Nečekal jsem, že se i zde setkám s mými Dejavu, ale setkal.
Byli jsme s kamarády na výstavě o Tutanchamovi v Brně a při cestě domů už za tmy jsme přijeli do Havlíčkova Brodu, kde jsme chtěli navštívit další kamarády, jenž se úplně nově nastěhovali do přestavěného domku, já k nim jel úplně poprvé - to jsem si alespoň myslel.
První dvě odbočky - kolem číny a za samošku, jsem si ještě vymluvil - kolik stejných nebo podobných budov každý už viděl, ale dojezd posledních 100 metrů mě přesvědčil, že to tak nebude. Po kličkování kolem baráků jsme konečně dojeli do správné uličky v obytné zóně, skrz zákaz vjezdu (který jakoby vypadl "němcům" z mých snů z rukávu). Ona ulička byla ukončena chodníkem, který šel s končící silničkou do pravého úhlu.
Teď už nešlo neříct, že se jedná o dejavu, protože za chodníkem byl dvojvchodový ošuntělý panelák a já, stejně jako v mém Dejavu musel na chodník najet a na zpátečku se otočit (pochopitelně mi to chcíplo, protože jsem byl vyveden z přítomnosti dejavu z míry). Když už jsme stáli, bylo mi jasné, do kterého domu půjdeme, ale nechal jsem jít kamarády napřed a v klidu jsem si vyndal GPSku z držáku.
Měl jsem pravdu, po otevření branky se muselo vejít do úzké uličky mezi dvěma domy a zhruba uprostřed jednoho z nich byl vchod dovnitř. Po vejití a přivítání uvnitř domu následovala krátká prohlídka a já prstem mohl ukázat na dveře z obýváku na dvorek, ve kterých bude naprasknuté sklo ...
Zhruba v tomto čase se mé ponětí o Dejavu vytrácí a já přemýšlím o tom, že to nebylo úplně stoprocentní dejavu, protože v mé vidině jsem jezdil autem mého otce. Každopádně až doteď jsem se domníval, že se jedná o další z mnoha snů s "němci", protože kdo by přerušil silnici chodníkem, aby ten pak za rohem pokračoval jinou silnicí ?
Žádné komentáře:
Okomentovat