdoba obsazení Sudet ?!?) Kupodivu tu tramvaj stíhám a nastupuji do prvního vozu k řidičovi a sleduji jízdu tramvaje. Ta probíhá normálně až do Záluží, kde je chemička. Němci nás ale předběhli a tuhle část kolejí už stihli přestavět jako vícekolejové nádraží. Zastavujeme na nástupišti, otevírají se dveře ... a pak ... výbuch ... a ... konec ...
Tohle je taky zvláštní sen, zdál se mi minimálně dvakrát, protože při dojezdu na ono nástupiště to vypadá jako bych byl na první zastávce Chemičky, ale současně mám pocit jako bych byl spíše o šest zastávek dál v Kopistech. Výbuch (případně střelba) přijde vždy zprava, což je právě v případě Kopist dost nesmyslné, tam nic kromě říčky a asfaltky nic není... Do výkladu snu však musím zařadit jednu věc z reálna - Po druhé světové válce došlo v chemičce k výbuchu, jež dokázal vykolejt tramvaj a položit jí na bok. Zřejmě se mi tohle do snu vetřelo ...
Mohl bych takhle ještě dlouho pokračovat v tramvajových snech (dvoupatrová výletní tramvaj, tramvaj-dobytčák apod), pro jedno z volných pokračování si například schovávám sen "elf v tramvaji"...
Ještě ale jeden sen bych chtěl popsat. Zdál se mi v roce 2005 už v době svítání a patří také do kategorie barevných snů.
Stojím na konečné tramvají v Mostě a přijíždí tramvaj, typ T3. Nastupuji prostředními dveřmi a zůstávám u nich. Po očku se podívám na řidiče a strnu hrůzou. Řidičkou je jedna starší známá herečka (ke které si věčně nemůžu přiřadit jméno a když se mi to podaří tak ho zapomenu) a je taková rozjásaná: "Jé tady je takových tlačítek a dokonce laserové ukazovátko" Jak to dořekne, tak se ve snu příšerně leknu, ale nevzbudím se, musím si tu hrůzu prožít až do konce. Tramvaj se rozjíždí a já cítím že dojde k poruše. Chci tomu uniknout, ale nemám šanci. Dveře jsou z několikacentimetrového pancíře, umně maskované jako modře nalakované tramvajové dveře. Dívám se jak se řítíme na následujicí zastávku a milá herečka se moc řízení nevěnuje a hraje si s laserovým ukazovátkem, jehož paprsek zamlžuje (!!) malý kousek předního skla. Ostatních pár cestujících netečně cíví dopředu ...
Konečně zastávka, dveře se otevírají a já urychleně vystupuji. Tramvaj následně odjíždí, po necelých sto metrech se tramvaj staví na zadní kola, "rozbíjí se" a pak šílenou rychlostí odjíždí za horizont. Mě mezitím po vystoupení z tramvaje padl kámen ze srdce a cítím neskutečnou úlevu ...
UPDATE 25.září 2006 - po třech měsících mi jméno oné herečky konečně naskočilo a já si ho stihl poznamenat - Ljuba Skořepová :-)
Tenhle sen jsem si nechal vyložit od profesionála a probírali jsme různé detaily snu, proto vám ho mohu popsat tak podrobně. Shodli jsme se, že se mi v reálném životě děl nějaký ošklivý problém, ze kterého se mi podařilo vyvléknout a byl jsem za to rád. Ano, je to pravda, hrozilo mi odvolání z dovolené do práce k problému, který jsem den před tím zoufale řešil po telefonech a v internetové kavárně ...
Když nad tím přemýšlím právě teď při psaní, tak si uvědomuju, že jsem se nepokusil varovat ostatní cestující. Proč jsem to neudělal ? Kdoví ... snad proto, že v tomhle snu jsem chránce nebyl ...
Tak to je pro tuto chvíli už vše, přestože jsem si v průběhu psané tohoto blogpostu dělal poznámky, jak se mi vybavují další a další tramvajové sny, ale nechám si to na jindy :-)
Jen si stále říkám - stejně jako v některém minulém dílu této série - jestli byť jen jeden sen byl astrální cestování do naší skutečné budoucnosti, tak se máme na co těšit :-/
