Někdy v srpnu jsem psal o svých snech naposledy (Sny z tábora) a už byl skoro čas napsat nějaké to pokračování. A tady je ...
Tenhle sen jako by měl dvě části, přičemž ta první byla "reprízová" :-) Nejen pro Ferriho dodávám, že si sen pamatuji hlavně proto, že jsem nebyl líný ve tři hodiny ráno vstát a hodit si několik bodů o snu na papír
To jsem se takhle za slunečného dne vyloupl kdesi v lesích. Jdu poměrně krátce, a přijdu na lesní palouček. Připadám si tu jako v elektrorozvodných závodech, protože jsou zde několikery silnoproudé přívody velmi vysokého napětí a naopak odsud odchází (už jen) vysoké napětí. Občas některá zařízení vypadají jako televizní vysílače ...
Z nějakého důvodu mám chuť jeden přívod vyzkratovat položením železné tyče na dráty. Nejsem si jist jestli to dodělám nebo ne (sen si v tomhle místě pamatuji dost obtížně), jisté je že z malého hradu který stojí na stejném palouku vyšel kastelán s kastelánkou a zvou nás (!) dál
Tady bych se ve vyprávění zastavil a zkusil si uvědomit možné varianty.
1) Pokud jsem udělal zkrat na drátech, je možné, že díky tomu mohli kastelán s kastelánkou ven.
2) Může být jedno jestli jsem zkrat udělal nebo ne, kastelán mě mohl vpustit do hradu, třeba proto, abych nedělal rozruch
3) Nedělal jsem zkrat na vedení, nýbrž jsem přívod opravil, a byl jsem vpuštěn za odměnu...
4) Položením tyče na přívod jako ekvivalent zazvonění na vstupní zvonek ?
5) ..... Je nějaká další možnost ?? .... Zatím mě nenapadá
Ať tak či tak, sen pokračoval. K popisování téhle části snu nějak není co, pobývali jsme jen v kamenném domku patřícím kastelánovi a jeho ženě s několika dveřmi do dalších místností. Z rozhovoru vyplynulo, že si nežádají žádné dotace, ale opravují hrad z darů a ze svého
Pak přišel čas odjezdu. Rozloučili jsme se, já usedám do Oktávie na sedadlo spolujezdce (tu Oktávku v reálu momentálně vlastním a řídím si jí zásadně sám). Rozjíždíme se a po pár desítkách metrů klasické silnice přichází zatáčka doleva
Tohle místo si zaslouží extra popis, ale když se mě zeptáte proč cítím potřebu popisovat zatáčku, kterou němci poněkud modifikovali, byť očekávatelně, odpovím jedním slovem - nevím.
Představte si zatáčku doleva, jenž navazuje na silnici vedoucí do kopce. Ve vnitřní straně zatáčky stojí dům. No a protože vede silnice do kopce, rozděluje se pruh vedoucí tímhle směrem na dva. Je jasně vidět přerušovaná čára tyhle pruhy rozdělující a pak ještě ždibíček pravého stoupacího pruhu. Víc vidět není, neboť zbytek je pokryt jemným sopečným (?) popýlkem, jenž stoupá do vysokého kuželu. Tu a tam už v tomhle šadavém popílku roste tráva.
O tomhle místě se mi už párkrát zdálo a já se tomu nedivím - je to dost zvláštní místo. Z předchozích snů vím, že tahle silnice kdysi(!!) vedla mezi Karlovými vary a Chomutovem, z některých snů vím že končí na tom paloučku u hrádku s velkou rozvodnou elektřiny, či je přerušena pár metrů před paloučkem, jenž je trochu stranou od míst, kde kdysi silnice vedla.
V reálu na té silnici existuje _TROŠKU_ podobné místo, byť ta víceproudovka začíná až za vesnicí a až po dvoustech metrech rovného úseku.
Co je ve snu dál směrem na Karlovy vary nevím, natožpak proč už tam nevede silnice. Z pohledu daným směrem vidím jen lesy ....
Ale zpět ke snu, který má od tohoto místa jiné pokračování než při jeho premiéře. Respektive už volba mého současného vozu v prvním snu nebyla - to jsem ještě tohle auto neměl. Projíždíme zatáčkou a já sleduji, že můj řidič je v zatáčce "dlouhý", takže jede částečně už travou. Po vyjetí kopce a další zatáčce je to vyjetí už dost markartní - jedeme po pokosené louce vedle silnice. Navrhuji, že převezmu řízení a vystupuji z vozu. Můj řidič ještě kus popojel po louce a najel na vjezd z louky na silnici, kde zastavil a čekal až k němu těch 20 metrů dojdu.
Jenže já k němu nedošel. Mezi loukou a silnicí, zvláště pak ke konci louky jsou ovocné stromy a teď se na silnici objevilo další auto se dvěma cestujícími. To stojí. U řidiče je rozbité čelní sklo, jakoby hlava řidiče prolétla skrz. Řidič sám ma na krku navléknutý volant, jakoby před průletem hlavy sklem prolétl ještě skrz volant.
"Dobře ti tak !" zařval jsem na řidiče v první chvíli, myslíc si přitom, že ten dotyčný je němec....
Opět chvilka k zamyšlení - Jak jsem zjistil že je to němec, to netuším - jediný obvyklý znak byly kudrnaté vlasy. Už i ten průlet sklem byl nějaký divný. Hlavně - proč proletěl ?!?. Do stromů nenarazil - to by měl pomačkané plechy a hlavně by nestál na silnici úplně normálně. Do mě nenarazil ani kvůli mě nemohl prudce brzdit, stál jsem na krajnici a ještě jen stěží vteřinu, přišel jsem přeci z louky. Snad že by nás vytlačoval ze silnice ???
Jisté ale je, že se mi toho řidiče zželelo a tady přichází další otázka - Zželelo by se mi opravdového němce ? To by šlo hoooodně těžko po tom všem, co v mých snech tropili a tropí za neplechu. To snad jedině němce, který byl dříve čechem a z nějakého donucení zvolil změnu národa ...
To zařvání mi pomohlo, dost jsem si ulevil od vzteku a začalo mi to pořádně myslet a já si mohl uvědomit co vidím. Řidič žil a dost často polykal, jako by měl vnitřní zranění v ústech a tekla mu do nich krev. Aby mohl dýchat, musel tu krev polykat (nebo vyplivovat, ale to nikoho nenapadlo). Zavolám ti pomoc řekl jsem tiše a sáhl pro mobil.
Z nějakého důvodu najednou můj mobil stoupá vzhůru k nebesům uvázaný k padáku a pak jej vítr strhává od silnice přes louku. Louka se po chvíli svažuje prudce do nějakého srázu. Utíkám si pro mobil a snažím se ho stihnout včas, ten sráz vypadá sice schůdně, ale je dost prudký.
Mobil nestíhám a sjíždím po zadku sráz až dolů k několika postavám stojících na polní cestě. Z nějakého důvodu vím, že ta cesta vede do nějakého stanového tábora. Jedné z postav říkám naštvaně: To je fakt vtipný ! Dotyčný se totiž baví tím, že nějaký trikem na dálku sebere člověku mobil, přičaruje mu padáček a pak jej sestřeluje. Prostě blázen a ostatní na něj obdivně čumí...
Ukázal jsem na blázna-střelce prstem a na ústa udělal "bam !" stejně, jako když si děti hrají na střílení bez revolverů. Od prstu se mi zablesklo, začmoudilo a vyletivší kulka zasáhla našeho blázna a strhla ho do strany, jako bych ho trefil do pravého ramena. Ten blázen byť umírajíc stihl vystřelit po dalším letícím balíčku a naštěstí to nebyl můj mobil. Ten si rychle beru a sápu se kolem desítky rozsřílených mobilů nahoru.
Nahoře zavolám pomoc pro zraněného řidiče a sleduji co ten blázen rozstřelil. Na padáčku byla pikslička se směsí bobulek....
Chvíli se na ně spolu s přihlížejícími lidmi koukám a pak se na ně vrháme a jíme je po hrstích.... Pak se sen přerušil ...
Když to shrnu, tenhle sen mi připoměl mé WHO IS WHO, které jsem psal na úplném začátku "Divokých snů". Měl bych do tohoto seznamu zařadit kromě čechů němců romů a elfů ještě zařadit kategorii blázen. Definice by zněla asi nějak takto:
Blázen: Člověk, jenž byl proměněn z čecha na němce (možná i naopak?) ale proměna byla tak psychicky náročná (nebo se nepovedla), že se z toho dotyčný zbláznil. Dělají nesmyslné věci, jenž nejdou pochopit. Je-li jejich bláznoství slabší, pak dělají naschvály, nejlépe čechům.
