Dneska velí Balanar a tomu nechci dělat problémy, takže do sebe snídani naházím co nejrychleji a pak už konečně jdu velmi rychlou chůzí ke špitálu. Mám štěstí, nebo ostatní měli trošku problém, neboť zdálky vidím, že se teprve vybavují s řádovou sestrou u vchodu. Vidím ale také, že je někdo zpoza rohu sleduje, což se mi samozřejmě nelíbí. Velice tiše jsem se přikradl za tu osobu a pak jí rázně položil ruku na rameno. Jaké bylo moje překvapení, když se mi před očima objevili dva airbagy a já poznal naší Julii. Neupravená, bez košile a ještě mi vynadala. "Fuj to jsem se lekla, až se ve mě dítě hnulo" řekla na závěr a dodala, že do špitálu nejde, neboť by jí v jejím stavu řádové sestry rozhodně nepřijali. Nehádámn se a jdu k ostatním. Nejsem poslední, ještě přibíhá Rael, který pak vstupuje do špitálu za mnou jako poslední. Ještě nevidím uvnitř Mojko a tiše doufám, že se tu objeví a bude upravenější než v současné době Julie.
Řádová sestra nás zavedla dovnitř špitálu a mě překvapilo, že hned první místnost byla tak rozlehlá a přitom upravená tak divně, jako by tohle byl nejchudší špitál. Na jedné matraci leželi až tři lidé naskládaní vedle sebe na přeskáčku, takže ten co ležel uprostřed to měl nejhorší, neboť měl u hlavy dva páry nohou spolupacientů. Mrakoplaš to nemohl vydržel a dva pacienty stihl krátce zaléčit než si toho řádová sestra povšimla a požádala ho, aby se šel podívat i na speciálního pacienta. Vložil se do toho Zirkon a řekl, že jsme speciální jednotka léčitelů...
Ze strachu, že se tahle lež provalí se mi na pár minut asi zastřel sluch, neboť si nepamatuji další slova, která kolem toho zazněla, jisté je to, že Mrakoplaše a Balanara, kteří ukázali svojí léčivou sílu, začala brát ona řádová sestra velmi vážně. Mohl bych i říct, že je měla v úctě a pomalu nás všechny vedla do zadní části špitálu. V malé komůrce za závěsem byl náš cíl a bohudík(! z mého pohledu) i dvojčlenná ochranka - kroll a člověk. I tenhle kroll se jmenuje Josh, skoro začínám mít dojem, že všichni krollové jsou Josh-ové. To už se mi vrátil sluch a tak vnímám slova řádové sestry, že "Martin tvrdí, že to má co do činění s larvou". Rychle jsem si dal dvě a dvě dohromady - to se mluvilo o jednom místním hraničářovi a pokud mě paměť neklame, tak jsem se o tomhle Martinovi domníval, že straní Sluneční straně a to tenkrát, když byla Balanarovo duše uvězněná v psím těle ...
Zirkon se dohaduje s člověčí polovinou ochranky, neboť ta druhá část se chce se Zirkonem jenom prát. Mohl bych nyní definovat i další Plexiskou pravdu - Jakmile se kroll jmenuje Josh, chce se prát se Zirkonem, ale zatím s tím počkám, tolik krollů jsme zatím nepotkali ... Mrakoplaš se mezitím vydal hledat náhradní tělo pro tohoto muže, který je zjevně zcela mimo sebe. Teď sice náš nemocný šéf místního cechu zlodějů spí, ale hází sebou dost ošklivě. Chvilinku mám pocit, že bych mu s jednou svojí pomůckou mohl pomoci, ale než jsem se rozhoupal k činu, někdo dotyčného vzbudil. I teď, když je při vědomí sebou dost hází, koulí očima a nesrozumitelně křičí.
Mrakoplaš našel v první síni nějakého nemocného uhlíře, který se popral v hospodě a utržil nějaké vnitřní zranění. Obyčejná - tedy nemagická - medicína mu už nemohla nikterak pomoci a tak tu v podstatě nebylo pomoci. Vyléčil ho, uhlíř vyskočil a hlasitě a dlouze začal děkovat. Jenže tím pádem se k němu nahrnuli i ostatní nemocní ... takže nebyl s to najít někoho kdo by se hodil na stěhování duší, proto na tento úkol musel nastoupit člověčí člen ochranky. Na tuhle část jsem se už nechtěl dívat a tak jdu ven. Víc toho udělat asi nemůžu, protože bych šel proti rozkazům Balanara, našeho dnešního šéfa, sedám si zde na práh a začínám s Julií hrát karty. Právě přicházející Mojko směřujeme rovnou dovnitř ...
Co vím z vyprávění, člověčí část ochranky někoho udusila a pak Mrakoplaš s Balanarem provedli přesun duše. Ten se povedl, jenže i v novém těle sebou šéf cechu hází. Proto se do toho musel vložit Rael a jemu se povedlo - prý nějakým rituálem - onu larvu odstranit. Osobně mám názor, že přesun do jiného těla byl zbytečný humbuk, ale zjišťovat se mi to nechce. Aby tak na mě někdo povykoval, že jsem cizáckej nekromant :-(
"To byl von co mi to udělal" začal řvát šéf cechu na Raela hned poté, co se probral ze šoku způsobený přesunem do jiného těla a ze šoku po vyndání larvy. Prý mu to udělal nějaký blonďák s očima stejné barvy jako má Rael, problém byl v tom, že mu to udělal člověk a Rael je elf. Nakonec se šéf zdejšího podsvětí uklidnil a přislíbil nám, že si pro nás zítra pošle a bohatě se nám odmění za svojí léčbu...
A že to byla léčba ! Ty zmatky, které kolem toho vznikly a které jsem zde nepopisoval, byly pro můj elfí cit doslova strašné ...
Vracíme se zpět do hostince na noc, nikomu se nechce spát v zimě někde venku ve hvozdu. A dokud jsme vzhůru, volíme nového vůdce na zítra. Stal se jím Mrakoplaš ... A ještě - Balanar u sebe našel magickou hrací kartu ....
25. listopad 2007
Ráno si v klidu u snídaně probírám, kdo ještě nevelel, respektive kdo ještě musí velet. Mojko totiž velet nebude, což mě osobně hrozně mrzí, zvlášť, když už si přivykla na zdejší Plexiské zvláštnosti a začala být v družince aktivní. Zbývají tedy na velení - Julie, Lemon a na úplný závěr Zirkon. A jakoby osud věděl, že Mojko velet nebude, přihrál ji na dnešní ráno nečekané překvapení.
U snídaně byl totiž taky nějaký minstrel. Zřejmě přišel až teď ráno, protože si u krbu sušil své oblečení - teď zrovna ladil svojí loutnu a nás si nevšímal. Jenže pak najednou přešel k nám, uklonil se Mojko a doprovázeje se na loutnu, veršovanou průpovídkou jí pozval na rande v pět hodin odpoledne.
Báseň pro Mojko
Píšu verše po stopáté.
Všem básníkům vytřu zrak.
Jistě slečno nečekáte,
že je píšu jenom tak.
Píšu verše po stošesté
píšu verše o sto šest.
Hrdinně to slečno neste,
že vás dneska hodlám svést.
Hodlám vás svést z cesty přímé
nebo z cesty klikaté.
Co vy na to ? Uvidíme.
Zvu vás na čaj o páté!
Mě osobně dost zarazilo, když minstrel skončil a vytáhl kapesníček. To by nebylo nic neobvyklého, kdyby na něm neměl vyšité jméno "Mojko" a kdyby v něm neměl zabalený vzkaz či případně svojí navštívenku. Po tom všem se uklonil, posbíral svoje věci a odešel. Mojko zčervenala a my ostatní děláme, že jsme vůbec, ale vůbec nic neviděli, ale jde nám to dost špatně.
Náhlý příchod Joshe tuhle pro Mojko poněkud trapnou scénku ukončil. "Šéf čeká", oznámil očekávatelné a my vyšli za ním. Josh nás vedl do zahradní čtvrti, zde pak přímo na tržiště, aby nás pak pod plachtou jednoho stánku protáhl do uzoučké klikaté uličky vedoucí k nějakým sklepním dveřím. Na začátku tedy nic moc - oprýskané stěny, vypadané kameny ... ale dolní místnost byla vybavena už skvěle - gobelíny po stěnách, koberce na zemi, polštářky všude možně poházené pro pohodlné povalování příchozích ...
Převlečený šéf přišel a oznámil nám, že nám na týden dopředu zaplatil hostinec jako takovou malou pozornost a že si máme říct co chceme. Mrakoplaš si opatrně řekl o kartu ... a prošlo mu to. Z hovoru, který se kolem toho vedl jsem pochopil, že my máme tři karty, šéf má další dvě a šel po třetí, což se nepovedlo. Mojko byla taková celá nesvá či možná jen netrpělivá a požádala mě, abych jí hypem dostal pryč. Zpět dveřmi to nešlo, neboť ty zatarasil Josh tím, že si sedl přímo do dveří. Zkusil jsem to, ale nepovedlo se. Na stropě se rozsvítil červený krystal a začal frmol - ochranka rychle zakryla šéfa, po mě skočil další člen ochranky a přitiskl mi dýku na hrdlo. Když opadl prach, dostal jsem od šéfa strašlivě vynadáno ... Omluvil jsem se a měl na sebe vztek - kdejaká městská šmucka má lepší vybavení než já !
Nakonec jsme opět došli do hostince "U dubu", kde už nás hostinský vítal jako nejvzácnější hosty. Usedáme a Balanar chce porovnat mojí kartu se svojí. Teď, když už máme čtyři bychom mohli zauvažovat, jestli aspoň jedna z našich karet není trumfová. Půjčuji mu tedy svojí kartu a v tu chvíli se u nás zviditelnila jedna z hobitích holek od toho cizího pána - od teď mu budu říkat "Chodník", aby se mi cizí pánové brzo nespletli dohromady. Holka nelenila, vyškubla Balanarovi obě karty, křikla "hyperio" a zneviditelnila se. Sice jednu z karet nechtíc při tom všem konání ztratila, ale jako naschvál to nebyla má karta ...
Chvíli sedíme dost zkoprněle, tuhle krádež nikdo nečekal a rozhodně nikdo z nás nečekal to, co se dělo pak. Zvuky z města náhle ztichly a o moment později vidíme, že hostinský usnul a spolu s ním i jediný další host, který padl hlavou do své polévky. Zirkon se tomu začal smát a ozvěna jeho hlasu se vracela snad osminásobně. Na nic jiného ozvěna nereagovala. Bylo to divné.
Zirkon si něco uvědomil a začal si hrát se svým zrcátkem. Viděl v něm to, v co nikdo z nás nedoufal. Ta holka se k nám vrátila, trochu kouzlila a zjevně číhala na další příležitost ku krádeži, tu ji ale nedáváme. Zirkon najednou vystartoval, popadl rozvrzanou židličku a majznul s ní po holce. Ta to tušila a rychle na poslední chvíli do sebe vrazila lektvar mlhoviny. Nepočítala ale s tím, že Mrakoplaš má své STOP kouzlo. Ve vzduchu díky tomu doslova stojí růžový obláček mlhy. Divná ozvěna zmizela, zvuky města se také vrátili a všichni kolem nás se probudili ...
Mrakoplaš pak se šikovností sobě vlastní nabral mlhu do prázdného sudu od vína a dal na něj poklop. Bylo to poměrně dobré řešení, jenže se vyskytl podstatný problém - proměna v mlhu je časově delší než stop kouzlo, a nikdo z nás do deseti minut, po které ono stop kouzlo trvalo nevymyslel nic lepšího - Mrakoplaš už neměl dost many, my ostatní máme spíš jen útočná kouzla ...
To, co mělo přijít opravdu přišlo - mlha se protáhla škvírami v sudu a začala stoupat po schodech do patra. Tedy - vypadalo to tak, ale pak "skočila" mlha dolů a zajela do krbu. To byl panečku zmatek ! Ještě že máme v hostinci předplaceno dopředu, protože jinak by hostinský nemohl dělat nic - každý z nás se rozprchl pryč z hostinské místnosti jinudy a snaží se dohonit mlhu tak jak umí. Ta stihla proletět krbem na střechu, kde jí sebral jihovýchodní vítr. Jaká to náhoda - je to nejkratší cesta z města. Být v Cedrově hradby, tak máme problém jak mlhu rychle dohonit, ale takhle si mohl Rael dojít pro svého oře. To já volím taktiku pronásledování během, která se později musí změnit na pronásledování letem pomocí kouzla UFI. Je to potřeba z prostého důvodu - naše hobití slečna proměněná v mlhu se totiž drží ve výšce větví a zespoda není chvílema vidět - přeci jen jsme ve hvozdu.
Trvalo to snad tři směny, než se dívka omotala kolem větví a její proměna z mlhy se rozeběhla. Okamžitě hvízdám na prsty, abych upozornil ostatní, kteří se snaží sledovat mojí stopu dole na zemi. Jakmile byla dívka dokonale proměněna zpět, nandala si kapuci a zneviditelnila se. Očekával jsem, že okamžitě začne skákat pryč ode mě z větve na větev a tak jsem žádné kouzlo nesesílal. Jenže dívka se nepohnula, anebo se hýbala tak neznatelně, že to nebylo vidět. Ostatní nemají žádný plán anebo jej nevidím vykonávat a tak se rozhoduji k jednoduché akci. Vím kde se dívka proměnila zpět, proto jsem se tím směrem rozletěl a měl před sebou roztažené ruce. Měl jsem štěstí - dívku jsem objevil. Tím, že mě kousla do dlaně pravé ruky tak, až krev vystříkla se zviditelnila. Já oproti tomu padl o dva metry níž na jinou větev - kouzlo Leť bylo přerušeno a je jedno jak, protože jsem na tu větev padl naplocho břichem ...
Dívka pak mojí kartu sice po krátkém vyjednávání vrátila a představila se mimochodem jako "Cyrila", ale vrácení karty provedla tak, že ji hodila ze stromu a já, ještě poněkud indisponován, byť Balanarem vyléčen, ji nechytil. Chytil jí Rael a tvářil se že mi ji nevrátí, že u něj bude bezpečnější. To se mi moc nelíbilo ale nepotřebuji ani použít násilí. Stačí jemně říct našemu dnešnímu veliteli Mrakoplašovi... Trošku jsme dívku vyzpovídali, ale nic moc. Dost lidí má prý jen jednu kartu a to prý není zábava, proto pro svého pána shání jiné karty. KOlik má její pán karet nám neřekla, ale veděla, kde by se dali sehnat další dvě. Jednu pro nás, druhou pro svého pána. Mimochodem - nad mojí kartou s ovečkami ohrnovala nos. Ptáme se proto, kde jsou ty dvě karty a co na nich je. O jedné z nich nám řekla, že na ní je kraken, o druhé nevěděla skorem nic. Obě ale mají vodní lidé a holka po nás chce, abychom jí dostali pod vodu, že si je tam najde. A když je nenajde, tak prý máme zajmout někoho z vodního lidu a pak požadovat výkupné ...
Příjemně mě překvapilo, že na vodní lid jsem v naší družince považován za odborníka. Nechci dolů do jezera dostat tu holku a naštěstí mám oporu v tom co si vodní lid přeje. Bezpečně se v jezeře mohou cítit pouze přátelé vodního lidu, což jsou ti, kteří mluví súrsky. To je pouze Mrakoplaš, Balanar a já. Bojím se, že jsem to v tom horším případě jen já, ale to jednak nikomu neříkám, druhak si budu muset přesné znění jistého vzkazu od vodních lidí vyhledat ve svém deníčku. Jako najust je to v té části, co mám dobře uloženou na tajném místě. Navenek proto všem řeknu, že bezpečně dostasnu dolů jen ty, co jsou byli označeni vodním lidem za přátele a těch je málo. Na téhle myšlence si trvám a nesouhlasným vrcením hlavou odmítám všechny návrhy, které jsou vůči vodnímu lidu násilné povahy. Rozhodnutí samozřejmě nechávám na našem dnešním veliteli Mrakoplašovi, ten se ale řídí mými připomínkami. Zkoušel Cyrile navrhovat různé kompromisní návrhy, ale ta je odmítá - co když ji vypečeme ? Cyrila zkouší navrhovat jiné návrhy, ale našereakce je stejná - co když nás hodlá vypéct ?
Nakonec Cyrila s nepořízenou odešla a po pár krocích se zneviditelnila, následně šla chvilku úplně na stranu a pak znovu zamířila do města. Nevšimli bychom si toho, kdyby Zirkon opět nevyužil zrcátka... Následně se staly dvě věci - k Balanarovi opět přilétl ptáček zpěváček - tentokrát myslím že to byla sojka a poklepáváním na rameno mu předala zprávu. Zkusmo jsem počítal, kolikrát ho ďobla do ramene a podle vzkazu jak nám ho Balanar posléze prozradil mi vyšlo, že sojka Balanara musela ďobnout kvůli každému písmenku zhruba čtyřikrát, tedy pokud ten kód není sofistikovanější. Vzkaz zněl: "Mário má kartu Ichneumona, trval na tom, že tam ..." Zbytek vzkazu si nepamatuji úplně přesně, neboť deníček píšu večer a dělo se o dost víc důležitých věcí. Jedna z nich a asi ta nejhroznější se začala dít hned tady na místě. Balanar se přiznal, že ještě ráno měl svojí pacičku a teď ji nemá. Udělali jsme rojnici a pokusili se jí najít ve hvozdu - pokud mu tu spadla. Krádež zavrhuji - Cyrila se k nám nedostala natolik blízko aby ji vzala sama, a členy naší družinky zavrhuji hned - všichni si snad pamatují, co se dělo když ji Balanar neměl minule a Rael jistě ještě ví, čím bylo Balanarovi vyhrožováno na radě druidů na Eldoru ...
Pacičku jsme nenašli a tak se dohadujeme v hostinci nad jídlem co budeme dělat dál. Mrakoplaš nakonec rozhodl na návrhy některých z nás tak, že Balanar, Rael a Zirkon (místo Zirkona jsem navrhoval Mojko) pojedou za Máriem na Eldor. Mário je totiž druid, který se mění v sysla a je spíš příznivcem strany Pána snů jak jsem si ověřil svým dotazem u Balanara. (Mimochodem ten dotaz byl trošičku zakryptovaný - "Je Mário příznivcem vlka nebo medvěda"). Další skupina - tedy ti zbytkoví, půjdou za vodním lidem - ty povedu já. Nemám to příliš promyšlené, ale vím odkud začneme. Bude to z jihozápadního rohu jezera Dračí slza. Řekl jsem to hlavně Mojko, která za námi půjde se zpožděním, neboť se prý chystá na to rande.
Tím pádem máme všichni společnou cestu do Hatoru, kde se rozdělujeme ...
Žádné komentáře:
Okomentovat