Přečetla jsem si to 2x a mimo to, že mi to pomohlo pochopit proč jsi se celou sobotu večer tak mračil, fakt nevim. Možná bych na Tvém místě zkusila zapátrat po historii té chalupy a hospody. Ta hospoda má z druhé strany sál, který se normálně používá. Bazénky venku jsou zcela nové, minule je dodělávaly, takže pokud jsi měl nějaké v tom snu, tak věz, že v reálu tam žádný bazén ještě před rokem nebyl.
V podstatě si myslim, že to co se Ti zdá, není nic, co by se ve skutečnosti kdysi dávno mohlo stát. Spíš mi to připadá, že Tvoje fantasie předělává realitu. Už Ti někdy vykládal sny někdo, kdo to opravdu umí a vážně se o to zajímá?
Jak vidno, nikdo mi nemohl vykládat o bazéncích u hospody, maximálně tak o předchozím LARPu resp soustředění šachistů, ale těžko by mohl dodávat jisté detaily - V našem případě by mi někdo mohl vyprávět že do hospody se jde po silnici z kopce dolů, ale těžko by mi říkal že je silnice večer hodně špatně osvětlená a že na těch cca 150 metrech chůze k hospodě je ohrada s ovečkama a dva domky - protože na cestě k hospodě se fakt nedá zabloudit :-)
Jak vidno, nikdo mi nemohl vykládat o bazéncích u hospody, maximálně tak o předchozím LARPu resp soustředění šachistů, ale těžko by mohl dodávat jisté detaily - V našem případě by mi někdo mohl vyprávět že do hospody se jde po silnici z kopce dolů, ale těžko by mi říkal že je silnice večer hodně špatně osvětlená a že na těch cca 150 metrech chůze k hospodě je ohrada s ovečkama a dva domky - protože na cestě k hospodě se fakt nedá zabloudit :-)
Na mě velice příjemně působí ta roubenka, kdy jsme bydleli, v tom se spolu shodneme. Ta hospoda dole byla takové studené místo bez osobnosti
Silnička v podhůří a pasoucí se ovce pro mne byla příjemná změna ze života ve městě. A lesy na mne působili také pozitivně. Už se mi po nich stýskalo. Kdybych měl říct, které místo na mne nejvííc dýchlo, tak to byla ta mýtina kde proběhla akce "pradlena" vzpomínáš na ni? Tam jsem byl zaskočen hrou stínů zapadajícího slunce a barev ... první dojem byl velmi emotivní
Jak bych si nevzpomínal. Příjemný smíšený les nepříliš hustě osázený, takže jej mohlo prosvítit pozdně odpolední slunce. Byl tam mírný kopeček, a já sešel s pradlenou dolů k vodě, protože jsem jí nevěřil a hlídal jí. Moc jsem si to proto neužil, ale rozhodně bych si tam, až někdy bude čas, položil deku a udělal tiché rozjímání ...
Musím říct, že už jsem si nejednou všiml, že máme naprosto opačné vnímání emoce z nějakého místa. Na mysl mi přišel ten starý strom tenkrát na hradě a pak to jezírko s uchem... z toho je mi ještě dnes nepříjemno, když si ten pocit vybavím
Tady bych si dovolil jemně nesouhlasit, neboť oba případy jsou z doby, kdy jsem dělal "nemluvněcí kroky" kolem magie a energií a kdy jsem spíše měl radost že něco citím - ten strom je toho jasným příkladem. Ze zatopeného jezírka na mě spíše stoupal jakýsi nesoulad, a pocit, že bych neměl chodit moc blízko k vodě, ale k popisu "jezírko... brrr... zima, smrt, zoufalé volání o pomoc která nikdy nepřijde, strach, zmar, děs běs a hnus.. tam už nikdy nechci být" se připojit nemohu. Tedy ne na 100%, protože to opravdu bylo místo, kam bych nechodil úmyslně opakovaně.
Víš co by mne zajímalo, jak nahoře na Hněvíně vnímáš sochu Kellyho?? Já jsem k ní fascinovaně přitahován. Působí na mne velice příjemně. Vnímáš ji nějak, pokud jsi u ní už byl, nebo je to prostě "socha", jako každá jiná? nevím proč, je to novodobá věc, neměla by mít takového ducha, jako z něj já cítím.
Zde zápisek přeruším a budu pokračovat, až poté, co sochu prozkoumám. Zrovna teď je krásný sluneční podzimní den, takže se obléknu a vyrazím hned teď
