... aneb sen o spolupráci či rozdělení úloh
Sen začal tak, že před námi stál sólo vůz typu T1 a v něm poměrně nešťastná velmi tlustá (německá?) řidička a že prý tu tramvaj sama nemůže uhlídat.
Nastupujeme s kamarádem Balanarem do tramvaje a zjišťujeme že v kabině řidiče je další sedačka vlevo a je trošku posazená dozadu - jinak by se tam ostatně ani nevešla. Je ale blízko mikrofonu a protože předním sklem vidím známou trať (v reálu v oněch místech není - ulice Argentinská v Praze), řeknu, že se postarám o hlášení zastávek do mikrofonu. Bali si sedl na přední sedadlo pro cestující a prohlásil, že on tedy bude průvodčí.
No a jelo se. Kdo zná v Praze cestu od letenského tunelu kolem ambasád směrem na Dejvický kruhák (my do tramvaje nastupovali někde v úrovni ambasád), tak ví kudy se jede a také to, že po ambasádách po jedné zatáčce vpravo následuje skoro hned zatáčka vlevo a prakticky okamžitě na ní navazuje světelná křižovatka.
A právě v téhle zatáčce doprava najednou řidička na svém křesle nebyla a na semaforu svítí pro náš směr červená. Reaguji s ledovým klidem, jako bych tuhle situaci podvědomě očekával - předkopávám pravou nohu pod řídící pult, zasahuji brzdný pedál a tlačím ho co nejdál, co mi délka nohy umožňuje. Brzdy reagují oproti reálu jinak, pedálem se reguluje rychlost - čím dál ho zamáčknu, tím pomaleji jedu a já teď tramvaj zbrzdil tak, že jedu krokem - krokem malého batolete, které jde pomalinku a prohlíží si každý kamínek na cestě. Mohu si nyní v klidu přesednout na křeslo řidiče a jakoby na tohle čekaly semafory a ukazují mi signál volno ...
Nerozjíždím se zbytečně rychle, přede mnou asi tak o sto metrů dál stojí tramvaj "dvojče" (dva spojené vozy) a nabírá cestující, kteří musejí z chodníku vstoupit do vozovky a až pak do tramvaje. A opět dobržďuji na rychlost batolecího kroku - nespěchám - to dvojče se přede mnou stihlo rozjet a odbočuje doprava, kam podle blikání blinkrů jet chtělo ...
Sen skončil a tak ani nevím, jestli jsem nabíral cestující na stejném místě a mohu se jen domnívat, že bych tu křižovatku projel rovně a pokračoval tratí po ulici Evropská ...Mohl jsem tím úsekem jet pomalu i proto, abych ve správnou chvíli najel na kontakty přehazující výhybky, jenž jsou zavěšené na trolejích a jež si ze sna pamatuji (visely tam dva, tudíž se z křižovatky dalo pokračovat ve třech směrech ...
Každopádně jsem tu řidičku vůbec nehledal ani nevolal, jako bych předem věděl, že v tramvaji po svém zmizení z křesla řidiče není a nebude.
Na závěr mě napadlo, že bych mohl zkusit znovu rozdělit své tramvajové sny do skupin tentokrát podle jednoduchého rozdělení:
"český/německý řidič, česká/německá tramvaj, český/německý/žádný průvodčí či průvodce" a pak zjišťovat, jestli jedna z těchto složek nemá jasný vliv na výsledek snu
