Divoké sny (10.) - Vichr

Na dnešní povídání o divokých snech mě přivedl silný vítr, který provanul českou kotlinou. Mám totiž jeden divoký sen ... o konci ochránců českého národa ... Asi jste vypozorovali, že jsem už několikrát ve svých snech zmínil "ochránce", ale zatím jsem je příliš nespecifikoval. Dnes bych to tedy pokusil napravit a začnu od začátku.

Vznik ochránců

Můj vůbec první sen se mi zdál v době, kdy už jsem chodil do základní školy, ale víc jak čtvrtá třída to být nemohla. Soudím tak podle věku mého synovce, který byl vě věku tří - čtyř let a byl v mém snu. Jako každé dítko se zajímal o to "PROČ"
Ležíme na trávníku v ulici kde bydlíme s výhledem na jediný výškový věžový dům v okolí a sledujeme jak od západu zhasínají jedna lampa pouličního osvětlení za druhou. Okna v domech jsou v tuto chvíli již temná (později se mi ve snech objevuje "zákon klidu a spánku v určenou hodinu").
V tu chvíli se mě synovec ptal několikrát proč tohle a proč tamto a já mu odpovídám (na otázky si po cca 30-ti letech už opravdu nevzpomínám). Už už měla německá hlídka vyrazit na obchůzku, když v tom se v naší ulici rozsvítila jedna lampa. Proč se rozsvítila ta lampa ? optal se synovec, neboť věděl, že vše české mělo být vypnuto a já mu odpovídám. I němci musí vidět na cestu odpovídám já a v tu chvíli se rozsvítilo přízemí ve věžáku. Bacha, už jdou ! syknul jsem a zatlačil hlavu synovce do trávníku, čímž došlo k prvnímu ochráncovskému činu ... Následně jsem totéž udělal se sebou ...
Tím tedy skončil můj první sen o ochráncích.

Co všechno ochránci chránili ?

Kromě ochrany sama sebe chránili lidi a majetek. Nemovitosti například před deštěm - Běžím naší ulicí vzhůru oblečen v maskáčích a na hlavě široký klobouk taktéž v maskovacích barvách. Po doběhnutí k vchodovým dveřím domu je rychle přibouchávám a pak zase další dům . V patách mi jde déšť a nějaký můj kolega. Nestíháme ! křiknu na kolegu, když nás déšť předběhl o pár centimetrů. Takový ten déšť jež je přesně ohraničen - na tomhle centimetru ještě prší a na dalším je ještě suchu. Tenhle dům tedy zavíráme pozdě a pak sprintuji k poslednímu domu, který už opět zavírám včas, byť tedy jen tak tak
Ochrana lidí pak byla samozřejmostí, ať už jeli v tramvajích, autobusech, nebo pobývali v nějakých objektech. Zvláštní je, že občas jsem bránil autobusy i proti revizorům. Tohle povídání si schovám na příště

Jak ochránci skončili ?

Byl to velice zvláštní sen, po kterém se mi zdály ochráncovské sny už jen velmi vyjímečně.
Jsme s kamarádem ve tmavé chodbě (vzdáleně připomínající chodbu na vejminku u babičky) a sledujeme dvůr před námi. Na druhém konci je přesvětlená místnost (hodně připomínající jednu učňovskou dílnu) v níž pobývá několik mladých němců. Je tam s nimi i místní šéf (v reálu učňovský mistr "televizáků"). Kamarád nakročil ven a bohužel nedbal mého pokřiku aby se chytil. Venku totiž stálo cosi jako pluh, který byl ale upraven na obsluhování lidmi a to na obsluhu zezadu. Těžko říct, proč tomu říkám pluh, ve snu bylo hlavní to, že to bylo dost těžké. Mimochodem - kamaráda znáte z prvního snu osmého dílu série "Sny a astrální cestování", je to ten zlý němec, co likvidoval tramvaje.
Kamarád ochránce se bohužel nechytl a vítr ho strhnul přímo do dveří k němcům.Co co to ? zmatkoval kamarád (nevím jestli z leknutí, nebo z toho, že už proběhla proměna v němce čímž přišel o nějaké vzpomínky). Neboj se, tady ti bude dobře říkají mu s jízlivou radostí němci. Se smutkem v očích se dívám směrem k němcům, neboť vím, že nemám naprosto žádnou šanci. Chytám se tedy pluhu a temnou nocí jdu po betonové cestě (jež vypadala velmi přesně jako zadní cesta v našich učňovských dílnách). U toho si na nápěv jedné staré písničky od Greenhorns zpívám,že Jdu sám temnou nocí a myšlenkami mi letí ta hrůzná zpráva. Z ochránců jsem zůstal sám samojediný. Vítr se mě poprvé pokusil odpojit od pluhu ... a já sleduji šírání na východě, jakoby to měla být má poslední naděje ... Pak zafoukal vítr znovu ... a sen skončil. Že by otevřený konec ?