Divoké sny (21.)

Divoké sny (21.) - vězeň tramvajákem ?

Už více jak hodinu nepřetržitě přemýšlím nad dnešním ranním snem, a nepočítám všechny ty chvilky v práci, kdy byl čas mezi jednotlivými pracovními problémy a hledám důvody proč je tento sen odlišný od ostatních a podle popisků předchozích 46 snů hledám společné či rozdílné znaky, přičemž mě děsí právě ten jeden konkrétní rozdíl ...

Ale popořádku:

47. Z věznice a hned řidič tramvaje

Hned první zvláštnost tohoto snu je ta, že začíná rozhlasově - Jsem právě propouštěný vězeň po nějakém víceletém trestu a mám se hlásit jako řidič tramvaje, hned teď okamžitě po odchodu z věznice.

První obraz, který si ze snu pamatuji, je otevření šedých dveří a já si s mírným úsměvem vykračuji ven. Jsem v Mostě za konečnou tramvají a jdu si na tuto konečnou vyzvednout svůj dnešní vůz. Vozy jsou vyskládány až za (nikoliv před) onou zastávkou a já dostávám třetí vůz. (Opět vyjímka a tentokrát i z logiky. Viz třeba sen č.10 "jediný pravý řidič", kde je to správně logicky) Zabrejlím do dálky a jsem přiměřeně spokojen, podle odpočtu na mě vychází poměrně normálně a nezničeně vypadající tramvajka. V hloučku řidičů vyrážíme ke svým vozům a já se poprvé ve snu přestanu usmívat. 

Odpočítal jsem to totiž špatně, protože některé vozy jsou spřažené do dvojic a některé jsou solo, takže podle druhého odpočtu na mě vyšel mírně opotřebovaný vůz. Ono to ani nebylo o opotřebování, jako o tom, že uvnitř řádila nejen rez ale i vandalové. Sedačky v zadní půlce nejsou vůbec, v přední jsou dvě sedačky ohlé dopředu a teprve na zbylých se jakžtakž nechá sedět. (A tohle je ten nejzásadnější rozdíl oproti mým 46 snům, který mě děsí nejvíce - tohle bude nějaký důležitý symbol, ale čeho ?). 

I nástup do tramvaje je jedinečný. Nazvednu si kapotu na předku vozu, jako by to bylo víko od kufru, zvednu jej nahoru a zalezu si na sedačku. 

Víko zaklaplo a já hned zjišťuji další škody. První je zjevná na první pohled, levá půlka předních dveří je vyražená z pantů. (Toto novinka v mých snech není - viz tramvajový sen č.10.) Bez toho, abych se příliš natahoval je do pantu vrážím. Pak, protože se nečekaně(!) začlo stmívat, zkouším tramvaj porozsvěcet.

Nejenže je vůz opotřebovaný, řádila v něm rez i vandalové, ale ani údržba do vnitřku vozu nepáchla, uvnitř nesvítí nic - zářivky jenom tak slabě bzikají, nouzové osvětlení nejde vůbec. V podstatě mi tam svítí pouze žárovka podsvětlující tabulku s popiskem mé linky a i tu preventivně dotahuji v objímce, aby mi náhodou nezhasla. I na ni dosáhnu ze sedačky, i když ta cedule je na bočním skle za předními dveřmi...

No a pak už následovala klasicky jízda po (reálných) Mosteckých kolejích. Cestující nemám, protože jedu poměrně dost brzy za předchozími vozy. No a protože tramvajová trať po dvou zastávkách klesá, došlo i na brždění. Vím, co řídím a v jakém prostředí (němci úřadují-jak jinak bych se dostal já bezúhoňák do vězení), takže po výjezdu ze zastávky Prior prakticky hned začínám brzdit, byť do zastávky U Stadionu to mám pár set metrů, jenže to je z kopce.

Kdo napoprvé uhodl, že jsem to neubrzdil, hádal správně - zastávku jsem o metr či dva minul. Brzdy sice fungovaly, ale ne moc účinně (klasický problém, viz třeba sen č.46 ať nechodím moc daleko a mnohé další i třeba autobusové, jako "Bus z kosmodromu" - divoké sny č.1)

A další zvláštnost: Už před přejetím za zastávku se jakoby rozbila kamera snímající můj sen, protože i následné couvání zpět nevidím. Místo toho koukám na jakýsi linkovaný papír, kde jsou napsána čísla linek ve zpřeházeném pořadí a jejich popisky. Správné couvnutí do zastávky poznám podle toho, že vedle papíru je taková malá pacička jako z tachometru a ta se posune shora přes číslo 38 na číslo 2, což je pro tento sen má linka ...