Nic nestává se náhodou
(Marcel Zmožek)
1. Chtěl bys jen světlem být, leč tápeš tmou
obelhán vlastní příčinou
navzdory všem snům najdeš klid
když věčným poutníkem chceš být
R. Hvězdy nás vedou cestou, necestou
a slunce dál drží dráhu svou
a kam jen Tvé stíny dosáhnou
nic nestává se náhodou
Pláč je trápení až k zbláznění
a stejně každý míří o krok dál
když jitřní poutník
sám bloudí zlou tmou
nic nestává se náhodou
2. Když zhasíná svět a temný
je tvůj kout
jsi vězněm dál v zajetí pout
a víc už nezbývá ti nic
jen slova, co neumíš je říct
R. Hvězdy nás vedou cestou, necestou
a slunce dál drží dráhu svou
a kam jen Tvé stíny dosáhnou
nic nestává se náhodou
Pláč je trápení až k zbláznění
a stejně každý míří o krok dál
když jitřní poutník
sám bloudí zlou tmou
nic nestává se náhodou