Dnešní sen byl velice zajímavý a odvážím se říci, že už tady taky byl v nějaké verzi. Ale určit, jestli remake nebo repríza si netroufnu....
První část totiž začala na nějakém středověkém tržišti, kde byly různé věci. ale když se člověk sehl pod stoly, an nichž bylo zboží, nalezl pozlacené plíšky ve tvaru pravěkého božstva a také s pokaždé trošku jinými symboly. Usmívám se když nějakého vidím, ale to je také vše, co s nimi dělám. SMěřuji totiž na náměstí. Toto náměstí už vypadá moderněji. Rozhlédnu se a vidím, že je tu rojení lidí, ale to se věnuje různým dlažebním kostkám, či výčnělkům. V kostkách je takový symbol atomu:
... a je opětovně pokaždé ne úplně stejný. Vyčnělé kostky mají tento symbol v takové kupolce. SLeduji jednu z nich. Je u ní asi největší rozruch. Člověk k ní přijde, našlápne na ní, a pak, jakmile udělá další krok, tak odběhne nelidsky rychle. Získal kouzlo zrychlení.
Má to jeden problém - pokud si to kouzlo nabere moc lidí, ten první ho ztratí. Pokud chci udělat to, co chci udělat, tedy dostat se z tohoto středověkého města, tak to pro mě nebude. ZVlášť když mám pocit, že toto město žádný východ nemá....
A tak zabloudím do uličky, která vede zpět, ale která není tou, přes níž jsem přišel. Zde jsou podobné symboly, ale opět jiné. Je jich tu několik na pohled stejných v řadě, co krok to kostka. Jednu z nich trefuji tak trošku nechtíc špičkou boty. Okamžitě cítím zpomalení mého pohybu. Tak na to pozor, říkám si, tohle není dobrá cesta. jsem na ní sám. A tak dělám úkrok doleva, kde trefuji symbol, takový osamnělý. Kouzlo zpomalení pominulo.
O nějakou chvíli později se ocitám u alchymistky, která má na stojanech několik baněk. Vybírám si podle barviček a také podle citu. MOhly by mě mást lihovou fixkou napsaná čísla na baňkách. Podle nějakého klíče volím větší baňku s červeným číslem osm a prakticky čirou tekutinou. odkapávám dvě kapky na svojí nohu. Nestalo se nic viditelného. A tak se podívám na alchymistku, sáhnu do kapsy pro tlustou lihovou fixu, škrtám osmičku a píšu sedmičku.
Pak udělám jeden krok a cítím, jak se mi svaly na nohou samy napínají a udělají o dost rychleji krok druhý a pak i třetí. To už se ale zvětšuji a vznáším se. Pak vylétám z krabice na stole profesora(?) a jdu si po svých, ještě stále trošku ovlivněn oním zrychlením, které nyní mohu "přibržďovat". Na levé ruce se mi udělala tmavá kulatá značka....
Jsem na zahradě pod stromem a kolem mě stojí mladší(?) studenti (vizuál vedoucích tábora ze spolku, jehož jméno se nevyslovuje zde na blogu.) A já hrabu pod stromem a vyhrabu postupně tři kousky čehosi, co bych vizuálně popsal utrženým kouskem oloupaného ananasu. Jeden ze studentů je pojmenovává (to jsem bohužel stihl zapomenout, takže v popisku snu to nebude) a pojmenovává jak první část, tak ty zbylé dvě. Jinými jmény, pochopitelně. Říkám, že by se měly dát do živného roztoku a předávám je dál.
Ani nevím, jestli jsem si udělal nějakou ranku na ruce, nebo jsem si později vnesl kapku z plodů na sliznici, jisté je, že se mi na ruce objevil druhý tmavý symbol. No a protože moje první mimoděčné přání bylo na křídla, která jdou skrýt, můžete hádat, co se stalo. Najednou jsem měl pocit, že je mám. Nikdo si ničeho nevšiml a pokud snad ano, nedal to znát...
A já se mohu jen domnívat, že ve vhodné chvilce, když se nebude nikdo dívat ona křídla roztáhnu a poletím dál....
