Shrnutí víkendu

Mám-li shrnout víkend, musím začít tím, že zhruba od středy jsem se cítil dost divně, protože mě pronásledovala duševní únava, která přecházela až do fyzické únavy - dorazil jsem domů, upadl na gauč a na pár hodin usnul, ale ani později večer jsem se necítil na rozumnou práci. A to už jsem si i udělal týdenní harmonogram, abych např. alespoň 1x týdně přečetl soukromé emaily a stíhal i všechno ostatní....

O to zajímavější byl odjezd na akci, kdy jsem v první vteřině, kdy to šlo, vypadl z práce, naložil věci a mířil směr Praha, takže jsem si stihl u okénka nejmenovaného nadnárodního řetězce objednat velikou kávu a v klidu si ji vypít než nastal čas nabírat cestující, což mi pomohlo v soustředění a dojetí na místo konání akce bez toho, že bych se dodatečně lekal z toho, jak jsem znavený a dělám na silnici voloviny.

Po příjezdu na místo mi z nějakého důvodu "vadila" tato budova a ji podobná o kousek níže kde jsme byli ubytováni, jako bych je měl odněkud znát, ale nenaskakovalo mi, odkud. Nebyl ani čas nad tím přemýšlet, má tradiční páteční činnost na akci ve sdružení (jež se na tomto blogu zásadně nepojmenovává) mě zaměstnala dostatečně, byť mě místnost, kde jsem onu činnost prováděl, připadala taktéž značně známá. Pak jsem opět upadl do spánkových mrákot a nejsem si jist svojí činností v průběhu nějakých 90 minut.
Zbytek pátku do nějaké 20-té hodiny proběhl očekávatelně a zopakovalo se i tradiční zklamání - ač pořadatel části programu, nebyl jsem jmenován mezi pořadateli a opět to udělala F*

Po chvíli se i díky mrakům dostatečně setmělo a já vyšel ven na malou obchůzku areálu, neb se mi nechtělo hrát společenské hry, ba ani deskové. Přišel jsem k této budově (na fotografii), která byla celá potmě až na pracoviště s pěti okny pod terasou a ... zůstal zkamenělý stát. Zřetelně jsem opět ve snu astrálně cestoval, protože jsem narazil na dílnu, kde šičky na šicích strojích cosi šily, (což jsem už znal). V tom snu či astrálním cestování jsem (tradičně) ovlivněn svým "německým problémem", protože v něm říkám. "Šičky se nemají jak dostat ven, nemají funkční východ" a pak jsem šel do naší budovy spát.

V reálu jsem prostě musel udělat pár kroků doprava, abych skrz okno spatřil vchodové dveře do dílny a až pak šel zklidněn spát, respektive nejdříve se v posteli zamyslet nad snem a nad realitou. Při promýšlení nad snem si uvědomuji paradox, kdy ač není žádný vchod či východ (okna nepočítaje) přesto mají šičky co šít i důvod šít. V reálu mě udivovala jedna jediná věc - proč sakra nesvítilo ani jedno další okno, když v budově byli ubytováni mladí rybáři a nesvítila tak ani jejich společenka, natožpak pokoje? Ale jinak ano, tmavá okna odpovídala snu...

Má únava pokračovala i v sobotu odpoledne (prospal jsem 3 hodiny), večer jsem po skončení "mého" bloku, kdy jsem velel akci s dětmi, dobře hodinu raději proseděl pod plátěnou stříškou, poslouchal déšť a pokukoval po oné budově, ale více i po okolí, než abych hrál další hry (takže nevím, co mě bude čekat na dalším teambuildingu, neboť zde prý byla malinká ochutnávka).

Ani v neděli jsem se nemohl nějak probrat do plné čilosti (s vyjímkou chvil, kdy jsem se vybičoval, což byly chvíle, kdy jsem měl akci "na povel"), což se projevilo při jízdě zpět, kdy jsem se málem s autem rozbil o jiné auto. Naštěstí už v době, kdy jsem byl v autě opět sám a své cestující v Praze vyložil.

A pak doma, jakoby zázrakem jsem po vysypání tašky se špinavým a hlavně mokrým šatstvem zázračně ožil a byl vzhůru až do 22:30, což se ostatně děje i dnes, kdy dopisuji tento post.

Kde se vzala ta podivná únava a proč odešla hned poté, co akce definitivně skončila?