(hráno 4.února 2008 - zkrácený přepis z diktafonové nahrávky s mírnou dávkou fikce)
(poznámka. Zítra máme v podvečer schůzku se slunečňáky zde, jak mi připoměl
Mrakoplaš, který tuto schůzku inicioval.)
Ranní probuzení proběhlo normálně až na jednu drobnost. Zjistili jsme, že jsme za tmy našli místo kde jsme spali minule a kde Rael ztratil svůj spacák. To Raela mírně nakrklo a popošel do míst, kde spal minule a nakopl nejbližší kámen. Jaké bylo jeho překvapení, když našel svůj spacák složený pod ním, ale jeho vršek byl porostlý houbičkami a mechem. "Héej asi jsme někde v čase, tentokrát v budoucnosti" křikl na nás Rael a ukázal svůj úlovek. Pochválili jsme ho za houbičky do polívky a pak jej poňoukáme, že by to mohlo být i jinak: "Nebo jsme minule spali v minulosti"
Zirkon navrhl, že se podívá na hvězdičky, aby mu po chvíli došlo, že teď ráno žádné neuvidí, proto prohlásil, že jsme v přítomnosti. Vylezl jsem proto nablízký strom a svým elfím zrakem se zahleděl k blízkému městu. To vypadalo tak jak vypadat má, tedy současně. Pak jsme konečně dali hlavy dohromady a zkonstatovali, že v době, kdy jsme spali a napadli nás trolové tak to byla minulost ...Tím pádem nebylo co řešit, a proto nám osud nastražil další léčku. Před námi se objevil kruhový pulzující portál, znějž se vynořila postava zahalená dýmem. Se zbraněmi v ruce očekáváme, co se z téhle situace vyklube a samozřejmě nás čekalo překvapení. Došlo k výbuchu a dýmu bylo o to víc. Postava začala z toho dýmu kašlat a po hobitím způsobu nadávat. Ano, byl to Křemílek s merlinovskou čepicí na hlavě a šedavém hábitu. Když dokašlal, prohlásil: "Tak jsem doma
kluci, dlouho jsem vás neviděl, ve sférách byla nuda". Na Zirkonovi bylo vidět, že by nejraději nabil kuši a po Křemílkovi střelil (jenže kuši nikdo v družince nemá), Rael rychle nalejval magy do hůlky, o mém postoji v bojové magické poloze nemluvě. Jenže ...
Zirkon pak náhle vrátil Raelovi nějaký pergamen, prý mu vypadl v noci. Rael ho popadl, sbalil ho a uložil, zamračil se na ZIrkona a odběhl stranou. Jenže, Zirkon si velmi rychle uvědomil, že mu dal nějaký jiný pergamen a tak vytáhl konečně ten správný. Podal ho MRakoplašovi a ten s údivem v očích začal číst nahlas
Černokněžníci na Plexisu
Každým rokem po dobu dvaceti let přicházeli v létě do Odova tři černě odění muži. Pokaždé se zastavili u pastýřů na salaši, kde je bača pohostil ovčím sýrem a žinčicí. V posledním dvacátém roce řekli černí muži bačovi:"Pokaždé nás hostíte žinčicí a sýrem, co máte, to nám dáváte a nic za to
nechcete. My se vám chceme naposledy za tu vaši službu odměnit.
Pojďte tedy s námi a vezměte s sebou měch". Sňali ze stěny lýčenou kabelu a tu
bačovi zavěsili na krk a šli na vrchol nedalekých hor. Přišli k místu, kde se
vchází do hory, a nakázali bačovi, aby v podzemí ani slůvkem nepromluvil. Pak
šli dlouhou chodbou až do jakési osvětlené jeskyně na způsob místnosti. Tam
poklekli a v prach podlahy vepsali písmena „L,A,R,E“ každý písmena vepsal
v jiném pořadí. Jakmile i třetí z černokněžníků své runy v prach vepsal, tak se
ve stěně ukázaly dveře. Jeden z mužů jež písmena započal psát runou „R“ vytáhl
klíč, kterým dveře otevřel. Ocitli se na zeleném prostranství a po lávce přešli
přes hluboký potok. Bača se bál, na každé straně lávky ležel strašlivý
démon-drak, ale oni ho vzali mezi sebe a šťastně došli ke skále, ve které byly
další dveře. Tam byli ve veliké světnici a odevšad visely z "lištěn
jakési cacky" na způsob hroznu a oni je brali a dávali sobě do kabel. Jen bača
se k ničemu neměl a tak mu jeho lýčenou kabelu naplnili.
Když vyšli ze skály ven, ukázali mu, že má kabelu plnou zlata a
stříbra. Bača je ještě jednou naposledy pohostil a podle jejich prosby je znovu
doprovodil na vrchol hor. Tam mu řekli, že jsou černokněžníci ze síní Morte
Ascenda a dokud ze sémě jež v tuto zem zasili synové jejich nevyrostou v mistry,
tak se do tohoto místa nevrátí. Každý z nich svlékl plášť, rozprostřel jej po
zemi a usedl na něj. Pak vzlétli a odletěli. Bača si koupil velký statek, a
protože se netajil, jak k bohatství přišel, každému to vyprávěl. Proto se našli
tři odvážlivci, kteří šli do skal a našli tam chodbu vedoucí do podzemí.
Pronikli až do veliké místnosti a tam viděli tři kádě plné různých peněz a velmi
se radovali. Vtom z jedné kádě vyletěl kohout a křídly jim lampy zahasil.
Hledači pokladů se ocitli ve tmě. Jaké bylo jejich štěstí, že venku nechali
ještě čtvrtého, který držel rozvinutý provázek, díky kterému se dostali z
jeskyně ven. Pak se ještě jednou do jeskyní vrátili s novou lampou, ale kohout
jim zase světlo zhasil. Hledači dostali strach a už nikdy poklady nehledali.
Léta běžela, bača zemřel a bývalou salaš zdědil jeho jediný syn
Ofek. Ten nešel v otcových stopách, ale z jakéhosi podivného hnutí osudu se
vydal dráhou čaroděje. Čaroděje jež svým potenciálem nemá na ostrově sobě
rovného, snad až na vévodu.. ten jediný jej dokáže udržet na uzdě. Klevetivé
ženy však praví, že silnější bude jen do doby, než Ofek nalezne syny tajemných
černokněžníků…
V průběhu čtení se dívám po Křemílkovi a přišlo mi, že ten prokletý prsten
stále má, ale schovává ho pod rukavicí. Rael se vrátil při čtení posledního
odstavce a nebyl moc nadšen protože čteme jeho soukromý list. Nedivím se, zvlášť
po posledním odstavci, který byl dopsán jinou rukou. Ale což o to - v dopise se
píše i o Raelovi - blbý by si nevšiml té náhodičky s runami L A R E. Otázkou je,
jestli máme před sebou Raela-otce nebo o Raela-syna. V první chvilku mi přišly
možné obě možnosti ...
Mrakoplaš rychle podal pergamen zpět Raelovi, aby následně Zirkon dostal od
Raela několik proplesknutí za podvod s pergameny. Křemílek pak vybalil důvod,
proč je tu s námi - chce získat (nějaký) magický klíč. Delší dobu se dohadujeme
co budeme dělat, až pak nakonec Zirkon ukazuje nějaký klíč a jak Rael tak i já
se čertíme, že si už příliš mnoho věcí vypůjčil bez povolení ...
"Stanovme si priority" uklidňuje situaci Mrakoplaš a
do toho Křemílek vysvětluje, že "tam nahoře" má jistý dloužek, který by měl ten
klíč vyrovnat, termín na to má týden. Zirkon vytahuje luxusní křišťálový klíč,
tvrdí o něm že otevře jakýkoliv zámek a ptá se, jestli spíš nechce Křemílek
tenhle magický klíč. A do toho všeho Rael našel třetího žabáka v brnění - v
očích má nekonečnou čerň a pohled do nich je hodně nepříjemný - máme tedy
žabáčka od Smrti respektive od Morte Ascenda. To ostatně víme jistě, neboť
žabička před námi všemi problikla do podoby smrti s kosou.
Nastal čas prozkoumat žabičku a nenápadně i Křemílka - oba
dva vypadají v mých brejličkách jako dvě malé smrtky. KOntroluji i ostatní, alr
ty vidím normálně a zbylé dvě žabičky v lahvi stále vypadají jako malý měsíček a
malé sluníčko. Okamžitě súrsky informuji Mrakoplaše o nastalé situaci, ten mě
informuje, že cítí pach smrti a přijde mu, že stojí v epicentru.
Máme tedy tři žabky ve sklenici a dohadujeme se, jak projít
Cedrovem nebo do Cedrova a co teda budeme jako dělat. Křemílek se bojí, že je na
něj vypsaná odměna. Okamžitě jej straším, že je odměna na něj čtyřmístná,
přestože to je ve skutečnosti "jen" 500,- zlatých.
Po dlouhém a úmorném dohadování konečně vím, že půjdeme do
Komodoru za Ratnajem (nevím, jak jsme přišli na dvojici Ratnaj a Komodor, ale
budiž), přesto se nám nepodařilo dojít blíž než na dohled bran Cedrova. Z
Cedrova jde bosý stařec se šedivými vlasy oděný do světle modrého roucha. Nic
dalšího u sebe nemá - ani hůl ani mošnu. Přestože má vyloupnuté oči, jde středem
cesty a jde velmi jistě, jakoby viděl nějakým jiným způsobem. Pozdravil jsem ho
a on nejen mě jmenovitě pozdravil. Znal nás a Křemílek znal jeho - aspoň se tak
tvářil.
Pak stařec poklekl na koleno před Zirkonem, poklonil se mu.
Dostal od Zirkona klobásu, od Raela dostal na chléb, o který si požádal. "Nekoukej
mi do očí Křemílku je to neslušné" "Není to nadlouho" pousmál se
Křemílek, na což mu stařec odpověděl: "TO je pravda, proto tě hledám"
řekl poté stařec a dal se do hovoru se Zirkonem na téma, že by měl svůj národ
sjednotit. Nějak jsem ten hovor nechápal, a chytil jsem se až v okamžiku kdy
stařec řekl, že bychom si měli najít mezi sebou nějakého vůdce, zjistit co v
každém z nás je a že nám dá týden na to, aby si každý z naší - tedy nejen Rael,
Zirkon, Křemílek, Modřinka, Mrakoplaš, ale i Mojko a Balanar - vyzkoušel každý
jeden den velet družině, což prý bude těžké. "A po týdnu - přežijete-li,
rozhodnete, kdo je a má právo být králem". Je prý vhodné s tím začít
od zítřejšího rána. Raelovi se to nelíbilo ale starček řekl: "Nezúčastníš-li
se, již nikdy nenajdeš svého otce". Tím se vyjasnil jeden z mých problémů,
ale to jsem musel okamžitě odložit, neboť i Zirkon se tvářil nesouhlasně: "Pokud
odmítnete, vaše nejlepší budoucnost se nestane." kontroval stařeček a dodal
dívajíc se na žabky: "Silnější než dnes už nebudete. Spojili jste teď všechny
tři vládnoucí skupiny ..."
Okamžitě se hádáme o to, zdali je třetí skupina příživnická
nebo plnohodnotná k první a druhé skupině, tedy k Měsíčkům a Sluníčkům, jak
familiárně říkáme pomocníkům Pána Pravého Poledne a pomocníkům Pána Snů.[1]
Mrakoplaš se pokouší odhadnout, kdy stařeček umře, i já-laik cítím, že se jeho
čas blíží. I stařeček to ví - další klobásy si nevezme, prý brzo z tohoto světa
odejde.
Zirkon začal nahlas přemýšlet nad jedním svým dilematem, z nějž pro něj
vyplynula jedna věc - když si nechá od děda umějící zírat vnitřním zrakem do
budoucnosti (proto si prý vydloubl oči) prozradit, jaká barva padne v okamžiku
kdy vstoupí do kasína. ANo, to jsem neřekl - Zirkon si chce v Cedrově vybrat
nějaký peníz, aby ho mohl posléze v Komodoru utratit na ruletě - ale raději by
něco málo vyhrál. Děd ho od toho odrazuje dvojím způsobem - jednak bude velet
skupině až jako poslední a tím pádem bude šestkrát sloužit ostatním, jednak tak
nenaplní své největší cíle. To první je spíš Zirkonovi k radosti, protože ten,
kdo bude velet by měl být bezvýhradně poslouchán, jak nám připomněl opět stařec.
ZIrkon si nakonec hodil mincí, ale ještě než dopadla, obdržel od starce odpověď:
"Bude to černá". Pak mince dopadla a prozradila, že Zirkon opravdu
má chtít vědět, jaká barva bude v kasinu. Pochopil jsem, že vsadí vše na jednu
barvu a obere tak kasíno.
"Jestli to bude fakt černá, tak polovinu výhry dám na dobročinnost"
oznámil Zirkon a byl okamžitě stařečkem přerušen: "Nelži". Zirkon
pokračoval: "Když to nebude černá, tak si tě najdu ... a vypiju s tebou
kořalku. NIc ti neudělám. Teď taky nelžu". Křemílek se tomu zasmál a
stařeček řekl: "Bylo mi zde dobře. Zde nebo jinde ?" optal se pak
Křemílka a tomu "to" bylo jedno. "Dobrá ..." Stařeček popošel ke
Křemílkovi, ten se ho dotkl dlaní a stařeček okamžitě zemřel. Pak poklekl k
mrtvému tělu, které si okamžitě šel prohlížet Zirkon, foukl a místo těla dědečka
je pouze popel, který se rozfoukává po okolí. NA zemi zůstala modrá košile, ani
nevím jestli ji někdo zvedl... Dost se mi toho honí hlavou, ale nic nemá řešení,
natož aby mě napadla nějaká činnost, kterou bych měl dělat. Jediný reagující byl
Mrakoplaš, který se modlil za duši zemřelého ...
Zirkon se bojí, že by způsobil paradox, kdyby teď udělal něco jiného kolem
kasína než si teď vysnil (například by opravdu dal peníze na dobročinnost). Už
už se konečně vydáváme do Cedrova, ale (pokolikáté už) jsme přerušeni. OD
Cedrova vyjel kůň a na něm učeň od Ofeka - mám dojem že se jmenuje Martin. "Mistr
našel toho třetího" zahulákal na Raela. Pak zjistil že je s námi Křemílek a
varoval ho, aby nechodil Ofekovi na oči, prý se ještě zlobí za Drobka. Martin se
divil, že je Křemílek živý - to se ostatně divíme i my. To už začínám mít dojem,
že je tu s námi nějaká bytost, která se za Křemílka vydává....
Pak proběhlo další a pro náš příběh nepodstatné dohadování o tom, že Martin
ztratil Ofekův měšec (ten mu našel Rael a podle Zirkonovo výrazu tuším, že si ho
před chviličkou vypůjčil), že přijel na klukovi jménem "Pekařovic Toník" proměněného v koně (setsakra
silné kouzlo, když drží i po takové době od vyjetí z Odova), pak proběhlo nějaké
to nepovedené kouzlení na Křemílka, aby byl maskován při vstupu do města, Martin
se chlubil, že umí proměnit kohokoliv podle lexikonu nestvůr na cokoliv ... Bylo
to nepodstatné všechno, ale bohužel je to další hodina z dnešního dne, která
uplynula nepříliš užitečně.
21.listopadu 2007, čas oběda
(hráno 4.února 2008 - přepis z deníčku s mírným doplněním z diktafonu)
Konečně ve městě ! Jdu ke strážnici k vývěskám ověřit si, zdali jsme v
současnosti a zdali tam na mě nečeká úkol. Nečekal ale bude tu vystupovat cirkus
Ratnaj a hned zítra ! A tak jdu čekat do hospody u jižní brány, kde by se měli
objevit postupně všichni, abych je informoval, že se nemusíme trmácet až do
Komodoru.
Rael šel shánět nějaké informace do knihovny. Informaci nenašel, ale přinesl
zajímavou legendu
Filomen a Baucis
Za starých časů se stávalo, že
bohové sestupovali na Zemi v podobě pozemšťanů, aby se přesvědčili, zda jsou
lidé dobří a nejsou zlí a chamtiví.
Jednoho dne takhle dorazili
až do velmi pěkného údolí s bohatými statky kolem města Cedrova. Protože se
začalo stmívat, prosili tamní statkáře jestli je někde vezmou na noc. Proto
procházeli celým městem, ale nikde je nevzali.
Až došli k velice chudé
chaloupce. Hned si jich všiml stařeček Filomen. Pozval je dovnitř a řekl své
ženě Baucis, aby připravila něco k jídlu. Baucis hned začala připravovat maso.
Filomen nosil různé pochutiny a snažil se hostům ve všem vyhovět. Když dojedli,
začal jim Filomen nalévat víno. Všichni si povídali, jenomže po chvíli si
stařeček všiml, že víno ve džbánku vůbec neubývá. Svěřil se Baucis a ta hned
poznala, že jejich dům navštívili bohové.
Hned se začali omlouvat bohům
za skromné pohoštění. Bohové se zvedli a vyšli z chaloupky a místo ní vyčarovali
nádherný zámek ze zlata a stříbra. Bohové se ptali Filomena a Baucis co by si
ještě přáli. Stařeček jim odpověděl: “Bohové, dovolte nám stát se strážci tohoto
krásného zámku a až se naplní náš čas, kéž bychom zemřeli ve stejnou chvíli.
Celý život žijeme spolu ve svornosti a věrně stojíme při sobě. Ať nikdy
nespatřím hrob své ženy a mě ať nikdy nemusí pohřbívat ona.” Bohové jim řekli:
“Dobře.” a zmizeli. Tak tedy střežili Filomen a Baucis palác. Jednoho dne si
však Filomen všiml, že Baucis obrůstá listím. I Baucis viděla jak se Filomen
ztrácí v záplavě listí. Oba dva se začali měnit ve stromy, naposledy si řekli
sbohem a proměnili se ve stromy. Filomen v cedr a Baucis v lípu. Tak jsou navěky
spolu a vždy když zafouká vítr, dotýkají se jeden druhého.
Když se Zirkon a Mrakoplaš vrátili z místní banky, odjeli i s Křemílkem do
Komodoru. Nevím co dělal Martin s Toníkem, snad jeli domů, ale my ostatní
zůstáváme v Cedrově. Do města dojeli v noci, strážní je po malém úplatku pustili
dovnitř skrz zavřenou bránu.
Co vím z vyprávění - tak se dostali dovnitř, Zirkon chvíli rozhazoval zlaťáky
a díky tomu se dostali ke stolu kde hraje šlechta o vysoké částky, tam vsadili
největší možnou částku na černou a krupiér nezvládl napodvádět to, aby padla
červená. Pak se spakovali, ale než projeli městem k bráně, už se na ně
přichystala nějaká banda, která je chtěla okrást. Jednoho z nich pustil Mrakolaš
do kočáru, protože se mu dotyčný doslova vemluvil do přízně - že prý pospíchá
kamkoliv z města.
Při přepadení prý bojoval jen ZIrkon, Křemílkovo nebojování
potvrdil i Mrakoplaš. To mě docela zaujalo... Zlato uchránili, ale kočár "nějak"
odjel, takže šli pěšky
22.listopadu 2007
(hráno 4.února 2008 - deníčkový zápis)
Brzo ráno jsem slyšel, jak bouchly dveře od vedlejšího pokoje. Á, to se vrací
z kasína kamarádi, pomyslel jsem si a dál to neřešil. Když jsem šel na snídani,
zdálo se mi, že tam chrápou tři lidé, ale ukázalo se že to byl jen Křemílek.
Mrakoplaš se Zirkonem dorazili až v 10 hodin dopoledne.
S pomocí sirek jsme vylosovali, že velet bude Rael. Činnosti jsou jasné - v
16 hodin vystupuje cirkus Ratnaj na náměstí, chvíli poté budeme mít já a
Mrakoplaš schůzku s našimi Slunečními bratry
Žádné komentáře:
Okomentovat