Jak ale poznat, co je ještě normální smutek či splín a co už silná deprese ? Poznáte to u sebe či blízkých ? Spolehlivě ?
Já sám o sobě začal pochybovat poté, co jeden z mých spolupracovníků a kamarádů jednu z depresí neunesl a už není cesty, kterak se pokusit mu na tomto světě pomoci. Probírám si to ze všech stran, jestli jsem snad měl šanci něco poznat ...
A do toho začly přicházet statusy mých kamarádů a přátel na různých (i sociálních) sítích a začal se bát snad ještě víc než předtím.
- Mráz na duši, obleva na těle, slunce na rtech a déšť na očích
- Nepije kafe s logrem. Dno je blízko a hluboké.
- Nešťastný člověk se může osvobodit jenom zapomenutím nebo sněním. .:Jean Marie Guyau:.
- O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností. .:Robert Fulghum:.
Navíc mi komunikace na dálku prakticky nejde, bývám stručný a díky tomu nedokážu vyjádřit to, že s člověkem soucítím a že jsem připravený jej vyslechnout. V reálu se mi (snad) aspoň trošku daří naslouchat ... Někomu nešťastnému to snad stačí, ale občas dotyčný hledá i drobnou radu či útěchu, jenže to je věc, kterou neumím a přijde mi že umět nebudu.
Jako bych už prošel oběma fázemi výuky:
V životě se člověk učí nejdřív chodit a mluvit. Později se pak učí sedět a držet hubu.Nebo jsem vynechal pár lekcí ? Nebo si to moc beru ?
Marcel Pagnol
Nikdy bych neřekl, že řeknu "díky bohu, že jsou svátky za námi" ! (A hlavně splíny přicházející v tento čas)
