Divoké sny (17.) - definitivně poslední tramvaje

Tak schválně - vyjde mi to, anebo si mnohem později vzpomenu ještě na nějaký tramvajový sen ? :-)

31. Vyšlapané koleje

U tohoto snu musím předznamenat, že vyjímka potvrzuje pravidlo, které jsem popsal v úplně prvním příspěvku o snech :-)

Jedu si tak tramvají kolem bloku 100. až k tramvajové křižovatce, kde odbočuji do Litvínova (tedy do směru, kde se pak něco ošklivého semele). Vyjíždím z této křižovatky a vidím, že je zima, koleje jsou zlehka zapadané. Nic si z toho nedělám a vjíždím na tramvajový most. Tady už je problém - koleje nejsou vidět, jsou zcela "zadupané" stopami lidských nohou. Na otázku nějakého cestujícího odpovídám: "No co, pojedu čtyřicítkou". Sjetí z mostku proběhlo v pohodě ba i jízda na dalších 200 metrech .... a pak jsem se probudil.

Ano, nic ošklivého se nesemlelo ...

32. Larpová tramvaj

Jsem někde, kde to hodně připomíná malou pláž pod mostem ve vesničce Křesín. Na pláži je tramvajová točna, na jejímž začátku stojí tramvaj. Já se musím dostat na její konec, kde je zastávka. Samozřejmě - chůze pod trolejemi = jistá smrt, což se mi i stane. Kupodivu se proberu, vstanu a pak naštvaným hlasem říkám: "Tak, jsem mrtvej a jedu domů !!". Ještě jednou musím projít pod trolejí a ta mi nic neudělala. To mě probudilo - jak to, že mi nic neudělala ? To jsem duch či co ???

33. Tramvaj na Bílinu

U tohoto snu mám pocit, že jsem ho již tady na blogu popisoval, ale nenašel jsem ho tu. Že by se mi zdálo o tom, že ho píšu ? :-)

Řídím tramvaj a trať kolem sebe nepoznávám. Jedeme lesem kolem kopce, jenž mi z reálného světa připomíná kopec před městem Bílina. Stejný pocit má i jeden cestující a ptá se mě, jestli jedeme dobře. Jako na zavolanou přichází zatáčka doleva kolem toho kopce a v ní je zastávka. Jedu dost rychle a mám štěstí - zastávka je na označníku hlášena jako na znamení. Jsou zde i čísla "3" a "4". "Jedem dobře" prohlásím - zřejmě jsem na trase linky č.4 neboť o lince tři se mi nezdálo nikdy.

Zastávka je ale zvláštní a proto na chvilku zastavme děj a porozhlédněme se. Nástupiště je složeno z panelů z hrubého betonu a je ošleháno deštěm a mírně porostlé mechem. Je ohrazeno ze tří stran zábradlím a na jednom místě je přerušené - tam byl chodník. říkám byl, neboť je jednak zahrazen provizorně navařenými trubkami, druhak z chodníku rostou mladé stromky a keře. Ty jsou ostatně tím zábradlím zadržovány, aby neporostly i nástupiště ...

Ale tramvaj jede dál a za chvilku zatáčí doprava, kde vyjela z lesa a pak zatáčí doleva. To už vidím že jedeme na vlakové(!) nádraží. Těsně předtím přejíždíme přes nevýhybkové křížení trať vedoucí rovně k nádraží. Naše kolej se narovnala a zavedla nás na druhé (možná na třetí - nejsem si po těch letech jist) nástupiště. Musím zastavit, před námi jsou vlakové semafory (na každé koleji jeden) a svítí na nich kombinace oranžové a lunobílé. "Tady budeme stát dlouho" říkám kysele. Nádraží je liduprázdné, je slyšet stejnoměrný hukot a vzadu za semafory se vlní vzduch ... Tady jsem se vzbudil, a teď po letech si nejsem jist, jestli jsem nádraží bylo v Příbrami nebo v Písku nebo dokonce jinde. Podobné nebylo žádnému co znám ...

34. Spojování tramvají

Než začnu popisovat tento sen, upozorním na následující problém. České tramvaje se porouchávaly nebo i na spletitých kolejí ztrácely, na což narážel i tento sen ...

Stojím v kanceláři českého(? nooo, možná i německého) dispečera tramvají a ten běduje. "Co teď, nemáme s čím vyjet !". Má pravdu, v depu stojí jen jeden sólo vůz. "Vážně ?" ptám se ho já, řidič. "No ještě je tu jeden vůz". Ano, i o něm vím, druhý vůz stojí odstavený u nepoužívaného vjezdu do depa, ale je německý. Gestem se s dispečerem loučím a vsedám do českého vozu a zezadu přijíždím k tomu druhému německému. Oba vozy mají automatické spřáhlo. Jemně a pomalu se přibližuji a netrpělivým hlasem říkám spřáhlům: "No tááák, spojte se". Spojily se - a já se vzbudil. Otázka ale přetrvává dodneška - bylo dobře že jsem spojil ty dva vozy ?

35. Tramvaj Ležáky

Už jsem tu měl jeden sen, kdy trať pro německé tramvaje byla oddělená od české (Laso v Záluží) a tohle je druhý takový.

Sen se odehrává blízko reálné zastávky Kopisty, která v mých snech už taky párkrát byla. Podívejme se tedy na úvodní situaci. Nejvzdálenější ode mě je seřazovací nádraží s podjezdem, blíže ke mě je tramvajová trať (nyní tedy pro německé tramvaje), dále tu máme silnici, kus zeleně, říčku Bilinu. Tady podobnost s reálným světem končí, neboť následovala další tramvajová trať a na ní zastřešená zastávka. K ní teď sbíhám z poměrně velkého kopce a mám proč. Na zastávku přijel tramvajový dvojvůz.

Až na nástupišti si uvědomuji, co vlastně vidím. První vůz je kompletně oplechován nenabarvenými plechy, přes okna, přes dveře ... Druhý vůz vypadá normálně (červené, tzv. socialistické zbarvení, ale je to hodně starý sen, takže je to opravdu v pořádku). Vypadá sice normálně, ale jsou otevřené jen prostřední dveře. Tramvaj je liduprázdná a já budu jediný cestující, takže by mě moc otevření jen jedněch dveří nemělo vzrušovat, zvlášť když schody po kterým jsem sbíhal jsou přímo proti nim, ale z reálu vím, že otevřít jen prostřední dveře v této tramvaji nelze. Je dost možné, že tramvaj je porouchaná už natolik, že jí jdou jen jedny dveře a pokud se porouchají i ty a já budu uvnitř ... Ostatně i stav prvního vozu tomu odpovídá ...

Ve snu si s tím hlavu nelámu, posadím se na pravou stranu hned za ty dveře. Jakmile sedím, dveře se zavřou a .... nic ... protože jsem se probudil... I zde jedna otázka zůstává - co se mělo dít pak ?

36. Vykolejené tramvaje před Litvínovem

V tramvaji se jako řidič z Mostu až do Litvínova nedostanu, když už, tak sen začne v jeho nejtěsnější blízkosti. Tak to bylo i v tomto snu.

Projíždím poslední zastávkou před Litvínovem a dívám se doprava. Hned je mi jasné, kam mizejí porouchané tramvaje. Z tohoto místa se vždy postaví provizorní kolej, tramvaj se na ní vystrká (nebo tam vjede sama) a za ní se pak ty koleje zruší. Stojí zde několik dvojvozů, některé ohořelé, některé se zdají být normální, některé jsou zmenšené ... Je to depresivní pohled, zvlášť když v několika vozech jsou uvězněni cestující. Možná proto se o chvilku později budím.

37. Vykolejení u Elka

Na tenhle sen jsem si vzpomněl právě teď při psaní předešlého snu asi proto, že jsem v duchu postupoval dál po trati. :-)

Sen je poměrně krátký a končí tím, že jsem projel zatáčku před zastávkou "Elko" a zastavil. Z místa řidiče vybíhám ven, neboť za mnou jedoucí tramvaj vypadla z kolejí a začala se vznášet do strany. Rukou ji zatlačuji zpět na koleje a sleduji řidiče. Tváří se nevrle, a současně mi připomíná mého synovce Láďu a současně i pana Měsíčka.

Jakmile bylo hotovo, vsedám do vozu a vyjíždím o zastávku výš. Jedu linku č.4 a je mi jasné, že je zle. Je tu sice točna na které bych se mohl otočit a jet zpět, jenže tahle linka jezdí s vyjímkou výluk dál. A to nejde, místo kolejí je asfalt a jako bonus stojí na obloze bouřkový mrak ... Vzbudil jsem se včas, k mé smrti nedošlo, ale zase jako bych nesplnil slib daný číslem linky - nedojel jsem na konečnou ...

38. "Z" - kladka

Když už jsme v Litvínově poblíž Elka, popišme následující sen. V něm jsem jako cestující u zadních dveří. Výjezd od Elka a průjezd zatáčkou doleva zvládáme, pak ale tramvaj zastavuje. Vidím skrz otevřené střešní okno ven a sleduji, kterak tramvajačka odpojila klasický kosočtverečkový sběrač od trolejí, a po chvilce zvedla jiný. Ten vypadá jako písmenko Zet navařené na tyči. Písmenko se dotýká troleje, tramvaj se normálně rozjíždí a od toho zetka se jiskří. Pak se probouzím a přemýšlím nad větou kterou jsem to počínání okomentoval, neboť po těch letech si ji nepamatuji, byť je to poměrně nový sen. Pokud ta věta zněla: "Přecházíme na německé napájení", tak bych mohl prohlásit, že sen byl "neakční klidový", ale jestli zněla jakkoliv ponuře, třeba jako "měníme se na německou tramvaj" ....

39. Tramvajové nástupiště Chemopetrolu

Pojďme ale zpět z Litvínova směrem k Mostu. Mezi zastávkami Petrochemie a Chemopetrol se odehrává tento sen.

Jsem na zastřešeném nádraží. Vše kolem je natřeno žlutě (jedna z barev hokejového týmu Chemopetrol). Tramvajová trať z Litvínova se zde větví na šest nástupišť, sedmé je trochu stranou. Je možné, že k nástupištím vedou koleje i z jiných směrů, to ale nevidím. Nástupiště jsou liduprázdná a tramvaje nikde. Nástupiště jsou nasvícena zářivkami, a já z nějakého důvodu cítím dvě věci - první je ta, že tramvaj velmi pravděpodobně přijede k jinému nástupišti než stojím a druhá věc je ta, že bych měl co nejdříve odjet, než se něco stane. Musím něco udělat - a vím i co. Stranou na slepé koleji stojí opuštěná tramvaj. Té se ujímám ... A opět přerušení probuzením....

40. Houpání v tramvaji

Chemopetrol se za působení němců rozrostl tak, že původní trať musela být zrušena. Přeskakuji panelové zdi, které obklopují nově přistavěné části a při jednom přeskočení nestačím zírat. Část tratě tu zůstala, konkrétně celá točna a ždibec kolejí na obou stranách. Kolem dokola je točna obehnána onou panelovou zdí. Když se dívám na troleje, vidím, že jsou porostlé řasami či mechem, koleje jsou zrezlé. Němci tu jsou tedy docela dlouho, ale že by až tak dlouho ? Ba co víc, na kolejích stojí dřevěná tramvaj (něco co jezdilo v Praze na začátrku 20. století, ale v luxusním provedení). Vstupuji s údivem dovnitř a nacházím uvnitř asi pět čechů ! Všichni začínáme čekat na cosi, co jeden z čechů vyslovil nahlas - že trať bude časem obnovena. To je pravděpodobně "rouhání proti němcům" protože jeden přerostlý němec začíná zvenčí lomcovat tramvají, jako by nás chtěl vyklepat. Má ale smůlu, tramvaj má dobré pérování ... Za sna jsem se vzbudil v dobré náladě ...

Malá přestávka

Tady musím na momentík odbočit - kamarádce Margit jsem před pár dny psal, že mám 40 tramvajových snů ( místo 37. snu, který jsem sem vsunul operativně byl jiný). Druhý den ráno jsem byl nucen konstatovat, že jich je 41. Teď jich mám v poznámkách už 44 - ale tolik jich tu nepopíšu, neboť jeden z nich jsem už zase zapomněl, přitom stejnou propiskou mám napsaný ještě jeden sen, který se mi zasocioval ve stejnou chvíli. Ale na tu asociaci teď ne a ne přijít, neboť poznámky k posledním snům nám jen jednou větou, kterou jsem chtěl použít jako nadpis)

41. Světelná tramvaj

Zastávka autobusu "Sportovní hala", kde nyní jezdí autobus č.17, ale v dobách mého snu tam byla jen linka č.11. Je noc a já čekám na svůj spoj. Dívám se na zastávku tramvaje směrem do centra a už od pohledu je začarovaná. Svítí na ní pět světel bledým světle modrým světlem. Okamžitě používám kouzlo na odčarování, ale je to problém - jsem sám proti pěti světlům, ale jedno z nich se mi přeci jen podaří na chvilku zhasnout (druhé zleva). Chtěl jsem pokračovat, ale tu si všímám že na nástupišti stojí asi pět lidí složených z tohoto světla, nadávají mi a vyhrožují pěstmi: "Nech toho, co blbneš" zní to nejslušnější a taky nejhlasitější. Tu přijíždí tramvaj a je stejné barvy a stejně svítivá. Světla na nástupišti už opět svítí všechna (ostatní očarované lampy dokázaly zlomit mé kouzlo), tramvaj zastavuje a cestující nastupují. Vzbudil jsem se z otázkou: Co bylo špatně ? Mé chování ?? Poprvé se mé ochráncovské činnosti někdo vzpíral a to už jsem podobné věci ve snech dělal ...

42. Přebrždění ve Velebudicích

Opět jako cestující u zadních dveří sleduji cestu a mám dobrý výhled na celou tramvaj. Brzdíme u nástupního ostrůvku ve Velebudicích, ale přijeli jsme k němu zleva. Koleje před námi končí, a řidič tramvaje to musí ubrzdit včas. Jel ale moc rychle a teď brzdí až tyristory kvílí v tónech, které jsou pro lidské uši bolestivé. Konec kolejí se blíží a řidič přišlápl brzdy ještě o kousek víc. Bohužel si dovolil moc, tramvaj vyrábí tolik "zpětného proudu" až se uvnitř tramvaje rozsvěcují odzadu zářivková svítidla. Sleduji to a vím, že je zle. První zářivkové svítidlo nade mnou se rozsvítilo, pak další a pak i to třetí. "Jestli se rozsvítí i to čtvrté" běží mi hlavou, "bude nejhůř". Snad jsem to přivolal, rozsvítilo se. Okamžitě rozrážím dveře a skáču ven, jedním skokem přeběhnu nástupiště napříč, přeskočím další koleje a po čtyřech se sápu do kopce, kde je skříň s vypínačem. Zcela vyčerpaný skříň rozrazím a "cosi" vypnu. Z výšky se kouknu na tramvaj, vypadá z té výšky jako hračka, ale je v pořádku ... Ostatně celé okolí vypadá jak modelové kolejiště a já tu jsem jako "obr", což mě vzbudilo ...

43. tramvaj a potrhaná realita

Tenhle sen měl hodně potrhanou realitu už při jeho začátku. Chvilku jako bych měl jen obě nohy na kolejích, chvílemi jsem řídil tramvaj a chvílemi mi přišlo, že řídím autobus. Každopádně jsem si projel trať nejprve prázdný, a až poté najíždím na nádraží. To vypadalo jako slepý konec naší ulice kde bydlím a stálo tam asi deset lidí. Nechám je nastoupit do tramvaje a znovu projíždím trasu na druhou konečnou a na konečné asi po minutě jízdy přes několikero křižovatek nechám lidi vystoupit. Konečná vypadá jako prostřední část naší ulice (cca 100 metrů od slepého konce) a já se dívám mezerou mezi domy.

Z toho co jsem tam viděl se mi udělalo špatně. Představte si vitrážové okno s velkými střípky skla a v každém střípku je obraz absolutně nesouvisející s ostatními. V jednom z nich je hájek s břízami, v druhém močál a ve třetím jede škodovka mého otce po silnici. Raději jsem šel domů, abych to neviděl, ale pak jsem si uvědomil následující věc. Z okna našeho bytu uvidím to samé roztříštění .... Následně jsem se probudil a i v reálu mi bylo špatně ...

44. Zaseknuté brzdy na konečné

Tak přeci jenom jsem si vzpomněl na 44. kousek podle poznámky na kusu papíru :-) Je to sen z dávnější minulosti ...

Stojím se svojí tramvají na konečné tramvaje (stejné jako ve snu "Jediný pravý řidič" či "Ljuba Hermanová řídí tramvaj") zaměstnán jako průvodčí a vyčkávám, ale nakonec vyhlásím k sedícím cestujícím, že náš odjezd bude o pět minut urychlen. Již nastoupeným cestujícím je to jedno, ale co těm co přijdou na čas ? Jenže - přijde vůbec někdo ? Když jsem vyhlédl skrz otevřené dveře, nebylo tam sídliště a parčík, nýbrž křovíčky porostlé duny. Je končící podzimní noc a já se domnívám, že nikdo nepřijde. Mačkám tedy utajený čudlík nade dveřmi, načež se všechny troje dveře zavřou. V tu chvíli se zpoza duny vynořil nějaký člověk a já automaticky hmátl po dalším tlačítku, který otevřel jen přední dveře. Ten člověk vypadal jako můj otec a já ho nechal nastoupit. Pak jsem opět odmáčkl onen čudlík, dveře se zavřely a tramvaj se samočinně rozjela.

A protože tramvaj dokázala jezdit sama, nebylo potřeba sedačky pro řidiče, natožpak nebyla potřebná kabina. Obojí bylo odmontováno, jen ty kontrolky tam zůstaly. Vždy, když v reálu tramvaj typu T3 stála na zastávce, svítily tři červené kontrolky - všechny signalizovaly zabrzděné podvozky. Při rozjezdu během pár vteřin zhasínaly. Jenže právě teď a tady, právě v tuto chvíli nezhasnula kontrolka od brzd předního podvozku. Bylo mi jasné co bude následovat: "Blíží se porucha !" zařval jsem na cestující a ručně rozrazil přední dveře. Tramvaj začala zastavovat ... A opět probuzení :-)

Shrnutí tramvajových snů

Kolikrát už jsem tu psal - tohle bude poslední tramvajový díl o snech a pořád to nějak není pravda. Kamarádka Margit bude mít pravdu - tramvaje pro mě představují ve snech nějaký symbol. Otázkou je jaký... Mám pocit, že by ty sny šly rozdělit do nějakých skupin.

V tomto díle se o tohle dělení pokusím a v následujícím blogpostu popíšu ty sny, které ještě popsány nebyly. Nemluvě o tom, že si je spočítám :-)

Vymyslel jsem si na to tyto skupiny:

• "skončí to ošklivě" - obvykle to končí smrtí, zatčením, zraněním, ztrátou kamaráda ...
• "klidový-neaktivní" - klidný sen, ve kterém jsem spíše jako divák ...
• "klidový-akční" - trošku protichůdné spojení slov, že ? Je to sen, ve kterém jsem aktivní účastník a který dopadne relativně dobře
• "ostatní" - velmi pravděpodobně narazím na sen, který nepůjde zařadit ...

1. Nalehnutí u bloku 100. Sen s tímto názvem popisuje strach z poruchy, ale já se přesto pokouším s tramvají jet. Ten bych tedy zařadil do skupiny "skončí to ošklivě" ...
2. Vykolejení tramvaje. Zatím jediný ošklivý sen, který se vyplnil do písmenka - skupina "skončí to ošklivě"
3. Tramvaj u Třemošné. První sen ze skupiny "klidový neaktivní" - kdy vlastně jen defenzivně sleduji co se děje, a děj není akční ...
   
   Následující sny č.4-9 jsou z prvního "tramvajového speciálu"
4. Přepínač v ruce kamaráda, aneb první sen s němci, který ukazuje, že se nic neděje samo od sebe - skupina "skončí to ošklivě"
5. Indiánský průvodce je vybočující sen, neboť v problému s němci se angažuje další národnost, dá-li se to tak říci - skupina snů je jasná - "klidový neaktivní"
6. "Jdu zpívat na sjezd". Když se mi zdál poprvé, tak dopadl špatně, ale druhé snění dopadlo dobře, proto jej řadím do skupiny "klidové akční"
7. Půlnoční odjezd za nákladním vlakem - Nejen kvůli tomuto snu jsem nezačal dělit na končící dobře či špatně. Jak ohodnotit sen, který mi umožňuje únik, ale v průběhu snu k němu nedošlo ? (skupina "klidové neaktivní")
8. Poslední tramvaj z Litvínova - sen ze skupiny "skončí to ošklivě", jeden z těch zákeřnějších. Jednomu problému se podaří uniknout a pak naprosto nečekaně přijde další.
9. Ljuba Skořepová řídí tramvaj - jeden ze snů, který je úsměvný pro mě, ale který končí velmi špatně pro mé spolucestující. Nějak ho nemohu zařadit do kategorií které jsem si vymyslel ...
   
   V rámci Druhého dílu Divokých snů mám dva tramvajové sny
10. Jediný pravý řidič- sen, který lze přiřadit do skupiny "klidové, akční" a ukazuje jednu zvláštnost - nedostatek řidičů. Později popíšu sny, kde je nedostatek jiné potřeby k přepravě ...
11. Laso v Záluží - další "klidově-akční" sen, jeden z mála, kde se vzpírám "němcům" a prochází mi to. Otázka je, jak dlouho ...
    
    Další tři sny jsou z Třetího dílu Divokých snů, což byl další tramvajový speciál
12. Pozor na nástupišti - V tomto snu jsem neaktivní s vyjímkou toho, že stoupám do schodů k tramvajovým nástupištím ...
13. Průvodčí a srážka v Kopistech - "klidově akční" sen, ve kterém vystupuji jako průvodčí, což je velmi vyjímečné povolání, které zastávám. Vím, že jsem byl průvodčím vícekrát než jednou (ale asi ne více jak pětkrát), ale nemohu si rovzpomenout na detaily dalších snů ...
14. Tramvaj a odpočívadlo poměrně krátký sen, ale nechá se zařadit do "klidově akčních", byť jsem v něm vlastně jen šlápn na brzdu :-)
    
    
15. Točna na Červeném vrchu - tady trošku váhám, ale nakonec sen přiřazuji k těm které "skončí ošklivě", byť to přímo ve snu není vidět ...
16. Klidná jízda s kamarády po Praze. Tohle je opravdu vyjímečný a hlavně pohodový sen, který si skoro zaslouží zařazení do klidných neakčních, ale akce tam byla - řidil jsem tramvaj ...
    
    Divoké sny - díl 13. je opět tramvajový speciál a dost velký - hned sedm snů
17. Tramvajové splnění slibu - klidový akční, i když pro mé psyché skončí ošklivě - nedokázal jsem v něm zcela dodržet svůj slib ...
18. Tramvajová pýcha - skončí mou smrtí pod mrakem, byť se o pár vteřin dřív zachráním z tramvaje, tedy jednoznačně patří do skupiny "skončí to ošklivě"
19. Do čech nedojedeš - raději jsem si ten sen pročetl dnes znovu a je to jednoznačné: "skončí to ošklivě"
20. Dvoupatrová tramvaj - opět skupina "skončí to ošklivě"
21. Tramvaj dobytčák - "klidové neaktivní", neboť obvykle sleduji jak tramvaj projíždí se zastavením skrz nějakou zastávku.
22. Minitramvaj
23. Mikrotramvaj

dva sny, kde jsem mírně akční a sny končí dobře ...

Dalším tramvajovým speciálem byl díl patnáctý Divokých snů a v něm opět sedm snů

• Vánoční tramvajové divočení - tenhle sen si neodvážím zařadit, neboť tolik rozsekaných tramvají co tu bylo během pár vteřin. Hlavně si nejsem jist svou rolí v tom masakru ...
• Revizoři v tramvajích je popisek k několika snům a proto je nebudu hodnotit, to až někdy bude chvíle a pokusím se napočítat varianty těchto snů ...
• hvězdičky na průkazce - ve snu jsem byl donucen být akční, takže .. :-)
• Čipovka. Opět trošičku váhám, ale nakonec sen přidám do skupiny "klidné-neakční", neboť jedna věta spolu s mávnutím kartičkou před snímačem nějak moc akční není.
• Laserové topení jednoznačně skupina "skončí to špatně" - němečtí řidiči bývají nevrlí ...
• Super rychlá tramvaj - sen "klidový-neaktivní" ...
• Měsíček a koleje - sen "klidový-neaktivní", hovor nepovažuji za akci :-)

A jaký je tedy výsledek ? 9x sen, kde to skončí ošlivě, 10x jsem musel být ve snu aktivní, ale neskončilo to ošklivě, 8x jsem byl prakticky jen jako divák a 3x sen, který z nějakého důvodu nemohu zařadit.

Zkusil jsem si tedy spočítat sny, ve kterých kouzlím a oproti mému očekávání (1) jsou dva. Nato, kolikrát ve svých snech kouzlím je až podezřelé, že si to v tramvajích nebo v jejich blízkosti netroufám.

Sny, ve kterých vystupují němci nebo důsledek jejich řádění je zjevný zhruba v 17 snech. Říkám zhruba, protože Třeba sen "Tramvajová pýcha" je jeden takový na pomezí. Sice se v něm chovám jako by platila obvyklá německá pravidla, ale ... Podobně i poslední sen - "Měsíček a koleje" - pokud by pan Měsíček byl německý přisluhovač, tak by to bylo jasné, ale spíš mi přijde, že si přihříval svojí polívčičku ...

Nejsilnější ve svém životě - dokončení

22.listopadu 2007, o půlhodinky později
(hráno 11.února 2008 - deníčkový zápis, doplněný o přímou řeč postav dle diktafonu)

Od Raela jsem dostal první úkol - najít Mojko a přivést ji k cirkusu. Kdoví kde spala, v téhle levnější hospodě to rozhodně nebylo. Chodil jsem po městě docela dlouho, a nakonec byl po hodince úspěšný.

U ohrady, kde měli cirkusáci zvířata se zbytek družiny bavil s nějakým sluhou a Zirkon ho lákal na službu na lodi ("Za tři měsíce u Ostenu") a bylo jedno zdali dotyčný umí plavat nebo ne. Se Zirkonem tam už stála Julie, Křemílek, Mrakoplaš, Rael. Se mnou a s Mojko nás tedy bylo sedm. To bychom mohli mít na Ratnaje šanci...

O minutku později dorazila z města honorace (místní markrabě to ale není) a usadila se na polštářovaných lavičkách před prostorem, kde se mělo odehrávat představení, my ostatní si sedáme kde je místo, neboť už se ozval gong upozorňující, že se brzy začne. Je tu celkem asi padesát lidí, kteří se chtějí dívat na představení. Zirkon pojedl trochu mrkve a sedl si do první řady. Byl trochu mrzutý, neboť Julie i Mojko okolo sebe neměli místo k přisednutí.

Před námi byl zvýšený prostor, kde se bude odehrávat představení, za ním stály tři maringotky. Mezi nimi jsou napnuté látky, aby nebylo vidět jak se herci(?) připravují na vystoupení. Ostatně tenhle zadní prostor je obehnán látkami celý, nelze tam vidět odnikud. Zkusmo jsem tam poslal ďáblíka a přestože byl neviditelný, byl odhalen. Nějaké kouzlo mi ho tam zranilo ...

Ozval se dvojí úder na gong a pak silné zahřmění, jakoby se odněkud řítila bouřka. Tenhle trik ale už znám, a tak jsem v klidu. Jsem v klidu ale jen pár vteřin, neboť teď se přímo nad loučkou shlukla těžká mračna a nad loučkou se setmělo. Hromový hlas nás přivítal na představení.

Nezbylo mi nic jiného než čekat až se objeví Ratnaj, neboť mě nenapadalo, jak ho nenápadně objevit a ani Mrakoplaš a dokonce ani Rael nemají plán jak na to. První číslo bylo o levitaci (žena se "probodla" a pak se nechala nějakým mužem odlevitovat a na tlesknutí se na ní přebarvovaly šaty), ve druhém bylo něco málo žonglováního, ve třetím obsekávali dobrovolníka z hlediště sekyrkami, dál vystupovala zvířata a až pak přišlo vystoupení s Ratnajem.

Muž, který představením provázel, řekl před oním vystoupením: "Určitě jste přišli, abyste viděli něco vyjímečného. Něco, co při žádném jiném vystoupení neuvidíte. Takové vystoupení pro vás máme připraveno. Uvidíte - z nejbližších detailů - čtvrcení člověka zaživa. Kdo z vás má slabý žaludek, nebo se bojí krve, ať si sedne dál. Bude to krvavé." Všichni si doslova poposedli, aby to viděli z co největší blízkosti. Bylo slyšet víření bubnů, ještě víc se setmělo a na scénu vyšel Ratnaj a dva siláci vynášejí máry a na nich leží nějaký dvacetiletý(?) blonďatý kluk. Při bližším pohledu vidím, že má přívěsek ve tvaru "E".

Ratnaj si pomocí kouzla na pódiu přisvítil a nechává jej svítit na máry, které ti dva siláci odložili na stůl a sami poodstoupili stranou. Napětí by se dalo krájet a do toho ke mě vítr donesl slova někoho z družinky "To je Raelův bratr" řekl a dodal: "Tahle vražda bude skutečná"

Na Ratnajovo lusknutí přišla asistentka a přinesla mu mučící(?) nástroje. Divačky vzrušením ječí. "Předvedu vám něco, co jsem ještě nikdy nepředváděl. Vyrvu z tohoto muže srdce a ukážu vám, jak tepe v mé dlani". Ratnaj začal nad tělem kluka něco dělat, magický závan byl cítit poměrně silný. V ruce se mu objevil kus jantaru a nám to došlo.

Rael zapálil silným kouzlem plameny na maringotkách tak, že kus ohně zasáhl i Ratnaje. Strážkyně v civilu se zvedla a hnala se k Raelovi, neboť on jediný viditelně kouzlil, ale Rael se už vrhal na záchranu svého bratra pomocí hyperprostoru. Diváci tleskají, neboť si myslí že to vše patří k představení. Rael se zjevil na pódiu a Julie mu vyběhla na pomoc. Ratnaj ve stejnou vteřinu zmizel, cesta k záchraně zajatce je volná.

O další veřinku později pochopil Rael, že hyperprostorem svého bratra nezachrání a byl nucen vyčarovat UFI a s bratrem odletět k městu. Diváci tleskají, a dívají se za ním, ale já sleduji Julii. Má problém, neboť na podium vběhl nějaký mutant který začal hasit oheň nějakým silným chladem, účinkující začínají hasit jejich ohradu a stěny maringotek. Julie se ho lekla a "zkameněla". Nedá se nic dělat, teĎ se do toho musím zapojit já. Samozřejmě - moc pospíchám a tak se mi první hyperprostor nepovedl, až druhý. U Julie též kouzlím UFI a odnáším jí z plamenů pryč. A zase až na druhý pokus, neboť se mi z toho mutanta udělalo špatně a navíc po mě stihl hrábnul packou...

Na podium vyběhl i nějaký kostlivec, který asi s námi chtěl bojovat, ale náhle se v explozi proměnil v déšť okvětních plátků, které prší na diváky.

Letím za Raelem a mezi námi je nějaký havran - velmi pravděpodobně něčí kouzelný mazlíček a mě je čím dál hůř. Ošklivě krvácím z rány na hrudi, bojím se že brzy omdlím díky ztrátě krve.

V blízkosti města přistávám a hned odtahuji "zaseknutou" Julii kus do lesa a až tam se začínám ovazovat. Rael přistál blíž k městu a řka: "Nemáme moc času" mě popoháněl k akci. Tu jsem odmítl a dál se ovazoval. Rael šel s bratrem na zádech k městu a nechal si z města od někoho koně, od bratra se nechne ani na krok. Mě už je jasné, že to bude "bratr" z té legendy a bude se jmenovat Elar nebo Eral.

Mezitím představení urychleně skončilo, mimo jiné proto, že Křemílek upekl toho mutanta a oheň je uhašen. Děvčata od cirkusu urychleně vybrala peníze za představení, jedna z nich rychle odemlela rozlučkové věty. Strážkyně si k nim šla pro svojí odměnu a bylo jí řečeno, že všechny další představení jsou zrušena že zítra ráno cirkus odjíždí, ráno by chtěli pomoct.

Uplynulo deset minut a ani já ani Rael se nevracíme. Ostatní zůstali v hledišti sami, ostatní diváci odešli. Na palouček padl soumrak, naše schůzka se Slunečňáky měla začít. Julie se už naštěstí probrala a dovlekla mě k nevlastní matce, která do mě nalila lektvar rudého kříže a já pak musel zaplatit jeho plnou cenu. Rael poslal svojí kočku s napsaným vzkazem že družina musí okamžitě střelhbitě zlikvidovat Ratnaje, že zbývá 10 minut.

Bohužel se mi nějak povedlo minout se s bratry ze Sluneční strany, neboť v lokále ještě nebyli (a to už vlastně soumrak je) a když jsme se sem za 20 minut vrátili tak už tu opět nebyli. UDělal jsem chybu, že jsem aspoň nenechal vzkaz. Ale to předbíhám v čase, teď teprve s Julií vybíháme zpět k cirkusu ...

To už ale Rael našel Martina a předal mu bratra s tím, ať ho doveze do Odova a i on se vydal za ostatními, kteří zrovna odebírali kočce dopis z obojku. Zirkon se dopis snažil přeslabikovat, ale Mrakoplaš mu ho vytrhl a přečetl z něj úplně jiný text. ZIrkon proto rozhodl, že přeci jen půjdou na Ratnaje a vyzpovídal nějakého zpomaleného hobita Monga. Ten jim prozradil, že Ratnajova maringotka je ta vlevo a vstoupit k němu mohl jen on. Při té příležitosti byl Mong Zirkonem okradený o přívěsek v podobě Beraní hlavy, který si Zirkon hned nasadil. Náhle byl zpomalený on a cítil, že z něj odchází životní síla kamsi pryč.

Pak šli k maringotce a ledva byli od vchodu dva metry, tu se dveře otevřely, uvnitř se rozsvítilo, ale nikdo tam není. Zevnitř se prý ozvalo jen zasyčení. Všichni postupně vběhli dovnitř, ale byli kamsi odteleportováni.

To už ale přicházíme já a Julie a nacházíme Raela u ohrady se zvířaty a s jejich hlídačem hobitem Mongem, ten nám řekl co se stalo. Julie vlezla do maringotky oknem, já s Raelem dveřmi.

Jsme v kamenné budově, nevidíme okna a před námi je chodba, která se rozděluje do tří směrů (a za námi zeď). Ostatní tu jsou a sledujeme, jak k nám z přímého směru přibíhá dvanáct bosých tvorů hobitího vzhledu a za nimi běží třináctá s bičem v ruce: "Postarat se o návštěvu, to vám nevoní ?? Hybaj do práce holoto líná". Zarazili před námi, přivítali nás a trochu s námi diskutují. Ratnaje neznají, východ neví kde je, slunce nikdy neviděli a říkají si Mongové ... Žijí v matriarchátu a polygamii, což nám předvedlo těch dvanáct mužíčků tím, že všichni štrikovali nějaký svetřík. Ostatně ta žena se baví jen s našimi dívkami a nabízí jim své služby. Strážkyně cirkusu, která byla z nějakého důvodu s námi, ji zabila ...

Novou matkou mongů se stala právě ta strážkyně a protože ji mužíčkové nemohli objímat všichni, šli někteří k Mojko a Julii a hned poručila mužíčkům, aby Zirkona vykoupali, což se stalo - mužíčkové ho odvedli do koupele a Zirkonovi provedli očistu dočista. Dál už se nic nestalo, neboť se náhle ocitáme (bez mongů) na zemi v maringotce.

Zvedám se a s ďáblíkem dělám průzkum po okraji louky, ostatní se dohadují před maringotkou, Zirkon se čertí že se potřebuje "navonět". Zatímco dělám průzkum, děje se něco před prostřední maringotky - naši se tam dohadují a obyvatelé se brání střelbou. To bych ostatně dělal taky, když by někdo nezaklepal a rovnou vykopl dveře...

Konečně si Mrakoplaš s pomocí Raela uvědomil, že jsme měli být na srazu v hospodě, proto vybíháme. Ale když už nic jiného tak si tam vyzvednu svého koně. Paní hostinská, když jsme k ní doběhli se mi dívala přímo do očí a pak mi řekla: ANo, myslím že vám to mám říct. Vzkazují vám "už je pozdě, mají druhého" Dost jsem se lekl a optal se dámy, zdali přišli lidé se sluníčky v očích a kolik - potvrdila mi že byli dva. Ufff, aspoň že tak - neloví nás a ze mě nebo z Mrakoplaše se nestane žabička, ale teď bude ohrožen Rael, protože podle mě je _ON_ ten třetí, kterého ještě kdosi nemá. Poděkoval jsem a utíkal si do stájí pro koně.

Když jsme dojeli Raela směrem k Odovu (respektive Komodoru) měli už oni za sebou 20 minut pochodu. Na zemi, kde teď stojíme všichni leží Raelův spacák, vedle se pase kůň a ve stromě jsou velmi ostrým předmětem vyryty dvě čárky. Zkouším proměnit toho koně zpět v člověka, ale to zaklínadlo je na mě moc silné - musel to zlomit Rael.

Mluvíme chvilku s tím klukem a prý tu byla strašná zima a pak najednou byl jak Martin jak bratr Raela pryč. Pamatuje si ještě nějaká zaklínadla, někdo se hrozně smál a byl hrozný vítr. Podle všeho Ratnaj opět úřadoval, achjo.

Sen plný úniků

Sen si začínám uvědomovat v okamžiku, kdy utíkám z nočního lesa. Lezu přes nějakou zeď a propadnu se do nějaké budovy. (Slovy pana Kaplana: Padl jsem z bláta do lože).

Budova je obrovitánský komplex, kde se natáčí filmy či divadelní představení a já po kratičké chvilce nacházím jedno pódium, kde se herci dohadují že odsud utečou. Hned jak z jeviště zdrhnou, pochopím, že to nebylo divadelní představení, ale že chtějí utéct doopravdy ...

Jdu jinam do míst, kde to vypadá jako improvizovaný bar. Sednu si na stoličku a během chvíle sem přicházejí herci, mnozí z nich silně opilí, pár jich drží ještě poloprázdné lahve s tvrdým alkoholem. Brblají u toho, že se jim útěk nepodařil. Nedivím se jim, tenhle komplex je hotové bludiště ...

Někteří herci a přísedící mi najednou začnu připadat velmi známí a skutečně - mí kamarádi Elsa, Andy a Venca. Společně s nimi se pokouším o uník. Daří se nám, po pár krocích stojíme v chodbě budovy (zvané v reálném světě Elektron) a úplně samozřejmě otevíráme její vchodové dveře. Před námi se okamžitě zhmotnila mléčná skleněná(?) stěna. Tu se Elsa ukázala jako nindža, rozeběhla se a nohama napřed vskočila do té stěny. Ta se rozbila a my můžeme jít tmavou nocí domů.

Nevím, jestli prcháme domů kvůli bouřce, či kvůli "půlnočnímu zákonu" o kterém jsem tu už psal, jisté je, že mě se únik domů podařil.

normální sen by tady mohl skončit, ale tenhle pokračoval.

Ležím si tak v posteli a přemýšlím, jestli to venku je bouřka nebo ohňostroj. Divím se tomu tak, až mi nejde zavřít pusa, asi jsem dostal na chvilku křeč. Ale co už, obdržel jsem vzkaz, že musím okamžitě do Komořan.

Tam vidím smrt nějaké dámy, ale vidím taky požár, který pomáhám hasit s pomocí věděr plné vody. Pak jsem ale zatčen a ani nevím vlastně proč ...

Možná i proto se ve vězení probourávám skrz zeď, utíkám k řece a sedám do člunu. Nechávám se unášet proudem a sleduji že je člun děravý. Vylejvám vodu co to jde a proud mě unáší čím dál prudčeji, až si uvědomím, že projedu vodopád...

Podařilo se mi to přežít. Sedím na břehu a vidím, že voda ke mě přinesla nějakou kostru a soudě podle zbytků masa na ní soudím, že to je kostra nějaké dívky....

Pak přichází má smrt - a můj poznámkový papír k tomuto místu říká podivnou větu: Definititivní smrt zradou smrťáka Tenhle kousek si už přesně nepamatuji teď odpoledne, ale když jsem si ho ráno kolem 3 hodiny zapisoval, tak na něm muselo něco být, nebo ne ?

Nejsilnější ve svém životě

21.listopadu 2007

(hráno 4.února 2008 - zkrácený přepis z diktafonové nahrávky s mírnou dávkou fikce)

(poznámka. Zítra máme v podvečer schůzku se slunečňáky zde, jak mi připoměl
Mrakoplaš, který tuto schůzku inicioval.)

Ranní probuzení proběhlo normálně až na jednu drobnost. Zjistili jsme, že jsme za tmy našli místo kde jsme spali minule a kde Rael ztratil svůj spacák. To Raela mírně nakrklo a popošel do míst, kde spal minule a nakopl nejbližší kámen. Jaké bylo jeho překvapení, když našel svůj spacák složený pod ním, ale jeho vršek byl porostlý houbičkami a mechem. "Héej asi jsme někde v čase, tentokrát v budoucnosti" křikl na nás Rael a ukázal svůj úlovek. Pochválili jsme ho za houbičky do polívky a pak jej poňoukáme, že by to mohlo být i jinak: "Nebo jsme minule spali v minulosti"

Zirkon navrhl, že se podívá na hvězdičky, aby mu po chvíli došlo, že teď ráno žádné neuvidí, proto prohlásil, že jsme v přítomnosti. Vylezl jsem proto nablízký strom a svým elfím zrakem se zahleděl k blízkému městu. To vypadalo tak jak vypadat má, tedy současně. Pak jsme konečně dali hlavy dohromady a zkonstatovali, že v době, kdy jsme spali a napadli nás trolové tak to byla minulost ...

Tím pádem nebylo co řešit, a proto nám osud nastražil další léčku. Před námi se objevil kruhový pulzující portál, znějž se vynořila postava zahalená dýmem. Se zbraněmi v ruce očekáváme, co se z téhle situace vyklube a samozřejmě nás čekalo překvapení. Došlo k výbuchu a dýmu bylo o to víc. Postava začala z toho dýmu kašlat a po hobitím způsobu nadávat. Ano, byl to Křemílek s merlinovskou čepicí na hlavě a šedavém hábitu. Když dokašlal, prohlásil: "Tak jsem doma
kluci, dlouho jsem vás neviděl, ve sférách byla nuda". Na Zirkonovi bylo vidět, že by nejraději nabil kuši a po Křemílkovi střelil (jenže kuši nikdo v družince nemá), Rael rychle nalejval magy do hůlky, o mém postoji v bojové magické poloze nemluvě. Jenže ...

Cítil jsem, že je něco divného s Křemílkem a neuměl jsem specifikovat co. Dáváme se s ním do řeči a vzájemně si říkáme, kde jsme viděli Křemílka naposledy, Mrakoplaš mezi svými slovy chytá mouchy pro Balanara a jeho sluneční dvojče. Kápl na to Rael, neboť Křemílka jsme viděli naposledy v síních Morte Ascenda .... a jakpak se dostal ven a proč říkal že byl ve sférách ? Křemílek seodpovědi o úniku vyhl a oznámil nám, že sféry mají mnoho podob a jedna z nich žeje sídlo Morte Ascenda. U nás je proto, že něco potřebuje.

Zirkon pak náhle vrátil Raelovi nějaký pergamen, prý mu vypadl v noci. Rael ho popadl, sbalil ho a uložil, zamračil se na ZIrkona a odběhl stranou. Jenže, Zirkon si velmi rychle uvědomil, že mu dal nějaký jiný pergamen a tak vytáhl konečně ten správný. Podal ho MRakoplašovi a ten s údivem v očích začal číst nahlas

Černokněžníci na Plexisu

Každým rokem po dobu dvaceti let přicházeli v létě do Odova tři černě odění muži. Pokaždé se zastavili u pastýřů na salaši, kde je bača pohostil ovčím sýrem a žinčicí. V posledním dvacátém roce řekli černí muži bačovi:

"Pokaždé nás hostíte žinčicí a sýrem, co máte, to nám dáváte a nic za to
nechcete. My se vám chceme naposledy za tu vaši službu odměnit.

Pojďte tedy s námi a vezměte s sebou měch". Sňali ze stěny lýčenou kabelu a tu
bačovi zavěsili na krk a šli na vrchol nedalekých hor. Přišli k místu, kde se
vchází do hory, a nakázali bačovi, aby v podzemí ani slůvkem nepromluvil. Pak
šli dlouhou chodbou až do jakési osvětlené jeskyně na způsob místnosti. Tam
poklekli a v prach podlahy vepsali písmena „L,A,R,E“ každý písmena vepsal
v jiném pořadí. Jakmile i třetí z černokněžníků své runy v prach vepsal, tak se
ve stěně ukázaly dveře. Jeden z mužů jež písmena započal psát runou „R“ vytáhl
klíč, kterým dveře otevřel. Ocitli se na zeleném prostranství a po lávce přešli
přes hluboký potok. Bača se bál, na každé straně lávky ležel strašlivý
démon-drak, ale oni ho vzali mezi sebe a šťastně došli ke skále, ve které byly
další dveře. Tam byli ve veliké světnici a odevšad visely z "lištěn
jakési cacky" na způsob hroznu a oni je brali a dávali sobě do kabel. Jen bača
se k ničemu neměl a tak mu jeho lýčenou kabelu naplnili.

Když vyšli ze skály ven, ukázali mu, že má kabelu plnou zlata a
stříbra. Bača je ještě jednou naposledy pohostil a podle jejich prosby je znovu
doprovodil na vrchol hor. Tam mu řekli, že jsou černokněžníci ze síní Morte
Ascenda a dokud ze sémě jež v tuto zem zasili synové jejich nevyrostou v mistry,
tak se do tohoto místa nevrátí. Každý z nich svlékl plášť, rozprostřel jej po
zemi a usedl na něj. Pak vzlétli a odletěli. Bača si koupil velký statek, a
protože se netajil, jak k bohatství přišel, každému to vyprávěl. Proto se našli
tři odvážlivci, kteří šli do skal a našli tam chodbu vedoucí do podzemí.
Pronikli až do veliké místnosti a tam viděli tři kádě plné různých peněz a velmi
se radovali. Vtom z jedné kádě vyletěl kohout a křídly jim lampy zahasil.
Hledači pokladů se ocitli ve tmě. Jaké bylo jejich štěstí, že venku nechali
ještě čtvrtého, který držel rozvinutý provázek, díky kterému se dostali z
jeskyně ven. Pak se ještě jednou do jeskyní vrátili s novou lampou, ale kohout
jim zase světlo zhasil. Hledači dostali strach a už nikdy poklady nehledali.

Léta běžela, bača zemřel a bývalou salaš zdědil jeho jediný syn
Ofek. Ten nešel v otcových stopách, ale z jakéhosi podivného hnutí osudu se
vydal dráhou čaroděje. Čaroděje jež svým potenciálem nemá na ostrově sobě
rovného, snad až na vévodu.. ten jediný jej dokáže udržet na uzdě. Klevetivé
ženy však praví, že silnější bude jen do doby, než Ofek nalezne syny tajemných
černokněžníků…

V průběhu čtení se dívám po Křemílkovi a přišlo mi, že ten prokletý prsten
stále má, ale schovává ho pod rukavicí. Rael se vrátil při čtení posledního
odstavce a nebyl moc nadšen protože čteme jeho soukromý list. Nedivím se, zvlášť
po posledním odstavci, který byl dopsán jinou rukou. Ale což o to - v dopise se
píše i o Raelovi - blbý by si nevšiml té náhodičky s runami L A R E. Otázkou je,
jestli máme před sebou Raela-otce nebo o Raela-syna. V první chvilku mi přišly
možné obě možnosti ...

Mrakoplaš rychle podal pergamen zpět Raelovi, aby následně Zirkon dostal od
Raela několik proplesknutí za podvod s pergameny. Křemílek pak vybalil důvod,
proč je tu s námi - chce získat (nějaký) magický klíč. Delší dobu se dohadujeme
co budeme dělat, až pak nakonec Zirkon ukazuje nějaký klíč a jak Rael tak i já
se čertíme, že si už příliš mnoho věcí vypůjčil bez povolení ...

"Stanovme si priority" uklidňuje situaci Mrakoplaš a
do toho Křemílek vysvětluje, že "tam nahoře" má jistý dloužek, který by měl ten
klíč vyrovnat, termín na to má týden. Zirkon vytahuje luxusní křišťálový klíč,
tvrdí o něm že otevře jakýkoliv zámek a ptá se, jestli spíš nechce Křemílek
tenhle magický klíč. A do toho všeho Rael našel třetího žabáka v brnění - v
očích má nekonečnou čerň a pohled do nich je hodně nepříjemný - máme tedy
žabáčka od Smrti respektive od Morte Ascenda. To ostatně víme jistě, neboť
žabička před námi všemi problikla do podoby smrti s kosou.

Nastal čas prozkoumat žabičku a nenápadně i Křemílka - oba
dva vypadají v mých brejličkách jako dvě malé smrtky. KOntroluji i ostatní, alr
ty vidím normálně a zbylé dvě žabičky v lahvi stále vypadají jako malý měsíček a
malé sluníčko. Okamžitě súrsky informuji Mrakoplaše o nastalé situaci, ten mě
informuje, že cítí pach smrti a přijde mu, že stojí v epicentru.

Máme tedy tři žabky ve sklenici a dohadujeme se, jak projít
Cedrovem nebo do Cedrova a co teda budeme jako dělat. Křemílek se bojí, že je na
něj vypsaná odměna. Okamžitě jej straším, že je odměna na něj čtyřmístná,
přestože to je ve skutečnosti "jen" 500,- zlatých.

Po dlouhém a úmorném dohadování konečně vím, že půjdeme do
Komodoru za Ratnajem (nevím, jak jsme přišli na dvojici Ratnaj a Komodor, ale
budiž), přesto se nám nepodařilo dojít blíž než na dohled bran Cedrova. Z
Cedrova jde bosý stařec se šedivými vlasy oděný do světle modrého roucha. Nic
dalšího u sebe nemá - ani hůl ani mošnu. Přestože má vyloupnuté oči, jde středem
cesty a jde velmi jistě, jakoby viděl nějakým jiným způsobem. Pozdravil jsem ho
a on nejen mě jmenovitě pozdravil. Znal nás a Křemílek znal jeho - aspoň se tak
tvářil.

Pak stařec poklekl na koleno před Zirkonem, poklonil se mu.
Dostal od Zirkona klobásu, od Raela dostal na chléb, o který si požádal. "Nekoukej
mi do očí Křemílku je to neslušné" "Není to nadlouho" pousmál se
Křemílek, na což mu stařec odpověděl: "TO je pravda, proto tě hledám"
řekl poté stařec a dal se do hovoru se Zirkonem na téma, že by měl svůj národ
sjednotit. Nějak jsem ten hovor nechápal, a chytil jsem se až v okamžiku kdy
stařec řekl, že bychom si měli najít mezi sebou nějakého vůdce, zjistit co v
každém z nás je a že nám dá týden na to, aby si každý z naší - tedy nejen Rael,
Zirkon, Křemílek, Modřinka, Mrakoplaš, ale i Mojko a Balanar - vyzkoušel každý
jeden den velet družině, což prý bude těžké. "A po týdnu - přežijete-li,
rozhodnete, kdo je a má právo být králem". Je prý vhodné s tím začít
od zítřejšího rána. Raelovi se to nelíbilo ale starček řekl: "Nezúčastníš-li
se, již nikdy nenajdeš svého otce". Tím se vyjasnil jeden z mých problémů,
ale to jsem musel okamžitě odložit, neboť i Zirkon se tvářil nesouhlasně: "Pokud
odmítnete, vaše nejlepší budoucnost se nestane." kontroval stařeček a dodal
dívajíc se na žabky: "Silnější než dnes už nebudete. Spojili jste teď všechny
tři vládnoucí skupiny ..."

Okamžitě se hádáme o to, zdali je třetí skupina příživnická
nebo plnohodnotná k první a druhé skupině, tedy k Měsíčkům a Sluníčkům, jak
familiárně říkáme pomocníkům Pána Pravého Poledne a pomocníkům Pána Snů.[1]
Mrakoplaš se pokouší odhadnout, kdy stařeček umře, i já-laik cítím, že se jeho
čas blíží. I stařeček to ví - další klobásy si nevezme, prý brzo z tohoto světa
odejde.

Zirkon začal nahlas přemýšlet nad jedním svým dilematem, z nějž pro něj
vyplynula jedna věc - když si nechá od děda umějící zírat vnitřním zrakem do
budoucnosti (proto si prý vydloubl oči) prozradit, jaká barva padne v okamžiku
kdy vstoupí do kasína. ANo, to jsem neřekl - Zirkon si chce v Cedrově vybrat
nějaký peníz, aby ho mohl posléze v Komodoru utratit na ruletě - ale raději by
něco málo vyhrál. Děd ho od toho odrazuje dvojím způsobem - jednak bude velet
skupině až jako poslední a tím pádem bude šestkrát sloužit ostatním, jednak tak
nenaplní své největší cíle. To první je spíš Zirkonovi k radosti, protože ten,
kdo bude velet by měl být bezvýhradně poslouchán, jak nám připomněl opět stařec.
ZIrkon si nakonec hodil mincí, ale ještě než dopadla, obdržel od starce odpověď:
"Bude to černá". Pak mince dopadla a prozradila, že Zirkon opravdu
má chtít vědět, jaká barva bude v kasinu. Pochopil jsem, že vsadí vše na jednu
barvu a obere tak kasíno.

"Jestli to bude fakt černá, tak polovinu výhry dám na dobročinnost"
oznámil Zirkon a byl okamžitě stařečkem přerušen: "Nelži". Zirkon
pokračoval: "Když to nebude černá, tak si tě najdu ... a vypiju s tebou
kořalku. NIc ti neudělám. Teď taky nelžu". Křemílek se tomu zasmál a
stařeček řekl: "Bylo mi zde dobře. Zde nebo jinde ?" optal se pak
Křemílka a tomu "to" bylo jedno. "Dobrá ..." Stařeček popošel ke
Křemílkovi, ten se ho dotkl dlaní a stařeček okamžitě zemřel. Pak poklekl k
mrtvému tělu, které si okamžitě šel prohlížet Zirkon, foukl a místo těla dědečka
je pouze popel, který se rozfoukává po okolí. NA zemi zůstala modrá košile, ani
nevím jestli ji někdo zvedl... Dost se mi toho honí hlavou, ale nic nemá řešení,
natož aby mě napadla nějaká činnost, kterou bych měl dělat. Jediný reagující byl
Mrakoplaš, který se modlil za duši zemřelého ...

Zirkon se bojí, že by způsobil paradox, kdyby teď udělal něco jiného kolem
kasína než si teď vysnil (například by opravdu dal peníze na dobročinnost). Už
už se konečně vydáváme do Cedrova, ale (pokolikáté už) jsme přerušeni. OD
Cedrova vyjel kůň a na něm učeň od Ofeka - mám dojem že se jmenuje Martin. "Mistr
našel toho třetího" zahulákal na Raela. Pak zjistil že je s námi Křemílek a
varoval ho, aby nechodil Ofekovi na oči, prý se ještě zlobí za Drobka. Martin se
divil, že je Křemílek živý - to se ostatně divíme i my. To už začínám mít dojem,
že je tu s námi nějaká bytost, která se za Křemílka vydává....

Pak proběhlo další a pro náš příběh nepodstatné dohadování o tom, že Martin
ztratil Ofekův měšec (ten mu našel Rael a podle Zirkonovo výrazu tuším, že si ho
před chviličkou vypůjčil), že přijel na klukovi jménem "Pekařovic Toník" proměněného v koně (setsakra
silné kouzlo, když drží i po takové době od vyjetí z Odova), pak proběhlo nějaké
to nepovedené kouzlení na Křemílka, aby byl maskován při vstupu do města, Martin
se chlubil, že umí proměnit kohokoliv podle lexikonu nestvůr na cokoliv ... Bylo
to nepodstatné všechno, ale bohužel je to další hodina z dnešního dne, která
uplynula nepříliš užitečně.

21.listopadu 2007, čas oběda

(hráno 4.února 2008 - přepis z deníčku s mírným doplněním z diktafonu)

Konečně ve městě ! Jdu ke strážnici k vývěskám ověřit si, zdali jsme v
současnosti a zdali tam na mě nečeká úkol. Nečekal ale bude tu vystupovat cirkus
Ratnaj a hned zítra ! A tak jdu čekat do hospody u jižní brány, kde by se měli
objevit postupně všichni, abych je informoval, že se nemusíme trmácet až do
Komodoru.

Rael šel shánět nějaké informace do knihovny. Informaci nenašel, ale přinesl
zajímavou legendu

Filomen a Baucis

Za starých časů se stávalo, že
bohové sestupovali na Zemi v podobě pozemšťanů, aby se přesvědčili, zda jsou
lidé dobří a nejsou zlí a chamtiví.

Jednoho dne takhle dorazili
až do velmi pěkného údolí s bohatými statky kolem města Cedrova. Protože se
začalo stmívat, prosili tamní statkáře jestli je někde vezmou na noc. Proto
procházeli celým městem, ale nikde je nevzali.

Až došli k velice chudé
chaloupce. Hned si jich všiml stařeček Filomen. Pozval je dovnitř a řekl své
ženě Baucis, aby připravila něco k jídlu. Baucis hned začala připravovat maso.
Filomen nosil různé pochutiny a snažil se hostům ve všem vyhovět. Když dojedli,
začal jim Filomen nalévat víno. Všichni si povídali, jenomže po chvíli si
stařeček všiml, že víno ve džbánku vůbec neubývá. Svěřil se Baucis a ta hned
poznala, že jejich dům navštívili bohové.

Hned se začali omlouvat bohům
za skromné pohoštění. Bohové se zvedli a vyšli z chaloupky a místo ní vyčarovali
nádherný zámek ze zlata a stříbra. Bohové se ptali Filomena a Baucis co by si
ještě přáli. Stařeček jim odpověděl: “Bohové, dovolte nám stát se strážci tohoto
krásného zámku a až se naplní náš čas, kéž bychom zemřeli ve stejnou chvíli.
Celý život žijeme spolu ve svornosti a věrně stojíme při sobě. Ať nikdy
nespatřím hrob své ženy a mě ať nikdy nemusí pohřbívat ona.” Bohové jim řekli:
“Dobře.” a zmizeli. Tak tedy střežili Filomen a Baucis palác. Jednoho dne si
však Filomen všiml, že Baucis obrůstá listím. I Baucis viděla jak se Filomen
ztrácí v záplavě listí. Oba dva se začali měnit ve stromy, naposledy si řekli
sbohem a proměnili se ve stromy. Filomen v cedr a Baucis v lípu. Tak jsou navěky
spolu a vždy když zafouká vítr, dotýkají se jeden druhého.

Když se Zirkon a Mrakoplaš vrátili z místní banky, odjeli i s Křemílkem do
Komodoru. Nevím co dělal Martin s Toníkem, snad jeli domů, ale my ostatní
zůstáváme v Cedrově. Do města dojeli v noci, strážní je po malém úplatku pustili
dovnitř skrz zavřenou bránu.

Co vím z vyprávění - tak se dostali dovnitř, Zirkon chvíli rozhazoval zlaťáky
a díky tomu se dostali ke stolu kde hraje šlechta o vysoké částky, tam vsadili
největší možnou částku na černou a krupiér nezvládl napodvádět to, aby padla
červená. Pak se spakovali, ale než projeli městem k bráně, už se na ně
přichystala nějaká banda, která je chtěla okrást. Jednoho z nich pustil Mrakolaš
do kočáru, protože se mu dotyčný doslova vemluvil do přízně - že prý pospíchá
kamkoliv z města.

Při přepadení prý bojoval jen ZIrkon, Křemílkovo nebojování
potvrdil i Mrakoplaš. To mě docela zaujalo... Zlato uchránili, ale kočár "nějak"
odjel, takže šli pěšky

22.listopadu 2007

(hráno 4.února 2008 - deníčkový zápis)

Brzo ráno jsem slyšel, jak bouchly dveře od vedlejšího pokoje. Á, to se vrací
z kasína kamarádi, pomyslel jsem si a dál to neřešil. Když jsem šel na snídani,
zdálo se mi, že tam chrápou tři lidé, ale ukázalo se že to byl jen Křemílek.
Mrakoplaš se Zirkonem dorazili až v 10 hodin dopoledne.

S pomocí sirek jsme vylosovali, že velet bude Rael. Činnosti jsou jasné - v
16 hodin vystupuje cirkus Ratnaj na náměstí, chvíli poté budeme mít já a
Mrakoplaš schůzku s našimi Slunečními bratry