Škoda, že jsem si včera ve tři hodiny ráno neudělal aspoň na papír záznam snu, který byl hezký a příjemný. Ráno jsem si ho nepamatoval. A tak musíte vzít zavděk dnešním ranním krvavým snem...
Pohybuji se v podvečer v městě poblíž překladiště kontejnerů (ano, o hodinku dříve jsem sledoval, kterak Youtuber a strojvůdce v jednom Andy vyjel z kontejnerového překladiště v Uhříněvsi a směřoval do Nymburka) a jsem na střeše jedné z budov, když slyším slabé "pomoooc", znějící jako mladá žena na konci sil. Přeskakuji proto ze střechy na tři kontejnery na sobě, pak na další kontejnery, ale už jsou dvě... a tak dál, až se dostanu na asfalt.
"Pomoooc" ozve se odkudsi, jenomže odkud? Tohle bludiště z kontejnerů je slušně rozlehlé. Musím si tedy pomoci drobným kouzlem. "Ukaž mi cestu" šeptl jsem a skutečně se na zemi objevil cákaneček fialové barvy a z něj vychází čárka určitým směrem. Podívám se tam a spatřuji očekávatelné. Stejná čárečka, na jejímž jednom konci je nakreslený takový kalíšek, jenž považuji za spodní část šipky.
Běžím po šipkách a opět skáču po kontejnerech až se dostávám na zastávku autobusu a jako divák sleduji rvačku cestujícího a řidiče karosy B731, řidič má sundaný volant, a ten agresivní cestující řidičovu hruď doslova napíchl na sloupek řízení.
Než se zmůžu na akci, chce muž prchat, já uskakuji do vozu, řidič autobusu (nebo snad já???) bouchne do tlačítka dveří, ty se se syčením zavřou tak šikovně, že mužovo tělo zůstalo uvnitř, narozdíl od hlavy, která je venku. Síla dveří je tak velká, že mužovo krk musí být v místě stisku tlustý jen jeden centimetr.
Zraněný řidič se rozjíždí a asi směřuje na policejní stanici se mnou jako se svědkem. Lehce nás přibrzdí tramvaj, která před námi stanicuje...
