Sobota a neděle

Už jsem tu psal o čtvrtku, pátku, tak to skoro svádí dopsat i zbytek týdne :-)

Rád bych napsal něco ve smyslu, že všechno bylo krásné a rozplýval se tu nad tím, jenže to nejde. Potlačoval bych tím své rozčarování...

Vždy když jedu ke kamarádům na S*, panuje mezi námi dohoda - přijedu po domluvě kdy chci, dostanu najíst co chci, ale pomohu s nějakou prací. Tentokrát mi kamarádka v pátek ve 23:59, když jsem vstoupil do domku, že v sobotu dopoledne v určeném čase mám být čerstvý, že se bude opravovat příjezdová cesta.

Ok, štěrková cesta na jílovém podloží to rozhodně potřebovala, množství děr se zvětšuje a místní obecní úřad problém řeší jen tím, že naveze haldu štěrku smíchanou s čímsi, co vypadá jako rozemletý elektrárenský popílek a - občane poraď si, nemáme peníze.

V sobotu po snídani se kamarádka tvářila, že se budeme u nákladního vozíku zapřaženým za osobním autem v devíti mlátit lopatama po hlavě, a jestli vůbec má cenu abych tam šel, ale šel jsem. Z "naší rodiny" jsme tam byli tři, a pak přišel ještě čtvrtý s autem a vozíkem. Neboli kamarádi mají kolem sebe pět sousedů slibotechnistů :-(

Nezbylo tedy, než abych si občas zaházel s lopatou. Jak to dopadlo, netřeba dodávati, až dnes (v úterý) jsem přestal cítit bolest v levém boku - nějaký sval, který moc necvičím, dostal záhul...

Odpolední sběr hub dopadl ne zcela slavně, houby přestávají růst, ale i tak jsme košík dokázali zaplnit a já si fotil kdejakou zajímavou houbu, typicky ty, které jsou hodnoceny jako jedlé, ale jen jednou.

Mimochodem, když se na to podíváte z malinko jiného úhlu, pak je _každá_ houba jedlá jen jednou. Pak si totiž musíte sebrat jinou :-)

Večer už kamarádce nebylo dobře (v pondělí přišla SMS - "mám zápal plic"), takže jsem se na nedělní dopoledne změnil na asistentku při čištění kotců králíkům a po obědě už jel domů.

Zjevně mám v posledních dnech smůlu na ožraly, pětice rozjuchaných mladíků a mladic svým řevem nepěkně pokazilo nedělní cestování zbytku autobusu svými hlasitými projevy...

Věta z předchozího odstavce pak mimochodem platila i pro dnešní návrat domů :-(

Páteční putování

Po "včerejšku" (píšu to se zpožděním) byl pátek taktéž tak zvláštně poklidný, jen jaksi mentálně náročnější, neboť hned první vrchol dne - pohřeb kamaráda Drákuly o němž jsem tu psal (Další kamarád sešel ze stezek tohoto světa :-( , Vhodnost LIKE na Facebooku), byl takový jaký byl.

Připadal jsem si divně ale hned na startu, kdy jsem na ten pohřeb do Prahy jel - oblečen v tmavém obleku s kravatou a na zádech modrý batoh s notebookem a věcmi na převlečení, obdobně pak v jednom nadnárodním řetězci na jídle, kdy jsem platil 140 Kč a jídlo málem na talíři nenašel a to jen proto, že na normální oběd nějak moc času nezbývalo, neboť jsem se nechtěl stresovat na dvojítém přestupu přes dvě linky metra a dojezd tramvají a raději volil tramvaj přímou...

Co napsat o pohřbu?

Tím, že jsem "divnej" a emoce na mě přicházejí v jiný čas, jsem měl možnost sledovat dění tak nějak jinak, jakoby očima kritika. Obřad s velmi krátkým proslovem a několika reprodukovanými skladbami našich předních zpěváků, tam chyba nebyla.

Hned první problém při vstupu do obřadní síně, který jsem odhalil, byl tradiční - mobilní telefony. Pár lidem zazvonil už po vstupu, ale zároveň těsně před obřadem a podmnožina z této skupiny považovala za nutné si ten hovor jít ven vyřídit...

Takže s vynecháním této příhody mi zůstaly jen dvě otázky ohledně etikety, obě zněly "je to v pořádku?".
1) Na úplném počátku po příchodu do smuteční síně se udělalo takové malé korzo, kdy ti co nesli kytičku či věnec je položili před rakve, ti co nenesli nic se alespoň podívali na fotografii a vzdali čest zesnulým. Někdo nešel.
2) Na úplném konci obřadu je zvykem kondolovat přímým pozůstalým. Někdo nešel...

Po pohřbu jsem se slovy "v rámci jízdy autobusem za E*M* se (osamocen) vypláču" vzdálil od skupiny dalších kamarádů a kamarádek, jež na pohřbu byli taktéž - část se na chvilku vracela do práce, část šla do hospůdky a všichni jsme se opět měli sejít na schůzi spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje - za nějaké 4 hodiny.
Samozřejmě směrem "tam" jsem se neměl šanci vyplakat, vlajíc 45 minut na tyči v plném autobuse jsem byl rád, že jsem rád. Krom jiného jsem v cíli své cesty nadhodil i své dvě otázky a dostal na ně odpovědi a v sobotu jsem to samé nadhodil J*M*. Obě dámy byly u otázky druhé radikální, leč každá na jiném konci spektra odpovědí...
Ještě dodám, že problém 1) nemohli přímí příbuzní zaznamenat, neb došli do obřadní síně z nějaké boční předsíně až asi 2 minutky poté.

Po kafíčku a malém dlabanci spojený s další diskuzí nastal návrat i tedy i mé další putování, tentokrát v sedě, takže jsem měl dost času na nějaké to myšlenkové rozloučení s Drákulou...

Schůze spolku ke starému a k plánování nového ročníku letního tábora byla taková jaká byla, tedy stejná jako loni, každý si v prvopočátku mohl  říct až dvě minuty proslovu, tu a tam zazněla kritika (to já ji napálil do většiny svého proslovu). Pak jsem měl hlavní slovo já a hned na prvopočátku vyslovil otázku, kdo výsledky ankety viděl, nebo jsem je o 3 dny dříve rozesílal. Tradičně, G* neměl čas na emaily a pak ještě dva další , u nichž jsem to nepředpokládal, takže jsem jak ten tydýt musel stručně vytahat to nejdůležitější z 26-ti stránkového materiálu. Ten jsem měl mimochodem připravovat ve dvojici s naším "účetním", ale ten na to ani nekoukl... Pak měl ostatně slovo on sám k ekonomické situaci spolku... Na přípravu celotáborovky nového ročníku se tentokrát napoprvé absolutně nikdo nehlásil :-(

Tradicí této schůze je u mě to, že úderem určité minuty a hodiny odcházím a odjíždím směr S* posledním regionálním spojem jedoucím daným směrem, vyrazil jsem na něj s mírným předstihem a tak mohl sledovat místní figurky na přestupu z metra na Regionální autobus (jeden ožrala hodil po druhém plnou petku s pitím a pak, protože netrefil, kopal do všeho, co se mělo snahu pohnout a nenafackovat mu, druhý se až na podesáté trefil do vchodu metra), ale také v autobusu samém.

I tam mám dojem, že jsem potkal část stejných figurek, jako při své minulé jízdě, mimo jiné opilého bývalého řidiče autobusu, který měl tendenci tomu současnému mu do toho kecat :-/

Každopádně jsem dnes provedl mezi 8:30 a 23:55 hod celkem pět putování za někým nebo něčím, každé z nich trvalo něco kolem hodiny a mělo něco do sebe. Jen některé akce, jež od sebe ona putování oddělovaly, byly poněkud depresivní, řekl bych...

Čtvrteční řízení od osudu

Dění ve čtvrtek, jež jsem pocítil na svojí kůži, by se ve své příjemné části mohlo opakovat častěji...

Už od středečního večera jsem věděl, že hned ráno přijede kolega služebním autem před pobočku "A" a doveze nás na všechny pobočky, kde uděláme potřebné a pojedeme zpět. Ušetřím tak vlastní auto a benzín.

Avšak naše zcela nová kolegyně potřebovala být zpět o dost dříve, takže jsem na poslední pobočce zůstal po chvilce sám a tím pádem o něco déle. To mi nevadilo, ba právě naopak....

Jako druhé překvapení mi osud přichystal odvoz.až domů. Na jednu stranu trošinku předčasně, na druhou stranu jsem tu nedodělanou práci mohl teoreticky dělat z tepla domova. (Radost mi jen kalil důvod, proč kolegyně náhle musela jet směrem k mému bydlišti, ale s tím nic nenadělám...)

Doma jsem byl předčasně před 14:00, a protože po 15:00 měla sestra dovést technika na obhlídku mého WC a naplánování přestavby, tak jsem vyrazil na velký nákup, jež byl původně plánován na později.Měl jsem ho pohodově stihnout do doby, než přijedou i s teoretickou rezervou. Přijeli předčasně...

I to mě tedy minulo, zbývala tedy práce na dálku v práci. Hm, nešel mi však internet a ani přes mobil jsem neměl potřebnou kvalitu, takže jsem si chtěl zahrát simulátor autobusu. Udělal jsem ale jen půl kola a vypadl proud. Na druhém konci města tou dobou hořela trafostanice, proto mi nešel internet a pak i proud....

Když proud po 90 minutách naskočil, běžela už v práci sekvence se zálohami, takže jsem už nedělal nic.

Osud tedy zjevně nechtěl, abych onu práci udělal, protože vzhledem k dalším okolnostem hrozí, že se k ní dostanu až v pondělí...

Jednou přijde den...

Jednou přijde den,
kdy mě budeš hledat
a nenajdeš mě.

Pamatuj, že byl čas,
kdy jsem tu pro tebe byla
ale tys neuměl ucenit mojí přítomnost....

Právě v tuto chvíli se snažím, abych toto nemusel za pár let slyšet

[ poznámka: tento příspěvek byl předpřipraven o necelé 4 dny dříve]

Windows, s nímž nemá nikdo problém?

Microsoft předevčírem představil nový operační systém Windows 10, který nahradí Windows 8. Windows 9 je tak prvním produktem společnosti, s kterým nemá nikdo problém

vhodnost LIKE na Facebooku

Přemýšlím, jestli a jak řešit problém na Facebooku, kde se objevuje zaškrnutí "To se mi líbí" u příspěvku, jež jsem oficiálmě dával k úmrtí kamaráda na stránku spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje. Viz navíc má prvotní reakce zde na blogu -Další kamarád sešel ze stezek tohoto světa - která zřejmě naznačuje, proč mě to štve.

To jak to vnímám je ten problém - "jim se líbí, že zemřel jejich kamarád? Nebo se jim líbí, jak se rozmázl?"

A tak tu nad tím smutním, protože ono "líbi" dali jedinci, které znám a kterým je méně jak 18 let. Učil je někdy něco o úctě? Sázím se, že ne...

Uvědomění si volby

Dokud si neuvědomíš,
že máš na vybranou,
nemáš na vybranou...

Rebecca Fine