Jenže s vlaky moc snů nemám. Pravděpodobně je to tím, že vlak se všemi vagony a lokomotivami je pro snovou představivost moc složitý. Proč tedy v mých snech nevystupovaly "lokálky" složené z motorového a jednoho vlečného vozu, se kterými jsem jezdil přeci jen častěji, byť i tak mnohem méně často než autobusy ...
1.
A tak v mých snech jezdily vlaky neviditelné. Například tento sen: Stojím na trati asi 100 metrů před začátkem vlakového nádraží v Mostě. Těsně za mnou jsou vysokonapěťové kabely vedoucí do klasického nádraží.Vysokonapěťové kabely vedoucí do nějaké budovy, kam normálně nevedou = němci zabraná budova. A to už přijíždí neviditelný vlak a já do něj nastupuji a jedu směr Ústí Vlak byl neviditelný pravděpodobně proto, aby nebyl odhalen němci ...2.
A tak v mých snech jezdily vlaky malé: Nastupuji do vlaku stojícího na slepé koleji. Jeden vagon = jeden ležící (český) člověk. Doufám že dojedeme do Chomutova říkám na spolucestujícího. Ten pokrčil rameny, byť výjezd ze slepé koleje mířil přímo na Chomutov. Bohužel nás objevili němci... Pravděpodobně jsme byli mi češi černými pasažéry.3.
A tak v mých snech jezdili vlaky prázdné: Jedu v klasickém vlaku a jsem v něm úplně sám, ani průvodčí není. Dívám se z okna vlevo po směru jízdy a sleduji jak se koleje stáčí vlevo, mám tedy šanci počítat vagony. Za lokomotivou je asi 5 vagonů, já jedu v dalším z vagonů.Vlaky nikdo necestuje říkám si nahlas, protože nikdo neví, kam který jede. konstatuji a snažím se vyhlídnout zastávku "Louny", kde jsem obvykle přestupoval i v reálu. Tuším, že budu muset vyskakovat za jízdy, neboť vlak už projel dvě vesnické zastávky bez zastavení. A pak jsem se od strachu, že jsem se totálně ztratil raději probudil.4.
A tak mi vlaky ve snech ujíždějí. Těžko říct, jestli jsem ve snech na německém území, kde český vlak projede jen jednou za čas, nebo zda běžím na vůbec poslední český vlak (podobná situace jako ve snu "Jízda z Litvínova poslední českou tramvají po nástupu němců k moci", píšu o tom v osmém díle astrálních snů). Pokud doběhnu včas, sen skončí a já se probudím šťastný (ať už do vlaku nastoupím, nebo ne) ale těch snů je dost málo oproti těm, kde nedoběhnu včas.Zvláštní je to, že NEUSTÁLE běhám z toho samého místa a běžím na to samé místo. Běžím na val, na kterém je položena trať. Za tratí pokračuje kopec strmě vzhůru. Nahoře na trati je podlouhlá stříška jaká bývává na vlakových zastávkách. Vždy je noc a vagony mají osvětlená okna. Na ten val se téměř vždy sápu po čtyřech a jdu na to silově, až vytrhávám trsy trávy. Velmi vyjímečně si v té tmě všimnu chodníčku stoupajícího našikmo k zastávce a ještě méně častokrát jej i použiji.
Jestli někdy najdu reálné místo takto vypadající, tak se asi příšerně leknu ...
Pokud jsem vlak nedoběhl a dokázal pod stříškou přežít noc, vydával jsem se ráno na chůzi po trati tím správným směrem, další vlak už podle mě jet nemohl nebo hodně dlouho neměl jet. Jisté je, že trať začala vždy klesat z kopce a koleje náhle nepokračovaly. V místě, kde by pokračovaly bylo vzrostlé křoví. Vždy jsem byl z toho totálně zdrcen, přestože už v tuto chvíli kopec vypadal právě tak, jako jeden z kopců u nás doma. Netuším, jestli uplynulo přes noc tolik let, že už koleje nejsou, nebo jsem byl já teleportován jinam, nebo dokonce vlak někde tady vjíždí do portálu a já, hloupý čech, ho nenašel, nebo ...
Z tohoto snu jsem NIKDY nedojel domů.
