Jeden den uplynul od zveřejnění třetího dílu této série a už se objevila první věc o které jsem věděl, že ji nedokážu popsat a teď se objevila i druhá.
Začnu tou druhou - snazší
A tou bylo sobotní večerní setkání bratranců a sestřenic, což je poněkud nepravidelné setkávání lidí z jedné větve naší rodiny. Letos poprvé definitivně bez naší poslední sestřenice ze Slovenska...
Předchozí zápisky
2014 - 8. června - Nevratný odchod aneb oznámení smrti naší sestřenice
2013 - 22. listopadu - Setkání bratranců a sestřenic
2012 - 20.-23. září - Návrat ku koreňom (1., 2., 3., 4., 5.) bylo sepisováno dodatečně
2011 - 14. května - Setkání bratranců a sestřenic a založení KSČ
Podle mého blogu tak zjišťuji, že jsme se v plném počtu sešli právě jen jednom v roce 2011 v našem městě, pak naše tvrdé jádro jelo na Slovensko a pak už to pro mě nebylo v roce 2013 ono...
Tentokrát jsem se držel a zdržel až přímo neuvěřitelně dlouho, začali jsme v 18 hodin a já odešel krátce po 22 hodině, což je můj časový rekord (kdo bude hledat v blogu, zjistí, že můj limit je do prvního opilého člověka, což bývá 90 minut a rekord z těchto setkání jsem měl 120minut.
Ono taky bylo proč vydržet, protože se vyprávěly různé veselé historky a tak nevadilo, že naše tvrdé jádro doplnil jen jeden z bratranců, a vše mohlo fungovat do doby, než se začlo vzpomínat na sestřenici ze slovenska a na povrch vyšly i některé historky, které snad ani nemusely být řečeny. Já je doteďka neznal, ale vzpomínat se má jen na to hezké.
A když poté začala hrát dvoučlenná kapela (dirigent a harmonikář) bylo po zábavě, protože jsme se neslyšeli. A tak jsme mi dva mužští účastnící nechali dívky, ať se baví - jsouce oba dva skřivani - a raději šli do hajan.
Pískalo mi v uších ještě ráno, takový byl v té hospodě od muzikantů rambaj...
