Sny a astrální cestování - ale však vy už víte, co chci říct :-)
Dneska bych se chtěl vrátit k situaci s reálně prožitým rozuzlením astrálního snu, který byl pro změnu ovlivněn jiným reálným prožitkem ... Ale popořádku ...
Je září, roku 2005 a já jsem na týdenním školení v Praze. Hned po prvním dnu školení se jdu ubytovat v předem objednaném hotelu (vybrala školící organizace * stavba z osmdesátých let minulého století) a hned poté chci jet za kamarády na sídliště Háje do jejich bytečku - popovídat si a stáhnout na CDčka nějakou tu mangu, která by mě mohla bavit.
Když jsem vešel do hotelového apartmánu, kde jsme měli spát dva, tak se mi neznámo proč nechtělo být v obýváku. Vybral jsem si proto jenom pokoj, převlékl se a vypadl na metro. V poklidu jsem dojel až na stanici metro Háje, vyjel po jezdících schodech na povrch, udělal pár kroků a PRÁSK !!!
Jojo, moje podvědomí mi dalo facku a řvalo na mě "Tady si byl !" To už jsem byl po rozhovoru s kamarády ze Sokolky o astrálním cestování, ale ještě to nebyl ani měsíc a já byl plný elánu. Hlavně jsem byl rozhodnut tenhle případ vyšetřit, protože to byl první případ kdy se mi nezatočila hlava poté co jsem si uvědomil onu věc s cestováním.(O tom ale v jiném pokračování miniseriálku). Pouze jsem si uvědomoval tu základní větu "Tady si byl ..."
Prošel jsem rovně obchodní pasáž (mimochodem- vlevo v pasáži je multikino) a došel k místu, kde se po schodech mělo sejít dolů ke čtyřproudovce a zde mě měl čekat kamarád aby mě "protáhl" sídlištěm až k nim. Přišel jsem brzo a tak jsem se opřel o zábradlíčko a zadíval se zpět přes obchodní pasáž k zastávce metra.
To už se mi ale hlava zatočila fest, ještě že jsem se opíral o zábradlí a držel se jednoruč "špruclíku". A už jsem počítal svoje sny - tady tě v jednom snu střelili do zad, tamhle tě v druhém snu zpoza rohu oslovil "němec" (opět vysvětlím v nějakém dalším pokračování), na zastávku metra si pod zářivkovým osvětlením běžel v dalším snu (a zářivkové osvětlení tu je stále !) a tady zase klaustrofobní pocity elfa nemohoucího se protáhnout mezi zvýšeným podlažím obchodního centra a panelákem.
Stop hochu stop, křikl jsem v duchu na sebe, tohle není normální, tady si musel být už někdy reálně, uvažuj ! Takových variant si nemohl astrálně procestovat, doteď si cestoval vždy jen do budoucnosti a vždy jen do své budoucnosti a nikdy si necestoval po variantách !
Otočil jsem se doprava a poznal další prostor, který už jsem někdy viděl, ale ani za nic mi paměť nevydala sen nebo reálnou situaci. Otočil jsem se o dalších devadesát stupňů a naštěstí zahlédl přicházejícího kamaráda. Seběhl jsem k němu dolů a nic mu o prožitku neříkal.
Kamarád mě protáhl přes onu čtyřproudovku a pak prakticky pořád rovně až k jejich bytečku. Ještě jsem cítil prožitý šok, ale už mi zase podvědomí ťukalo: Tady si byl taky, ale je to nějaké zrcadlově obrácené. Nechtěl jsem o tom v tuhle chvíli přemýšlet, povídal jsem si s kamarádem a těšil se na setkání i s kamarádkou. S oběma se znám z našeho města, kdy jsme spolu hrávali GURPS, teď si našli práci (respektive vysokou školu) v Praze, to jen tak mimochodem.
Až do příchodu kamarádky do jejich bytu se nedělo nic důležitého pro moje vyprávění. Po prvním pohlédnutí na opuchlou kamarádku z nějakého nastydnutí mi moje podvědomí dalo další facku. Takhle opuchutou ji vidím v reálu poprvé v životě, ale ve snu jsem ji takovou už viděl. A co víc, ten průchod skrz sídliště s kamarádem byl zrcadlově proto, že ve snu jsem ho viděl v opačném směru a vyprovázela mě kamarádka právě tak baculatá ve tvářích jak je teď.
Na druhou stranu jsem si ale říkal - v tom snu tě vyprovázela v noci, ale ty chceš jít v sedm večer, kdy je ještě světlo ... To je nějaká blbost ...
Člověk popíjející čaj míní a množství mangy mění :-) Odcházel jsem ve třičtvrtě na deset už za tmy. A tady začíná můj sen (respektive od tohoto místa si jej vybavuji velmi zřetelně). Sen budu popisovat kurzívou, normálním písmem dodám vsuvky z reálna, které se se snem budou rozcházet.
Sjíždíme s kamarádkou výtahem do přízemí, odemyká mi dveře, loučí se se mnou, já procházím. Ještě naposledy se ohlížím zpět, kamarádka mi krátce mávla. A já začal odcházet. Přímo přede mnou byl nerozbitný plot - (v reálu kdysi zřejmě školka) - a tak musím jít vpravo, jenže tenhle panelák je postavený do tvaru "L" a tak po pár krocích musím zatočit doleva. Jdu po chodníku mezi panelákem a plotem...
Panelák po pravé ruce (a plot po levé ruce) končí, přecházím úzkou místní komunikaci a jdu kolem dalšího paneláku. Mám ho po levé ruce spolu s jednořadou stromovou alejí. Všude ticho, jen některá okna svítí. Posléze následují schody do úrovně čtyřproudovky, kde nejede žádné auto - (v reálu se k čtyřproudovce muselo ještě asi 50 metrů kličkovat po chodnících) - Bez nehody jsem přešel silnici a blížil se ke schodům k obchodní pasáži. Vedle nich stál zvláštně nasvětlený tunel mířící stejným směrem - (ve snu i v reálu jezdící schody, v obou případech tunel na noc uzavřený)
Vyšel jsem po schodech nahoru a přímo přede mnou se objevil onen prostor s panelákem a vyvýšeným podlažím obchodního centra V reálu jsem se zastavil a kratičce se zamyslel nad tím, která varianta z těch několika snů se mi splní. Střelba ? Oslovení ? Něco jiného, co mě ve snech děsilo méně ? Ale pak jsem vykročil (mimo prostor s panelákem) a ...
V klidu jsem došel na zastávku metra a sjel dolů na nástupiště, kde stála jedna osůbka ...
Až když jsem byl na hotelu a ležel oblečený na posteli, na mě dolehl lehký šok z toho všeho co se dnes stalo, ale pořád jsem nevěděl, proč se mi kolem stanice metra Háje zdálo tolika snů. A to jsem měl posléze zjistit, že jich bylo ještě o trošičku víc.
V úterý ráno jsem prokličkoval ještě rozespalý hotelem do restaurace abych se nasnídal ze Švédského stolu. Podvědomí se mě snažilo opět na něco upozornit, ale nevnímal jsem. Až po posazení se ke stolu směrem ke vchodu do restaurace (chtěl jsem sledovat příchod kolegů) mě dokonale probral.
Nevím ke kterému snu patřil tenhle obraz co jsem zrovna uviděl, ale seděl přesně. Představte si hotelovou jídelnu osmdesátých let, jejíž architekt odfláknul stropní zářivkové osvětlení a tak nějaký "zlepšovatel" vzal dvě stolní lampičky, zabudoval je do obruby baru u stropu a namířil do prostoru (prostor tím sice je přisvícen, ale některým hostům toto světlo musí svítit do oči). Obsluha je zrovna teď rozsvítila a opět to byly úsporné žárovky. Jedna z nich opět svítila s mírným modrým nádechem,hnusné studené světlo (viz díl druhý). A jako bonus, kafe bylo stejně mizerné jako ve snu - měsíc staré kafe z týden nošených ponožek ...
Když se mi takhle divně vyplnily dva sny během necelých dvaceti čtyř hodin, neměl jsem moc náladu cokoliv dělat, ale pak se ve mě vzedmul vzdor. Tohle se muselo vyšetřit a tak v přestávkách druhého dne školení hledám na Internetu ...
Nejprve bylo třeba zjistit, kdy jsem mohl být v reálu na stanici metra Háje. Přišlo mi totiž, že stanice byla postavena někdy v osmdesátých letech a určitě se jmenovala jinak za doby socialismu. Google mě velmi rychle poslal na stránky DP města Prahy, kde jsem v kolonce Metro páteří MHD našel jak hledané datum (1980) tak i jméno stanice metra (Háje = Kosmonautů). A právě tento druhý údaj se ukázal být rozhodující ...
Uvědomil jsem si totiž, že jsem na stanici metra Kosmonautů jako malý klučina byl a to právě proto, že se stanice jmenovala takhle. Se školou jsme jeden sychravý den byli v Praze na výletě po památkách a dostali posléze volno právě poblíž metra. Nikdy mě nebavilo nakupovat a tak jsem přemýšlel jak zabít čas a nezabloudit. Nejprve ale bylo potřeba zjistit, jak se dostanu na místo srazu a metro se k tomu hodilo báječně. A právě u plánku metra mě zaujal název Kosmonautů. Co kdyby tam bylo nějaké muzeum - náš první kosmonaut Remek ještě neslavil ani desáté výročí svého letu (stěží tak páté) ? Bylo to pro mě žhavé téma a tak jsem si tam za 1Kčs zajel. Obchodní centrum tam stálo již tehdy, ale to mě opravdu nelákalo. Musel jsem tehdy "hodit očko" doleva k místu budoucího multikina (něco tam tehdy už stálo, ale nesešel jsem blíž se podívat) a nakonec projít až dozadu do míst oněch schodů. Rozhlédl jsem se tam a rozhodl se že dolů po schodech do sídliště nesejdu. Všude samé paneláky a nic zajímavého. Pak jsem se otočil do prostoru od zábradlí vpravo. Ponuré šedivé zimní odpoledne udělalo své, tahle cesta do jiné části sídliště (viz osmý odstavec dnešního textu) mě taky nelákala a tak jsem odešel zpět na zastávku metra, abych si ještě prohlédl onen panelák postavený poblíž vyvýšené plošiny obchodního centra ...
Tím mám vyřešeno, kdy jsem byl poprvé na stanici metra Háje. Později se mi o tomhle poněkud depresivním místě muselo znovu zdát, ale nebylo to cestování do budoucnosti, jen náhodně pospojované obrazy. Doufám, že to tak opravdu je, protože kdyby i tyhle sny byly ukázkami budoucnosti, tak by se celé Čechy měli na co těšit :-/ To že v jednom ze snů těmito místy prchám jako někdo, kdo vyšel po zákazu vycházení, nebo snad dokonce jako trestanec, někdy v kombinací s tím, že jsem elfské(!) národnosti, to by se všechno nechalo snést. Jindy ve snu vystupuji jako ochránce ... Ale nechat se v těchle místech zastřelit na útěku ?
Jak jsem se však dostal ke snu, kde jsem šel od kamarádky z hloubi sídliště ? Zjevně jsem podvědomě chtěl, aby se mi zdálo o téhle stanici metra, ale současně jsem jsem dal prvotní impuls k tomu, abych si ten večer astrálně zacestoval. Neboli jsem se "šel" podívat na místo, které v budoucnosti znovu protnu ...
V následujícím blogpostu budu mluvit o tom, že nejde ovlivnit dění v místě kam astrálně docestujete, ale jak vidíte na tomto příběhu tak asi se dá ovlivnit ono cílové místo ... Ale než k tomu dojde, tak ještě musím doplnit nějaké restíky, které jsem nakousl v textu.
V ono úterý jsem totiž kamarády navštívil znovu, ale brzy odpoledne. Pobyl jsem krátce a znovu si prošel trasu mého snu. U schodů jsem se zarazil. Ani teď se mi nechtělo použít jezdící schody, ale můj podivný strach by mi zůstal a tak jsem schody projel. Kdoví kam by mě ty schody dovezli, uvědomil jsem si myšlenku z jednoho ze snů. Projetí "úzkým" tunelem po jezdících schodech osvětlených zářivkami s ne zcela čistými kryty nemohu započítat k vyhledávaným zážitkům...
A když už jsem byl za tunelem, a byly teprve čtyři hodiny odpoledne, tak jsem si prošel kompletně celé obchodní centrum. Nalezl jsem ještě jedno místo, právě blízko multikina, kde jsem možná byl při některém dalším astrálním cestování (kdoví, třeba tam půjdu s někým na nějakou půlnoční premiéru), ale taky to mohl být pozůstatek mé návštěvy v první polovině osmdesátých let.......
A ještě poslední restíček. Na začátku dnešního textu zmiňuji nechuť k pobývání v obýváku. Ve středeční večer jsem si "našel" místo v křesle ze kterého jsem si obývák pamatoval ze snu. Vnímavější z vás vědí, co se stalo. Šmátl jsem po vypínači a opět se na mě rozsvítilo neosobní světlo spořivé žárovky, tentokrát vylepšenou tím, že zde bylo kvůli úspoře použita nejméně svítivá varianta. Do toho ještě depresivní pohled z oken, poměrně hodně zastíněný balkonem patřící k vyššímu patru .... Měl jsem na výběr sedět ve tmě, nebo ve tmě s rozsvíceným lustrem, zvolil jsem tmu bez světla a po dokoukání zpráv odešel z obýváku, abych se tam do konce pobytu už nevrátil ...
