Zpomalovátor

Následující jeden sen jsem si rozdělil do dvou částí - vysvětlení bude níže...

Část první.

Pohybuji se po moderní budově s doprovodem a buďto já onomu muži, nebo naopak on mě povídá o tom, že budova prochází modernizací a spolu se projedeme moderním výtahem pro deset lidí, všude samý lesklý plech, výtah má tichý chod... Je to hezké, ale takové ...ehm ... sterilní. O mojí kanceláři nemluvě.

Avšak vzadu na konci chodby jsou ještě staré výtahy, klasická dřevěná kabina, kovové dveře se otevírají ručně a proti otevření v nevhodnou chvíli jsou blokovány elektromechanickým zámkem. A samozřejmě padne věta, že se tento typ bude rušit.

Kdoví, proč vlastně, třeba i proto, že je chod výtahu nespolehlivý a nemusí vždy dojet tam, kam by člověk chtěl. Jenže...

Část druhá.

... v tomto snu vystupuji jako Ochránce a určité vedlejší efekty se i přes určité riziko nám Ochráncům docela hodí. V kanceláři není co dělat - telefon zatím nezvoní, takže jsem venku z kanceláře...

Dívám se zrovna v blízkosti starého výtahu oknem na budovu stojící vedle nás, jímž je obchodní centrum a současně jsou v tomto centru i šatny pro nějaký kulturní sál, ať už je jím kino, divadlo, nebo něco jiného. A jak se tak oním směrem dívám, vidím podivnou věc.

Zadním vchodem, na nějž vidím napřímo, vybíhají zděšení lidé ale kromě zděšení se zdají být v pořádku. To ti, které z mé pozice vidím jako vybíhající zpoza budovy, ve skutečnosti z předního hlavního vchodu, jsou přesně o polovinu zpomalení, jako by byly čímsi zasaženi. Jak vidno, práce pro mě.

Skáču do původního výtahu, mačkám přízemí a po perfektním zvuku zámku blokující dveře a zavrčení motoru skutečně jedu dolů a se mnou jeden další spolucestující. [To, že ve snu mám správné, velice reálné zvuky je určitý příznak čehosi, co doteď nemám pojmenované]. Když z výtahu vystupuji, říkám: "Zřejmě si odsud odnesu něco důležitého". A to je fakt, protože jsem v tuto chvíli "cosi" získal, takže budu moci vyslovit nějaké kouzelné přání  a to se mi splní.

Venku před budovou své přání vyslovuji: "Přeji si ochranný oblek, jež mě ochrání proti působení zpomalení". Jednoznačně se cosi stalo, protože mi ruce odskakují od těla, takže to vypadá, jako bych na sobě měl velmi tlustý oblek s tlustými rukávy. Žel(?) jej nevidím, pouze cítim, každopádně klušu k přednímu vchodu proti proudu zpomalených lidí, jež jsou ještě pomalejší než předtím.

Po vstoupení dovnitř vidím dvě věci. Proud lidí proti mě se už nehýbe a na vzdáleném konci je spuštěno poměrně velké zařízení, kolem jehož vršku prská výboj (elektrické) energie. Dva či tři lidé s ním manipulovali, ti stojí za ním. Ale jsou (již) zasaženi také.

Zastavuji se, neb nemám kudy jít, ještě zkouším cosi říci (další přání, nebo vylepšení stávajícího), ale sen se přesně v tomto okamžiku přerušuje...

Obě části se mi obvykle zdají takto za sebou, zdají si mi velice málo často, ale uvědomuji si, že jsem první část měl i odděleně.

Samostatná první část mě varovala před tím, abych výtahem jezdil často a nasbírávaná přání zneužíval pro svůj prospěch, či je hromadil do zásoby...

Druhá část pak má určitá rozuzlení - Bondovská varianta z místa, kde se nalézám, říká, že skáču na pult oné šatny a rychlým během se dostávám k onomu přístroji, kde pak bojuji s obsluhou. Ta je buďto v sebevražedném naložení ("no a co, že nás to zasáhne a zablokuje taky"), nebo ve vražedno-neználkovském ("my to obsluhujeme, nás to nezasáhne a stoplé lidi oberem"), které se ale zvrtne.

Jiná z variant příchodu je zadním vchodem, kdy se dostanu přímo za ono zařízení a jeho obsluhu, ale to dělám bez ochranného obleku a přání si schovávám až na poslední chvilku.

Každopádně ani jednou se mi ten přístroj nepovedlo bezpečně odpojit a je jedno, jestli se to pokouším oné obsluze vysvětlit, nebo bez keců jdu přístroj vypínat či ničit...