Po "včerejšku" (píšu to se zpožděním) byl pátek taktéž tak zvláštně poklidný, jen jaksi mentálně náročnější, neboť hned první vrchol dne - pohřeb kamaráda Drákuly o němž jsem tu psal (Další kamarád sešel ze stezek tohoto světa :-( , Vhodnost LIKE na Facebooku), byl takový jaký byl.
Připadal jsem si divně ale hned na startu, kdy jsem na ten pohřeb do Prahy jel - oblečen v tmavém obleku s kravatou a na zádech modrý batoh s notebookem a věcmi na převlečení, obdobně pak v jednom nadnárodním řetězci na jídle, kdy jsem platil 140 Kč a jídlo málem na talíři nenašel a to jen proto, že na normální oběd nějak moc času nezbývalo, neboť jsem se nechtěl stresovat na dvojítém přestupu přes dvě linky metra a dojezd tramvají a raději volil tramvaj přímou...
Co napsat o pohřbu?
Tím, že jsem "divnej" a emoce na mě přicházejí v jiný čas, jsem měl možnost sledovat dění tak nějak jinak, jakoby očima kritika. Obřad s velmi krátkým proslovem a několika reprodukovanými skladbami našich předních zpěváků, tam chyba nebyla.
Hned první problém při vstupu do obřadní síně, který jsem odhalil, byl tradiční - mobilní telefony. Pár lidem zazvonil už po vstupu, ale zároveň těsně před obřadem a podmnožina z této skupiny považovala za nutné si ten hovor jít ven vyřídit...
Takže s vynecháním této příhody mi zůstaly jen dvě otázky ohledně etikety, obě zněly "je to v pořádku?".
1) Na úplném počátku po příchodu do smuteční síně se udělalo takové malé korzo, kdy ti co nesli kytičku či věnec je položili před rakve, ti co nenesli nic se alespoň podívali na fotografii a vzdali čest zesnulým. Někdo nešel.
2) Na úplném konci obřadu je zvykem kondolovat přímým pozůstalým. Někdo nešel...
Po pohřbu jsem se slovy "v rámci jízdy autobusem za E*M* se (osamocen) vypláču" vzdálil od skupiny dalších kamarádů a kamarádek, jež na pohřbu byli taktéž - část se na chvilku vracela do práce, část šla do hospůdky a všichni jsme se opět měli sejít na schůzi spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje - za nějaké 4 hodiny.
Samozřejmě směrem "tam" jsem se neměl šanci vyplakat, vlajíc 45 minut na tyči v plném autobuse jsem byl rád, že jsem rád. Krom jiného jsem v cíli své cesty nadhodil i své dvě otázky a dostal na ně odpovědi a v sobotu jsem to samé nadhodil J*M*. Obě dámy byly u otázky druhé radikální, leč každá na jiném konci spektra odpovědí...
Ještě dodám, že problém 1) nemohli přímí příbuzní zaznamenat, neb došli do obřadní síně z nějaké boční předsíně až asi 2 minutky poté.
Po kafíčku a malém dlabanci spojený s další diskuzí nastal návrat i tedy i mé další putování, tentokrát v sedě, takže jsem měl dost času na nějaké to myšlenkové rozloučení s Drákulou...
Schůze spolku ke starému a k plánování nového ročníku letního tábora byla taková jaká byla, tedy stejná jako loni, každý si v prvopočátku mohl říct až dvě minuty proslovu, tu a tam zazněla kritika (to já ji napálil do většiny svého proslovu). Pak jsem měl hlavní slovo já a hned na prvopočátku vyslovil otázku, kdo výsledky ankety viděl, nebo jsem je o 3 dny dříve rozesílal. Tradičně, G* neměl čas na emaily a pak ještě dva další , u nichž jsem to nepředpokládal, takže jsem jak ten tydýt musel stručně vytahat to nejdůležitější z 26-ti stránkového materiálu. Ten jsem měl mimochodem připravovat ve dvojici s naším "účetním", ale ten na to ani nekoukl... Pak měl ostatně slovo on sám k ekonomické situaci spolku... Na přípravu celotáborovky nového ročníku se tentokrát napoprvé absolutně nikdo nehlásil :-(
Tradicí této schůze je u mě to, že úderem určité minuty a hodiny odcházím a odjíždím směr S* posledním regionálním spojem jedoucím daným směrem, vyrazil jsem na něj s mírným předstihem a tak mohl sledovat místní figurky na přestupu z metra na Regionální autobus (jeden ožrala hodil po druhém plnou petku s pitím a pak, protože netrefil, kopal do všeho, co se mělo snahu pohnout a nenafackovat mu, druhý se až na podesáté trefil do vchodu metra), ale také v autobusu samém.
I tam mám dojem, že jsem potkal část stejných figurek, jako při své minulé jízdě, mimo jiné opilého bývalého řidiče autobusu, který měl tendenci tomu současnému mu do toho kecat :-/
Každopádně jsem dnes provedl mezi 8:30 a 23:55 hod celkem pět putování za někým nebo něčím, každé z nich trvalo něco kolem hodiny a mělo něco do sebe. Jen některé akce, jež od sebe ona putování oddělovaly, byly poněkud depresivní, řekl bych...
