Vtip ze života

Ona: "Sundal bys mi blůzku?"
On: "Jistě, lásko."
Ona: "A podprsenku?"
On: "Milerád!"
Ona: "A nezapomeň na kalhotky!"
On: "Samo, už jdu na to."
Ona: "A kolíčky nech, prosím tě, na šňůře."

Eurovolby - zde zpravodajství nebude

... a má to prostý důvod - skutečné výsledky budou zveřejněny až v neděli po 23-tí hodině v neděli, neboť se bude čekat až ukončí volby poslední členská země EU, což by měla být Itálie.

Nedá se očekávat ani nějaká mimořádnost, dle online zpravodajství ČT se neděje vůbec nic (V Česku pokračují eurovolby. Zatím přišel jen zlomek voličů), Idnes a další weby ani online zpravodajství nemají, ale článek o volbách mají na prvním místě jako zprávu dne (IDNES: Druhým dnem pokračují eurovolby, účast je zatím rekordně nízká a Novinky: Volební místnosti se znovu otevřely, lidi ale nelákají)

(update 11:15)
Dnes ráno jsem odvolil i já a podle kroužků ve volebních seznamech odhadl, že páteční účast+ sobotní ranní půlhodinka v našem okrsku je stěží 8%, weby hlásí 10%, ale ČT už hlásí 15% účast.

Jedinou událostí jet tak zpráva, že: Partnerka vicepremiéra Babiše při hlasování hodila do urny hlas bez povinné obálky, který tak není platný. Přestože by každý volič měl vhodit jen jediný hlas, volební komise jí umožnila hlasovat ještě jednou. Což se zajisté bude řešit, jestli to je nebo není porušení zákona a jak to pořeší při sčítání hlasů daná komise. Lidsky to řešitelné je, protože bych taky možná zblbnul, kdyby mě obléhali novináři. Na druhou stranu na Facebooku už jsem viděl hlášku, že je to geniální tah Babiše, protože se o něm díky tomu bude více mluvit, jako se mluvilo podobně o jiných politicích, kteří měli potíž správně odvolit, tedy zasunout lístek do správné obálky a tu teprve vhodit do urny...

SPAM, kterého jsem se málem i lekl

SPAM - anebo jsem způsobil tolik havárii?

V pondělí po akci, již jsem tu popisoval (hodnocení víkendu), respektive až v úterý jsem se málem lekl, když jsem spatřil prostřední zprávu z této sady zpráv a nebýt těch ostatních, asi bych jí i věřil, kdyby v ní byl nějaký popisek nehody, která se mi mohla stát.

Jenže ve všech třech byla stejná reklama na krajně podezřelý web napodobující eshopy. A tak opět nebyly získány mé platební údaje pro nekalé účely ...

Veřejné DNS servery

Asi dost IT pracovníků zná otevřené systémy DNS pro veřejnost (DNS Resolvery), které nabízí některá renomovaná společnost, například Google a to na IP adresách 8.8.8.8 a 8.8.4.4

Už méně ajťáků ale ví, že i český CZ.NIC má funkční veřejný DNS server, který může použít každý: 217.31.204.130 a 193.29.206.206

Takže až vám nepůjde internet u vašeho poskytovatele, můžete si zkusit přepnout DNS server na některý z těchto....

Koutek s pečením

Když to dělám já, není to ono, když to dělá někdo jiný, je to ňamka. Kdo mi vysvětlí tento paradox, získá ode mě bod .-)

4 vejce
200 g polohrubé mouky
170 g cukru krupice
1 prášek do pečiva
100 ml oleje

Celá vejce rozšleháme s cukrem, dále šleháme a přiléváme olej. Za stálého šlehání přisypáváme mouku smíchanou s práškem do pečiva. Těsto vylijeme na plech vyložený pečícím papírem a necháme stát.

1 l mléka
2 vanilkové pudinky
2 lžíce cukru
Uvaříme hustý pudink a hned po uvaření nalijeme na těsto. Pečeme v troubě při 180 – 190° C.


2 kysané smetany – raději 3
2 skořicové cukry

Hned jak vytáhneme moučník z trouby, potřeme jej kysanou smetanou a posypeme skořicovým cukrem. Necháme vystydnou a vychladit v lednici.

Shrnutí víkendu

Mám-li shrnout víkend, musím začít tím, že zhruba od středy jsem se cítil dost divně, protože mě pronásledovala duševní únava, která přecházela až do fyzické únavy - dorazil jsem domů, upadl na gauč a na pár hodin usnul, ale ani později večer jsem se necítil na rozumnou práci. A to už jsem si i udělal týdenní harmonogram, abych např. alespoň 1x týdně přečetl soukromé emaily a stíhal i všechno ostatní....

O to zajímavější byl odjezd na akci, kdy jsem v první vteřině, kdy to šlo, vypadl z práce, naložil věci a mířil směr Praha, takže jsem si stihl u okénka nejmenovaného nadnárodního řetězce objednat velikou kávu a v klidu si ji vypít než nastal čas nabírat cestující, což mi pomohlo v soustředění a dojetí na místo konání akce bez toho, že bych se dodatečně lekal z toho, jak jsem znavený a dělám na silnici voloviny.

Po příjezdu na místo mi z nějakého důvodu "vadila" tato budova a ji podobná o kousek níže kde jsme byli ubytováni, jako bych je měl odněkud znát, ale nenaskakovalo mi, odkud. Nebyl ani čas nad tím přemýšlet, má tradiční páteční činnost na akci ve sdružení (jež se na tomto blogu zásadně nepojmenovává) mě zaměstnala dostatečně, byť mě místnost, kde jsem onu činnost prováděl, připadala taktéž značně známá. Pak jsem opět upadl do spánkových mrákot a nejsem si jist svojí činností v průběhu nějakých 90 minut.
Zbytek pátku do nějaké 20-té hodiny proběhl očekávatelně a zopakovalo se i tradiční zklamání - ač pořadatel části programu, nebyl jsem jmenován mezi pořadateli a opět to udělala F*

Po chvíli se i díky mrakům dostatečně setmělo a já vyšel ven na malou obchůzku areálu, neb se mi nechtělo hrát společenské hry, ba ani deskové. Přišel jsem k této budově (na fotografii), která byla celá potmě až na pracoviště s pěti okny pod terasou a ... zůstal zkamenělý stát. Zřetelně jsem opět ve snu astrálně cestoval, protože jsem narazil na dílnu, kde šičky na šicích strojích cosi šily, (což jsem už znal). V tom snu či astrálním cestování jsem (tradičně) ovlivněn svým "německým problémem", protože v něm říkám. "Šičky se nemají jak dostat ven, nemají funkční východ" a pak jsem šel do naší budovy spát.

V reálu jsem prostě musel udělat pár kroků doprava, abych skrz okno spatřil vchodové dveře do dílny a až pak šel zklidněn spát, respektive nejdříve se v posteli zamyslet nad snem a nad realitou. Při promýšlení nad snem si uvědomuji paradox, kdy ač není žádný vchod či východ (okna nepočítaje) přesto mají šičky co šít i důvod šít. V reálu mě udivovala jedna jediná věc - proč sakra nesvítilo ani jedno další okno, když v budově byli ubytováni mladí rybáři a nesvítila tak ani jejich společenka, natožpak pokoje? Ale jinak ano, tmavá okna odpovídala snu...

Má únava pokračovala i v sobotu odpoledne (prospal jsem 3 hodiny), večer jsem po skončení "mého" bloku, kdy jsem velel akci s dětmi, dobře hodinu raději proseděl pod plátěnou stříškou, poslouchal déšť a pokukoval po oné budově, ale více i po okolí, než abych hrál další hry (takže nevím, co mě bude čekat na dalším teambuildingu, neboť zde prý byla malinká ochutnávka).

Ani v neděli jsem se nemohl nějak probrat do plné čilosti (s vyjímkou chvil, kdy jsem se vybičoval, což byly chvíle, kdy jsem měl akci "na povel"), což se projevilo při jízdě zpět, kdy jsem se málem s autem rozbil o jiné auto. Naštěstí už v době, kdy jsem byl v autě opět sám a své cestující v Praze vyložil.

A pak doma, jakoby zázrakem jsem po vysypání tašky se špinavým a hlavně mokrým šatstvem zázračně ožil a byl vzhůru až do 22:30, což se ostatně děje i dnes, kdy dopisuji tento post.

Kde se vzala ta podivná únava a proč odešla hned poté, co akce definitivně skončila?

Za dva roky dvacet zapsaných snů

Od 29. května 2012 do této chvíle mám devatenáct snů, v průměru to tedy vychází na jeden zaznamenaný sen na měsíc. Za malou chvilku přidám další dva sny, kterými tuto statistiku zpřesním, neboť těch snů by mělo být čtyřiadvacet :-) A když už jsem byl v tom počítání, dopočítal jsem si i počet popsaných snů na svých blozích. Takže:

Fyzikální zákon reálného světa

Fyzikální zákon reálného světa:
Tělo člověka ponořené do horké vany způsobí vyzvánění telefonu.

Nevíra tě neochrání

To, že se rozhodneš v ďábla nevěřit, tě před ním neochrání...

(Za "ďábla" lze dosadit cokoliv...)