Jako bych v dnešních třech snech postupně putoval v čase...
Současnost: První sen se týkal občanského sdružení, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Byli jsme ve fázi, kdy odevzdáváme tábořiště správcové paní Pt*. Jenže to poněkud zvláštně drhne....
No tedy drhne, všichni sedí na zemi kolem paní Pt* , která ale sedí také. Zdá se, že nad námi má nějakou moc, jakoby nás ani z nějakého důvodu nechtěla pustit. V reálu odevzdáváme tábor tak, že ve 12:00 je hotovo a může nastupovat turnus další. V tomto snu přicházím od "své" chatky, dívám se na hodinky kde ručičky ukazují 12:30, načež směrem k paní Pt* říkám klidným ale rozhodným hlasem. "Tak a dost, tábor je předán, jedeme!"
Všichni se zvedli a začali odcházet pryč, načež paní Pt* zvolala, že na naší skupinu (aut? lidí?) sešle zlé kouzlo a že se nedostaneme domů. Pár lidí zaváhalo, ale na to já mám odpověď "Rozprostřete se po krajině!". Má myšlenka je jasná. Pt* není tak mocná čarodějka, aby mohla zasáhnout velkou plochu jakýmkoliv kouzlem.
Avšak paní Pt* to přesto chtěla zkusit, vyskočila ze země, začala mezi dlaněmi zpracovávat cosi jako svítivou kouli, ale než stihla uplynout další vteřinka, pravou rukou jsem jí to kouzlo srazil na zem a levou pak odňal tento typ kouzel z pozice "cenzora".
Pt* byla velice nepěkně překvapena a nafučená začala odcházet do nějaké budovy, ale mě to nedalo, protože její reakce byla buďto nesmyslná, anebo chtěla vytrestat jen někoho konkrétního z nás, a my ostatní bychom si na tom konkrétním člověku vylili vztek.
Šel jsem tedy za ní, skrz dveře s klikami, srkz dveře bez klik (inu kouzla) a stále do ní hučel, proč to udělala takto, co jí k tomu vedlo a tak. Když Pt* pochopila, že to s ní myslím dobře a že bych byl zřejmě přístupen k navrácení její plné kouzelnické síly, tak to z ní vypadlo - to F* opustila jejich řady, to jí se chtěla pomstít ...
Minulost: Druhý sen (či jen odbočka ve snu prvním) vedla do jistého ústavu, kde jsem byl řadovým členem jiného sdružení starající se o dětí - o němž jsem tady žádné příhody nepsal (asi také proto, že stihlo zaniknout před založeném tohoto blogu, ale sny z budovy, kterou sdružení užívalo, tu jsou - a toto je další z nich).
Všechny místnosti v prvním patře byly upraveny na malinké přednáškové místnosti a postupně se tu shromažďují lidé. Část z nich znám, jsou z onoho prvního sdružení, jiné pak z toho druhého sdružení, jehož jméno se nevyslovuje. V každé místnosti je část lidí a probíhají tam různé diskuze, i zde se (v jedné místnosti) řešily odchody. Mě to po určité chvíli přestalo bavit, (asi proto že zde nemám hlavní slovo) a jdu si chystat svůj autobus. Hned jak ho mám připravený, odvážím část účastníků do centra na tramvaj. Kdosi tam "zubařským košťátkem" čistil náměstí, což F* okomentovala.
Sen byl přerušen mojí mňoukající hladovou kočičkou, která neuznává víkendy a chce jíst ve stejný čas, jako když chodím do práce. Rozespalý jsem ji nakrmil a šel znovu zalehnout.
Budoucnost: Jsem číšníkem v nějakém zámečku upravený na hotel a jsem dost dobrý, donesu vždy vše, nikdo nemá šanci nastavit mi nohu, protože roznášky umím udělat pomocí levitování nízko nad kobercem, ale když mě "rupne v bedně", jsem s to se vznést výše.
A po jedné z roznášek mě kolegové vyzvou, ať jdu do zahrady, kde se kolem mě srotí a blahopřejí mi (k čemusi). "Kolikátého že je dnes?" ptám se mírně zmateně, protože zahrada je jemně posypána sněhem, takže narozeniny ani svátek rozhodně nemám. "25. ledna 2025" řekl kdosi odpověď, a mě to velice rychle došlo - "To už tu jsem rok!" řeknu radostně, ale tak nějak uvnitř duše jsem z toho smutný...
