K sepsání tohoto dílu mě dohnal včerejší zážitek - po dlouhé době mě potkalo dejavu, které jsem tak nějak ani neočekával, i když jsem si u jedné (nové) šachové kamarádky již dříve říkal - proč se mi o tobě zdálo dřív, než jsem tě poprvé potkal ?
Ale začněme nejprve nejnovějším příspěvkem do mé sbírky snů z letošního května.
Sen - posilovač nohou
Byl to poměrné krátký barevný sen, na jehož začátku řeším problém, jak se dostanu přes silnici a pak dál domů na západ.
Nikde ani živáčka, fouká silný protivítr* a chystá se na déšť. Musím to začít řešit postupně a nejakutnější problém byl déšť. Naštěstí stojím u tabule s městskou mapou, do které kdosi vyryl magické značky. Rychle je prohlédnu a vybírám si ze značek v druhé řádce tu úplně poslední a přimačknu ji prstem. Jak jednoduché, nejprve cítím a pak i vidím, jak mi před oči sjíždí plexisklo, které se předtím vytvořilo pár čísel za hlavou a nad hlavou.
Od tabule jsem se silou prokousal proti větru až na obrubník u silnice, kde začíná přechod, ale bylo mi jasné, že už prostě neudělám ani jeden krok. Poměrně znechucen se chystám k dalšímu kouzlu, které budu muset provést sám bez pomoci tabule, což je asi hlavní důvod znechucení. Nahlas (jako když japonští bojovníci v anime křičí co dělají za kop či kouzlo) křiknu "Posilovač nohou" a přikládám si dlaně na horní část stehen. Po kouzle mám nohy znatelně širší, jako bych je měl ve velmi silných kalhotech z červené a modré barvy- základ kalhot je modrý a v ní jsou jakoby tenké dlouhé červené třísky. Nadechuji se a pohnu pravou nohou ...
Během mžiku jsem na druhé straně a zde mě čeká nějaká menší osoba, která se netváří příliš šťastně a chystá se mi můj čin vyčíst. Dokonce mi jej vyčetla, ale přesná slova si nepamatuji, mimo jiné i proto, že jsem se vzbudil ...
--------
* možná lepší popis by byl ten, že kdesi přede mnou byla neviditelná magická bariéra a čím blíž k ní člověk byl, tím hůř se mu šlo
Sen - výčitky
Když se vrátím o pár let zpět, měl bych jeden sen s výčitkou i s malým Dejavu.
Jsem na nádvoří nějakého zámku nebo snad na dvoře nějakého měšťanského domu, na nebi je takové nějaké šedavo a já mám na sobě bílou řízu. Směřuji na střed nádvoří a cítím v sobě tlak, který uvolním tak, že začnu neartikulovaně řvát a vztyčím obě ruce nad hlavu. Tohle upouštění páry má jednoho svědka, dívku rovněž v bílé říze, která mě sleduje a rozhodně se jí nelíbilo, že se ozval hrom. Vím, že to je kvůli mě, (asi jsem si vybil vztek do mraků pomocí blesku a hromu) ale už se cítím klidný. Dívka naopak klidná není, přistoupila ke mě řkouc: "Znectil si naše zásady, takhle se nechováme. Jsi vyloučen" ... Nu, když vyloučen, tak vyloučen, přijímám to v klidu a jdu se do jedné z budov na záchod odstrojit. Záchod je takový nějaký podivný ...
O pár let později jsem byl na jednání na ministerstvu práce, které bylo poněkud bouřlivější, než by se slušelo a ejhle - o přestávku jsem si šel odskočit a nalezl stejnou ponurou místnost s mísami ...
Důvod svého vyloučení si nedovedu přesně vysvětlit, z pohledu analitika mě napadá vícero důvodů ...
Sen - "Neslyším pasovky"
Třicáteho prvního května se mi splnil jeden sen, respektive to byl sen a Dejavu dohromady, neboť se děj ke konci rozešel. V mém případě musím říci: Díkybohu :-)
Sen začíná tím, že se prodíráme do prudkého kopce po úzké lesní pěšině s turistickým značením. Přede mnou jdou další češi a za mnou taky někdo jde. Konečně se vyhrabeme na plácek u kraje lesa s výhledem do polí a kopců. Ohlížím se dozadu a ten někdo, kdo je za námi je němka ...
Krátce se zastavím a popíši jí. Narozdíl od všech mých dosud zde popisovaných německých žen je tahle stará s vráskami po obličeji. Má "povinné" pihy v obličeji a má také silné brýle se skly, kterým se expresivně říká "popelníky". Prostě typ staré němky, který se v mých snech vyskytuje sice málo, ale ještě nejde prohlásit že je to vyjímečný jev...
Němka sebou unaveně práskla do trávy pod jedním stromem, nabízíme jí pití. Poté se rozhlížím po kraji a říkám: "To je divné když jdu lesem a neslyším pasovky, jako u nás doma na Resslu". Všichni se po mě nechápavě otáčejí, jestli jsem se nezbláznil a nemluvím z cesty a já se lehce červenám. Ani menší dívka s brýlemi stojící vpředu, ani pobledlý muž s brýlemi bez rámečků, ani ta němka neříkají nic. Ani další češi, kteří tu jsou nic neříkají. Otáčím se zpět na ten krásný výhled, ale už si jej moc neužiji, neboť mě někdo zezadu "sebere život"** a já se kácím na zem.
--------
** bolest v zádech a ztráta životní síly, vy si to pamatujete a při pádu na zem ještě vnímáte, jak se chová okolí, či v mém případě vidíte mráčky na nebi, jak se pohybují ... Přirovnal bych to k tomu, když je ve hře na hrdiny Vampyre propíchnut upír osikovým kůlem skrz srdce - úpír vnímá co se kolem děje, ale nemůže jakkoliv reagovat
Dozvuky snu "Neslyším pasovky"
Kupodivu bych neukazoval prstem na němku a nepovykoval bych tu "ta za to může" protože ve snu vím, že to byla němka, která se ale přidala na naší stranu. Který z čechů tedy neunesl tu ostudu, co jsem udělal před němkou ? Anebo nemám pravdu a přeci jen ... NE, NEBUDU TO DOMÝŠLET A PROMÝŠLET !
Reálný průběh tomu snu odpovídá. Po takových 15 km chůze jsme toho měli dost skoro všichni a kopec byl fakt dost prudký, takže jsem se na něj vydrápal jako předposlední, o tom, že nás čekalo dalších pět kilometrů stoupání s krátkými rovinkami raději ani nemluvě. Jak dorazil poslední člen naší výpravy, událo se přesně do puntíku to, co se udát mělo, abych mohl prohlásil, že to bylo dejavu, které skončilo tím, že jsem si dejavu uvědomil v okamžiku kdy jsem se hodně červenal. A vraždou to taky neskončilo, protože to bych tohle asi nepsal :-) Ani jsem tam neomdlel. Byla to taková klidná a příjemná procházka s kamarády. S "němkou" a tím obrýleným čechem jsem se setkal sice teprve podruhé nebo potřetí, ale to na tom nic nemění :-)
I v případě tohoto snu a následného reálného opakování ale cítím cosi jako skrytou výčitku, jako bych si za své chování nejen v téhle kratičké sekvenci zasloužil nějaký trest ...
Žádné komentáře:
Okomentovat