Jojo, už je to tady a neuplynulo ani 40 dnů, aby nepřibyli další tramvajové sny. Přitom jsem si říkal 17. února, že už jsem popsal všechny důležité tramvajové sny, jenže ono ne...
45. Pojízdný tramvajový obchod
Tenhle sen se mi zdál už kdysi, nyní se mi zdál s novými lidmi. Teď napodruhé ke mě přišel druhou noc poté, co jsme hráli s kamarády hru dračí doupě. Proto v následujícím snu vystupuje více reálných věcí než obvykle
Sen začíná v místnosti, která je hrozně podobná jistému obchodu v nákupním středisku Rozkvět. Jen je předělaný na bankovní přípážky. Já, jakožto pracovník Informačních technologií se ráchám v bankovním automatu v části kde je ukryt počítač.
Je sobota ráno a čas na hodinách se pomalu blíží k deváté hodině ranní, jenže my neotevíráme. Postupně sice přichází kolegyně do práce (ve věku 60-80 let), jenže nám tu probíhá jisté policejní vyšetřování. Mé pracovní místo je v druhé řadě hned za přepážkami, kam si jdu sednout, abych vyčkal na věci příští. Na otázku vyšetřovatele říkám, že jsem na své pozici teprve krátce a že se musím vše teprve naučit. Po očku sleduji, co dělá můj počítač za akce ...
Úderem deváté hodiny, kdy už jsou všechny kolegyně a kolega (v reálu jistý mladík - Klinský) na místě a definitivně se rozhodlo že dnes neotevřeme.
Pak ve snu proběhl skok v ději
Jsem v tramvaji a na zadní plošině se mnou jede kamarád z dračáku (a právě od toho okamžiku si sem jist, že je to "remake", protože v první snu se mnou jel jiný kamarád) a já mám sebou tašku, kterou v reálu používám na věci na dračák. Sjíždíme od Rozkětu směrem ke konečné tramvaje. Taška ležela až doteď na zemi, ale nyní jí zdvíhám a pronáším něco o tom, že budeme vystupovat a nerad bych ji tu nechal.
Svůj pohled otáčím směrem dopředu a poprvé vidím vybavení téhle zvláštní tramvaje. Je předělaná z klasické tramvaje typu T3. Má ale bílé podlahy, stěny i strop. Zářivky svítí, jedeme totiž tramvají v noci.
Směrem dopředu sedačky náhle končí, na zemi zde leží pár nákupních košíčků. Ano, zde v tramvaji se nejenom nechají nakoupit nějaké drobnosti k jídlu, ale za prostředními dveřmi je udělaná kuchyňka z nerezu a jakýsi kuchař v bílém zrovna plní misku s rýží pro nějakého cestujícího u předních dveří. Tam je kromě jiného i něco malinko drogistického zboží.
Řidič tramvaje (na rozdíl od všech mých předchozích snů) začal brzdit do zastávky "České mládeže" dost pozdě a tak se muselo stát to, co se stává, když se snažíte brzdit moc silně - došlo k prokluzu kol. Řidič se okamžitě snažil o nápravu a začal pod kola sypat písek, pak zkusil brzdit "bačkorama" (elektromagnetickou brzdou) a my konečně začali zpomalovat. Jenže - pak se ozvala rána, jakoby tramvaj najela na kapsík. Anebo někdo kapsíkovou pistolí vystřelil na řidiče ...
Každopádně se tramvaj zastavila a slyšitelně cvaklo ve dveřích, což vždy (v reálu) signalizuje, že motor otevírající dveře je pod proudem. V našem případě se dveře neotevřely, naopak se ozval přerušovaný tón, který obvykle zní jako varování před zavíráním dveří. "AAA, bude se vyšetřovat" konstatoval kdosi znuděně fakt, který signalizoval onen tón, načež se ozvalo sborově znechucené: "Jéééé"
Znovu to cvaklo ve dveřích, tramvaj se rozjela a dojela až na konečnou, kde zastavila přímo vzorově. Dveře se otevřely a já s kamarádem vystupujeme. Jen my dva jdeme šikmo doleva, kde je i v reálu budova Dopravních podníků. Ve snu mi není divné, proč s námi nejdou ostatní. Možná věděli to, co mi ne, anebo se nechtěli vyšetřování zúčastnit či se mu uměli vyhnout.
Každopádně naše zastavení před budovou bylo dost děsivé. Všechny budovy byly tmavé a při bližším pohledu je jasné proč. Všechny budovy vypadají jako po bombardování zápalnou bombou - vše ze dřeva a skla je pryč, a betonové stěny jsou pokryté rozteklými proužky železa ...
Je to ošklivý pohled, a já s kamarádem se po sobě s údivem díváme - kde je teď dopravní podnik, odkud vypravuje každý den tramvaje ?
Otáčíme se pohledem doprava a zjišťujeme, že na druhé straně - přes silnici a koleje - stojí dokonalá kopie budov dopravního podniku a je osvětlená. Jenže - jak se tam dostat ? Oproti reálu jsou mezi námi různé můstky, podchody, ale žádná přímá cesta. (Nechápu, proč jsme se nevrátili po svých stopách zpět na konečnou tramvaje a nevydali se po správné cestě)
Sběhli jsme tedy o úroveň níž a snažili se projít napřímo, ale žádná taková cesta neexistovala. Vlezli jsme proto do kanalizační stoky, která nás zavedla na travnaté "náměstíčko". Ani zde nebyla žádná přímá cesta a tak kamarád zkusmo zašel do další stoky, ale tam se na něj vrhly krysy. Další desítka krys se rozběhla ke mě. Vycouval jsem na náměstíčko a připravil se na boj ...
V první verzi snu kamarád zašel do další stoky a už se ke mě nevrátil a já pak prosil obyvatele onoho náměstíčka o pomoc, kterou jsem nedostal
46. Tramvajové zmatky na konečné
Tenhle sen byl dějově poněkud potrhaný, jakoby to byly jen střípky z jednotlivých dnů. Vždy jsem vyjel z konečné, pak proběhl střih v ději a já pro změnu na konečnou přijížděl. Téměř pokaždé se při obojích akcích něco dělo ...
Asi nejzajímavější dojezd na konečnou byl ten poslední. Ze zastávky "České mládeže" jsem byl rozjetý poměrně dost rychle a tak mám problém svojí tramvaj ubrzdit, neboť před konečnou stojí dost vozů. Nemohou projet, neboť na konečné došlo k nějaké tramvajové nehodě (i v reálu protíná kruhovou konečnou přesně v půli trať pokračující do Velebudic a odbočující k budovám dopravních podniků). Jsem děsně šikovný a mám asi i štěstí, neboť dobržďuji těsně za předchozím vozem. Okamžitě zapínám varovné blikače, aby se další tramvaje, které dozajista za mnou pojedou, si problému všimly a nenarazili do mě.
Povedlo se. Trať byla uvolněna a tramvaje přede mnou odjely tam, kam měly namířeno. Já měl namířeno do depa a skutečně na jednu odstavnou kolej svou tramvaj zdárně odstavuji. Vystoupil jsem a zjistil, že stojím na šrotišti a pravděpodobně na šrotišti aut. Jediné funkční auto které tu je, je autíčko z "kolotočářského" autodromu. Chodím kolem jámy plné šrotu ...
Sen skončil a já nevím jestli jsem hledal své auto, nebo se jen díval, jestli tu někdo nešrotuje tramvaje - nevím ...
