Jsem opět u kamaráda na řece Sázavě a docela se těším, že přijdou nějaké sny, které si budu trošku pamatovat. Ale už tři dny, respektive v druhém případě mám sny, které se uvědomuji o dost více, než všechny ostatní sny z průběhu posledních 30 dnů.
První sen je poměrně jednoduše popsatelný, kdy je má matka v kuchyni a zmateně a poměrně rozčileně hovoří o svých dětech, leč taková jména dítka neměla... A já se k tomu musel nějak postavit.
Druhý sen je zajímavější a byla to variace snu na to, co si v poslední době čtu - čtu si své kroniky Haeppa Modřinky, kdy jsem v rámci hry zvané Dračí doupě hrál elfa kouzelníka. Představte si nádvoří nějakého velkého hradu anebo jen nějaké velké náměstí, které ale není dlážděné. Je tu dost lidí a také zmatek, kromě jiného tu pobíhá zmatený a poplašený slon. Je den(!!!) a nějaká dívka stojí na malé hradbě z formanských vozů a snaží se zpíváním toho slona zkrotit. Lidé spíše stojí a pokukují
Až potud relativně normální situace (to je drsné co?, když to takhle řeknu) a vlastně jen já se chován nestádně. Zpěv přehlušuji pískáním přes rty, kdy se zdánlivě snažím oné zpěvačce pomáhat, ale chvilkami jsem pozadu v tempu, chvilkami jdu falešně, takže se pak dívka otáčí a dívá se na mě. V tu vteřinu se snažím proměnit ve vílu s příjemným hlasem a ... převzít iniciativu ve zpěvu?
A teď "babi raď" postavit se k tomu můžu různě. Ano, moje postava v určité době (rok 2012) uměla za splnění několika okolností opravdu přejít do uklidňujícího zpěvu, který pak ostatním mohl způsobit až spánek. Jednou z okolností byla ta, že musela být noc.
Přes den tuto schopnost měla úplně jiná postava - můj protivník, takže při pohledu, že teď je den, je jasné že mi chce toho slona uzmouot, uzmout si ho pro sebe. Což po čtení mé kroniky mohlo znamenat, že mi chce ukrást moji kamarádku "slonici" Jalmavu!!!
Pohled na dívku byl nejasný, buďto mi teď zpětně připomíná moji kamarádku A* v mladých letech, anebo moji kamarádku I*
No a pohled poslední - snažím se dané kamarádce (a je jí kdokoliv z nich) pomoct, nebo dělám škodíka? V době, když toto píšu jsem se už pročetl do stavu, kdy mě postava kamarádky A* sepsula, že moje postava je úplně blbá a nechala se napálit. Po přečtení té části kroniky před odsněním tohoto snu bych se klonil ke škodíkovi, ale to určitě nebylo. Nebo snad do mě vstoupila umanutost, že tu záchranu se zpěvem umím já a já to chci dokázat? Anebo mám dojem, že jen já to s tím sloníkem myslím dobře a ostatním už nevěřím? V kronice k tomuto pocitu jednoznačně došlo...
