Následující sen se mi zdál už několikrát dříve, vždy v nějaké modifikaci konce...
Učím v nějaké menší učebně svůj předmět a poslouchají mě děti mezi 12-15 lety, to odhaduji podle jejich výšky, a během pár chvil dojde ke zvonění. Děcka se zvedají, berou si vysvědčení ze stolu a při mém odchodu mě jedna z dívek zastavuje a žádá mě o telefonní číslo, aby mě mohla pozvat na nějakou akci. Začnu ditovat svoje soukromé číslo, ale po prvním trojčíslí se zarazím a řeknu že ne, že jí dám lepší číslo a diktuji ji mé reálné služební číslo do mé reálné práce.
O chvíli později procházím skrz bezpečností průchod, do kterého se taktak vejdu, takže se rukama vzepřu o horní rám a druhou polovinu rámu proskočím.
Hned venku (okolí vypadá jako 4ZŠ v našem městě, s níž ale nemám nic společného) mě ona dívka osloví a že prý jestli můžu hned...
Střih - jdeme v polích po polní cestě, její pravá strana je osázena třešněmi, už jsou po květu, ale plody zatím nejsou vidět. Cesta se mírně stáčí doleva, přímo před sebou vidím menší kopec, o němž (z předchozích snů) vím, že je tam hřbitov. Pak mě obestoupilo několik lidí.
Než mě oslovil nejstarší z nich (mající speciálně zahnutý klacek vypadající jako druidská hůl), měl jsem možnost dokončit prohlédnutí pravé strany, kde v dáli byly poměrně úzké ale hodně vysoké kopce. Jakoby před pár lety tu probublala nějaká sopka a vyzvedla kus krajiny nahoru...
"Je ovlivněn zaslepením" řekl druid konverzačně k dívce, ale i k ostatním členům skupiny. Pak proti mě máchl holí tak, jakoby do mě bodl a cosi ze mě vytáhl, tak ono gesto vypadalo. Zatmělo se mi před očima a skutečně z celého mého těla cosi odlétlo.
Otvírám oči a zjišťuji, že ležím na břiše na zemi. Vzepřu se na rukou a pootočím hlavu. Okolí se nezměnilo, až na jednu jedinou drobnost. Vzduchem letí obrovský vzrostlý strom, který se nad hřbitovem stáčí kořeny k zemi a letí dolů. A pak další strom a další
A já od té doby vím, jak druidi sázejí stromy...
