Pro naprosté pochopení je potřeba si přečíst příspěvek z konkurenčního blogu Jardy: Zpátky do školních let, kde je psáno o telefonním hovor s předsedou nejmenovaného sdružení, které se pak přehouplo do setkání osobního.
Jardovi se sen zdál předevčírem a jaká to náhodička, včera se konala schůze onoho sdružení, konkrétně schůze hodnotící každoroční největší akci tohoto sdružení.
Zkusmo jsem si řekl: "Holenku, co se tak pokusit tomu Jardovi jeho sen splnit?" i když jsem věděl, že podmínky pro tuto věc budu mít ztížené. Samozřejmě jsem Jardu nehnal do města, aby si vyzvedl klíče od školní budovy a nenahnal tam studenty :-).
Chtěl jsem tedy začít od fáze zazvonění telefonu, ale předseda sdružení byl dle slov zástupkyně pro věci ekonomické plánovaně v zahraničí a místopředsedkyně je po nějakém zubařském zákroku, takže taky nedorazila.
Ten, kdo mi prozradí, proč se teda na tu schůzi tak spěchalo a musela být zrovna teď a ne až o týden či dva později, nebo proč nemohla být dříve, získá bod.
Jinak samozřejmě, dopadlo to naprosto očekávatelně, když jsem přednesl kritiku já, tak na ni nikdo nereagoval (čti: byla oprávněná a nešla nijak vymluvit) av přesně odhadnutém okamžiku, kdy mé nechutenství mělo překročit určitou hranici, musel jsem odejít na spoj do východních čech, kde jsem nocoval...
A protože jsem to tu už říkal - jaký je to rozdíl od mých jiných kamarádů, když tito jsou pro mě ochotni dojet X jednotek kilometrů, abych to nemusel jít o půlnoci k nim pěšky. A sanozřejmě bez poznámek mě berou takového jaký jsem. A to jsem tu říkal už také...
