Občas je zajímavé vrátit se ke svým starším blogpostům a zjistit si, jestli to, co kdysi psal, někam nepokročilo, například .... "Tak až se zase budu cítit starý"
Osmdesátiletá tanečnice se ze základního kola Britains Got Talent dostala se svým tanečníkem přes semifinále až do finále...
SEMIFINAL
FINAL
Osobně mám pocit, že z těchto vystoupení už nesálá taková energie, jako z prvního vystoupení...
sobota 30. května 2015
pátek 29. května 2015
čtvrtek 28. května 2015
Staří pánové tancují... (2.)
Britské hledání talentů dospělo do semifinále a "olds men" do něj postoupili! (předchozí vystoupení: http://pelin-lakris.blogspot.cz/2015/05/stari-panove-tancuji.html)
Have Old Men Grooving got what it takes? | Semi-Final 2 | Britain's Got Talent 2015
Have Old Men Grooving got what it takes? | Semi-Final 2 | Britain's Got Talent 2015
středa 27. května 2015
Nedopsané věci (5. budoucí setkání se spolkem, ...)
Za to, co teď napíšu, cítím stud....
Od 19. května vím, kde bude další víkendové setkání spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, ale až do této chvíle jsem se nedokázal sžít s tímto místem, kam budu muset(?) jet...
Abych popsal celý problém, musím začít tím, že se mi zdají sny, jež mohu směle nazvat astrálním cestováním, kdy vidím nějaký děj, který v danou chvíli nějak moc nechápu, nebo mi tam něco nesedí, ale pak se ukáže, že sen měl pravdu. Takto proběhl sen patřící k úplně poslednímu setkání se spolkem, který jsem popisoval zde: Nedopsané věci (1. víkend s ...)
Problémem těchto astrálních snů je, pokud před něčím varují, a jak píšu v roce 2005 v příspěvku "Sny a astrální cestování (4.)", tak mi tohle varování zřejmě zachránilo život....
Do toho všeho vstupuje zjištění, že v posledních letech mám astrální sny jen z prostředí, kam se dostanu se spolkem, takže o to víc mě poděsila situace o které od 19. května vím, že nastane. Spouštěčem byla mapka přibalená v emailu a popisující jistou hájenku, kde se setkání má konat a kam se "oficiálně" nedá dostat autem a zaparkovat.
A mě, bohužel na základě klikatých čar na mapce znázorňující blízké silnice a železnice naskočil minimálně jeden sen a to tak ostře až mě zachvátila panika. Bude tento sen snem astrálním a opravdu se splní všechno, co v něm bylo?!?
Neptejte se mě, jak jsem podle schematické mapky přišel na to, že to je toto místo, když jsem se nepodíval ani na StreetView ani na fotky z okolí! Sám to nevím! Ono to ani nejde, nejsou nafoceny, jak jsem si právě zjistil, ani Googlovské ani Seznamácké mapy fotky nemají.
Dospělo to až tak daleko, že jsem se ve čtvrtek málem psychicky složil, nepomohlo mi ani ujištění kamarádky, jež tento blog sleduje a jež mi vyvrátila teorii, že mám astrální cestování v poslední době jen se spolkem. A skutečně tomu tak je - Slovensko a astrální cestování z roku 2012, kdežto sny se spolkem jsou od roku 2010, kdy spolek vznikl, průběžně dodnes.
Pomohla mi ale až důkladná vonná koupel, kdy jsem si to sám se sebou probral. Za předpokladu, že sen je pravdivý, mohu:
a) jet na akci autem a naplnit tak onen sen.
b) jet na akci vlakem a udělat tak alternativu
c) nejet vůbec
Bod c) jsem zavrhl hned, utíkat se mi nechce, připadal bych si jako srab.
Samozřejmě je tu pak podbod - kolik ze dvou nocí budu spát v hájence?
Teď, po osmi dnech od prvotního šoku, jsem už relativně v pohodě a jsem rozhodnut pro možnost b) a jednu noc v hájence a pak úprk na S* za přáteli, druhou noc dám u nich. A může za to rozhodnutí, které jsem učinil.
Jak tohle dopadne, je ve hvězdách, ale jsem připraven si natočit pár záběrů pro blog. Protože jestli tam ze snu nebude nic, tak nevím...
Od 19. května vím, kde bude další víkendové setkání spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, ale až do této chvíle jsem se nedokázal sžít s tímto místem, kam budu muset(?) jet...
Abych popsal celý problém, musím začít tím, že se mi zdají sny, jež mohu směle nazvat astrálním cestováním, kdy vidím nějaký děj, který v danou chvíli nějak moc nechápu, nebo mi tam něco nesedí, ale pak se ukáže, že sen měl pravdu. Takto proběhl sen patřící k úplně poslednímu setkání se spolkem, který jsem popisoval zde: Nedopsané věci (1. víkend s ...)
Problémem těchto astrálních snů je, pokud před něčím varují, a jak píšu v roce 2005 v příspěvku "Sny a astrální cestování (4.)", tak mi tohle varování zřejmě zachránilo život....
Do toho všeho vstupuje zjištění, že v posledních letech mám astrální sny jen z prostředí, kam se dostanu se spolkem, takže o to víc mě poděsila situace o které od 19. května vím, že nastane. Spouštěčem byla mapka přibalená v emailu a popisující jistou hájenku, kde se setkání má konat a kam se "oficiálně" nedá dostat autem a zaparkovat.
A mě, bohužel na základě klikatých čar na mapce znázorňující blízké silnice a železnice naskočil minimálně jeden sen a to tak ostře až mě zachvátila panika. Bude tento sen snem astrálním a opravdu se splní všechno, co v něm bylo?!?
Neptejte se mě, jak jsem podle schematické mapky přišel na to, že to je toto místo, když jsem se nepodíval ani na StreetView ani na fotky z okolí! Sám to nevím! Ono to ani nejde, nejsou nafoceny, jak jsem si právě zjistil, ani Googlovské ani Seznamácké mapy fotky nemají.
Dospělo to až tak daleko, že jsem se ve čtvrtek málem psychicky složil, nepomohlo mi ani ujištění kamarádky, jež tento blog sleduje a jež mi vyvrátila teorii, že mám astrální cestování v poslední době jen se spolkem. A skutečně tomu tak je - Slovensko a astrální cestování z roku 2012, kdežto sny se spolkem jsou od roku 2010, kdy spolek vznikl, průběžně dodnes.
Pomohla mi ale až důkladná vonná koupel, kdy jsem si to sám se sebou probral. Za předpokladu, že sen je pravdivý, mohu:
a) jet na akci autem a naplnit tak onen sen.
b) jet na akci vlakem a udělat tak alternativu
c) nejet vůbec
Bod c) jsem zavrhl hned, utíkat se mi nechce, připadal bych si jako srab.
Samozřejmě je tu pak podbod - kolik ze dvou nocí budu spát v hájence?
Teď, po osmi dnech od prvotního šoku, jsem už relativně v pohodě a jsem rozhodnut pro možnost b) a jednu noc v hájence a pak úprk na S* za přáteli, druhou noc dám u nich. A může za to rozhodnutí, které jsem učinil.
Jak tohle dopadne, je ve hvězdách, ale jsem připraven si natočit pár záběrů pro blog. Protože jestli tam ze snu nebude nic, tak nevím...
úterý 26. května 2015
Nedopsané věci (4. setkání bratranců a sestřenic ...)
Jeden den uplynul od zveřejnění třetího dílu této série a už se objevila první věc o které jsem věděl, že ji nedokážu popsat a teď se objevila i druhá.
Začnu tou druhou - snazší
A tou bylo sobotní večerní setkání bratranců a sestřenic, což je poněkud nepravidelné setkávání lidí z jedné větve naší rodiny. Letos poprvé definitivně bez naší poslední sestřenice ze Slovenska...
Předchozí zápisky
2014 - 8. června - Nevratný odchod aneb oznámení smrti naší sestřenice
2013 - 22. listopadu - Setkání bratranců a sestřenic
2012 - 20.-23. září - Návrat ku koreňom (1., 2., 3., 4., 5.) bylo sepisováno dodatečně
2011 - 14. května - Setkání bratranců a sestřenic a založení KSČ
Podle mého blogu tak zjišťuji, že jsme se v plném počtu sešli právě jen jednom v roce 2011 v našem městě, pak naše tvrdé jádro jelo na Slovensko a pak už to pro mě nebylo v roce 2013 ono...
Tentokrát jsem se držel a zdržel až přímo neuvěřitelně dlouho, začali jsme v 18 hodin a já odešel krátce po 22 hodině, což je můj časový rekord (kdo bude hledat v blogu, zjistí, že můj limit je do prvního opilého člověka, což bývá 90 minut a rekord z těchto setkání jsem měl 120minut.
Ono taky bylo proč vydržet, protože se vyprávěly různé veselé historky a tak nevadilo, že naše tvrdé jádro doplnil jen jeden z bratranců, a vše mohlo fungovat do doby, než se začlo vzpomínat na sestřenici ze slovenska a na povrch vyšly i některé historky, které snad ani nemusely být řečeny. Já je doteďka neznal, ale vzpomínat se má jen na to hezké.
A když poté začala hrát dvoučlenná kapela (dirigent a harmonikář) bylo po zábavě, protože jsme se neslyšeli. A tak jsme mi dva mužští účastnící nechali dívky, ať se baví - jsouce oba dva skřivani - a raději šli do hajan.
Pískalo mi v uších ještě ráno, takový byl v té hospodě od muzikantů rambaj...
Začnu tou druhou - snazší
A tou bylo sobotní večerní setkání bratranců a sestřenic, což je poněkud nepravidelné setkávání lidí z jedné větve naší rodiny. Letos poprvé definitivně bez naší poslední sestřenice ze Slovenska...
Předchozí zápisky
2014 - 8. června - Nevratný odchod aneb oznámení smrti naší sestřenice
2013 - 22. listopadu - Setkání bratranců a sestřenic
2012 - 20.-23. září - Návrat ku koreňom (1., 2., 3., 4., 5.) bylo sepisováno dodatečně
2011 - 14. května - Setkání bratranců a sestřenic a založení KSČ
Podle mého blogu tak zjišťuji, že jsme se v plném počtu sešli právě jen jednom v roce 2011 v našem městě, pak naše tvrdé jádro jelo na Slovensko a pak už to pro mě nebylo v roce 2013 ono...
Tentokrát jsem se držel a zdržel až přímo neuvěřitelně dlouho, začali jsme v 18 hodin a já odešel krátce po 22 hodině, což je můj časový rekord (kdo bude hledat v blogu, zjistí, že můj limit je do prvního opilého člověka, což bývá 90 minut a rekord z těchto setkání jsem měl 120minut.
Ono taky bylo proč vydržet, protože se vyprávěly různé veselé historky a tak nevadilo, že naše tvrdé jádro doplnil jen jeden z bratranců, a vše mohlo fungovat do doby, než se začlo vzpomínat na sestřenici ze slovenska a na povrch vyšly i některé historky, které snad ani nemusely být řečeny. Já je doteďka neznal, ale vzpomínat se má jen na to hezké.
A když poté začala hrát dvoučlenná kapela (dirigent a harmonikář) bylo po zábavě, protože jsme se neslyšeli. A tak jsme mi dva mužští účastnící nechali dívky, ať se baví - jsouce oba dva skřivani - a raději šli do hajan.
Pískalo mi v uších ještě ráno, takový byl v té hospodě od muzikantů rambaj...
pondělí 25. května 2015
Kočka revizorkou
Pro potřeby snu se vraťme do šedesátých let, kdy ještě v tramvaji jezdívaly průvodčí, do nějaké vlahé noci, jež právě přichází.
Jedeme v tramvaji typu "žehlička", tedy T1 a je to sólo vůz. Ve voze je několik cestujících, různě na zastávkách přistupující a vystupující. Někteří nastupující jdou za kolegyní průvodčí sedící ve svém boxu pro lístek, někteří ne. A tady nastává práce pro mě a mojí kočičku Mourinku, protože musíme ověřit, jestli ti, co u průvodčí nebyli mají vícedenní jízdenku.
Mourinka si vždy před nějakého občana sedne a vždy když se k ní propracuji, sedí u někoho, kdo jízdenku nemá.Zvládáme to řešit i bez zvýšeného hlasu, dotyčný svoji chybu uzná. Ba co víc, když si lidi uvědomí, že Mourinka má čuch na neplatiče, tak už dotyční vstávají sami a jdou k průvodčí, než k nim dojdu.
Pokus jednoho přičmoudlého občana čenžovat u průvodčí lístek bez placení pacifïkuji hned v zárodku a dotyčný hned vytahuje kovovou třicetikorunu,
Prostě pohoda klídeček, venku se stmívá a my dojíždíme na konečnou. Všichni vystupují, samozřejmě kromě mě, průvodčí a dvou policistů v modrých mikinách, kteří to měli zcela bez práce. Průvodčí si při prodávání lístků stihla dělat čárky, teď je spočítala a řekla (mi) obdivně: "Tedy, 100% platících cestujících, to tu ještě nebylo."
Skromně jsem se pousmál a řekl něco ve smyslu, že je to spíš pochovala pro Mourinku, než pro mě. Mourinka samotná v tento moment vyběhla na trávník u konečné a jala si hrát. Průvodčí se mě ptala, co budu dělat, když pojedeme na další kolo a Mourinka tu zůstane? V poklidu ji vysvětluji, že v předposledním kole to nevadí, protože za ní dojedeme před posledním kolem. "No a když by Mourinka takhle vyběhla v posledním kole, tak se pro ní vrátím autem, až dojedeme do vozovny" dodávám na její doplňující otázku.
A tím sen končí - Mourinka si hraje, my se na ní díváme, všude kolem nás ticho a klid...
Nemusím dodávat, že probuzení z takovéhoto snu bylo s úsměvem .-)
Jedeme v tramvaji typu "žehlička", tedy T1 a je to sólo vůz. Ve voze je několik cestujících, různě na zastávkách přistupující a vystupující. Někteří nastupující jdou za kolegyní průvodčí sedící ve svém boxu pro lístek, někteří ne. A tady nastává práce pro mě a mojí kočičku Mourinku, protože musíme ověřit, jestli ti, co u průvodčí nebyli mají vícedenní jízdenku.
Mourinka si vždy před nějakého občana sedne a vždy když se k ní propracuji, sedí u někoho, kdo jízdenku nemá.Zvládáme to řešit i bez zvýšeného hlasu, dotyčný svoji chybu uzná. Ba co víc, když si lidi uvědomí, že Mourinka má čuch na neplatiče, tak už dotyční vstávají sami a jdou k průvodčí, než k nim dojdu.
Pokus jednoho přičmoudlého občana čenžovat u průvodčí lístek bez placení pacifïkuji hned v zárodku a dotyčný hned vytahuje kovovou třicetikorunu,
Prostě pohoda klídeček, venku se stmívá a my dojíždíme na konečnou. Všichni vystupují, samozřejmě kromě mě, průvodčí a dvou policistů v modrých mikinách, kteří to měli zcela bez práce. Průvodčí si při prodávání lístků stihla dělat čárky, teď je spočítala a řekla (mi) obdivně: "Tedy, 100% platících cestujících, to tu ještě nebylo."
Skromně jsem se pousmál a řekl něco ve smyslu, že je to spíš pochovala pro Mourinku, než pro mě. Mourinka samotná v tento moment vyběhla na trávník u konečné a jala si hrát. Průvodčí se mě ptala, co budu dělat, když pojedeme na další kolo a Mourinka tu zůstane? V poklidu ji vysvětluji, že v předposledním kole to nevadí, protože za ní dojedeme před posledním kolem. "No a když by Mourinka takhle vyběhla v posledním kole, tak se pro ní vrátím autem, až dojedeme do vozovny" dodávám na její doplňující otázku.
A tím sen končí - Mourinka si hraje, my se na ní díváme, všude kolem nás ticho a klid...
Nemusím dodávat, že probuzení z takovéhoto snu bylo s úsměvem .-)
neděle 24. května 2015
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)