Karty na Eldoru

Nejprve popíši situaci u skupiny jedoucí na Eldor a to hlavně proto, že se této skupině podařilo vyřešit vše, než jsme my, zbytkoví, v podstatě vůbec začali.

Na Eldoru vše probíhalo normálně - po přistání jednočlenná elfí hlídka zkontrolovala všem myšlenky, se kterými na ostrov naše trojice ve složení Balanar, Rael a Zirkon dorazila. Osobně jsem se bál o Zirkona - přeci jen trpaslík na ostrově vznešených elfů je značně neobvyklá kombinace. Kupodivu to prošlo a hlídka zřejmě ze Zirkona vycítila stejné myšlenky jako z ostatních a to touhu jít za Máriem Gamelem, druidem, jenž rád používá proměnu v sysla. O moment později přišel další elf a představil se Zirkonovi jako jeho průvodce, jenž je přidělován všem, co jsou na ostrově poprvé. Někdo pak namítl, že průvodcem by měl být Balanar a všichni si pomysleli, že je to spíš hlídka, aby Zirkon něco neprovedl, ale nakonec se to tak nějak urovnalo. Elfí průvodce Zirkona celou skupinku sledoval zpovzdálí - tak aby viděl vše, ale aby to nevypadalo tak nějak vlezle.

Když mi to mládenci vyprávěli, tak jsem se musel zamyslet, jestli já měl svého průvodce tenkrát, co jsem byl na Eldoru s Raelem a Balanarem, a přišlo mi, že si ho neuvědomuji. Ale možná to byla ta elfí dívka, co mě pak vedla druhý den na meditaci ...

Mládenci se na molu nezdržovali a šli rovnou do míst, kde by měl pobývat Mario a skutečně ho tam našli. Po krátké diskuzi s Máriem od něj kartu získali. Asi i proto že Zirkon popsal situaci takto: "Po světě běhá chlap v modrém pyžamu a rozhazuje karty". Na druhou stranu nám ji dal i přesto, že neměl dokonalé mínění o Balanarovi, když se diskutovalo o možném nezneužití karty Balanarem prohlásil Mario, že by ji Balanar zneužil a ani by se nezačervenal...

Od Mária pak ještě každý dostal oříšek. Prý: "až budete mít na někoho pifku, tak si ho snězte". Po poděkování za všechno co jim sysel věnoval a řekl se družina vydala cestou zpět s tím, že na rozcestí lesních cest se rozhodnou, jestli zajdou do města Eldor nebo půjdou do přístavu. Rozhodnutí jim pokazil další elf. Stál na rozcestí a prohlásil, že loď na cestu zpět je již připravena a navedl družinu na cestičku k přístavu...

U nás to šlo trochu složitěji - Mrakoplaš a Lemon začali řešit akutní problémy v Hatoru (každý svoje) a mě tak na pomoc zbyla jen Julie. Nejprve jsem zaběhl k místnímu alchymistovi, aby mi prozkoumal přívěšek po Ratnajovi. To proběhlo snadno, po zaplacení zálohy 20 zlatých mi přislíbil, že mi to do rána zjistí. (Zjistil to během hodiny, vyhledal mě ve městě a přívěšek mi předal, ale to odbočuji a předbíhám). Po návštěvě u alchymisty nastalo to horší - rozhodl jsem se totiž že si vypůjčím větší loďku. Přeci jen budeme možná muset brázdit jezero a najít místo, odkud nás Aradeiridé (vodní lid) uslyší. A já tolik many nemám abych mohl hodiny a hodiny proplouvat jezerem. Nalezení vhodné loďky (či spíše malého jednostěžníku) bylo snadné, horší bylo nalezení majitele... Ale i to se povedlo.

Když už jsme s Julií a Mojko nasedali na loď (Mojko jsme našli ve smluveném hostinci kde spílala hostinskému, že nemá od nás vzkaz a my ho tam zrovinka šli hostinskému říct), připlouvala k jinému molu loď z Eldoru s našimi přáteli. Zirkon suchou nohou přeskočil z ještě nezakotvené lodi a hnal se k nám, aby nás včas zastavil ... Naše cestování se nakonec dohodlo tak, že Balanar a Rael pojedou na určené místo koňmo a my ostatní na plachetnici.

Díky Zirkonovi a jeho přesnému citu na chytání větru do plachet jsme dojeli do jihozápadního cípu Dračí slzy o něco dříve, než naši druhové na koni. V klidu se v pozdním odpoledni respektive v začínajícím večeru rozhlížíme kolem. Jsme v místech u starého mola, kde jsme už několikrát nocovali a vidíme že je tu něco jinak. Na vlastní kůži to poznal Zirkon, který chtěl po vystoupení na břeh pronést něco vtipného na téma nově objevené země. Nějaké dlouhé ostružiní se mu omotalo kolem kotníků a táhlo jej ke stromu, který od pohledu nepatřil k místní fauně a flóře. Ostatně si nikdo z nás co to tu zná nepamatuje, že by tu takový strom byl. Dost z nás vyskákalo ven a odseknutím ostružin osvobodilo Zirkona. Odseknuté šlahouny se chovaly zvláštně - jako velmi rychlí hadi se od nás odplazili kamsi pryč ...

Zůstávám na lodi a zabezpečuji plachtu, ostatní - kromě Julie, která si šla zaplavat - zkoumají strom. Podle Balanara to není hledaný "velký zlý strom" a rozhodně sem do mírného pásma nepatří. Představuji si to tak, jako bych u nás na Velvétu v našich lesích nalezl palmu, jenž roste jen v teplých pouštích. Balanar také zjistil, že rostlinky kolem stromu jsou poněkud ušlápnuté a půda je tu dost kyprá. Zirkon zjistil, že sliz tekoucí odněkud z koruny stromu po kmeni je lepkavý a začal si připadat jako moucha chycená do mucholapky. Rael strom zkoumal z vrchu pomocí kouzla UFI a vypozoroval, že na stromě je něco jako kokon a z něj teče ten sliz a ozývají se zvuky, jakoby někdo nebo něco uvnitř přežvykovalo stravu. Julie se začala něčeho bát, prudce vylezla z vody do lodi, kde opět začala panikařit. Balanara ve stejnou chvilku začaly chytat kořeny vylézající z kypré hlíny ...

Nastaly záchranné akce - Balanara popadl Rael a pomocí létajícího kouzla dolétli až na loď a já stejně zachránil Zirkona. Měl jsem to těžší o to, že jsem musel Zirkona silou odtrhnout od toho lepu ... Až pak se zjišťovalo co se děje kolem lodi respektive s lodí. Někdo nebo něco nám nebozezem právě udělalo třetí malou dírku do dna ...

Křikl jsem súrsky, kdože to ničí příteli aradeiridů lodičku a ozval se mi tvor jménem Vuňťa. Ukázalo se, že je to aradeiridí kluk, který se chce stát korzárem, který bude potápět lodě. Doprovodit k tatínkovi nás nechce, neboť bychom určitě žalovali. Slibuji že nebudu žalovat a nabízím klukovi cukrátko, abych se nakonec musel zaklít přísahou, že když to tatínkovi řeknu budu vysušen na suchu ... Rychle volám na ostatní a ptám se, kdo chce jít se mnou k aradeiridům a tiše doufám že budou maximálně dva. Mé přání se splnilo - chce jít jen Balanar a Julie, many tím pádem bude dost na hodinu - když si hodinu rozpočítám na třetiny, tak mi vyjde asi tak 20 minut na cestu tam, 20 na vyjednávání a 20 minut zpět ...

Trojí proměna proběhla normálně - nejprve měním Julii na vodní vílu Vanoflé. Z mé strany v tom byla jistá zlomyslnost, neboť Vanoflé má větší airbagy než Julie a chodí neoblečena, ale na rozdíl od proměny mé a Balanarova mohla Julie dýchat i nad vodou. Nás dva jsem proměnil v aradeiridí bojovníky a ti nemají plíce. Udělal jsem ale jednu chybu, kterou jsem si uvědomil až po tom všem proměňování - Julie nemluví súrsky a teď pod vodou se tak s ní můžeme domlouvat jen gesty. První z gest je jasné - následujeme Vunťu ...

Plujeme dost rychle asi tak pět minut, když jsme se přiblížili k víru a hlavně ke strážím před ním. Vunťa dostal vynadáno, že utekl z domova a pak byla pozornost upřena na nás. Nechal jsem si od strážných dostatečný odstup - co kdyby náhodou - a říkám svojí nedokonalou súrštinou, že jsem Haepp Modřinka, přítel aradeiridů a že prosím o setkání s velitelem či zástupcem kvůli magických kartách. Strážní o magických kartách nic nevědí, ale byli ochotni nás provést vírem až k nim do města, jen si krátce ozřejmili, jestli je Vanoflé opravdu proměněná - zřejmě jim neodpovídala na súrské dotazy. Odpovídám v tom smyslu, že jsme se museli proměnit v někoho jiného, neboť naše skutečná těla nám neumožňují pobýt dlouhodobě pod vodou a byla to zřejmě uspokojující odpověď...

Proplutí skrz vír trvalo tolik minut, kolik jsem si pamatoval, jediné co mě překvapilo bylo to, že jsme se ocitli ve slané vodě. To jsem si nějak nepamatoval. Ale byli jsme tam, kde jsme potřebovali být - u bran města. Strážní nás tak nějak nechali být a tak se krátce dohaduji s Balanarem, co teď. Shodli jsme se sice rychle, že půjdeme za nástupcem Bamakvavela do paláce, aby se na nás následně snesla smršť nadávek v súrštině. "Vy ožralové, mluvíte nahlas a probudili jste mi dítě" bylo asi nejslušnější vyjádření toho, že já i Balanar "súrsky nešeptáme". Ono se to dost špatně vysvětluje, ale zkusím to: Má začátečnická súrština neumí směřovat slova jen pro jednoho člověka a tak byla slyšet v dost velkém okruhu a určitě se můj hlas nesl i skrz stěny domků... Balanar šeptat umí, ale neuvědomil si, že to nedělá. Nahlas se omluvil všem a pak už jen šeptal a já mu odpovídal jen gesty. V podstatě jsme si jen potvrdili, že chceme do paláce.

Mě a Balanara proto obklopili stráže nejen po stranách ale i nahoře a dole pod námi a doprovázeli nás do paláce. K Julii-Vanoflé se chovají velice uctivě, což mě nepřestává udivovat. Děti na ni pokřikují že je určitě nemocná, protože vůbec nemluví ...

Připluli jsme před nového vládce a i on je jmenován jako Bamakvavel a mě okamžitě došlo, že to není jméno, nýbrž titul. Bamakvavelovi se představuji a dost se mi ulevilo, že mé jméno je vládci známo. Pro Julii to musel být šok, neboť poprvé pod vodou slyšela lidskou mluvu a bylo to tím, že i současný Bamakvavel má na hrudi modrý krystal, který laicky nazývám "mluvící". Hned jak byla volná chvilka, tak jsem jí to kratičce vysvětlil, ale ještě předtím vysvětluji to, proč jsem se "vetřel" na audienci - vyprávím, že tam venku se ví o tom, že zde dole jsou magické karty, že já je spolu s ostatními přáteli sbírám a buďto bych rád získal i karty vodních lidí, anebo bych je poprosil aby je nevydávali vůbec nikomu. Bamakvavelovi se má slova asi zalíbila, neboť byl nakloněn oběma variantám, jen se podivoval, že se na souši ví o jejich dvou vodních kartách. Naznačuji mu, že my to víme od špeha a navrhuji Balanarovi aby pokračoval a vysvětlil Bamakvavelovi to, jak by chtěla Cyrila získávat od aradeiridů nejen magické karty.

Mám toho totiž právě dost - co je mi platné, že jsem hezkých pár hodin promýšlel to, co aradeiridům řeknu a sesumíroval si to do vět, když v súrštině hodně těžce hledám správná slova. Pochopitelně i teď "mluvím nahlas", vím to, protože se díky mé špatné slovní zásobě už nestíhám zkoušet soustředit se na "šeptání". Jenže Balanar se zatvářil že neví co má vyprávět a tak pokračuji ve vyprávění o tom, že Cyrila by unesla nějakého aradeiriďana a pak by za něj chtěla výkupné. Výkupné by pak úplně klidně mohla být jedna z magických karet.

Bamakvavela to zaujalo, zvlášť když už zřejmě věděl o Vunťovi a za mojí informaci poděkoval. Pak nám nabídl jednu z magických karet (Balanarovi jsem doporučil ať si vybere on) s tím, že druhou nám věnuje, pokud Cyrilu dostaneme k němu, aby si s ní mohl promluvit. Souhlasím a hned prosím o svolení seslat na sebe a své přátelé kouzlo, neboť se blížila doba, kdy nebudeme moci pod vodou dýchat. Svolení dostávám a jako alternativa nám byla nabídnuta "rybička". Souhlasil bych, ale Bamakvavelovi s díky sděluji že bychom neradi zneužívali jeho pohostinnosti a že máme s Cyrilou nějaké nevyřízené účty, rybička by proto díky tomu velmi brzo zemřela. Povolení jsem dostal a tak všem prodlužuji kouzlo. Tím pádem nám začalo běžet posledních třicet minut, nezdržuji se proto nějakým další povídáním a za pomoci Bamakvavelových navrhů k věci se domlouvám, že dostanu mušličku pro umožnění dalšího kontaktu s vodním lidem, stráže u víru o nás budou vědět a budou mít připravené (dýchací) rybičky ...

Znovu děkuji Bamakvavelovi a tím naše slyšení skončilo. Plujeme poměrně rychle pryč, ne tak rychle aby to vypadalo jako útěk, ale zase ne tak pomalu, aby nám došla proměna ve vodní tvory. Balanar se mírně podivoval, že ještě neumím proměnu v tu placatou rybu (mám dojem že se jmenuje rejnok) protože bychom pluli rychleji - jeden z nás by byl proměněn v rybu a ostatní dva by se vezli ... Až o hooodně později za pomoci svého deníku si uvědomuji, že tuhle proměnu umí Rael...

K naší lodi jsme dopluli zavčasu a ještě asi deset minut se cachtáme v vodě, než naše proměna skončila. Raději jsem už totiž nedělal nic - přeci jen jsem byl úplně bez many. Ostatní naštěstí nezaháleli - zadělali koudelí ty tři díry, co nám udělal Vunťa. Už se hodně stmívá a nám ten divný strom trošku brání v klidném spánku. Sice když vyplujeme dál od břehu, tak na nás nebude moct, ale byl bych nerad, aby ten strom snědl někoho cizího. Ostatně už teď mám pocit, že si na někom pochutnal ...

Ptám se proto Balanara, jestli dokáže dát vědět na Eldor, že jim pravděpodobně unikla další rostlinka a pokud neunikla, tak že tu je poněkud nebezpečný strom a že by bylo vhodné povolat druidy a zasáhnout... Vědět jim Balanar umí dát a hned se toho ujal. Trošičku mě v první vteřině překvapil tím, že řekl, že na ELdor dojde pěšky a vyrazil směrem na jih, tedy šel od Eldoru. Ale pak mi to došlo ...

My ostatní se nudíme na lodi asi tak dvě hodiny a pak byl Balanar zpět. Na Eldor se opravdu dostal stromem a strom byl hlídán nějakou myší (asi druidem proměněným do myšího těla). Na Eldoru chtěl dát vědět přímo Zefrítě, ale nedostal se k ní a musel dát vědět její komorné. Ta mu slíbila, že vzkaz ihned (asi telepaticky) doručí a nechala si ukázat na veliké mapě Plexisu, kde přesně je ten strom. Byla to prý tak podrobná mapa, že na ní mohlo být zakreslené detailně i to naše molo ...

Ve zbytku dne toho už moc neděláme - vlastně jen rozdělujeme hlídky a volíme vůdce na příští den. Hlídky dáváme zhruba po půldruhé hodině - na mě vyšla předposlední a volba vůdce proběhla poprvé velmi hladce, neboť zbývají na velení Lemon, Julie a Zirkon. No a Zirkon musí být poslední a Lemon není přítomen, takže vůdcování padlo na Julii. Ta si hned myslela že velí od teď, ale poopravili jsme ji. Dnes ještě velí Mrakoplaš a ten předal na akci "vodní lid" velení mě, byť už je vlastně po akci ...

26.listopadu 2007
====
Na své ranní hlídce mám čas přemýšlet o všem možném a kontrolovat si i to, co jsem si ze včerejška nedopsal do deníčku, neboť všude je klid a mír, jak se tak říká. Není toho moc co jsem si nezapsal, v podstatě jen to, že Julie od návštěvy u Bamakvavela umí vnímat, že někdo mluví v súrštině, ale nerozumí ani slovu. To znám i ze své zkušenosti, jakoby pobyt blízko Bamakvavelovo krystalu nějak trvale pozměnil súrsky nemluvícímu něco v hlavě. Julie je občas velmi přemýšlivá a došlo jí při našem návratu z jezera, že súrskou řeč dokáže vnímat a na břehu jezera se ptala jestli jsem schopen jí súrštinu naučit. S lítostí jsem jí musel říci, že bohužel já ne, sice umím pár desítek slov na běžnou konverzaci s Balanarem a Mrakoplašem, ale dole v jezeře se ukázalo, že jsem spíš súrský kokta. Balanar, který nás poslouchal se zatvářil tak nějak všelijak, ale neřekl nic. Ani se mu nedivím, protože včera doslova udělal všechno - kartu na Eldoru, kartu v jezeře a ještě pak šel po mém rozhovoru s Julií znovu na Eldor kvůli vzkazu o stromu ...

A jakoby osud slyšel mé myšlenky, začlo se něco kolem stromu dít, rozsvítilo se v těch místech ostré žlutavé světlo, jakoby jen v těch místech svítilo slunce. Od dob, kdy "Slunečňáci" prováděli Balanarovi všelijaké věci, jsem na podobné sluneční projevy poněkud alergický, takže jsem doslova vyskočil a přes vodu zahulákal: "Hej, kdo tam, co to tam kutíte !!!". Ani jsem si nestačil sáhnout pro své "Snové" brýle, když mě přepadl tak silný záchvat spaní, že jsem se složil na palubu hned tam kde jsem byl - hrbolky nehrbolky.

Ráno z toho bylo pozdvižení, neboť jsem nevzbudil poslední hlídku a to Zirkona, o chybějícím stromě nemluvě. Navíc když jsme šli to místo zkontrolovat, tak místo něj byla dva měsíce stará vegetace, což nás poděsilo, naštěstí jsou všude kolem naše včerejší stopy, z čehož usuzujeme, že tady na závěr změn proběhlo druidí kouzlo zrychleného růstu. Nejvíc souhlasil Balanar poté, co jsem mu odvyprávěl svůj zážitek, což mě uklidnilo asi nejvíce.

Snídáme a ptáme se Julie, co tedy jako budeme dělat. Ta se nás na oplátku ptá, jestli víme o nějaké další kartě, kterou můžeme získat. Víme jen o jedné u vodního lidu a tu dostaneme jen za Cyrilu, jenže ta se s námi spojí až zítra v Cedrově, pokud dobře počítáme. Pak také víme, že "Chodník" pro kterého Cyrila pracuje má nějaké další karty. Rael proto zkusmo navrhnul, že bychom šli i do jiných měst. To je trošku problém, protože se chceme vrátit včas za Cyrilou. Tu se ukázala moje prozíravost - ještě na dnešní den mám pronajatou loď, takže můžeme zajet kamkoliv, kam se dá doplout a po zralé úvaze se rozhodlo, že zkusíme město *****. Julie proto vydala rozkaz na rozvinutí plachet a plavbě k danému městu. Někdo namítl, že tu mají mládenci koně a proto Julie poopravila svůj rozkaz tak, aby jeli za námi ...

A opět se opakovala situace s rychlejší jízdou po vodě, v **** jsme na lodi dřív. Julie se na mě podívala jako by se mě ptala co má rozkázat a já jí napověděl: "Rozprchnout po městě, vyptávat se na karty a pak sraz tady" a dodal jsem že prubnu místního historika Makulu Torese a další známé. Julie tedy přikázala, ať se snažíme a že si dáme sraz ve dvě hodiny odpoledne opět zde. A tak se i stalo ...

Julie měla hodně špatný den, neboť se jí podařilo narazit na Makulu Torese, ale až poté co jsem s ním mluvil já. Mě odpověděl, že o magických kartách nic neví, a bylo logické, že když se ho začne vyptávat během hodiny druhá osoba na totéž, že se pokusí vytáhnout informace. Julii zblbnul tím, že ji vzal na oběd a vlichotil se jí do přízně, načež mu Julie řekla vše co o kartách a naší karetní sbírce věděla, aby pak na závěr šel Makula říct novinky svému strýčkovi - místnímu markraběti. Aspoň byla najezená, narozdíl od nás ostatních. To už ale přijel i Rael a Balanar a ti darebáci byli taky po jídle, najedli se rovnou v Hatoru ...