Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

pátek 29. listopadu 2013

Mourinka - návrat paničky

Minulý díl - Mourinka - úterý druhého týdne bez paničky

Nějak nebyl čas popisovat dění kolem mého pobytu s kočičkou Mourinkou, která neměla měsíc a kousek svojí paničku doma a tak mě musela strpět jako hlavního krmiče a člověka na mazlení.

Náš režim s Mourinkou se ustálil nějak takto:
4:30 první mňouknutí Mourinky a pomazlení od pánečka, který ji vysvětluje, že je ještě brzo...
5:00 snídaně Mourinky následované dospáváním brzkého vstávání, páneček také snídá a odchází do práce
11:00 drobný Mourinčin oběd o víkendech
16:30 začátek upozorňování, že by Mourinka ráda večeři - drobný strk packou do pánečka
16:59 začátek zesíleného upozorňování, packa třikrát silně strká do pánečka s drobným hlasovým projevem
17:00  večeře Mourinky, páneček večeřel později
19:30 pomazlení Mourinky na klávesnici počítače.
--:-- po zalehnutí pánečka poslední pomazlení

Všichni čekali, co bude Mourinka dělat, až se panička bude vracet. V očekávání nejenom hlasitých projevů jsem si připravil kameru a paničku doprovázel domů. 

Nenatočil jsem nic zajímavého, Mourinka přiběhla, slabě mňoukla (přeložil jsem si to jako "vítej zpět, paničko") a poodešla pryč, protože se trošku bála francouzských holí, s nimiž panička dorazila. Paničku jsem poslal do obýváku ke stolu probrat nahromaděné listiny a vyčkával. Přesně za pět minut skočila Mourinka na stůl, stočila se paničce do náruče na listiny a začala usilovně vrnět.

Od této chvíle jsem byl odsunut na druhé místo, už jsem opět jen ten, s kým si Mourinka může hrát. Dokonce se ani nechodí večer pomazlit k počítači, neboť si paničku hlídá dokonaleji než dříve. Už se tak děje druhý den...

Každopádně Mourinka na paničku zkouší posunutí termínů na letní čas, na který je navyklá více (přeci jen trvá déle), k čemuž jí dopomáhá i to, že panička chodí v průběhu noc na záchod. Překvapilo mě, že tento posun zavedla Mourinka hned první den.

No abych nekecal, Mourinka to zkouší posunout dokonce o 90 minut. Jak je panička ráda z toho, že ji Mourinka probouzí ve 3 hodiny ráno netřeba popisovati. Takže si obě odskočí na záchod a panička to zkouší dospat. Když je Mourinka v době dospávání příliš dotěrná a neodvolatelná, dostane dlabanec ve 4 hodiny, což ji ale nezabrání dělání scén u spíže kolem půl osmé ráno, kdy se Mourinka snaží naznačovat, že ještě vlastně dneska nejedla a paničko dej mi ze svého...

A večeře? Stejný problém. Úderem třetí hodiny odpolední Mourinka vskočila na stůl v póze: "Paničkó? Vidíš mě?", načež jsem ji po nějakých 15 minutách pózování a packopošťuchování  odehnal, aby byl v rodině klid, ale paničku jsem dokázal udržet jen do 16:30, pak dostala Mourinka své. Druhý den se stalo očekávatelné, Mourinka měla hlad o něco dříve...