Je to zvláštní, ale poslední dobou jsem neměl žádné sny. Nebo možná měl, ale značně útržkovité, a pak si je nepamatoval. A ejhle, najednou jako mávnutím proutku, jsou tu opět ...
Nebýt Balanara a Raela, stojím bezmocně na pláži ještě zítra. Ti dva se nevzdávají a snaží se zkoumat poslední ťápotu Jalmavy, Balanar má nápad s nějakým kouzlem, které zrovna sesílá ... Ti dva mě dostali z mých elfích chmur zpět k reálného uvažování a já zkusil zavolat Jalmavu v súrštině. Neodpovídá mi, ale citím, že mě slyší. Také Balanar má se svým kouzlem štěstí a zavolal na nás, že jde za Jalmavou. Okamžitě se za ním rozbíhám a je mi úplně jedno, že tu Křemílek zůstane sám bez pomoci. Co je to jeden život, oproti mnoha životům zmařených ve válce. Vím, je to divné uvažovaní, když si dokážete rozmluvit pomoc příteli, byť ten přítel má své mouchy, ale v téhle situaci je mi to úplně jedno ... Tak, jako je mi jedno, že kus od nás nějaký rybář dál loví ryby, přestože musel vidět a slyšet ten randál od nás a mohla by ho dohnat zloba Aradeiridů. To, že je to iluzí maskovaný náš přítel Dvoukvítek absolutně netuším ...
Takhle to tedy vypadalo na začátku pondělní hry. Konec hry byl obdobný, opět jsem to silně prožíval i jako hráč:
Naposledy se dotýkám Jalmavy a loučím se s ní. Přestože stojím u Jalmavy a dívám se na ní, cítím, že mě Jalmava velmi jemně pohladila po zádech, ač tam nemohla mít žádnou svojí končetinu. Byl to zvláštní pocit, takový … Neumím to říct, taková slova ještě nikdo nikdy nevymyslel, takové to bylo … jiné … Tečou mi slzy a přitom jsem šťastný, nechávám Jalmavu popojít kousíček po vodě a nastoupit do vozu.
Aradeiridé zlomili své trojzubce, jakoby to byla párátka a mě to vyvedlo z konceptu, takže se poněkud hloupě v súrštině ptám jestli "válka není ?" Odpovědí byl obrázek v súrštině, kterak je lámám trojzubec. Pochopil jsem to - válka skončila. Posílám v súrštině podobný obrázek, lámu v něm své kopí a pak je v obrázku jen radost … Pak se v úlevě nad tím vším v reálu posadím do písku ...
Po tomhle okamžiku jsem už nebyl schopen ve hře pokračovat, tak psychicky unavený jsem byl.
Z výše odcitovaných odstavců správě tušíte, že si z hraní píšu deník, ale v pondělí jsem nebyl schopen se posadit v osm hodin večer k počítači a (alespoň) začít psát deníček. Z pondělní noci si sen ještě nepamatuji ...
Jalmava vystrčila hlavu nad křoví a z očí jí ještě koukal spánek. Znovu jsem ji opatrně zavolal a opatrně nakročil směrem k ní, nevěda, jak se Jalmava zachová. Kdyby Jalmava byla člověk, tak bych musel prohlásit že se na mě směje, tak mi to přišlo. Chvilku ji hladím a laskám, abych své emoce dostal ven. Slov nebylo potřeba, cítím se jako bych se potkal po delším čase se svojí sestrou …
Když jsem si právě tenhle okamžik v práci promítal, tak se ve mě něco zlomilo a já nemohl pokračovat, ale tohle byla teprve první část. Když jsem totiž dojel domů a pokračoval ve psaní deníku, tak emoce nepřišly. Zkusmo jsem poslal výsledek své tvůrčí práce našemu Gamemasterovi a ten jednoznačně poznal tu část kterou jsem psal a obrečel ji.
....
Proč nepřišly emoce ? Nevěděl jsem ...
Létací sny ke mě přicházely jen zřídka a vypozoroval jsem, že přicházely v době, kdy jsem byl nejen emočně v klidu a všechny problémy měl relativně vyřešené ...
To, že jsem řídil tramvaj č.14 po Praze a byla tam trojúhelníková točna, tak to bylo v pořádku, protože jsem četl nedávno článek v Lidových Novinách o jedné z Pražských "dočasných" konečných. Mám dojem že to byla tramvaj číslo 14 a že ta konečná byla Ládví, ale má paměť může klamat ... Tuto část tedy mohu z výkladu snů vyřadit, prostě jsem si na článek ve snu vzpomněl a ne zcela přesně ...
Ve snu vstupuji do staršího domu, kde je divadelní kavárna. Lidé si tam čtou, já na chviličku sednul k "hospodskému stolu". Nestihnu si nic objednat protože se zrovna otevírá divadelní sál a všichni si jdeme sednout. Já mám místo v popředí, ale vyruší mě nějaká paní v důchodovém věku. Bezostyšně mi vytáhne mojí bílou košili z kalhot a utře si ústa. Cítím, jak to ve mě vře. A najednou je stará paní mrtvá (nebo omdlelá nebo přehrávala). Její pád zachytilo a ztlumilo několik jiných diváků. Když vidím, že je o ni postaráno, sedám si na své místo ...
Ve snu mi přišlo, že jsem na tu paní zakřičel, ale, jak to občas bývá, ve snu jsem neslyšel žádný zvuk ...
To vypadá příjemně, viďtě :-) Zkusmo jsem to zkusil i na první sen a to vypadalo ještě zajímavěji
Zkusil jsem pro jistotu i jiný snář - http://www.provaz.cz/sny/hesla.php - a v tu ránu mě radost i chuť bádat přešla. Zahrada byla ještě v pohodě, odcituji pro mě nejdůležitější část - Pokud uvidíte ve snu zahradu, vězte, že je to váš vnitřní život. Všímejte si, jak je upravená. Pokud vidíte strohé cestičky, geometricky rozdělené záhony a vše až puntičkářsky dokonalé, je možná váš život příliš organizovaný a není v něm nikdy místo pro něco nečekaného. Pokud naopak zahrada zarůstá plevelem, zamyslete se nad tím, jak vlastně vystupujete vůči svému okolí Zdroj: http://www.provaz.cz/sny/pismeno.php?trideni=3600
Moje zahrada ze snu měla obyčejný drátěný plot, měla mladé ovocné stromy a upravené zeleninové záhony, nikde plevel nebo kus trávníku na odpočinek. Prostě užitková zahrada, nebo jak se těmto zahradám říká ...
Ale létání už bylo horší -
Zase jsem se nechal "nachytat" a teď se mi nebude chtít zdát o létání :-( A je jedno že pro můj případ platí spíše to poslední souvětí s odkazem [4] (jež odkazuje na "Pokud se vám zdálo...Červenání.CZ - Server pro partnerské vztahy http://cervenani.cz/")
Ne, podobně jako v magii si i ve snech budu hledat svou cestu, podle své intuice a pocitů, jinak bych se asi zbláznil To je to samé jako s jídlem, kdybych nejedl to, co nějaký [cenzored] prohlásí za škodlivé, tak už jsem umřel od hladu, protože nejím nic ....
pondělí
Začnu "od konce" tedy tím co návrat snů spustilo. Každé pondělí hraji hru Dračí doupě (o tom jsem tu již kdysi psal) a zrovna toto pondělí večer proběhlo velmi zajímavé sezení, ve kterém se mi ve hře podařilo ukončit válku. Byla to pro mě emocionálně vypjatá hra a pro dokreslení sem vkopíruji odstavec, který ukazuje moje pnutí ve hře. Správně bych to měl cítit jen jako postava, ale já to cítil i jako hráč ...Nebýt Balanara a Raela, stojím bezmocně na pláži ještě zítra. Ti dva se nevzdávají a snaží se zkoumat poslední ťápotu Jalmavy, Balanar má nápad s nějakým kouzlem, které zrovna sesílá ... Ti dva mě dostali z mých elfích chmur zpět k reálného uvažování a já zkusil zavolat Jalmavu v súrštině. Neodpovídá mi, ale citím, že mě slyší. Také Balanar má se svým kouzlem štěstí a zavolal na nás, že jde za Jalmavou. Okamžitě se za ním rozbíhám a je mi úplně jedno, že tu Křemílek zůstane sám bez pomoci. Co je to jeden život, oproti mnoha životům zmařených ve válce. Vím, je to divné uvažovaní, když si dokážete rozmluvit pomoc příteli, byť ten přítel má své mouchy, ale v téhle situaci je mi to úplně jedno ... Tak, jako je mi jedno, že kus od nás nějaký rybář dál loví ryby, přestože musel vidět a slyšet ten randál od nás a mohla by ho dohnat zloba Aradeiridů. To, že je to iluzí maskovaný náš přítel Dvoukvítek absolutně netuším ...
Takhle to tedy vypadalo na začátku pondělní hry. Konec hry byl obdobný, opět jsem to silně prožíval i jako hráč:
Naposledy se dotýkám Jalmavy a loučím se s ní. Přestože stojím u Jalmavy a dívám se na ní, cítím, že mě Jalmava velmi jemně pohladila po zádech, ač tam nemohla mít žádnou svojí končetinu. Byl to zvláštní pocit, takový … Neumím to říct, taková slova ještě nikdo nikdy nevymyslel, takové to bylo … jiné … Tečou mi slzy a přitom jsem šťastný, nechávám Jalmavu popojít kousíček po vodě a nastoupit do vozu.
Aradeiridé zlomili své trojzubce, jakoby to byla párátka a mě to vyvedlo z konceptu, takže se poněkud hloupě v súrštině ptám jestli "válka není ?" Odpovědí byl obrázek v súrštině, kterak je lámám trojzubec. Pochopil jsem to - válka skončila. Posílám v súrštině podobný obrázek, lámu v něm své kopí a pak je v obrázku jen radost … Pak se v úlevě nad tím vším v reálu posadím do písku ...
Po tomhle okamžiku jsem už nebyl schopen ve hře pokračovat, tak psychicky unavený jsem byl.
Z výše odcitovaných odstavců správě tušíte, že si z hraní píšu deník, ale v pondělí jsem nebyl schopen se posadit v osm hodin večer k počítači a (alespoň) začít psát deníček. Z pondělní noci si sen ještě nepamatuji ...
úterý
V úterý odpoledne jsem měl těsně na konci šichty chviličku čas a v době, když už běžela závěrečná záloha databáze (a všechna ostatní práce byla hotova) jsem si začal psát část deníku. Nedostal jsem se moc daleko, protože jsem hned první část dění oplakal. Byl to úlevný pláč nad tím, že se mi podařilo udělat první nejdůležitější krok k míru.Jalmava vystrčila hlavu nad křoví a z očí jí ještě koukal spánek. Znovu jsem ji opatrně zavolal a opatrně nakročil směrem k ní, nevěda, jak se Jalmava zachová. Kdyby Jalmava byla člověk, tak bych musel prohlásit že se na mě směje, tak mi to přišlo. Chvilku ji hladím a laskám, abych své emoce dostal ven. Slov nebylo potřeba, cítím se jako bych se potkal po delším čase se svojí sestrou …
Když jsem si právě tenhle okamžik v práci promítal, tak se ve mě něco zlomilo a já nemohl pokračovat, ale tohle byla teprve první část. Když jsem totiž dojel domů a pokračoval ve psaní deníku, tak emoce nepřišly. Zkusmo jsem poslal výsledek své tvůrčí práce našemu Gamemasterovi a ten jednoznačně poznal tu část kterou jsem psal a obrečel ji.
....
Proč nepřišly emoce ? Nevěděl jsem ...
První sen (úterý->středa)
První sen nemá v sobě moc děje, pohyboval jsem se po vesnici, něco nepodstatného tam řešil a pak došel na zahradu za vsí. Kratičce v ní pobyl a pak z ní odletěl pomocí křídel. Zaujalo mě že jsem z ní odlétal pozpátku šikmo vzhůru ...Létací sny ke mě přicházely jen zřídka a vypozoroval jsem, že přicházely v době, kdy jsem byl nejen emočně v klidu a všechny problémy měl relativně vyřešené ...
Druhý sen (středa->čtvrtek)
Tenhle sen mě překvapil tím, že jsem po dlouhé době opět řídil tramvaj. Řídil jsem tramvaj a povídal si s cestujícími - jež zřejmě byli současně i mými kamarády, soudě podle lehkého tónu kterým jsem s nimi hovořil. Protože jsem poctivý řidič, který sleduje provoz po Praze a bojí se aby někde nepřejel výhybku, případně se s někým či něčím nesrazil, tak jsem se na cestující neohlédl. A pak přišla konečná, jež nebyla obvyklá, byla totiž ve tvaru trojúhelníku. Na této točně jsem se v pohodě otočil a pak sen skončil ... Po probuzení jsem se příšerně divil a divím se i teď - V tom snu jezdím v tramvaji a po Praze(!), jsem ve snu spokojený(!!) a v tom snu se nestalo nic zlého(!!!). Nezbláznil jsem se náhodou ???To, že jsem řídil tramvaj č.14 po Praze a byla tam trojúhelníková točna, tak to bylo v pořádku, protože jsem četl nedávno článek v Lidových Novinách o jedné z Pražských "dočasných" konečných. Mám dojem že to byla tramvaj číslo 14 a že ta konečná byla Ládví, ale má paměť může klamat ... Tuto část tedy mohu z výkladu snů vyřadit, prostě jsem si na článek ve snu vzpomněl a ne zcela přesně ...
Třetí sen (čtvrtek->pátek)
Tenhle sen mě vyprovokoval k napsání tohoto postu, protože tenhle sen byl ze všech nejpodivnější. Neustále nad ním přemýšlím tak, že jsem se až podíval na snáře na Internetu, ale to předbíhám.Ve snu vstupuji do staršího domu, kde je divadelní kavárna. Lidé si tam čtou, já na chviličku sednul k "hospodskému stolu". Nestihnu si nic objednat protože se zrovna otevírá divadelní sál a všichni si jdeme sednout. Já mám místo v popředí, ale vyruší mě nějaká paní v důchodovém věku. Bezostyšně mi vytáhne mojí bílou košili z kalhot a utře si ústa. Cítím, jak to ve mě vře. A najednou je stará paní mrtvá (nebo omdlelá nebo přehrávala). Její pád zachytilo a ztlumilo několik jiných diváků. Když vidím, že je o ni postaráno, sedám si na své místo ...
Ve snu mi přišlo, že jsem na tu paní zakřičel, ale, jak to občas bývá, ve snu jsem neslyšel žádný zvuk ...
Výklady snů
Bohužel mí kamarádi, jimž se občas se sny svěřuji jsou zrovna nedostupní a tak jsem dal na radu kolegyně a zkusil vyhledavač Seznam se slovem "snář". A ejhle, co mi ukázal první odkaz pro slovo snář za výsledky. Vybral jsem důležité symboly z divadelního snu a vyběhlo tohle:* kavárna *** máš sklony k zahálce * divadlo *** změna * divadlo *** splní se ti nějaké přání * divadlo *** příjemná zábava * smrt *** 1. vidět - dlouhý životzdroj: http://radil.net
To vypadá příjemně, viďtě :-) Zkusmo jsem to zkusil i na první sen a to vypadalo ještě zajímavěji
*zahrada ovocná *** dobře utváříš svůj život *létání *** vše půjde lehcezdroj: http://radil.net
Zkusil jsem pro jistotu i jiný snář - http://www.provaz.cz/sny/hesla.php - a v tu ránu mě radost i chuť bádat přešla. Zahrada byla ještě v pohodě, odcituji pro mě nejdůležitější část - Pokud uvidíte ve snu zahradu, vězte, že je to váš vnitřní život. Všímejte si, jak je upravená. Pokud vidíte strohé cestičky, geometricky rozdělené záhony a vše až puntičkářsky dokonalé, je možná váš život příliš organizovaný a není v něm nikdy místo pro něco nečekaného. Pokud naopak zahrada zarůstá plevelem, zamyslete se nad tím, jak vlastně vystupujete vůči svému okolí Zdroj: http://www.provaz.cz/sny/pismeno.php?trideni=3600
Moje zahrada ze snu měla obyčejný drátěný plot, měla mladé ovocné stromy a upravené zeleninové záhony, nikde plevel nebo kus trávníku na odpočinek. Prostě užitková zahrada, nebo jak se těmto zahradám říká ...
Ale létání už bylo horší -
Létání (Létati) až do oblak a zůstati tam - smrt [6] daleko: příjemné dny, štěstí v podnikání, chvála. [1] do nebe: znamená dobré služebnictvo, ale také cestu, smrtelnou nemoc. [1] létati a spadnouti: nepříjemnosti. [1] od shora dolů - velmi vysoké stáří [6] přímo vzhůru - úraz nebo smrt [6] z místa na místo - cena za prací [6] Zřejmě chcete něčemu či někomu uniknout. Nebo se třeba chcete podívat na problémy z ptačí perspektivy a nalézt tak řešení, případně toužíte povznést se v duchovním nebo intelektuálním smyslu. Najděte možnost, jak si tuto touhu splnit. [4]Zdroj: http://www.provaz.cz/sny/pismeno.php?trideni=1500
Zase jsem se nechal "nachytat" a teď se mi nebude chtít zdát o létání :-( A je jedno že pro můj případ platí spíše to poslední souvětí s odkazem [4] (jež odkazuje na "Pokud se vám zdálo...Červenání.CZ - Server pro partnerské vztahy http://cervenani.cz/")
Ne, podobně jako v magii si i ve snech budu hledat svou cestu, podle své intuice a pocitů, jinak bych se asi zbláznil To je to samé jako s jídlem, kdybych nejedl to, co nějaký [cenzored] prohlásí za škodlivé, tak už jsem umřel od hladu, protože nejím nic ....
