neděle 13. ledna 2008
Divoké sny (16.) - Starý Most
UPDATE:Na starém blogu, odkud jsem přenesl tento post, Před dvěma dny jsem psal blogpost o starém Mostu, při kterém jsem si uvědomil, že jsem pravděpodobně nepopsal jeden ze svých snů. Možná by víc patřil do skupiny snů o astrálním cestování, ale ...
středa 2. ledna 2008
Divoké sny (15.) - tramvaje a revizoři
Jsem na sebe sám zvědav - zvládnu v tomto blognutí dopsat všechny zbylé sny s tramvajemi, aniž by text byl tak dlouhý aby mě donutil k rozdělení blogpostu ? [dlší příspěvek]
Vánoční tramvajové divočení
Bylo nebylo. Stojím si tak v nejzazším rožku tramvajové zastávky a sleduji cvrkot. Je šedavý podvečer, pouliční osvětlení nesvítí (už jsem tuhle ponurou situaci popisoval několikrát), jinak je vše v pořádku. Tramvaje jezdí takřka v půlminutových intervalech a všechny jsou české (a nejsou začarované ani jinak tvarově podivné. Ostatně to v tomto snu vypadá že v něm němci ani jiní nepřátelé nevystupují). Prostě podzimní podvečerní idylka, která ale v mžiku končí. Nevím proč tak najednou a proto mohu jen nevěřícně sledovat, kterak tramvaje doslova vylétávají z kolejí. Hned ta první vletí do protisměru, vrazí do protisměrně jedoucí tramvaje a zablokuje ji. A jako naschvál jedou shora další a další tramvaje a už ne v půlminutovém intervalu ale snad v pětisekundovém. A všechy postupně vylétávají z kolejí mnohem dříve, než dojedou k zablokovanému místu. Jeden dvoujvůz vylétává do strany tak prudce, že dojede k budově, která stojí v mírném kopci oproti trati (pro Mostecké - k prostřednímu "sýru" na Budovatelce až ke dveřím banky). Pak to konečně utichlo a do šedávého podvečera se začínají snášet sněhové vločky. Je přímo mystické ticho a já jdu zkonsternován nahoru po trati obhlédnout škody. Mimo trať je i naše nízkopodlažní tramvaj, ale ze všech dříve popsaných je mimo trať pouze přední nápravou. V tramvaji sedí řidič, má nad sebou rozsvícené světélko a něco v kabině kutí. Snad zjišťuje škody. Cestující v tramvaji neměl a ta je uvnitř temná, ani světélko v ní nesvítí.
A pak jsem se probudil. Dodneška nevím, co tu katastrofu spustilo. Padající sníh ???
Sny s revizory a tramvajemi mívám současně spojené s Prahou (se dvěma vyjímkami, které popíšu níže)
Klasický sen, kdy se mi podaří nastoupit do pražské tramvaje pokračuje tím, že vytáhnu dvě jízdenky, jenž jsou k sobě spojeny perforací. Bohužel dost špatnou, takže nedokážu ty dva lístky - každý o šíři jednoho centimetru(!!) tedy ještě užší než bývaly svého času v Brně kdy se do nich děrovaly dírky - od sebe rozumně oddělit. Buď lístky přetrhnu nebo je jejich delší část tak ozubená, že nejde do strojku strčit. Musím spěchat, protože revizor se ke mě neúprosně přibližuje. V tom horším případě mě potrestá, takže se s úlekem vzbudím. V tom lepším případě mě nechá vystoupit, a v jednom případě mě dokonce doprovodil na autobusové nádraží odkud mi jel meziměstský autobus domů. Ne pro dobrotu, ale proto, aby v PRaze nedělal problémy...
Jiná varianta téhož - vstoupím prostředními dveřmi a zjišťuji že zde není namontovaný automat (u nás v reálu už samozřejmá věc). Okamžitě běžím tramvají k řidiči, ale poblíž stojící revizor říká líbezným hláskem "už je pozdě". A opět trest ... V reálu něco podobného byť s drobným prodlením, aby cestující měl čas zareagovat, provádějí i naši revizoři... Že bych se toho bál ?
Nejhorší je, když nastoupím předními dveřmi a český řidič mi nestihne jízdenku prodat, aby mě německý revizor za nevlastnění jízdenky vypeskoval :-/
A teď ty dvě vyjímky z Mostu. První je ta, že jedu mosteckou tramvají a revizorce se nelibí, že na průkazce nemám namalované hvězdičky. Vyhazuje mě z tramvaje a seslala na mě "kletbu neplatiče". Jakmile jsem totiž nastoupil do jiné tramvaje, ta se začarovala a nikdo nemohl ven. Řidič vstal a šel celý nasratý ke mě aby si vyžádal mojí průkazku.
* nemáte tam hvězdičky, děl on
* ale já nechápu, proč je tam mám mít, odpovídám já
* já to taky nechápu ale musí to tak být, kontruje on a podává mi propisku
Domalovávám pět ne zcela povedených hvězdiček a nejen řidič je pak spokojen. Tramvaj se proměnuje zpět na hodnou tramvajku a já se budím ...
Druhá vyjímka přišla jako vůbec poslední sen na téma revizoři co se mi kdy zdál. Nastoupil jsem do tramvaje na zastávce Kopisty ve směru do Litvínova. Nastupuji do druhého vozu předními dveřmi a vidím, že zařízení na snímání čipových karet je otočeno na šířku. "Raději si píchnu, aby někdo neměl kecy, i když se to teď nemusí" komentuji nahlas to co dělám. Aniž bych se otočil na zařízení a sledoval jeho pokyny, tak přikládám kartičku. Zařízení 1x (tedy souhlasně) píplo. Strkám kartičku do kapsy a vystupuji až v Litvínově. Pokud tam revizor byl, tak nepřišel. Sen pak pokračoval, ale to si nechám na pokračování série, až budu popisovat výstavy a obchody ...
Musím konstatovat, že s čipovou kartou jsem ve snu neměl nikdy problém (i když na druhou stranu v mém snu vystupovala jen jednou), s ostatním typem placení jízdného pak ano i v autobusech. Zajímavé je to v tom, že reálu s revizory problém nemám - když nepočítám toho debila v metru, který stál v tunelu na přestupech na Florenci, já ho neviděl a on mi natrhl ozdobnou šňůrku na bundě, když po mě hmátnul.
Abych nekončil povídání o revizorech tak pochmurně, tak dám k dobru kombinaci autobus+revizor, kdy jsme nad revizorem vyzráli.
Revizor v Třebušicích
To si tahle jedu v autobuse jako spolucestující a na zastávce "Třebušice na mostě" (sen se odehrával ve správných reáliích a před mnoha lety) stojí německá revizorka (v reálu zdravotní sestřička a matka spolužačky, která s námi jezdila na školy v přírodě). "Jeď jeď" křičíme na řidiče a on skutečně poslechl a zastávku projel. To je pochopitelně průšvih největšího kalibru. Musíme se někde vytratit, než se za námi vydá nějaké trestné komando. Uhýbáme proto po pár set metrech vpravo do pole (tady už se reálie rozešly), chvilku jedeme po ornici a pak najíždíme na asfaltku, která zde začíná a sjíždíme do vesničky, která je zde ukryta ...
Nu, a aby tohle byl opravdu poslední zápis o tramvajích, tak přidám stručně ještě tři tramvajové sny, které doposud (dle mých poznámek) zpracování unikaly
Laserové topení
Jedu si takhle v tramvaji, sedím blízko řidiče a slabě mě pálí prostor mezi dvěma půlkami mého dětského zadečku (tohle je hodně starý sen). "Víte, že je laserové topení zakázané ?" ptám se opatrně řidičky, která odpověděla něco ve smyslu "Jo? Vážně" a zesílila topení tak hodně, že se se mnou doslova zatočil svět. Bodejť by ne, když mě paprsek jdoucí ze sedačky doslova rozpůlil ...
Superrychlá tramvaj
V Mostě v místech, kde je reálná Fibichova ulice prodávám v německém obchodě plném černých šuplíčků (stará lékárna??). Když po směně (a ke konci snu, který se točil hlavně kolem prodávání a komunikace s německým mistrem prodavačem) vyjdu ven a chci jít domů, nemohu přejít přes ulici. Tam jsou totiž koleje a hlavně troleje. Jednou za čas prosviští něco po kolejích tak rychle, že jenom zavane vzduch a nahoře u trolejí se zajiskří ...
Měsíček a koleje
V reálu vede od Fibichovy ulice směrem k Rozkvětu široká ulice (v jednom ze svých snů právě tudy projíždím v kosmonautickém skafandru na kolečkových bruslích- divoké sny díl osmý), ve snu zde máme koleje. Jdu pěšky po kolejích směrem ke křižovatce u Rozkvětu, kde se koleje rozvětvují do všech tří směrů. Žádná tramvaj ze žádného směru nejede, asi i proto, že nějaký muž s tváří vypadající jako měsíc v úplňku něco kutí u kolejí. (Z reálného pohledu to vypadá jako když svařuje koleje rovným klacíkem). Přistupuji k němu a říkám: Taky bych chtěl umět ***** koleje. Pak spolu jdeme kolem rybárny dolů k Prioru a ještě toho muže "otravuji"...
Místo pěti hvězdiček výše je potřeba dosadit jisté slovo, které v tom snu bylo vysoce odborné. Mám dojem že v reáu to slovo ani neexistuje a teď po tolika letech si nemohu vzpomenout. Je to totiž další hodně starý sen. To slovo bylo poměrně hodně podobné se slovem "pasterizovat" ... :-)
Vánoční tramvajové divočení
Bylo nebylo. Stojím si tak v nejzazším rožku tramvajové zastávky a sleduji cvrkot. Je šedavý podvečer, pouliční osvětlení nesvítí (už jsem tuhle ponurou situaci popisoval několikrát), jinak je vše v pořádku. Tramvaje jezdí takřka v půlminutových intervalech a všechny jsou české (a nejsou začarované ani jinak tvarově podivné. Ostatně to v tomto snu vypadá že v něm němci ani jiní nepřátelé nevystupují). Prostě podzimní podvečerní idylka, která ale v mžiku končí. Nevím proč tak najednou a proto mohu jen nevěřícně sledovat, kterak tramvaje doslova vylétávají z kolejí. Hned ta první vletí do protisměru, vrazí do protisměrně jedoucí tramvaje a zablokuje ji. A jako naschvál jedou shora další a další tramvaje a už ne v půlminutovém intervalu ale snad v pětisekundovém. A všechy postupně vylétávají z kolejí mnohem dříve, než dojedou k zablokovanému místu. Jeden dvoujvůz vylétává do strany tak prudce, že dojede k budově, která stojí v mírném kopci oproti trati (pro Mostecké - k prostřednímu "sýru" na Budovatelce až ke dveřím banky). Pak to konečně utichlo a do šedávého podvečera se začínají snášet sněhové vločky. Je přímo mystické ticho a já jdu zkonsternován nahoru po trati obhlédnout škody. Mimo trať je i naše nízkopodlažní tramvaj, ale ze všech dříve popsaných je mimo trať pouze přední nápravou. V tramvaji sedí řidič, má nad sebou rozsvícené světélko a něco v kabině kutí. Snad zjišťuje škody. Cestující v tramvaji neměl a ta je uvnitř temná, ani světélko v ní nesvítí.
A pak jsem se probudil. Dodneška nevím, co tu katastrofu spustilo. Padající sníh ???
Sny s revizory a tramvajemi mívám současně spojené s Prahou (se dvěma vyjímkami, které popíšu níže)
Klasický sen, kdy se mi podaří nastoupit do pražské tramvaje pokračuje tím, že vytáhnu dvě jízdenky, jenž jsou k sobě spojeny perforací. Bohužel dost špatnou, takže nedokážu ty dva lístky - každý o šíři jednoho centimetru(!!) tedy ještě užší než bývaly svého času v Brně kdy se do nich děrovaly dírky - od sebe rozumně oddělit. Buď lístky přetrhnu nebo je jejich delší část tak ozubená, že nejde do strojku strčit. Musím spěchat, protože revizor se ke mě neúprosně přibližuje. V tom horším případě mě potrestá, takže se s úlekem vzbudím. V tom lepším případě mě nechá vystoupit, a v jednom případě mě dokonce doprovodil na autobusové nádraží odkud mi jel meziměstský autobus domů. Ne pro dobrotu, ale proto, aby v PRaze nedělal problémy...
Jiná varianta téhož - vstoupím prostředními dveřmi a zjišťuji že zde není namontovaný automat (u nás v reálu už samozřejmá věc). Okamžitě běžím tramvají k řidiči, ale poblíž stojící revizor říká líbezným hláskem "už je pozdě". A opět trest ... V reálu něco podobného byť s drobným prodlením, aby cestující měl čas zareagovat, provádějí i naši revizoři... Že bych se toho bál ?
Nejhorší je, když nastoupím předními dveřmi a český řidič mi nestihne jízdenku prodat, aby mě německý revizor za nevlastnění jízdenky vypeskoval :-/
A teď ty dvě vyjímky z Mostu. První je ta, že jedu mosteckou tramvají a revizorce se nelibí, že na průkazce nemám namalované hvězdičky. Vyhazuje mě z tramvaje a seslala na mě "kletbu neplatiče". Jakmile jsem totiž nastoupil do jiné tramvaje, ta se začarovala a nikdo nemohl ven. Řidič vstal a šel celý nasratý ke mě aby si vyžádal mojí průkazku.
* nemáte tam hvězdičky, děl on
* ale já nechápu, proč je tam mám mít, odpovídám já
* já to taky nechápu ale musí to tak být, kontruje on a podává mi propisku
Domalovávám pět ne zcela povedených hvězdiček a nejen řidič je pak spokojen. Tramvaj se proměnuje zpět na hodnou tramvajku a já se budím ...
Druhá vyjímka přišla jako vůbec poslední sen na téma revizoři co se mi kdy zdál. Nastoupil jsem do tramvaje na zastávce Kopisty ve směru do Litvínova. Nastupuji do druhého vozu předními dveřmi a vidím, že zařízení na snímání čipových karet je otočeno na šířku. "Raději si píchnu, aby někdo neměl kecy, i když se to teď nemusí" komentuji nahlas to co dělám. Aniž bych se otočil na zařízení a sledoval jeho pokyny, tak přikládám kartičku. Zařízení 1x (tedy souhlasně) píplo. Strkám kartičku do kapsy a vystupuji až v Litvínově. Pokud tam revizor byl, tak nepřišel. Sen pak pokračoval, ale to si nechám na pokračování série, až budu popisovat výstavy a obchody ...
Musím konstatovat, že s čipovou kartou jsem ve snu neměl nikdy problém (i když na druhou stranu v mém snu vystupovala jen jednou), s ostatním typem placení jízdného pak ano i v autobusech. Zajímavé je to v tom, že reálu s revizory problém nemám - když nepočítám toho debila v metru, který stál v tunelu na přestupech na Florenci, já ho neviděl a on mi natrhl ozdobnou šňůrku na bundě, když po mě hmátnul.
Abych nekončil povídání o revizorech tak pochmurně, tak dám k dobru kombinaci autobus+revizor, kdy jsme nad revizorem vyzráli.
Revizor v Třebušicích
To si tahle jedu v autobuse jako spolucestující a na zastávce "Třebušice na mostě" (sen se odehrával ve správných reáliích a před mnoha lety) stojí německá revizorka (v reálu zdravotní sestřička a matka spolužačky, která s námi jezdila na školy v přírodě). "Jeď jeď" křičíme na řidiče a on skutečně poslechl a zastávku projel. To je pochopitelně průšvih největšího kalibru. Musíme se někde vytratit, než se za námi vydá nějaké trestné komando. Uhýbáme proto po pár set metrech vpravo do pole (tady už se reálie rozešly), chvilku jedeme po ornici a pak najíždíme na asfaltku, která zde začíná a sjíždíme do vesničky, která je zde ukryta ...
Nu, a aby tohle byl opravdu poslední zápis o tramvajích, tak přidám stručně ještě tři tramvajové sny, které doposud (dle mých poznámek) zpracování unikaly
Laserové topení
Jedu si takhle v tramvaji, sedím blízko řidiče a slabě mě pálí prostor mezi dvěma půlkami mého dětského zadečku (tohle je hodně starý sen). "Víte, že je laserové topení zakázané ?" ptám se opatrně řidičky, která odpověděla něco ve smyslu "Jo? Vážně" a zesílila topení tak hodně, že se se mnou doslova zatočil svět. Bodejť by ne, když mě paprsek jdoucí ze sedačky doslova rozpůlil ...
Superrychlá tramvaj
V Mostě v místech, kde je reálná Fibichova ulice prodávám v německém obchodě plném černých šuplíčků (stará lékárna??). Když po směně (a ke konci snu, který se točil hlavně kolem prodávání a komunikace s německým mistrem prodavačem) vyjdu ven a chci jít domů, nemohu přejít přes ulici. Tam jsou totiž koleje a hlavně troleje. Jednou za čas prosviští něco po kolejích tak rychle, že jenom zavane vzduch a nahoře u trolejí se zajiskří ...
Měsíček a koleje
V reálu vede od Fibichovy ulice směrem k Rozkvětu široká ulice (v jednom ze svých snů právě tudy projíždím v kosmonautickém skafandru na kolečkových bruslích- divoké sny díl osmý), ve snu zde máme koleje. Jdu pěšky po kolejích směrem ke křižovatce u Rozkvětu, kde se koleje rozvětvují do všech tří směrů. Žádná tramvaj ze žádného směru nejede, asi i proto, že nějaký muž s tváří vypadající jako měsíc v úplňku něco kutí u kolejí. (Z reálného pohledu to vypadá jako když svařuje koleje rovným klacíkem). Přistupuji k němu a říkám: Taky bych chtěl umět ***** koleje. Pak spolu jdeme kolem rybárny dolů k Prioru a ještě toho muže "otravuji"...
Místo pěti hvězdiček výše je potřeba dosadit jisté slovo, které v tom snu bylo vysoce odborné. Mám dojem že v reáu to slovo ani neexistuje a teď po tolika letech si nemohu vzpomenout. Je to totiž další hodně starý sen. To slovo bylo poměrně hodně podobné se slovem "pasterizovat" ... :-)
středa 26. prosince 2007
Divoké sny (14.) - mimozemšťani, startrek a budoucnost
Romové a startrek
Sen začíná podivně. Vlezu do výtahové šachty a lezu až úplně dolů, kde je šachta nejužší a je vyztužena slabými dřevěnými latěmi. Tady je cíl mé cesty, je zde přivolávací červené tlačítko. Mačkám jej a ono se prosvítí. Během chvilky je tu i výtah, jenž zastavil přímo nade mnou. Na to, že šachta je široká stěží metr na metr, je vnitřek výtahu setsakra velký a vybavený jako ve startreku. Jsou zde dva velké startrekovské ovládací panely, před námi jedna řada židlí podél stěny dlouhá dobře deset metrů, za mnou je další řada židlí. Ta je kratší, neboť je přerušena dvěma vstupními dveřmi.
Popojedu do nejbližšího vyššího patra, kde naberu zbytek posádky (jeden člověk) a pár cestujících. Pak stoupáme do vyšších pater a i následující zastávka je v pohodě. V duchu se raduji, že za pár chvil budu úplně nahoře a budu v pohodě. Jenže hned následující zastávka mi ukáže, že se nemám radovat předčasně. Hned po otevření dveří chtěl vystoupit jeden cestující. Vystoupil, ale během vteřiny byl zpět. "Jsou tu cikáni !" zaječel, hned jak se mu podařilo nadechnout. Okamžitě se svým pomocníkem mačkáme čudl na zavření dveří. Ty se dávají do pohybu a protože to jsou bezpečnostní dveře, tak se zavírají pomalu, aby nebyl nikdo uskřípnut. Vražená tyč mezi dveře je zablokuje a pak už je neštěstí hotovo. Nejenom, že jsme v mžiku okradeni, ještě je nám ublíženo ...
Příště budu mačkat zavírací čudl hned jak cestující vletí celý vyděšený zpět do výtahu :-)
Chlupy
Byl následující sen vůbec sen, anebo to byla skutečnost? Těžko říct - zdálo se mi někdy kolem jedenácti let, že ke mě v pokojíčku přistoupil mimozemšťan (vypadající asi jako člověk s velkýma lesklýma očima) a ptal se mě kolik chci mít chlupů na hrudi, ale že o to méně budu mít vlasů na hlavě. A hned mi to kouzlem(?) nasimuloval, abych si vybral jakýsi stav s mírnou pleškou ... teď, o více jak 20 let později musím konstatovat, že přesně takové ochlupení už hezkých pár let mám ...
Další sny ?
Sny o vzdálené budoucnosti, tak jak si představujete pod vlivem scifi nějak nemám až na jednu vyjímku, na kterou se ale nemohu pořádně upamatovat. Pokud ve svých snech říkám "budoucnost" tak ta spíš vypadá jako minulost (divoké sny díl první - sen "autobus z kosmodromu").
Sny o létání mezi planetami nemám vůbec, maximálně ve snu nějak vyletím na orbitu. Při jednom snu, kdy jsem letěl na měsíc jsem se vzbudil právě v okamžiku, kdy jsem opustil orbitu. Skoro jako bych se dostal za nějakou hranici, kde je dovoleno snít a sen díky tomu skončil ...
A mimozemské civilizace ? Měl jsem ještě jeden sen, kdy jsem spolupracoval s nějakými mimozemšťany. Když pak měli odletět, tak mi na dlaň pravé ruky "vtiskli" pohyblivé tetování, zřejmě za odměnu ...
Sen začíná podivně. Vlezu do výtahové šachty a lezu až úplně dolů, kde je šachta nejužší a je vyztužena slabými dřevěnými latěmi. Tady je cíl mé cesty, je zde přivolávací červené tlačítko. Mačkám jej a ono se prosvítí. Během chvilky je tu i výtah, jenž zastavil přímo nade mnou. Na to, že šachta je široká stěží metr na metr, je vnitřek výtahu setsakra velký a vybavený jako ve startreku. Jsou zde dva velké startrekovské ovládací panely, před námi jedna řada židlí podél stěny dlouhá dobře deset metrů, za mnou je další řada židlí. Ta je kratší, neboť je přerušena dvěma vstupními dveřmi.
Popojedu do nejbližšího vyššího patra, kde naberu zbytek posádky (jeden člověk) a pár cestujících. Pak stoupáme do vyšších pater a i následující zastávka je v pohodě. V duchu se raduji, že za pár chvil budu úplně nahoře a budu v pohodě. Jenže hned následující zastávka mi ukáže, že se nemám radovat předčasně. Hned po otevření dveří chtěl vystoupit jeden cestující. Vystoupil, ale během vteřiny byl zpět. "Jsou tu cikáni !" zaječel, hned jak se mu podařilo nadechnout. Okamžitě se svým pomocníkem mačkáme čudl na zavření dveří. Ty se dávají do pohybu a protože to jsou bezpečnostní dveře, tak se zavírají pomalu, aby nebyl nikdo uskřípnut. Vražená tyč mezi dveře je zablokuje a pak už je neštěstí hotovo. Nejenom, že jsme v mžiku okradeni, ještě je nám ublíženo ...
Příště budu mačkat zavírací čudl hned jak cestující vletí celý vyděšený zpět do výtahu :-)
Chlupy
Byl následující sen vůbec sen, anebo to byla skutečnost? Těžko říct - zdálo se mi někdy kolem jedenácti let, že ke mě v pokojíčku přistoupil mimozemšťan (vypadající asi jako člověk s velkýma lesklýma očima) a ptal se mě kolik chci mít chlupů na hrudi, ale že o to méně budu mít vlasů na hlavě. A hned mi to kouzlem(?) nasimuloval, abych si vybral jakýsi stav s mírnou pleškou ... teď, o více jak 20 let později musím konstatovat, že přesně takové ochlupení už hezkých pár let mám ...
Další sny ?
Sny o vzdálené budoucnosti, tak jak si představujete pod vlivem scifi nějak nemám až na jednu vyjímku, na kterou se ale nemohu pořádně upamatovat. Pokud ve svých snech říkám "budoucnost" tak ta spíš vypadá jako minulost (divoké sny díl první - sen "autobus z kosmodromu").
Sny o létání mezi planetami nemám vůbec, maximálně ve snu nějak vyletím na orbitu. Při jednom snu, kdy jsem letěl na měsíc jsem se vzbudil právě v okamžiku, kdy jsem opustil orbitu. Skoro jako bych se dostal za nějakou hranici, kde je dovoleno snít a sen díky tomu skončil ...
A mimozemské civilizace ? Měl jsem ještě jeden sen, kdy jsem spolupracoval s nějakými mimozemšťany. Když pak měli odletět, tak mi na dlaň pravé ruky "vtiskli" pohyblivé tetování, zřejmě za odměnu ...
neděle 16. prosince 2007
Není jen DEJA VU
Znáte to - přijdete někam, kde jste ještě nikdy nebyli. Najednou vás přepadne zvláštní pocit:Vždyť já to tady znám, tady už jsem musel(-a) být
Existují ale i jiné "poruchy" mozku a já jsem překvapen že jich je tolik. Naštěstí jsem je snad nikdy neprožil všechny, ale jen vyčetl z časopisu Epocha (26/07).
JAMAIS VU neboli nikdy neviděné. Zažíváte situaci, kterou už jste bezpochyby v minulosti zažili, ale vaše mysl vám říká, že tomu tak není a že danou situaci neznáte
Falešná paměť - do popisu minulých událostí si mozek zařazuje nepravdivé podrobnosti.
Konfabulace je nevědomé vytváření zjevně chybných vzpomínek ...
Existují ale i jiné "poruchy" mozku a já jsem překvapen že jich je tolik. Naštěstí jsem je snad nikdy neprožil všechny, ale jen vyčetl z časopisu Epocha (26/07).
JAMAIS VU neboli nikdy neviděné. Zažíváte situaci, kterou už jste bezpochyby v minulosti zažili, ale vaše mysl vám říká, že tomu tak není a že danou situaci neznáte
Falešná paměť - do popisu minulých událostí si mozek zařazuje nepravdivé podrobnosti.
Konfabulace je nevědomé vytváření zjevně chybných vzpomínek ...
úterý 4. prosince 2007
Erb s krumpáčem a vozíkem
(předehrávka)
Zaskočil jsem si do jedné z Plexiských knihoven, vypůjčil si knihu "Erby a tvrze" a hodinku se zabýval hledáním starého erbu, kde by se současně vyskytoval jak krumpáč, tak i vozík. Kniha mě mile překvapila, protože v rejstříku na tento erb odkaz byl, bohužel to nejdůležitější z něj bylo začárané černým inkoustem. Nebyla šance to přečíst ... Upozornil jsem na tohle barbarství místního knihovníka, ale ten byl v klidu: "Tuto knihu jsme získali z dědictví jednoho měšťana a takto poškozená už byla"
Musel bych si tedy jedině sehnat tuhle knihu znovu s nezačáraným odkazem. Ale mezi námi - je to jasný odkaz do utajené historie s trpaslíky. Na Plexisu se muselo stát před pětisty lety něco strašlivějšího než jen obyčené převzetí moci od trpaslíků ...
Zaskočil jsem si do jedné z Plexiských knihoven, vypůjčil si knihu "Erby a tvrze" a hodinku se zabýval hledáním starého erbu, kde by se současně vyskytoval jak krumpáč, tak i vozík. Kniha mě mile překvapila, protože v rejstříku na tento erb odkaz byl, bohužel to nejdůležitější z něj bylo začárané černým inkoustem. Nebyla šance to přečíst ... Upozornil jsem na tohle barbarství místního knihovníka, ale ten byl v klidu: "Tuto knihu jsme získali z dědictví jednoho měšťana a takto poškozená už byla"
Musel bych si tedy jedině sehnat tuhle knihu znovu s nezačáraným odkazem. Ale mezi námi - je to jasný odkaz do utajené historie s trpaslíky. Na Plexisu se muselo stát před pětisty lety něco strašlivějšího než jen obyčené převzetí moci od trpaslíků ...
neděle 2. prosince 2007
Divoké sny (13.) - Další tramvaje
Pojďme se podívat na další mé sny točící se kolem tramvají. [delší příspěvek]
Vždy, když si pročtu všechny příspěvky v sekci "Sny a astrál" mého blogu, přijdu aspoň na jeden sen, který zde napsaný není a zrovna včera mi v seznamu přibylo tolik tramvajových snů, až mě to přimělo odložit připravované díly o mracích, mimozemšťanech ... Pokusil jsem se vám ještě neznámé tramvajové sny podle času vzniku od nejstaršího.
Tramvajové splnění slibu
Řídím tramvaj po mostecké trati a zrovna vyjíždím od stadionu na zastávku Prior, kde dobržďuji na milimetr přesně. (Asi je to tím, že já - čech, řídím českou tramvaj.) Po otevření dveří sleduji vystupující cestující a také jednoho muže stojícího na zastávce. Obrátil se ke mě a napůl obdivně říká. "Vy jste splnil svůj slib a vrátil se". Pokývu hlavou a je mi krásně na srdci (snad poprvé a naposledy ve snech). Ano, svůj slib jsem splnil a vrátil se do Mostu, ale ještě tomu něco malinko chybí. Ještě nejsem na konečné, ještě nejsem u dopravního podniku, abych předal tramvaj někomu jinému, nebo ji jen vrátil do vozovny či přinejhorším otočil na konečné a vrátil se do Litvínova.
Čeká mě totiž průjezd ještě dvěmi zastávkami a dvěma semaforovými křižovatkami (v reáliích za socialismu byly opravdu dvě, teď jsou světelné křižovatky tři) abych se pak konečně dostal na konečnou. Průjezd světelnou křižovatkou, kterou ovládá německá elektronika je obtížný, třeba zde u Prioru mám jen sekundu na to, abych se rozjel na zelenou. Zavřu tedy dveře a číhám na zelenou, která skutečně přichází. Sešlápnutí plynu během sekundy je snadné a já plynule projíždím křižovatku a během minutky jsem na zastávce u Rozkvětu. A opět zastavení na jedničku.
Zde již vidím, že němci "řádili" o dost víc. Cestující vystoupili z tramvaje všichni, nikdo z čechů níž po tramvajové trati nebydlí. Vidím to i já, pouliční osvětlení nesvítí, domy jsou tmavé, jako by v nich nikdo nebydlel. Je černočerná noc a o to je to depresivnější. A já musím projet dál, anebo potupně vjet na němci přistavěnou točnu. Na ní tramvajová zelená svítí skoro pořád a jen občas problikne do jiného směru. Dívám se na semafor upřeně, musím se trefit do správné zelené. Sakra ! Mrknul jsem v tom nejnevhodnějším okamžiku, vidím už jen dohasínající vlákno žárovky, které mi dávalo volno. Jsem z toho rozrušen a přestože napodruhé zelenou vidím, nezvládnu se včas rozjet. I zde je semafor ovládán německou elektronikou, ale tady je čas zelené mnohem kratší, jestli teď blikla na jednu desetinu sekundy. Mám poslední pokus ... a i teď prováhám. Nezbývá mi nic jiného než potupně vjet na zdejší točnu s pocitem nesplněného slibu, který mě probouzí ...
Tramvajová pýcha
Stojím si tak na zastávce tramvaje, jíž se kdysi říkávalo "U devíti zlodějů" a chci jet domů. Mám štěstí, přijíždí za sebou několik vozů. Tři samostatné a jedno dvojče. Čekám, až u mě všechny zastaví což se i stalo. První tramvaj byla samostatná a byť měla správné číslo linky, jet jsem s ní nemohl. Byla totiž začarovaná a poznat se to dalo podle toho, že v kabině řidiče byla na rohu okna hnědá cedulka s červeným písmem, kde bylo cosi napsáno. Přečetl jsem si ji a řekl si nahlas: "Začarováno za pýchu" Ve snu mi to přišlo normální, ale v reálu bych asi přemýšlel na tím, kdo byl pyšný - řidič, cestující nebo snad osobnost tramvaje ? Nezbylo mi tedy než popojít dál, kde stálo dvojče nesprávné linky. Musím tedy dál a protože vím že nesmím běhat (jedno z německých nařízení, o tom někdy příště) tak jsem jen popošel velmi rychlou chůzí ke třetímu vozu. Vůbec mi nebylo divné že z tramvají vystupuje tolika lidí a v klidu nastoupit do toho třetího vozu. Jel jsem v něm sám a v poklidu projel zastávku v Souši a blížil se k zastávce u bloku 100. To už pod nohama cítím nějaké brnění, které se zvětšuje. Současně slyším, že motor začíná vrčet čím dál tím více jinak. Je zle, blíží se porucha. Odpotácím se ke dveřím, rozrážím je a vyskakuji do trávy. Měl jsem to na poslední vteřinu, jakmile řidič chtěl zastavit v zastávce, došlo k poruše a tramvaj se "odpotácela" dál po trati. Ti lidé to museli vědět a proto vystupovali dříve. Já to poznal nyní, tohle místo bylo chráněno těžkým mrakem, který nesnášel živé bytosti. Pochopitelně mě zabil, neboť jsem byl pyšný na to, že jsem vyvázl z tramvaje ...
Do čech tramvají nedojedeš
Stejné nástupní místo, jen pozice jsou jiné. Zastávkou "U devíti zlodějů" projíždím, nikdo z mých cestujících tam nechtěl vystupovat, zastávkou v Souši projíždím též ale pak to přišlo. Za zastávkou souš je taková vlnka, kdy se koleje přiblíží k silnici. Ta tam ještě je, ale za ní jsou zábrany - po české trati neprojedu. Těsně před zábranou je výhybka a koleje vedoucí vpravo do německého sídliště. Jedu tam, nemám jinou možnost...
Po vystoupení z tramvaje na konečné jsem dokonale ztracen v německém panelovém sídlišti, jenž je napájeno velmi slabými dráty. Tak slabými, že rozsvícení jen deseti žárovek na sídlišti by vyvolalo problém (z pohledu reálného světa), ale když pod nimi projdu já, dostanu takovou pecku do palice až se svalím.
Dvoupatrová tramvaj
Velice jednoduchý a krátký sen a týká se tramvajové zastávky jenž už znáte z 8.dílu Sny a astrální cestování z posledního snu. Stojím mimo zastávku tramvají a čekám na autobus. Ten nejede, neboť se němci dostávají ke slovu a autobusy odstavili. Tramvaje české už také nejezdí, nýbrž se objevují tramvaje německé. Přijela jedna, která vypadala jako dvoupatrový výletní autobus. Do té jsem nenastoupil, té jsem se bál. Do ostatních mě nepustili - nejsem němec. A protože jsem zůstal stát na zastávce do noci, přišel trest který už z mých snů znáte - smrt ...
Tramvaj dobytčák
Mám mnoho snů s touto tramvají. Představte si starý vagon dobytčák v barvě zelené, v jaké se mimo jiné vozili Židé do koncentráků, jen s klasickou kabinou řidiče z tramvaje T3. Prkna obvykle vypadají zpuchřele. Vždy, když tu tramvaj ve snu vidím, je reakce stejná: "Takováhle rachotina a přesto vždycky dojede (bez poruchy) až na konečnou" Vždy mám ještě zbytky důstojnosti a nikdy se s ní nesvezu, ani nevím že by to dělal někdo jiný. Možná že když by v tramvaji nějaký cestující jel, došlo by k poruše ...
Minitramvaj
Když je člověk zoufalý a kolem něj jezdí jen německé tramvaje musí vzít zavděk německou nákladní tramvají (do osobní ho nepustí nebo mu nezastaví). Má to jeden háček, v tomhle snu jsou německé tramvaje zmenšené na míru zmenšených němců. Prostředními dveřmi jsem se po čtyřech vsoukal do nákladní tramvají a posadil se na plošině bez sedaček. "Abych Vás uvezla" zapochybovala řidička, ale tramvaj to zvládla. Problém přišel až při vystupování ...
Samozřejmě když část podvědomí pracuje na tom, jak vás potopit, objeví se další sen.
Mikrotramvaj
To si tak stojím na zastávce na znamení a číhám na českou tramvaj. A ona přijíždí, ale je strašlivě malinká díky nějakému trestu od němců, divže si ji nevezmu a nedám do krabičky od sirek. Chci odjet a tak používám své nejlepší zmenšovací kouzlo, ale ani to málem nestačí. Když se mi podaří nastoupit, sedím na bobku, nohy mám skrčené tak, že si koleny pomalu vydloubávám oči. "Tohle neuvezu" říká realisticky řidička. "Budu vás postrkávat" říkám a silou vůle vystrkávám tramvaj ze zastávky. Jde to perfektně a je o na němce slušný podraz. Začarování začarované věci je plýtvání, a tak dojíždíme až do mé koncové stanice. Tam zvětšuji jak sebe, tak i tramvaj s cestujícími (nejprve na výšku a až pak na šířku). Vše dobře dopadlo ...
Závěr dnešního zápisu.
Je to neuvěřitelné, ale v průběhu psaní se mi vybavují další a další sny s tramvajemi, takže jim věnuji i nějaké další pokračování ...
Vždy, když si pročtu všechny příspěvky v sekci "Sny a astrál" mého blogu, přijdu aspoň na jeden sen, který zde napsaný není a zrovna včera mi v seznamu přibylo tolik tramvajových snů, až mě to přimělo odložit připravované díly o mracích, mimozemšťanech ... Pokusil jsem se vám ještě neznámé tramvajové sny podle času vzniku od nejstaršího.
Tramvajové splnění slibu
Řídím tramvaj po mostecké trati a zrovna vyjíždím od stadionu na zastávku Prior, kde dobržďuji na milimetr přesně. (Asi je to tím, že já - čech, řídím českou tramvaj.) Po otevření dveří sleduji vystupující cestující a také jednoho muže stojícího na zastávce. Obrátil se ke mě a napůl obdivně říká. "Vy jste splnil svůj slib a vrátil se". Pokývu hlavou a je mi krásně na srdci (snad poprvé a naposledy ve snech). Ano, svůj slib jsem splnil a vrátil se do Mostu, ale ještě tomu něco malinko chybí. Ještě nejsem na konečné, ještě nejsem u dopravního podniku, abych předal tramvaj někomu jinému, nebo ji jen vrátil do vozovny či přinejhorším otočil na konečné a vrátil se do Litvínova.
Čeká mě totiž průjezd ještě dvěmi zastávkami a dvěma semaforovými křižovatkami (v reáliích za socialismu byly opravdu dvě, teď jsou světelné křižovatky tři) abych se pak konečně dostal na konečnou. Průjezd světelnou křižovatkou, kterou ovládá německá elektronika je obtížný, třeba zde u Prioru mám jen sekundu na to, abych se rozjel na zelenou. Zavřu tedy dveře a číhám na zelenou, která skutečně přichází. Sešlápnutí plynu během sekundy je snadné a já plynule projíždím křižovatku a během minutky jsem na zastávce u Rozkvětu. A opět zastavení na jedničku.
Zde již vidím, že němci "řádili" o dost víc. Cestující vystoupili z tramvaje všichni, nikdo z čechů níž po tramvajové trati nebydlí. Vidím to i já, pouliční osvětlení nesvítí, domy jsou tmavé, jako by v nich nikdo nebydlel. Je černočerná noc a o to je to depresivnější. A já musím projet dál, anebo potupně vjet na němci přistavěnou točnu. Na ní tramvajová zelená svítí skoro pořád a jen občas problikne do jiného směru. Dívám se na semafor upřeně, musím se trefit do správné zelené. Sakra ! Mrknul jsem v tom nejnevhodnějším okamžiku, vidím už jen dohasínající vlákno žárovky, které mi dávalo volno. Jsem z toho rozrušen a přestože napodruhé zelenou vidím, nezvládnu se včas rozjet. I zde je semafor ovládán německou elektronikou, ale tady je čas zelené mnohem kratší, jestli teď blikla na jednu desetinu sekundy. Mám poslední pokus ... a i teď prováhám. Nezbývá mi nic jiného než potupně vjet na zdejší točnu s pocitem nesplněného slibu, který mě probouzí ...
Tramvajová pýcha
Stojím si tak na zastávce tramvaje, jíž se kdysi říkávalo "U devíti zlodějů" a chci jet domů. Mám štěstí, přijíždí za sebou několik vozů. Tři samostatné a jedno dvojče. Čekám, až u mě všechny zastaví což se i stalo. První tramvaj byla samostatná a byť měla správné číslo linky, jet jsem s ní nemohl. Byla totiž začarovaná a poznat se to dalo podle toho, že v kabině řidiče byla na rohu okna hnědá cedulka s červeným písmem, kde bylo cosi napsáno. Přečetl jsem si ji a řekl si nahlas: "Začarováno za pýchu" Ve snu mi to přišlo normální, ale v reálu bych asi přemýšlel na tím, kdo byl pyšný - řidič, cestující nebo snad osobnost tramvaje ? Nezbylo mi tedy než popojít dál, kde stálo dvojče nesprávné linky. Musím tedy dál a protože vím že nesmím běhat (jedno z německých nařízení, o tom někdy příště) tak jsem jen popošel velmi rychlou chůzí ke třetímu vozu. Vůbec mi nebylo divné že z tramvají vystupuje tolika lidí a v klidu nastoupit do toho třetího vozu. Jel jsem v něm sám a v poklidu projel zastávku v Souši a blížil se k zastávce u bloku 100. To už pod nohama cítím nějaké brnění, které se zvětšuje. Současně slyším, že motor začíná vrčet čím dál tím více jinak. Je zle, blíží se porucha. Odpotácím se ke dveřím, rozrážím je a vyskakuji do trávy. Měl jsem to na poslední vteřinu, jakmile řidič chtěl zastavit v zastávce, došlo k poruše a tramvaj se "odpotácela" dál po trati. Ti lidé to museli vědět a proto vystupovali dříve. Já to poznal nyní, tohle místo bylo chráněno těžkým mrakem, který nesnášel živé bytosti. Pochopitelně mě zabil, neboť jsem byl pyšný na to, že jsem vyvázl z tramvaje ...
Do čech tramvají nedojedeš
Stejné nástupní místo, jen pozice jsou jiné. Zastávkou "U devíti zlodějů" projíždím, nikdo z mých cestujících tam nechtěl vystupovat, zastávkou v Souši projíždím též ale pak to přišlo. Za zastávkou souš je taková vlnka, kdy se koleje přiblíží k silnici. Ta tam ještě je, ale za ní jsou zábrany - po české trati neprojedu. Těsně před zábranou je výhybka a koleje vedoucí vpravo do německého sídliště. Jedu tam, nemám jinou možnost...
Po vystoupení z tramvaje na konečné jsem dokonale ztracen v německém panelovém sídlišti, jenž je napájeno velmi slabými dráty. Tak slabými, že rozsvícení jen deseti žárovek na sídlišti by vyvolalo problém (z pohledu reálného světa), ale když pod nimi projdu já, dostanu takovou pecku do palice až se svalím.
Dvoupatrová tramvaj
Velice jednoduchý a krátký sen a týká se tramvajové zastávky jenž už znáte z 8.dílu Sny a astrální cestování z posledního snu. Stojím mimo zastávku tramvají a čekám na autobus. Ten nejede, neboť se němci dostávají ke slovu a autobusy odstavili. Tramvaje české už také nejezdí, nýbrž se objevují tramvaje německé. Přijela jedna, která vypadala jako dvoupatrový výletní autobus. Do té jsem nenastoupil, té jsem se bál. Do ostatních mě nepustili - nejsem němec. A protože jsem zůstal stát na zastávce do noci, přišel trest který už z mých snů znáte - smrt ...
Tramvaj dobytčák
Mám mnoho snů s touto tramvají. Představte si starý vagon dobytčák v barvě zelené, v jaké se mimo jiné vozili Židé do koncentráků, jen s klasickou kabinou řidiče z tramvaje T3. Prkna obvykle vypadají zpuchřele. Vždy, když tu tramvaj ve snu vidím, je reakce stejná: "Takováhle rachotina a přesto vždycky dojede (bez poruchy) až na konečnou" Vždy mám ještě zbytky důstojnosti a nikdy se s ní nesvezu, ani nevím že by to dělal někdo jiný. Možná že když by v tramvaji nějaký cestující jel, došlo by k poruše ...
Minitramvaj
Když je člověk zoufalý a kolem něj jezdí jen německé tramvaje musí vzít zavděk německou nákladní tramvají (do osobní ho nepustí nebo mu nezastaví). Má to jeden háček, v tomhle snu jsou německé tramvaje zmenšené na míru zmenšených němců. Prostředními dveřmi jsem se po čtyřech vsoukal do nákladní tramvají a posadil se na plošině bez sedaček. "Abych Vás uvezla" zapochybovala řidička, ale tramvaj to zvládla. Problém přišel až při vystupování ...
Samozřejmě když část podvědomí pracuje na tom, jak vás potopit, objeví se další sen.
Mikrotramvaj
To si tak stojím na zastávce na znamení a číhám na českou tramvaj. A ona přijíždí, ale je strašlivě malinká díky nějakému trestu od němců, divže si ji nevezmu a nedám do krabičky od sirek. Chci odjet a tak používám své nejlepší zmenšovací kouzlo, ale ani to málem nestačí. Když se mi podaří nastoupit, sedím na bobku, nohy mám skrčené tak, že si koleny pomalu vydloubávám oči. "Tohle neuvezu" říká realisticky řidička. "Budu vás postrkávat" říkám a silou vůle vystrkávám tramvaj ze zastávky. Jde to perfektně a je o na němce slušný podraz. Začarování začarované věci je plýtvání, a tak dojíždíme až do mé koncové stanice. Tam zvětšuji jak sebe, tak i tramvaj s cestujícími (nejprve na výšku a až pak na šířku). Vše dobře dopadlo ...
Závěr dnešního zápisu.
Je to neuvěřitelné, ale v průběhu psaní se mi vybavují další a další sny s tramvajemi, takže jim věnuji i nějaké další pokračování ...
čtvrtek 22. listopadu 2007
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)